Holky tu chodí krásně upravené, ale chlapi to trochu zanedbávají, říká holič Nawras Almahamid

Válka v Sýrii jej donutila k odchodu. Místo Německa si nakonec vybral Česko a slibnou kariéru zubaře opustil pro podnikání v oboru, který byl jeho koníčkem. Dnes učí české muže, jak se starat o svůj zevnějšek a být krásní. 

BRNO – Ještě před rokem nebyla Stříhárna v Brně příliš známá a pokud, tak spíš nechvalně. Potom ji koupil Nawras Almahamid, narovnal reputaci a vybudoval z ní úspěšný podnik. „Byl na mě větší tlak, musel jsem na tom zapracovat, ale teď už lidi ví, že má Stříhárna jiného majitele. A je teď úplně jinde, dotáhl jsem to už skoro na vrchol,” říká.  

Nový interiér vyladil do černé, zdi vymaloval šedou a doplnil regál s květinami. Prostor má mít jednoduchý stylový efekt. „Chtěl jsem, aby to ladilo s taškami od naší kávy. Rád klientům nabízím kvalitní kávu, máme vlastní s labelem Stříhárny. Udělali ji přesně podle mé chutě. Všechno má ladit dohromady.” Ta nejdůležitější změna přišla v přístupu k lidem. „Kdokoli dokáže stříhat, ale můj cíl je udělat člověka krásným a zvýšit mu sebevědomí.”

Nawras pochází ze Sýrie. Když mu bylo 17, vypukla válka, tak se přestěhoval do Saudské Arábie za otcem. Tamní život mu ale nevyhovoval. Ani služby v holičství nebyly takové, jak byl zvyklý z domu, takže si koupil holičský strojek a začal se stříhat sám. Půl roku nato sice chodil stále dohola, protože mu trvalo, než byl se svým výkonem spokojený. Jakmile se to však naučil, začali jej o střih žádat i kamarádi a hair design se stal jeho koníčkem. 

„Když nosíš špatný účes nebo nejsi upravený, myslíš si, že jsi obyčejný. Když jsi správně upravený, máš naopak pocit jedinečnosti. Díváš se lidem do očí a to působí hodně silně, dominantně. Působí to v práci i ve vztahu. Každý chce přitahovat svou partnerku každý den, stále, nechceš být po roce vztahu obyčejný chlap. Takhle jsem vybudoval moji klientelu. Pokaždé, když ode mně odchází, cítí se sami sebou. Mají sebevědomí a cítí se tak celou dobu, dokud se zase nepřijdou upravit.”

„Začíná to tak, že vím, co klientovi víc sluší. Kdyby to sám věděl, sám by si to i udělal. Někdy si myslí, že ví, co chtějí, protože jim to někdo řekl. Nemusí to být ale pravda, možná pro něj jen bylo jednodušší je tak ostříhat. Když ke mě přijde klient poprvé, kouknu se na něj a hned mám v hlavě představu, co by mu slušelo nejlíp. Ptám se: „jak to chceš ostříhat, nebo to necháš na mně?” A ještě než odpoví, řeknu: „ano, správná odpověď, necháš to na mně, protože vím, co ti bude slušet.” Snažím se působit na klienta, aby mi fakt věřil. A daří se mi to, všichni mí klienti mi věří a vrací se s tím, že „minule jsi to fakt trefil, nikdy jsem nebyl tak krásně ostříhaný, máš volnou ruku”.

Jak ses dostal do Česka?

Do Česka jsem přijel, abych studoval zubařinu. Pocházím ze Sýrie, přijel jsem ale ze Saudské Arábie, kam jsem se přesunul kvůli válce. Jsem z Damašku, mohl jsem se tam vrátit, ale nikdo nevěděl, co se tam může stát. V Saudské Arábii jsem zůstat nechtěl, nebylo to tam pro mě ono. Jsem zvyklý na otevřenou atmosféru a otevřené lidi třeba jako v Česku. Život v Česku je ze 75% stejný jak v Damašku. Proto když jsem sem přijel, cítil jsem se jako doma. 

