Navrhuji alternativu k neudržitelnému rodinnému bydlení, říká Franziska Schenk, třetí oceněná v soutěži Český soběstačný dům

Německá studentka architektury na stáži v Česku navrhla neobvyklý koncept komunitního bydlení, který umožňuje efektivnější využití přírodních zdrojů a zohledňuje celý životní cyklus budov. Vidí v něm alternativu neudržitelného klasického rodinného bydlení. 

 

PLZEŇ – Klasické rodinné domy nejsou dlouhodobě udržitelnou formou zástavby a bydlení, míní autorka třetího nejlepšího návrhu letošního ročníku studentské architektonicko-technické soutěže Český soběstačný dům Franziska Schenk. Proto se v letošním ročníku, jehož zadáním bylo dopracovat plzeňskou čtvrť Nová Valcha, kterou zde rozvíjí developer V Invest, zaměřila především na hledání alternativ k tradičnímu rodinnému bydlení. Výsledkem je návrh komunitního bydlení částečně vycházející ze zkušenosti západních metropolí.

Franziska je studentkou architektury na německé Münster School of Architecture a soutěžní návrh zpracovala v rámci stáže Erasmus na Fakultě architektury Vysokého učení technického v Brně. Ve svém návrhu využila myšlenku komunitního soužití, které však zároveň jednotlivým domácnostem poskytuje dostatek soukromí. Její řešení se skládá z devíti samostatných budov, z nichž každá zahrnuje dvoupatrový rodinný domek, několik menších bytů pro dva až čtyři obyvatele a takzvané satelitní byty. V těch má každý k dispozici malý soukromý prostor včetně koupelny a malé kuchyňky. Kromě toho je zde ještě velká společná kuchyně a další sdílené prostory, které vytvářejí příležitost ke komunitnímu setkávání sousedů.

„Návrh Franzisky Schenk je opravdu avantgardní a troufám si říci, že v českých vodách jde o nevídané a neotřelé řešení. Zároveň efektivně využívá řešené území, do kterého zasazuje velké množství kapacit. Jde o zajímavý mix různých typů bydlení, které jsou zkombinovány v rámci jedné formace. Velmi vyspělé řešení dispozic, úsporné řešení všech typů bydlení a příkladné členění soukromých, polosoukromých a veřejných ploch dělá z návrhu skutečně nadčasový projekt,“ komentuje návrh Jaroslav Vondřička, ředitel a partner společnosti V Invest.

Nová čtvrť se částečně inspiruje ve švýcarském Curychu

Návrh soběstačné čtvrti, která si mimo jiné sama vyrobí více než polovinu elektřiny spotřebované obyvateli, tak obsahuje tři druhy zón v závislosti na míře soukromí: veřejné, polosoukromé a soukromé. „Při navrhování nové čtvrti pro mě bylo důležité podívat se na klasické formy bydlení z jiného úhlu a zkombinovat je. Díky tomu zbývá více prostoru pro kolektivně přístupnou zeleň,“ vysvětluje mladá architektka a dodává: „Inspiraci jsem částečně čerpala třeba ve švýcarském Curychu, konkrétně v areálu Hunziker projektovaném studiem Duplex Architects. Ve Švýcarsku je kombinace malých bytů poskytujících dostatek soukromí a sdílených prostor s možností komunitního života velmi populární.“

Bytové domy v jejím návrhu tvoří částečně uzavřené formace s malým polosoukromým prostorem uprostřed. Vnitřní část objektů je obklopena pavlačemi, které v přízemí navazují na zmíněný polosoukromý prostor. K některým bytům náleží také předzahrádky nacházející se na obvodové straně. Sama Franziska Schenk přiznává, že s již existujícími budovami v okolí její návrh nemá mnoho společného. Důvodem je právě snaha o kompaktnější alternativu ke klasickým rodinným domům, struktura návrhu je tak zcela jiná než u původní zástavby. Poměrně náročné podle ní bylo splnit požadavky na proveditelnost a rentabilitu. V rámci snahy navrhnout a zpopularizovat netradiční řešení proto některé požadavky developera V Invest, který byl zadavatelem letošního ročníku soutěže, vypustila. Její návrh však na porotu přesto zapůsobil.

Dostatek společného prostoru

Kromě obytných částí návrh zahrnuje jednu komunitní budovu se skleníkem, obchodem s regionálními potravinami, malou kavárnou a pokoji pro krátkodobé pronájmy. Vedle komunitní budovy je sdílená zahrada, kde si obyvatelé čtvrti mohou pronajmout záhonky pro pěstování vlastní zeleniny.

Společnou částí pro celou čtvrť je také centrální park, jehož funkce je zejména ochlazování čtvrti pomocí zachycování dešťové vody a její vsakování v případě nadměrných srážek. „Jedná se o přirozený veřejný prostor, který mohou využívat jak obyvatelé čtvrti, tak lidé z okolí. Celá centrální část je nepřístupná pro automobily, takže poskytuje absolutní klid k odpočinku a dostatek čistého vzduchu,“ doplňuje Franziska Schenk.

Budoucnost je v celém ekologickém procesu výstavby

V rámci soběstačnosti využívá čtvrť navržená Franziskou Schenk solární energii. „Každá formace domů sdílí solární panely a rozvodnou síť pro generování a využívání elektrické energie, což považuji za efektivnější, než kdyby měl každý rodinný dům svou vlastní síť. Zapojením drobných vodních ploch a rostlin je celé území i přirozeně ochlazováno,“ vysvětluje.

Takzvané zelené budovy jsou podle Franzisky nevyhnutelnou budoucností, protože právě architektura je velkým producentem emisí CO2 a spotřebovává obrovské množství zdrojů. „V úvahu je třeba brát celý životní cyklus budov od jejich návrhu k realizaci a využívání, demolici i případné recyklaci. Podle mě tak zelenými budovami nejsou jen ty, které využívají chytré technologie nebo přírodní fasády, ale především ty, které jsou stavěny kvalitně, s dlouhodobým a flexibilním využitím a ideálně tak, aby bylo možné je recyklovat,“ říká Franziska a dodává, že by udržitelnost měla být ve větší míře integrována i do studia architektury.

Autor: Jan Gerych