Zapojujeme místní, aby to nebylo jen, že zveme Pražáky a Brňáky dělat bordel, říkají organizátoři festivalu Něco jako Punk do Police

BRNO — Festival Punk do Police v roce 2004 rozčísl stojaté vody kulturního života v Polici u Jemnice takovým rázem, že se ohlas roznesl nejen do blízkého, ale i dost dalekého okolí. Pět ročníků se zapsalo do místní historie natolik, že jejich myšlenka dvacet let poté vstává z mrtvých a od 5. do 6. června proběhne aktualizace Něco jako Punk do Police. Odehraje se opět v zámecké galerii, jen už nepůjde o čistě žánrový festival, kromě punku představí i další hudební styly. Organizátoři Viktor Piler a Gabriela Stögerová nám řekli podrobnosti a podělili se o zkušenosti z organizace punkové události v době, která má s punkem už jen pramálo společného.    

Co vás k vede ke kříšení festivalu po 20 letech?

Viktor Piler: Před 20 lety nás k tomu vedly vzdušné zámky štamgastů, kteří si v místní hospodě stěžovali, že se v obci nic neděje. Hospodu měli moji rodiče, já jsem stál za barem jako brigádník, a oni tam tak plakali. Shodou okolností stál na druhé straně baru i faktický spoluzakladatel festivalu Miloš Prkna, který je spoluorganizátor i letos. Já jsem pronesl, že rád něco udělám, ale že na to nemám prachy a on, že nějaký prachy by se sehnaly. Domluvili jsme se, že něco podnikneme. Po pěti letech fungování sice festival usnul, ale teď ho zase z Milošovy iniciativy obnovujeme.

Co Miloš dělá?

Viktor Piler: Miloš je elektrotechnik.

A přitom takový kulturní hybatel?

Viktor Piler: Je spíš v roli mecenáše, ale podílí se aktivně na organizaci všemožnými různými prostředky. Přišel třeba s nápadem uspořádat ochutnávku malých pivovarů. 

Gabriela Stögerová: Miloš je pro nás hlavně spojka s Policí. Žije tam, zná lidi, ví, jak to funguje. Jak tam jezdíme z Brna, je pro nás Miloš spojka s obcí a místem konání.

Jakou máte návaznost na Polici?

Viktor Piler: Nějakou dobu jsem tam žil, měl jsem tam hospodu, kde jsem taky pořádal koncerty a festivaly. Když se objevila myšlenka obnovit Punk do Police, neváhal jsem. Gábi jsem do toho namočil.

Gabriela Stögerová: Když jsem viděla, s jakým nadšením s tím přišel, řekla jsem si, že ho musím podpořit. Angažovala jsem se pomalým zjišťováním, co je všechno potřeba, protože jsem z jiného oboru. Založili jsme spolek Do Police a zažádali o dotace. Získali jsme je, a jsme podpoření Krajem Vysočina. Viktorovi se podařilo získat další prostředky od sponzorů, tak to skládáme za pochodu. Máme každý zaměstnání a jiné aktivity, je to velká jízda (směje se).

Pěknou kratochvíli jste si našli. Jakou roli sehrál ve své době festival Punk do Police?

Viktor Piler: Po festivalu byla velká poptávka, v okolí chyběl. Byli tam i jiní promotéři, ale Punk do Police měl věhlas až do Brna a Prahy. Mělo to gradaci, první rok byl seznamovací, druhý už jsme byli poučení z chyb, třetí ročník byl návštěvnicky nejúspěšnější a byl to peak pětiletky. Pak to šlo pomalu dolů, protože jsem si procházel zdravotními peripetiemi, tak se to do toho promítlo. 

Gabriela Stögerová: Já jsem se teď od šéfa archeologa dozvěděla, že tam tehdy z Brna jezdil. 

Jak je to letos?

Viktor Piler: Našeho mecenáše popíchl jeden mladý pankáč z obce, že by bylo dobré něco udělat. Miloš pak popích mě, jestli neuděláme něco jako Punk do Police. Chytl jsem se toho a navrhl to nazvat Něco jako Punk do Police. Ten přívlastek Něco jako napovídá, že už to není ten Punk do Police, co býval před dvaceti lety, už jsme se posunuli, je to o něčem jiném, proto Něco jako Punk do Police.

Kam jsme se posunuli? Kam se posunula Police?