Ze Saudské Arábie jsem odjel studovat do Německa. Mám tam plno kamarádů a přitáhli si mě tam. Zařídili mi potvrzení ve škole, účet v bance, dostal jsem víza a přijel jsem. Vízum jsem ale dostal o měsíc dřív, než začal jazykový kurz němčiny. Tak jsem si řekl, že budu cestovat a podívám se kolem. A když jsem přijel do Prahy, zamiloval jsem se do ní, cítil jsem se tam jak v Damašku. Proto jsem zrušil školu v Německu a našel poslední místo v jazykovém kurzu na Karlově univerzitě. Hodně jsem dbal na češtinu, abych mohl komunikovat s lidmi tak, jak komunikují sami mezi sebou.

Dva roky jsem studoval v Hradci, až jsem si řekl dost se školou, začnu něco dělat. Začnu novou kapitolu v životě. To byl pro mě největší risk, protože být zubař je jistá cesta. Můj táta je doktor, strýc taky, já jsem se narodil, že budu taky doktor. V Česku je dobré, že lidé nekoukají na to, kdo jsi, ale jestli jsi v tom dobrý. Proto jsem tu mohl zkusit všechno. Kdybych byl v Sýrii, tak bych nedělal barmana, tady jsem ho dělal. Mohl jsem si to zkusit. A proto jsem si nakonec řekl, že se budu věnovat jen tomu, co se mi líbí. 

Když jsem odešel z medicíny a pokazil tátovi ten plán se mnou, když do mě za čtyři roky hodně investoval, první reakce byla, že jestli se vydám touto cestou, už od něj nedostanu ani korunu. Nevěřil mi. Ale šel jsem do toho. Nějakou dobu jsem musel pracovat třeba 18 hodin, abych si mohl dovolit zaplatit nájem, koupit si věci, nebyl jsem na to zvyklý. Měl jsem brigády a začínal od nuly. Pak jsem se chtěl postavit na nohy a chtěl jsem podnikat. Nevěděl jsem ale v čem. Proč nepodnikat v mém koníčku. Bylo to buď a nebo. 

Prvního klienta mám v 6 ráno. Vstávám v 5. Na začátku jsem podnik zavíral v 10 večer a měl jsem myšlenky tady zůstat i spát. Ale bydlím kousek, tak chodím domů. Mám to tady rád. Jsem tu celý den, ale baví mě to. Jediné, co mě zastaví, že už jsem na konci dne fyzicky unavený, ale psychicky jsem nadšený. Teď třeba spím jen čtyři a půl hodiny, abych po práci ještě stihl fitko a strávil nějaký čas s manželkou. 

Kde ses vypracoval?

Během studia jsem v létě nechtěl dělat obyčejnou brigádu, tak jsem zkusil dělat holiče. Obešel jsem barber shopy v centru Prahy, kde se točí hlavně turisti. Práce barbera není na měsíc, protože je o vytváření kontaktů s lidmi. Zaměstnance proto berou spíš na dlouhodobou spolupráci. Když jsem jim nabídl, že budu stříhat jen turisty, takže ostatní holiči budou mít prostor pro české klienty, neodmítli mě. Dostal jsem se tak mezi profesionály a zlepšil jsem se. Sledoval jsem, co neumí dělat pořádně a zaměřil jsem se, abych v tom byl lepší. Taky jsem zjistil, že jsem detailista. Moje největší přidaná hodnota jsou detaily. 

Poznám, jak může zákazník vyniknout. Každému sluší něco jiného a já dokážu najít ten účes, ve kterém je jedinečný. 99% mých klientů v tom na mě spoléhá. Nic mi neříkají, nechávají mi volnou ruku. Pak mi píšou zprávy že: „dneska je to nejlepší”, příště mi říkají, že „manželka je z toho nadšená” a podobně.    

Jak fungují holičství v Sýrii?

Upravovat se chodíme každý pátek nebo o víkendu. Všichni musí do holičství. Tam se chlapi setkají a pokecají, je to součást kultury. Už od dob mého dědečka a pradědečka všichni chodili na konci týdne do barber shopů. O víkendu zajdeš za kamarády nebo k rodině a každý chlap je upravený. Pak začneš pracovní týden, nebo školní a pořád jsi ještě hezký, upravený, čistý. Máme ve zvyku se o sebe starat. 

