Náš pohybový nábytek testujeme na dětech, říká spolumajitel firmy Antonie Emma Sáva Střelec

BŘEZINA U MNICHOVA HRADIŠTĚ – Kvalitní masiv, bezpečná konstrukce, která se nepřevrátí a unese i dva pořádné chlapy (montessori knihovna), jednoduché upravování velikostí a kreativní kombinace charakterizují sortiment Antonie Emma, jenž se nedávno rozrostl o nábytkovou stavebnici Manu. Komoda, chytrá postel, rostoucí stůl, židle/učící věž a zmíněná knihovna 2v1 kompletně vybaví dětský pokoj a zároveň vytvoří bezpečné hřiště. Sáva Střelec nám vysvětlil podrobnosti a přidal i příběh za vznikem jejich značky.

Jak jste se dostali k Antonii Emmě a pohybovému nábytku? 

Na začátku stál můj parťák Štěpán, velký milovník skateboardingu, který se v tomto oboru rozhodl podnikat. Vyhrál soutěž Rozjezdy pod záštitou telefonního operátora, díky níž sesbírali kapitál a zkušenosti na to, aby si splnili dětský sen a rozjeli největší zakázkovou výrobu skateboardů v Evropě. To se jim víceméně povedlo, spustili linku, která měla vyrábět až 20 000 skateboardů měsíčně. Trefili se ale zrovna do období, kdy na trh dorazila prkna z Číny. 

Problém byl, že v Číně neplatily žádné normy o materiálech, lepidlech, nebo kdo je může vyrábět, a kvůli tomu Štěpán s parťákem zbankrotovali. Taky se ukázalo, že tahle cílová skupina vůbec neřeší, jak a z čeho je to vyrobené. Skater má hluboko do kapsy a je mu jedno jestli to vyrobily čínské děti a slepily to lepidlem, které nesplňuje normy, nebo je to od české firmy.  

Oproti tomu se ale ukázalo, že cílovka dětských hraček je jiná. Za Štěpánem přišla manželka a přesvědčila ho, aby z posledních zásob dřeva vyrobil nějakou hračku pro děti. Rodiče víc přemýšlí nad tím, co dětem kupují. Štěpánovy děti milují pohyb, takže první vyrobil pohybové hračky – piklerové trojúhelníky. Jak je u Antonie Emmy standard, už tehdy k tomu přidal nějakou hodnotu navíc, aby to nebylo jen to, co vidíte na první pohled, ale bylo za tím i něco víc. Z piklerové trojúhelníku se stala stavebnice Faber, což je průlezková stavebnice. Dá se prostorově upravovat, může růst s dítětem a má ohromnou nosnost, takže může fungovat nejen jako domeček, bunkr pro děti, ale klidně i jako posilovna pro dospělé. Z jedné stavebnice se dá postavit víc staveb a stala se zní tak vlajková loď nové značky Antonie Emma.

Já jsem se přidal časem, když za covidu zavřeli školy, zrovna jsem se vrátil z dovolené. Do té doby jsem působil v úplně jiném oboru, ve finančním poradenství. Jak se mi ale narodily děti, hodně jsem s podnikáním ubral a začal se víc věnovat rodině. Covid jsme se rozhodli strávit v Albánii, děti si tam absolvují školu online, a přitom budou moct běhat po pláži a být v teple a pohodě. Štěpán v té době zamířil stejným směrem a potkali jsme se tam na pláži. 

Měsíc jsme společně cestovali po Albánii, což je dobrý signál, že spolu lidi dokážou vycházet. Jak jste spolu dlouho na omezeném prostoru, v obytňácích, tak si buď začnete lézt na nervy, nebo najdete společný balanc. Zjistili jsme, že máme podobný pohled na svět, hodnoty a podnikání. Zopakovali jsme si to o rok později v Rumunsku, a tehdy za mnou Štěpán přišel s tím, že chce svůj podnik někam posunout a že hledá investora. Zareagoval jsem, že bych to mohl být já a skočil jsem do toho rovnýma nohama. O práci se dřevem jsem nic nevěděl, ale se Štěpánem mě bavilo fungovat a lidsky jsme si sedli. A tak vznikl pohybový nábytek Manu jako vize, kam posunout průlezky a pohybové stavebnice Antonie Emmy. 

Co všechno nábytek Manu umí?

Vznikl jako naplnění přesvědčení, že děti milují pohyb. Věříme, že je není potřeba odtrhávat od displejů. Děti pohyb milují od přírody, ale ubývá jim prostředí, kde se mohou bezpečně hýbat. Nábytek Manu má tedy přinášet bezpečný kreativní prostor do dětského pokoje libovolné velikosti. Ať je to 3 x 3 m v paneláku, nebo novostavba rodinného domu, dostane ten pohyb kamkoli. Vnímáme, že nejlepší je se hýbat venku, ale ne vždy to jde. Vzpomněli jsme si na mládí, kdy bylo v pohodě běhat úplně kdekoli. I v Brně jsme hrávali fotbal na ulici, dnes bych se mé dítě bál na té ulici nechat běhat. Proto jsme si zvolili misi dostat pohyb do dětského pokoje. Předtím jsme ho tam dostávali průlezkami, ale řekli jsme si, že je zbytečné k nábytku přidávat něco navíc, když tu pohybovou funkci může plnit samotný. 