Viktor Piler: Police je malebná víska, která měla necelých 400 obyvatel, když jsem tam bydlel. Dnes je jich tam o něco míň, ale o to víc je tam různých služeb. Tehdy tam byla jen moje hospoda a nebylo do čeho píchnout, teď je tam snad sedm penzionů, kavárna, hospůdka, dvě cukrárny, sociální podnik, který nám bude zajišťovat občerstvení. Obec se hodně činí, opravují zámek, který mají ve vlastnictví, zvelebují ho a jde jim to dobře. 

Život se tedy zlepšil, chtějí pořád ještě punk?

Viktor Piler: Trochu se ostýchali, když jsme s tou myšlenkou přišli. Ale to bylo hlavně z důvodu, že před dvaceti rokama při třetím ročníku byly peripetie s návštěvníky. Byl to snad druhý víkend v červenci, kdy už bylo co objevovat na zahrádkách, návštěvníci se do nich pustili a něco tam sklidili. To byl jeden z ošemetných momentů. Pak tam byla ještě taková postavička čajovníka, který se objevoval na akcích po republice. Dorazil, že jsme ho pozvali, a otevřel si stánek přímo na zámecké galerii, kde se odehrává festival. Řekli jsme mu, že domluvení nejsme a že tam už čajovnu máme, tak ať si to sbalí. On si to ale zase rozbalil na druhé straně zámecké galerie a přímo na zámek, chráněnou památku, napsal nabídku svých nápojů. To byl další incident, co nám lidi naservírovali. Takže jsou takové střípky, které si lidi z obce pamatují a budeme rádi, když se to opakovat nebude a proběhne to v pohodě.

Gabriela Stögerová: Zrovna jsem řešila pojištění a tohle mě vůbec nenapadlo vzít v potaz, že by lidi mohli krást ovoce ze zahrádek. Chtěla jsem pojistit techniku, ale toto mě nenapadlo (směje se).

Je dnes poptávka po punku? Přijde mi, že by punková filozofie mohla být dobrý lék na úzkostný dnešek

Viktor Piler: Dramaturgicky je to pestré až rozšafné. Původní stavební článek návratu festivalu, ten mladý pankáč z obce Jirka Pokorný, domluvil tři ryze punkové kapely Vision Days, RV-4, Bermudskej kvádr. Pak jsem se do toho jako hlavní dramaturg začal míchat i já. Domluvil jsem další pankáče Volanty, Gloster 69 z Brna a pak jsem si říkal, že by bylo fajn to dramaturgicky zpestřit, i jak jsem zmiňoval, že jsme se posunuli a neposloucháme jen punk jak před dvaceti lety. Začalo to žánrově rozkvétat a přerodilo se to až do nepunkového jádra, kdy zahrají Tigroo – balkánsko rapovo jazzová tancovačka, disco kapela Hello Marcel, závěrečná kapela sobotní noci bude pohodová taneční tranzová záležitost One Foot Long Fecal Sandwich of Audio Penis (1FLFSOAP) – kapela Michala Janíka z původní sestavy Ghost of You a v pátek zahraje dnes docela v kurzu a známá kapela alternativní scény Nauzea Orchestra. Je to rozmáchlé, není to ryze punková záležitost a může zaujmout širší veřejnost. Zároveň je trochu risk kombinovat punk, nevíme, jestli pankáče neurazíme a neodradíme.

Gabriela Stögerová: Nevíme vůbec, co od toho očekávat, aby se nesjeli klasičtí pankáči a neřekli si, ježišmarja, co to tady ti Hello Marcel předvádí, my jsme přijeli na punk. Ale říkáme upřímně od začátku, že to bude žánrově pestré. Nevíme, do čeho jdeme. Nedávno jsem byla na Závišovi, který tam bude taky, a byla jsem překvapená, kolik tam bylo mladých lidí, dvacátníků. Čekala jsem tam Závišovy vrstevníky, ale ukázalo se, že ho poslouchají i mladí. Proč by si starší nemohli poslechnout, co se líbí mladým. Viktor program namixoval, že se to bude střídat a prolínat, tak uvidíme.

Jakým organizačním výzvám čelíte?

Gabriela Stögerová: Ty jsou teda velké. Možná to jde za mnou a třeba by se na to kluci vykašlali, kdyby to dělali sami, ale potřebovala jsem do toho vnést určitý řád a jistotu. Měla jsem taky myšlenku zapojit místní lidi a podnikatelské subjekty, aby to nebylo, že jen přijedeme dělat bordel pro Brňáky a Pražáky. Ráda bych, aby byly zarezervované penziony, aby se v restaraci prodalo hodně pizz, paní v sámošce jsme informovali, aby se předzásobila, protože tam budou lidi asi i snídat. Celkově chceme podpořit komunitu, starosta je tomu nakloněn a tak mi to jede v hlavě. 

