Nebeský odpočinek v klášterním areálu, kde stále jeptišky slouží bohu
- 25. března 2022
- Realizace
- autor: Jan Gerych
- Foto: Alex Filz
Klášter ze 17. století na severním okraji jezera Garda sdílí jeptišky s hosty čtyřhvězdičkového wellness hotelu. O vytříbenou úpravu areálu se postarali NOA*.
ARCO, ITÁLIE – Přímo v historickém centru městečka Arco pár kilometrů nad jezerem Garda leží klášterní areál z druhé poloviny 17. století. Od živého ruchu jej odděluje přes sedm metrů vysoká zeď. Když se dostanete na druhou stranu, hluk utichne a obklopí vás klid.
Nerušený odpočinek a relaxace v historické památce s výhledem na vrcholky hor a možnost překročit práh a ocitnout se uprostřed malebného turistického centra na dosah největšího italského jezera se investorům jevily jako ideál vyvážené dovolené. Pár úspěšný v marketingu a bankovnictví se spolu se založením rodiny rozhodl usadit a vybudovat své místo. Klášter byl sice výrazně větší, než jak si své „jógové útočiště” představovali, ale po osobní návštěvě bylo rozhodnuto.
Klášter služebnic Marie Bolestné založila benátčanka Arcangela Biondini v roce 1689 a vystavět se jej podařilo díky štědrému financování habsburským císařem Leopoldem, králem českým a uherským. Klášter i přilehlý kostel dál slouží svému původnímu poslání, ale objekt bývalého převorství a půlka zahrady je dnes Monastero Arx Vivendi Hotel. Rekonstrukce chráněného objektu a jeho adaptace se za dohledu památkářů ujalo studio Network of Architecture NOA* z 90 km vzdáleného Bolzana.
Projekt vycházel ze snahy zachovat maximum původního a jemně doplnit současným. Výsledný stav architekt Francesco Padovan popisuje jako příjemnou prostotu. Při příchodu uvítá recepce obložená lesklou černou žulou, prostor osvětlují hravá trendy industriální zavěšená světla. Následuje chodba skrz budovu přímo do zahrady. Po jejích stranách se nachází společné prostory a zařízení hotelu. Kromě betonové podlahy je vše původní, nová omítka má nepravidelný kvazi-autentický povrch, objevuje se všudypřítomný detail kovaného železa.
Ubytování v prvním patře je v původních celách, jen se vždy dvě spojily dohromady. V hotelu je celkem 38 takových pokojů a dva velkorysejší apartmány v bývalé umývárně a lodžii. Vybavení je tónované do klášterních barev bílé, šedé a černé. Všechno vybavení včetně stylových baldachýnových postelí je na zakázku. Na půdě pokoje prosvětluje prosklený střed střechy, přítomné trámoví je původní.
Zvláštní kapitola projektu je wellness zóna. Původně nebyla sice v plánu, ale okolnosti si o ni řekly. Majitelka Stephanie Happacher chtěla místním turistům a cyklistům dopřát možnost zotavit se po sportovním výkonu a načerpat nových sil. V zahradě proto architekti navrhli sedm prosklených altánů v cik cak linii podél obvodové zdi. Tentokrát se oprostili od vlivu klášterní architektury a inspirovali se v okolní krajině, pavilony připomínají venkovské citronové skleníky. Uvnitř se hostům dostane komplexní špičkové péče, přípravky jsou z místních zdrojů včetně granátových jablek, sauny jsou nažhavené na ty správné teploty. Venkovní biojezírko je tónované do modra.
Přes všechno dostupné hýčkání je sympatické svérázné rozhodnutí majitelů nemít vlastní restauraci. Snídaně samozřejmě probíhá, ale na oběd a večeři si mají hosté zajít do města či okolí. „Když jsme na dovolené, nikdy nejíme v hotelu. Chceme to místo zažít taky prostřednictvím tamních restaurací a jídla. Pobídne to hosty vyrazit ven a objevovat město,” říká Stephanie Happacher.
Pro ty nejodvážnější návštěvníky však doporučujeme o poznání ortodoxnější nabídku. Stávající Klášter služebnictva Marie Bolestné totiž také nabízí ubytování. Má osm jednolůžkových pokojů se zahradou, malou oratoří a společnou kuchyní pro ty, kteří mají zájem zažít mnišský život a prožít pár dní modlitby. Návštěvníci se mohou zapojit do duchovního a pracovního života mnišské komunity při respektování klášterních pravidel a dohodnuté délky pobytu. Ubytování je možné na základě dobrovolného příspěvku. Wellness v sousedství.
