Na obnovené náměstí Poljana si v Šibeniku museli místní zvykat

Duben 13, 2021 | autor: Jan Gerych | Foto: Ervin Husedžinović

Architektky ateliéru Minerva vytvořily otevřený dynamický prostor, trojrozměrný průsečík trajektorií a ústřední veřejné prostranství města.

 

Šibenik – Současná podoba ústředního náměstí Poljana vzešla z veřejné soutěže, přesto až do dokončení přestavby loni v červnu budila poprask. Náměstí propojuje středověkou část města s moderní a současnou a řeší i parkování. Spolupracovaly na ní architektky místního ateliéru Minerva s fakultou architektury Záhřebské univerzity a Institutem architektury.    

Náměstí leží na původním skalním ostrohu v místě, kam ústila brána středověkého hradu. Z jedné strany je vymezuje historická budova šibenického Národního divadla, pozdně modernistická knihovna od Ivana Vitiće a archeologické naleziště. Z opačného směru je hranicí rušná silnice. Prostor před revitalizací sloužil jako parkoviště a jak podotkly autorky, nešlo o skutečné náměstí. 

Pavla Simetin Segvic a Ivana Tutek, foto Nikolina Vukovic Stipanicev, cropix

 

Návrh Pavly Šimetin, Ivany Tutek a Ivy Tutovečak navázal na prostorovou koncepci Ivana Vitiće a vytvořil průsečík cest - městské pole (poljana znamená v chorvatštině pole). Zvláštní pozornost věnovaly odclonění provozu z frekventované ulice Krale Zvonimira. Vytvořily podél ní pomyslnou bariéru z vjezdu do podzemních garáží, zóny k posezení pod baldachýnem a pěšího výstupu z garáží, potažmo hodinové fontány. Na protější straně naopak náměstí propojily se vstupem do knihovny a přidaly most do sousedního parku. Zkultivovaly také prostor archeologického naleziště vytvořením městské zahrady. Vysadily v ní původní místní rostlinné druhy, aby podtrhly historii místa. Vznikl zde příhodný prostor ke čtení a odpočinku.     

Scan fota: DobarSkroz, Wikipedia

Samotné náměstí se dá chápat přinejmenším ve dvou rovinách - podzemní a nadzemní. Stavba začala vyhloubením tří podzemních pater pro garáže a logistické centrum, což nebylo snadné kvůli skalnatému podloží. Moderní interiér podzemní části je ze syrového betonu v industriálním pojetí. Povrchová část je z tradičního středomořského bílého mramoru. Dominuje jí baldachýn od studia Numen/For Use připomínající origami. Formou odkazuje na architekturu protější budovy knihovny. Jeho instalace byla velkou událostí. Ve dvou kusech jej přivezli z dubrovnické loděnice a postavili na přichystané piloty. 

Baldachýn má do sloupů zabudovaná posezení z masivního dřeva, která trčí do prostoru jako lístky vyrůstající ze stonku rostliny. Tato zóna byla původně zamýšlena spíše jako místo krátkodobého spočinutí třeba při čekání na parkující řidiče, ale ukazuje se, že si ji lidé oblíbili. Stínění baldachýnem časem zvýrazní vysazené stromy. Součástí náměstí je také hodinová fontána, která tryská vodu v intervalech a výškách podle přesného času.  

Kontroverze kolem nového náměstí vzešla především z částečného zastínění divadla, jež tvořilo původní hlavní osu prostoru, vjezdem do garáží. Architektky však orientaci náměstí znejistily, zmnožily, když v ní zohlednily i knihovnu. Stavbou vjezdu se jim u divadla podařilo odstínit rušnou komunikaci. Do otvírací vernisáže bylo náměstí oplocené a pohled ze strany ulice Krale Zvonimira sledoval především dělící bariéru. Proto byly předčasné reakce vyhrocené. Po necelém roce provozu si lidé nové náměstí užívají. Těšit je také může publicita spojená s nominací na cenu evropské architektury EU Mies Award.   

Foto Vanja Magic and Numen/For Use

 

Autor: Jan Gerych