Ráda se s nevěstami uvidím při další příležitosti, říká návrhářka udržitelných šatů Hana Prchalová

Červen 15, 2022 | autor: Jan Gerych | Foto: TO.GET.HER

Udržitelné šaty prý udržitelný vztah nezaručí. Nezatěžují však životní prostředí a dají se nosit opakovaně, takže ženám připomínají jejich velký den i v následných méně romantických časech.

 

BRNO – Svatba je rozhodnutí na celý život a přitom svatební šaty už žádný další život obvykle nečeká. Jak proměnit nezanedbatelnou jednorázovou investici ve strategickou součást šatníku a nezatěžovat přitom životní prostředí ví zakladatelka značky TO.GET.HER Hana Prchalová.

Je svatba neekologická?

Většinou ano, protože většina věcí, které si člověk na svatbu objednává, je jednorázová. Já se to snažím dělat tak, aby jednorázové nebyly. Moje gró jsou svatební šaty.

V čem jsou vaše šaty udržitelné?

Používám přírodní a certifikované materiály, mám dohledaný jejich původ. Kromě toho, že vím od jakého prodejce nakupuji, znám i ten řetězec předtím, než látka dorazí na obchodní pult. Třeba můj zdroj mírumilovného hedvábí má broučky v ekologickém chovu. Už moruše, kterými se bourci živí, aby následně mohli produkovat hedvábné vlákno, nejsou hnojené pesticidy nebo něčím podobným. Už od počátku jdou ekologickou a šetrnou cestou. Při “sklizni” hedvábí se běžně zámotek s bourcem hodí do vroucí vody, takže se spaří. Bource to sice zabije, ale dá se pak z kokonu odmotat delší vlákno. U mírumilovného hedvábí se kokony před sběrem naříznou a motýlek se nechá vylétnout ven. Až pak se vlákno odmotá a dál zpracovává. 

Dále šaty navrhuji pro další nošení, takže jejich život svatbou nekončí. Obecně se toho dá docílit rozdělením na několik oděvních kusů, které se pak dají kombinovat s jiným oblečením. To je ten nejvyžadovanější způsob u mých nevěst. Pomůže i zvolit i jinou barvu než bílou, případně méně luxusní materiály se snadnou údržbou, například len.

Odkud máte látky? 

Jak které. Některé z mých látek jsou českého původu, čímž se ale nemyslí, že celý proces probíhá u nás. Třeba lněné látky jsme kdysi vyráběli ve velké míře, ale podmínky pro pěstování lnu už tu dávno nejsou, takže tkalcovny nakupují příze od evropských producentů, z nichž pak tady vyrábí látky. 

Dalším mým zdrojem je rodinná firma z Německa, vyrábějící nádherné biobavlněné krajky, organzy s výšivkami, vyšívané tyly atd. Všechny jejich látky mají certifikát zdravotní nezávadnosti a etické a ekologické výroby.
Obecně se zaměřuji na zdroje látek, u kterých lze snadno dohledat původ materiálů.

Foto Markéta Černá

 

Dá se spoléhat na to, že je v Evropě výroba etická?

Vždy úplně ne. I v Evropě se najdou dílny, které své zaměstnance vykořisťují. Snažím se jim vyhýbat, zajímám se o to už při prvním kontaktu s prodejcem nebo výrobcem a hledám co nejvíce informací.

Jak se díváte na příměsi umělých látek?

Nemám to moc ráda, ale v některých případech to nejde jinak. Třeba spodní prádlo, legíny a podobné výrobky těžko vyrobíte bez elastanu. Pak je dobré jít cestou nejmenšího zla a vyvážit příměs jinými benefity. Já například používám bambusový úplet, který je vyrobený přímo v Brně, takže látka necestuje přes půlku světa. Navíc má certifikát Oeko-tex zaručující absenci škodlivých a toxických látek jak pro člověka, tak pro přírodu. Často se opomíjí konečná fáze životnosti oblečení, to je jeho rozklad v přírodě. Je dobré na to myslet už na začátku a volit oblečení z organických nesměsovaných materiálů, případně vybírat právě to s certifikací. Pozor ale na falešné certifikáty. 

Foto Markéta Černá

 

Co další materiály?

Aktuálně je hodně trendy bambus, obzvlášť u spodního prádla. Než se dostal do povědomí veřejnosti, většinou se přírodní spodní prádlo vyrábělo z bavlny, nebo biobavlny. U bavlny,  ať už je organická nebo ne, je ale problém obrovské množství vody potřebné na celý výrobní proces. Od zalévání rostlin, oddělování nečistot z vláken, propírání při barvení…Na jedno bavlněné tričko se tak spotřebuje téměř 3000 litrů vody. Bavlna je Zároveň náročná také na prostor a když se k tomu přidá to, jak je populární, máme rázem rozlehlé bavlníkové plantáže, kde se vyhubí veškeré ostatní rostlinstvo, hmyz apod. Stejný problém u každého velkopěstitelství. Přidejte k tomu pesticidy a levnou pracovní sílu a novodobé otroctví je na světě. Proto je teď udržitelný příklon k bambusu. Není to sice úplně superzelená varianta, ale rozhodně s sebou nese menší zátěž pro přírodu než bavlna. Bambus je v podstatě plevel, roste hrozně rychle a do výšky, takže nezabírá takovou plochu a není potřeba jej zalévat, ani přihnojovat. Spousta výrobců látek se také zavazuje odebírat bambus z oblastí zaměřujících se na ekologický způsob pěstování s obnovitelnými zdroji. Tím je to o dost šetrnější. 

