Největší hrad a cihlová stavba na světě nebyl nikdy dobyt, až Rudoarmějci jej téměř srovnali se zemí

MALBORK, POLSKO – Řád německých rytířů vznikl ve 12. století v Jeruzalémě kvůli boji s pohany. Postupně byl však vytlačen konkurenčními řády johanitů a templářů, takže si začal hledat jiné působiště. Ve 13. století se usadil v Benátkách, načež byl králem Ondřejem II. Uherským pozván do Sedmihradska bránit východní hranici. Brzy byl však vyhnán, když začal na Uhersku usilovat o územní autonomii. Následně přišla pozvánka polského knížete Konráda I. Mazovského do pohraničí s Pruskem. 

Zalesněné bažinaté Prusko obývaly baltské kmeny včetně pohanských Prusů, které ohrožovaly místní obchodní trasy. Co se německým rytířům nepodařilo v Uhersku, vyšlo v Polsku více než úspěšně. Místní obyvatelstvo si záhy podmanili a své výboje obrátili na východ do pohanské Litvy, pravoslavných ruských knížectví a nakonec i Polska. 

Řád požíval hojné podpory ze západu. Císař Svaté říše římské Fridrich II. křižákům legalizoval zábory území, které měl posvětit i papež Řehoř IX. Směřoval k nim stálý přísun dobrovolníků lačných po bojových zkušenostech a kořisti. Po polovině 13. století přijel podpořit i Přemysl Otakar II., po němž pojmenovali nové město Královec, které se později stalo největším městem Pruska. 

Stát Řádu německých rytířů byl dobře organizovaný, prosperující, s rozvinutou infrastrukturou tvrzí a hradů, které stavěli netypicky, a snad i kvůli nedostatku jiného stavebního materiál, z cihel. Kolem roku 1274 si v Pomořansku vybudovali vládní sídlo Malbork. Na ploše přes 250 tisíc m2 postavili obrannou tvrz ze tří částí: Podzámčí, Středního a Vyššího hradu. V sousedství vznikla osada, která už roku 1276 získala městská práva. V roce 1309 se stal Malbork sídlem velmistra řádu a hlavním městem státu po dobu bezmála 150 let.   

Nejstarší část hradu je Podzámčí, které sloužilo s baštami a zbrojnicemi jako součást obranného systému. Patřily tam ale i obytné domy, nebo kaple sv. Vavřince. Střední hrad sloužil reprezentativním účelům, zahrnoval velmistrův palác s přijímací síní, rytířské sály a ubytování pro hosty. Vyšší hrad byl nejmohutněji opevněný, nacházela se tam klenotnice a studna. 

Udržovat tak rozsáhlý areál nebylo snadné, a když se v první polovině 15. století přestalo Řádu dařit na bitevním poli a ztratil schopnost vyplácet žold, musel jej dát do zástavy hejtmanovi posádky Oldřichovi Červenkovi. Ten hrad v roce 1457 prodal polskému králi Kazimírovi IV. Jagellonskému a křižáci jej tak nenávratně ztratili. Nový majitel začal komplex upravovat vlastním potřebám. Vyšší hrad našel využití jako skladiště, vojenská i úřednická posádka se usídlila ve Středním hradě. Ani Poláci však neshromáždili potřebné zdroje, a tak začal hrad chátrat. Od poloviny 17. století se o něj starali jezuité, kteří tam po polovině 18. století přistavěli obří kolej. Dlouho si ji však neužili, protože už v roce 1772 po prvním dělení Polska Malbork zabraly pruské jednotky. 

Prusové k Malborku zaujali pragmatické stanovisko a začali jej přestavovat, místně dokonce rozebírat, protože se jim cihly hodily na novou výstavbu. Postavili kasárna, z hlavního refektáře vytvořili jízdárnu, založili přádelnu. Už na sklonku 18. století se objevily veřejné iniciativy k zachování historické krásy hradu a zastavení přestavby. Přesto dal Fridrich Vilém III. zelenou kompletní přeměně, při níž byly zlikvidovány téměř všechny gotické dekorativní prvky včetně vitráží a kleneb, kaple sv. Bartoloměje padla za oběť nové sýpce. Zlom přinesl v roce 1803 populární článek v berlínských novinách od mladého básníka Maxe von Schenkendorfa, po němž se nová vláda rozhodla hrad začít chránit jako památku. Jakmile ustaly Napoleonské války, rozjela se rekonstrukce.  

Do poloviny 19. století se rekonstruovalo až příliš kreativně, stavěly se prvky, které neměly vždy předlohu v historii komplexu. Snad nejlepší práci na obnově odvedl mladý architekt Conrad Emmanuel Steinbrecht, jenž vycházel výhradně z historie a ducha památky, podařilo se mu objevit některé původní kamenické prvky a vrátit je na své místo. Rekonstrukci Malborku vedl skoro 50 let. Do začátku 20. století se podařilo dokončit základní práce na Vyšším hradě, včetně renovací interiérů chrámu požehnané Panny Marie, kaple sv. Anny, kapituly, kuchyně, jídelny a dalších. 

Práce na Středním hradu pokračovaly do roku 1918, znovu se postavilo východní křídlo kaple sv. Bartoloměje, ošetřovna, východní křídlo velkého refektáře. Interiér paláce velmistra byl zrekonstruován už v první polovině 19. století. Hrad dostal neogotické vybavení a v meziválečném období sloužil jako muzeum, jež ukazovalo středověký mnišský život. 

Nástup nacistů v Německu nenechal Malbork bez povšimnutí. Už v roce 1933 zavlála na hlavní věži vlajka třetí říše, Malbork byl ustaven národně socialistickým řádovým hradem a odehrávaly se v něm různé oslavy a recepce. Během druhé světové války tam skládali přísahu noví členové Hitlerjugend nebo vojáci směřující do bojů na východní frontě. Závěr války se na tvrzi podepsal obzvlášť krutě. Než se Rudé armádě podařilo nacisty vyhnat, pobořeno bylo až 80 % areálu. 

Poválečné období se ukázalo být pro Malbork neméně kritické. V 50. letech se památka místo oprav začala rozebírat, cihly směřovaly do zničené Varšavy a zdálo se, že Malbork definitivně zmizí. Nakonec tento osud potkal pouze přilehlé městečko a samotný hrad opět odolal. Začala se o něj znovu zajímat veřejnost a rostoucí počty turistů oživily snahu o rekonstrukci. Ta probíhá postupně až do dnešní doby. V roce 1961 zde opět vzniklo muzeum, které je spolu s hradem jednou z nejnavštěvovanějších atrakcí v zemi. 

Víte, která řeka kolem Malborku protéká?

a) Visla
b) Brda
c) Norgat

c) Norgat

V 15. století získal stavbu od Řádu do zástavy český hejtman Oldřich Červenka místo výplaty za služby své žoldnéřské armády. Přestože se zavázal jej podržet, když po dohodnutých třech letech nedostal zaplaceno, prodal jej Polsku. 

Po prvním dělení země v roce 1772 Malbork připadnul Prusku a dokonce hrozilo, že bude celý rozebrán. Cihly z hradeb se totiž používaly na stavbu městských domů.

Partnerem článku je největší český výrobce cihelného materiálu společnost HELUZ.

Zdroje: 

Wikipedia, Wikipedia
Muzeum Zamkowe w Malborku 
Hrady.cz
RadyNaCestu.cz