Chtěl jsem to sem taky trochu přitáhnout, aby se o sebe i chlapi v Česku začali starat. Vidím velkou mezeru mezi ženami a muži. Holky se o sebe starají, chodí ven s makeupem, každá krásně upravená, ale chlapi to trošku zanedbávají. Myslí si, že chlapi nemusí. Není to pravda. Krásně upravený chlap má celkově větší šanci v životě. Mnohem větší než obyčejný. To byl můj cíl, změnit pohled na úpravu a že se o sebe musí taky starat. 

Mám teď dost klientů, kteří ke mně chodí jednou týdně, nebo jednou za čtrnáct dní. Víc už nevydrží, pak už říkají, Nawrasi udělej se mnou něco, vypadám hrozně. Cítí ten rozdíl v pracovních jednáních, při setkání s lidmi a svobodní na rande s holkami. Zvětšuje se jim sebevědomí a cítí ten úspěch. 

Jak se tvoje nabídka liší od běžné české? Co třeba klienti říkají na úpravu obočí?

Já se jich neptám, rovnou to udělám. Když jsem se na začátku ptal, moc se na to netvářili, protože to nikdy neměli a nevěděli, jak by to vypadalo. Většina chlapů si myslí, že když jim upravím obočí, budou vypadat jako holky. Proto se jich radši neptám a udělám to. Vím, co dělám. 99% se vrátí a chválí to, že jejich kamarádi cítí, že vypadají odlišně. Je to něco jiného, ale neví co. Je to malý detail, ale dělá velký rozdíl. Člověk neví, co se změnilo, ale cítí se jinak. Vnímají to hned, i jejich partnerky, spolužáci. 

Co se týče stylingu, když někdo chce hodně nějaký účes, ale vlasy mu trčí opačně, nabízím to, co je pro něj lepší a jednodušší na úpravu. Nedělám, co mi nepřijde pro daného klienta vhodné. Lidé říkají, že odchází od holiče a vypadají krásně, ale další den to není ono. Můj cíl je, abys každý den vstal a měl za 5 minut stejný výsledek, jako když odejdeš ode mě. Aby ses podíval do zrcadla a řekl si: jsem krásný. 

Zakládáš si na vztazích s klienty, jak se ti je daří navazovat?

Když jsem přijel do Česka, neměl jsem tu žádné kamarády ani rodinu. A je tu pro mě hodně odlišná kultura. Život je sice podobný jako v Sýrii, ale kultura je hodně odlišná. Musel jsem zásadně změnit své myšlení, abych se vyrovnal mezi arabskou a českou kulturou, abych se tady ani doma necítil divně. Musel jsem v sobě najít kompromis, a abych ho dosáhl, musel jsem jít hluboko do sebe. A pak taky vyřešit ten hlavní problém. Když jsi někde sám a nemáš kolem sebe lidi, na které jsi zvyklý, tak musíš být i šťastný sám. To je to hlavní a nejtěžší. Když lidi nedokážou být sami, padají do špatných vztahů, z nichž se bojí odejít. Člověk musí umět být sám šťastný, aby pak dokázal dát to štěstí i ve vztahu. Jak jsem se s tím v sobě se vším vyrovnal, dalo mi to talent vycítit, co trápí ostatní lidi. 

Mluvíme o tom úplně otevřeně, klient mi tu třeba brečel v křesle. Chodil rok k psychologovi a já jsem přesně trefil, co ho bolelo. On nevěděl, co to bylo, já to trefil a hodně se mu ulevilo. Polovina řešení je najít, co je původem problému. Takže mám hodně klientů, kteří ke mně chodí nejen na střih, ale abychom se pobavili o jejich životě. Jeden si vyřešil nejistoty ve vztahu. Druhý hodně váhal mezi rodinou a podnikáním, rozebrali jsme to ze všech stran a on si pak vybral svoji cestu. 

Klienti mi dokážou věřit. Ví, že co je mezi námi, zůstane mezi námi a baví se se mnou otevřeně. Daří se mi vytvořit si s nimi věrný vztah. Směřuje k úspěchu. Uleví se jim, cítí se líp a když ode mě odchází, tak i vypadají líp. Vyroste jim sebevědomí a jsou spokojení.

Stříhárna