Občas používám i dead stockový materiál. Je to vlastně odpad, kazový materiál nebo přebytky z výroby. Velké firmy jej běžně ničí,ale v současné době se rozšiřuje trend malých obchůdků s látkami, které vykupují tyhle zbytkové materiály a prodávají je za nižší ceny. To mi přijde jako fajn záležitost. Pro designéry je to ale omezující. Vytvoří produkt limitovaný počtem metrů dané látky. Ten materiál už prostě nebude. Řekla bych ale, že klientela, jíž je udržitelnost ve výrobě, zpracování a materiálu sympatická, to chápe spíše jako přínos než překážku.  

Představíte nám sortiment TO.GET.HER?

Nezaměřuji se jen na svatbu, i když to tak bylo původně myšleno. Začala jsem s udržitelnými svatebními šaty ve smyslu materiálů a dalšího nošení. Potom jsem přidala i ready-to-wear produkty na běžné nošení spodní prádlo, dva typy šatů, jeden top a teď navrhuji ještě jedny šaty na léto. Na příští rok bych ráda představila ucelenou kolekci, ze které si zákaznice budou schopné sestavit kompletní udržitelný šatník. Myslím nejen na design, ale také na pohodlí svých klientek. Svatební šaty tvořím na zakázku, vždy na míru konkrétní zákaznici. Nově nabízím také půjčení svatebních šatů. Jedná se o modely vytvořené na editoriálové focení. Tady je však potřeba počítat s omezením výběru velikostí a úprav, které lze u daného modelu provést. 

Jaké jsou vaše nevěsty?

Věkové rozpětí je celkem široké, ale spojuje je zájem o udržitelný způsob života a směřují k minimalismu. Není to definované věkem, ale životním stylem. 

Jednou jsem šila i košili pro ženicha. Umím i pánské věci, ale nestává se moc často, že by se mi ozývali i ženichové. Byl to spárovaný outfit, lněné šaty pro nevěstu a lněná košile pro ženicha. Oba kousky propojovala ruční výšivka pomněnek. Psali mi pak ještě asi po roce, že chtějí ušít i lněnou košilku na křest dítěte. Takové zakázky mám moc ráda, když je v tom něco hodně osobního.

Jsou ekologické šaty dražší než standard?

Ani bych neřekla. Hodně záleží na materiálu a celkové náročnosti šatů, ale průměrná cena je 27 až 35 tisíc, což je hodně podobné standardním svatebním studiům, kde šijí na míru. Moje materiály jsou určitě dražší, na druhou stranu málokdy moje nevěsty chtějí šaty s vlečkou z dvaceti metrů krajky.

Šijete vy sama?

Zatím ano, ale už mám dvě pomocnice. Ještě jim to ale nesvěřím celé od základu, dávám jim konkrétní pokyny, co mají dělat. Střih i úpravy na zkouškách jsou výhradně mou záležitostí. 

Jaký má TO.GET.HER styl?

Je dost rozdíl mezi mou svatební a zakázkovou tvorbou. Obojí vychází z minimalističtějšího pojetí, které je mi blízké, ale u svatebních šatů je to hodně o zdobných detailech, na kterých si u ready-to-wear tvorby nepotrpím. U svatebních šatů je však žádoucí, aby tam byl nějaký blyštivý detail a ruční práce, díky kterým model dostane luxusnější nádech. U tvorby pro běžné nošení mi jde hlavně o nadčasovost.

Ráda si hraju s transformací jednoho kusu oděvu pomocí doplňků, které už nositelka má. Třeba model FANY má úplně volný a jednoduchý střih. Když si je vezmete do města s teniskami, cítíte se pohodlně a příjemně. Je k nim ale i široký korzetový pásek, kterým siluetu stáhnete a vytvarujete do krásně ženských křivek. K tomu podpatky a můžete vyrazit klidně na svatbu jako host. Takhle je dobré mít založený šatník obecně.

Dělají udržitelné šaty udržitelné vztahy?

Těžko říct, netroufám si hodnotit. Ale samozřejmě se se svými nevěstami ráda vidím při další příležitosti :) Býváme si hodně sympatické.    

Hana Prchalová vystudovala design oděvu na zlínské Univerzitě Tomáše Bati. Po ukončení magisterského studia působila dva roky jako designerka ve streetwearových značkách Nugget a Meatfly. Kromě samotného designu zde měla také na starosti tvorbu výrobních podkladů a kontrolu kvality. V roce 2019 založila vlastní značku udržitelné módy TO.GET.HER.

Autor: Jan Gerych

Nastavení ukládaní cookies

Používáme cookies k personalizaci obsahu a reklam, k umožnění funkcionalit sociálních sítí a k analýze provozu webových stránek. Informace o provozu a užívání webových stránek Vámi jsou sdíleny s našimi sociálními sítěmi, reklamními a analytickými partnery, kteří je mohou kombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které o Vás sesbírali při užívání jejich služeb.

Vlastní

Vlastní nastavení cookies