Co bude vše potřeba? Lidi se tam budou chtít napít, taky ale i vyčůrat, někde přespat. Takže kde a jak? Kromě pojištění teda taky zajištění lokace. Je to v zámeckém areálu, kde jsou i starší budovy, kam nechceme, aby se chodilo. Není to úplně bezpečné a zároveň nejsou v majetku obce. Spousta lidí přijede auty, takže musíme domluvit parkování. Není tam žádné odstavné parkoviště. Penziony jsou už teda beznadějně vyprodané, takže kdo přijede, musí se ubytovat ve stanovém městečku. Domluvili jsme s fotbalisty, že nám ho umožní nachystat na jednom plácku, kde je i sociální zařízení. Kromě občerstvení, které nám zajišťují pivovary, bude ještě jídlo z chráněné dílny, něco zajišťuje Miloš. Volala jsem do Jemnice na policii, abych jim to oznámila. Pan nadporučík řekl, že to budeme mít hezký a dal mi na sebe mobil. Je to strašně o komunikaci, ale nikdo vám neřekne, co je potřeba. Před těmi dvaceti lety…

Viktor Piler: … jsme spoustu věcí vůbec neřešili. Přijela parta lidí, kteří se všichni znali nebo se ten víkend seznámili, postavili si stan vedle v parku, druhý den jsme posbírali odpadky, odjeli pryč a život zase šel dál. Tentokrát je to vyzrálejší, zodpovědnější a připravenější, tak doufáme, že to lidi ocení.

Gabriela Stögerová: Máme teď výzvu, jak to propagovat. Všechno valí přes sociální sítě, točila jsem teď videa pro kampaň Zelených, tak mi to jede v hlavě, snažím se najít nápad, jak upoutat pozornost. Když sdílíte pořád ten stejný plakát, lidi se otupí. Natočili jsme v zimě video přímo v Polici, o němž jsme si nemysleli, že by mohlo být úspěšné a nakonec mělo největší ohlas. Mezitím jedeme i ve starých technikách – pouličních plakátech.

Viktor Piler: Plakát máme moc hezký a tady v Punktu, kde jsme se setkali, visí na záchodě, tak si ho sem můžou lidi přijít prohlídnout. Ale měl by být už skoro ve všech kavárnách a klubech po Brně, v Polici a okolí a na celé Vysočině. Jsou na něm pankáči, říkáme jim šťastní lidi, návštěvníci třetího ročníku festivalu. Vychází z nich celý vizuál aktuálního ročníku.

Kolik čekáte lidí?

Viktor Piler: Předprodej už něco ukazuje, ale nemám jasnou odpověď. Dělám dramaturga a promotéra na Ponavě a lidi nákup lístků většinou nechávají úplně na poslední chvíli. Byli bychom rádi, kdyby se zúčastnilo několik stovek lidí. Chtěl bych, aby se to setkalo s naším očekáváním a zaplatilo se to. 200-300 lidí nám zaplatí náklady, byla by příjemná komorní atmosféra a nebyla by to masová, ale příjemná komorní akce. 

Jak si představujete současného návštěvníka festivalu Něco jako Punk do Police?

Gabriela Stögerová: Vnímám to jako dvě skupiny. Jedna zná Viktora a ví, že když něco dělá, stojí to za to a jdou do toho hlavně kvůli němu. Pak jsou lidi, kteří jsou cizí a na ty musíme zacílit, protože nemají tu možnost Viktora osobně poznat. To teď řešíme, abychom tam dostali i další než kamarády a jejich kamarády. Zaujmout je může kromě programu i to místo, je to poblíž velice zajímavých turistických cílů: Telč, Dačice, Jemnice, Slavonice, Vranovská přehrada, Bítov, takže je ve středobodu, odkud se dá vyrazit kamkoli poblíž a festival se tak dá s něčím spojit.

Viktor Piler: Zároveň je v tom malebnost zámecké galerie, která je nalepená na zámek. V tak jedinečném, příjemném prostředí se punkové festivaly běžně neodehrávají. 

Gabriela Stögerová: A domluvili jsme pro návštěvníky možnost navštívit muzea na zámku, kde je výstava RAF a Jawa.

Viktor Piler: A muzeum Waldemara Matušky. Nesmějte se, byl jsem taky překvapený, ale lidi i před těmi dvaceti lety na prohlídky zámku chodili.

Do Police