Neorokokový palác na Rýně dostal moderní korunu a opět vládne
- 15. února 2022
- Realizace
- autor: Jan Gerych
- Foto: Jochen Stüber
Reprezentativní vila z počátku minulého století prošla rekonstrukcí a přestavbou na komerční využití a exkluzivní bydlení. Historickou kamennou fasádu korunovala moderní dvoupodlažní střešní konstrukce.
KOLÍN NAD RÝNEM – Po deseti letech práce byly dokončeny stavební úpravy na vile bankéře Emila von Oppenheima. Neorokoková stavba od architekta Charlese Frédrice Mewèse, autora hotelů Ritz a Carlton v Paříži a Londýně, prošla současnou aktualizací a opět plní reprezentativní účel.
Téměř 30 metrů širokou dvoupatrovou vilu do tvaru T s vyklenutým rizalitem na prestižní adrese užíval majitel k bydlení i práci. Pozdější historie vily je pohnutá, zahrnuje využití coby centra NSDAP, nebo hudební školy. Ve druhé polovině minulého století k ní byly přistaveny dvě kancelářské budovy a samotná vila sloužila jako sídlo německého Autoklubu. V roce 2009 vypsal Kolín nad Rýnem ve spolupráci s novým majitelem developerem urbanistickou soutěž na plán rozvoje lokality, již vyhrála hamburská kancelář RENNER HAINKE WIRTH ZIRN ARCHITEKTEN.
Památkově chráněná budova byla oslabena působením vody, musela být proto kompletně zrekonstruována. Historické prvky si vzali do parády restaurátoři, vyšly z nich následné nové zásahy a barevné variace. Novou dominantou vily se stala moderní nástavba. Dnes se budova dělí na tři části, vznešené patro slouží komerčním účelům nadnárodní umělecké aukční síně, přízemí, druhé patro a nástavba obsahují 10 bytů. Každý z nich je vyveden v jedinečném barevném designu.
Už od baroka měly paláce reprezentativní první patro zpřístupněné okázalým schodištěm, kde se odehrával veřejný život. Italský název „piano nobile” a francouzský „bel étage” se do češtiny překládají jako „vznešené patro”. I ve vile Oppenheim tvoří jeho centrum slavnostní sál, zde konkrétně s ocelovým světlíkovým stropem navrženým Gustavem Eiffelem. Původní dřevěné obložení, přírodní kámen a filigránové štuky do značné míry přežily, ne však v celém rozsahu, takže je bylo třeba doplnit. Na základě dochovaného dekoru a známých barevných preferencí té doby vznikl ucelený plán jemně nuančních tónů. Uplatnění našla emulzní barva s pigmenty používanými už v historických dobách, jež se blíží autentické podobě. Její nastavení vrstev laku navíc umožňuje snadné odstranění kvůli případným dalším budoucím průzkumům.
Druhé patro užívala rodina Oppenheimova k bydlení. Během pozdního období vily však prostory přišly o většinu svého historického rázu, takže zde měli designéři volnou ruku. Výšky a velikosti místností a výhledy do krajiny s řečištěm Rýna však uvádí prostory do jasného rámce, jenž se interiérová designérka Petra Zischler s dodavatelskou firmou Caparol ColorDesignStudio rozhodla respektovat. Barevné schéma zde tvoří odstíny jako stříbrná šedá nebo bahenní tón s vysokým podílem umbry odvozený z nálady tradičních knihoven. Okenní žaluzie ve světle modré barvě dodávají přicházejícímu světlu chladný a živý nádech.
Původní mansardová střecha byla vyměněna v 50. letech, a tak byla nyní opět nahrazena současnou strukturou. Soutěžní návrh hamburských architektů počítal s obnovou kopule, nakonec se ale realizovala zjednodušená kubická verze. Vychází z původní masy, je ale o metr vyšší, což má hmotově reagovat na dostavěné budovy v okolí a také to umožnilo vměstnat do ní hned dvě obytná patra. Je postavená z ocelové konstrukce s prosklenými stěnami a charakterizují ji výrazné horizontální lamely, které stíní a také snižují hluk z okolí. Zatímco byty v historických částech vily určuje barevná střídmost, zde si designéři povolili popustit uzdu kreativity. Vyřádili se s intenzivními barevnými kontrasty, které doplňují opojné výhledy do okolí.
RENNER HAINKE WIRTH ZIRN ARCHITEKTEN