Kvalitní nábytek může sloužit jak k sezení, tak k pohybu. Průlezkovou stavebici jsem tedy sloučili s nábytkem. Udělali jsme ho rostoucí a variabilní, takže může s dítětem začít úplně od malička a postupně se rozvíjet. Z malé postele se může stát postel v patře, když přibude druhé dítě, může se stát součástí dvoupatrové postele, se třetím dítětem může být do L. Může to být velké patro v libovolné výšce, protože jsou rostoucí i nohy postele, a to všechno se dá doplnit pohybovými doplňky – do postele se dá lézt po průlezkové stavebnici. Díky tomu dítě každý den udělá nějaký pohyb automaticky, jen proto, že vyleze do patra postele. Nebo vyběhne skluzavku, prostě se tím stane pohyb nedělitelnou součástí jeho běžného dne. 

Nábytkovou řadu tvoří komoda, postel, stůl, židle, učící věž a knihovna, jak to funguje dohromady?

Vždy se snažíme, aby každá ta věc měla funkci navíc. Učící věž třeba funguje i jako rostoucí židle. Nemusíte mít doma dva kusy nábytku, i když jsou oba potřebné, protože jsme vložili obě funkce do jednoho kusu. Rostoucí židle je jasná, dítě potřebuje na něčem sedět a jak roste, židle se mu přizpůsobuje. Učící věž umožňuje dětem nás doprovázet při jakékoli činnosti, kterou provádíme, a učit se ji s námi. Nábytek musí být dostatečně stabilní, pevný, využíváme tam stejné patentované prvky jako u stavebnic jako třeba dřevěné šrouby, kterými se to nastavuje. Nepotřebujete pak nářadí, když chcete židli seštelovat.

Postel je standardní korpus 90 nebo 120 cm šířky na 2 m, ale nohy jsou rostoucí, takže se dají nastavit v libovolné výšce. Na ni pak jdou připevňovat pohybové prvky – tyče k zavěšení, k ručkování pod postelí, žebřiny ke šplhání do postele nebo k zavěšení houpačky.      

Komoda je 60 x 60 cm, ale dají se z nich stavět různé stěny. Stavěli jsme z toho standardní stěnu, která je u zdi, ale dá se na kolečkách a pantech odklopit a udělat z ní horolezecká stěna přes celou místnost. Horolezecké chyty jsou na zadní straně, takže dítě nemůže blbnout beze mě. Když to odklopím, je tam všechno včetně jištění a třeba houpačky. 

K rostoucímu stolu se dá připojit klouzačka, prvky průlezkové stavebnice. Knihovnička je doplněk. Jsou to samostatné kusy nábytku, ale všechno se dá propojit, svázat.  

Kolik lidí dělá Antonii Emmu?

Já a Štěpán jsme majitelé a máme tři lidi na support, výrobu, sklad a provoz a pak pak máme ještě samostatnou výrobu. Umíme si “in house” (sami, pozn. red.) navrhovat, prototypovat, vyrobit si vše k odzkoušení produktů a byli bychom doma schopni vyrobit 30 % produkce, ale zároveň jsme vybavili dílny živnostníkům v okolí a vyrábíme u nich. Provozují standardně svoji činnost a vedle toho ještě vyrábí naše věci na našich strojích.

Jak testujete nábytek?

Kdybych odpověděl, že na dětech, tak je to sice přísné, ale je to tak. Vytvoříme prototyp a vzhledem k tomu, že každý náš nábytek musí unést dospěláka, tak to otestujeme my a pak to dáme dětem, ať si s tím hrají a testují to, a tak vznikne odpověď na to, co je správně. Vždy se snažíme odpovědět na to, co je dobrý design. Pro nás je to kombinace vzhledu a funkcí výrobku. Vnímáme, že ta funkčnost bývá často opomíjena. Design se bere jen jako esteticky lahodící ztvárnění, my se snažíme najít optimální průsečík mezi estetickým designem a funkčností. To až ale po dětském testování. Ony otestují funkčnost a my pak hledáme, jak to skloubit s estetickými kvalitami a vizuálním vyzněním v pokojíku.    

Máte s pohybovým nábytkem Manu nějaké další plány?

Naše slabina i silná stránka je, že vyrábíme něco, co doteď neexistovalo. Bouráme mýty, že se po nábytku neleze, děláme něco, co si člověk na první dobrou těžko představí. Souvisí s tím, že náš výrobek je složitější hned pochopit. Všechno jsme schopní řešit na bázi individuálních konzultací včetně návrhu pokojíku s naším nábytkem na míru. Máme poptávky na řešení dětských pokojů na míru, což nám ukazuje, že velká část úkolu je na naší straně. Spolupracujeme s designéry a architekty, abychom to navrhli zákazníkům s modularitou, kterou umíme, ale podle přání a potřeb každého klienta. Být průkopník s sebou nese určitou náročnost. Musíme naučit lidi vyhledávat naši kategorii – pohybový nábytek. Museli jsme si ji i pojmenovat, protože neexistovala. A musíme to naučit i architekty a designéry, aby začali vnímat, že je pohyb v dětském pokoji potřeba a že mohou do interiéru přidávat naše multifunkční výrobky.

Antonie Emma