Designéři z NAHAKU: Konzum nezrušíme, upcyklace dá ale odpadu nový život
Designéři Josef Rozehnal a Jakub Kraus mají NAHAKU. Jejich kreativní brand upcykluje – z odpadu, průmyslových materiálů i vadných výrobků tvoří nové designové produkty.
BRNO – Mladí tvůrci z NAHAKU mají na svědomí lustr z hadice, plechovky ve stropním podhledu a plánují tvořit světla z vík od praček. „Občas se stane, že nám jednorázově někdo nabídne vadnou šarži výrobku a my to koupíme. Teď máme k dispozici 60 tisíc nových kravat nebo 650 tisíc kusů preforem na plastové lahve,“ říká Jakub Kraus.
Jak se dali dohromady? Při studiích Designu nábytku na Mendelově univerzitě v Brně. Z našeho blogu již znáte jejich nový vinný bar v Brně - Kaple. Ve čtvrtek 28. května, tedy v den jeho otevření, přinášíme s duem NAHAKU celý rozhovor o jejich tvorbě, začátcích i vizi do budoucna.
Jaká je hlavní myšlenka, řekněme poslání NAHAKU?
Josef Rozehnal: Naším posláním je vyvolávat otázky. Zajímá nás, jestli je možné dělat design, produkt, který je co nejvíc šetrný k životnímu prostředí, což upcyklace je. Naším cílem je prodloužit životní cyklus dosloužilým produktům tím, že jim dáme jiný, nový účel, další smysl. Jde nám o to dávat předmětům nový význam. Bereme to jako jedno z poslání designérů.
Jakub Kraus: Dnes je vše zalisované, elektronika ani auta nejdou opravovat. Dříve, když odešel jeden kus, tak ho stačilo vyměnit a výrobek fungoval dál. Dnes ale vzniká obrovské množství odpadu. A my se mu snažíme dávat nový význam, tím chceme společnosti přispět.
JR: Chceme šířit osvětu. To je jedním pilířem NAHAKU. Ruku v ruce s produkty, službami, návrhy interiérů.
JK: Nesnažíme se bojovat proti konzumu, neříkáme, že ho zrušíme, to se nikdy nestane. Místo toho, abychom brojili proti jednorázovým obalům, chceme na to jít jinak. Firma za námi může přijít a poradit se s námi. Co se dá s produktem dělat, když ukončí svou původní funkci? Inspirují nás výrobní procesy, kumulovaný odpadový materiál ve výrobách, fabrikách. Rádi bychom ovlivnili právě výrobu tak, aby se dopředu počítalo s dalším využitím produktu po skončení jeho používání.
Z jakých materiálů tvoříte?
JK: Mění se to. Co se týče materiálů, bereme všechny výzvy. Zpracovávali jsme třeba staré hasicí přístroje, teď pracujeme s plastem, také se skly z praček.
JR: Jde nám o to, aby byl materiál opakovatelný. To odlišuje design od umění. Můžeme jet na ekodvůr a pobrat krásné věci. Poskládáme třeba ze součástek unikátní světlo. Ale pokud to nejsme schopni zopakovat, není to design, je to umění. Zásadní pro nás je, zda je materiál repetitivní, zda se z něj dá udělat série produktů.
S čím konkrétně teď pracujete?
JR: Chceme dělat světla ze skleněných vík od praček, jenom v České republice se jich vyhazuje kolem milionu ročně – není to totiž recyklovatelné sklo. Firma, která zpracovává bílé spotřebiče, prodává součásti dál jako materiál. U tohoto skla to ale nejde, sklárny o ně nestojí, tak jdou rovnou na skládku.
JK: Občas se stane, že nám jednorázově někdo nabídne vadnou šarži výrobku, buď to jde do šrotu, nebo se s tím dá něco udělat. A my to koupíme. Takhle jsme třeba využili 20 tisíc pozinkovaných nových plechovek. Teď z toho máme dva podniky z Brně.
JR: Máme nyní k dispozici třeba 60 tisíc nových kravat nebo 650 tisíc kusů preforem na plastové lahve. Je to jedna odnož NAHAKU, kdy pracujeme s něčím omezeným, jde spíš o umění než design. To se dá udělat vždy jen jednou.
Kde hledáte nový materiál pro své nápady?
JK: Inspirace často přichází z ekodvorů, máme rádi starý design, často si taháme domů různé skvosty. Tyto věci si vystavíme, koukáme na ně a časem nás z toho třeba něco napadne. Někdy nápad naopak přijde hned. Snažíme se ale i chodit přímo ke zdroji.
JR: Chceme sériovou výrobu, i když každý kus je vlastně unikát, každé víko od pračky je jiné.
Jaká je pro vás ideální forma tvorby? Je to spolupráce s firmami?
JR: Nepotřebujeme ani nutně vyrábět pod svou značkou, klidně se spojíme s velkou firmou. Líbilo by se nám vzájemně se oslovovat s těmi, kteří si uvědomují, že se jim při výrobě kupí odpad, který se vozí do spalovny. Chceme nabídnout firmám, jak ho zpracovat.
JK: Oni si tím sníží ekologickou stopu, zbaví se odpadu, a ještě na tom mohou vydělat. Za to, aby se firma zbavila odpadu, často i platí.
JR: Odpadu je možná víc než koncových produktů. Bylo by dobré firmy i propojit, tu, co má odpad, s druhou, která ho může využít na svoje produkty.
Můžete nám popsat, co stojí za projektem PETing?
JK: Jde o jednorázové láhve na nápoje přeměněné na lampu. Teď musíme vynaložit velké úsilí, abychom z toho světlo udělali. Kdyby se ale s námi výrobce spojil už na začátku, může produkt vyrábět jako „ready made“, my pro něj můžeme vytvořit design obalu, který po použití dostane novou funkci. Výrobce se tak může stát zároveň i producentem svítidel. Konzument si koupí víno, vypije ho a pověsí si láhev doma jako lampu. Pořád je to obal z plastu, který se nedá vzít zpátky, ale dá se to dělat chytře. Životnost produktu se prodlouží třeba z jednoho týdne na 10 let.
JR: Rádi bychom se dostali úplně na začátek těch produktů. Už tam se dá zabránit tomu, aby vznikal zbytečný odpad.
Daří se to?
JK: Postupně se k tomu dostáváme, zatím pracujeme na tom, abychom si vybudovali jméno. Když už přijdete za velkými hráči, máte většinou jen jeden pokus. V budoucnu ale nechceme řešit desítky kusů, jde nám o globální firmy, o sériovost.
JR: Nejde nám o malovýrobu, chceme docílit reálného dopadu na společnost a životní prostředí.
Jak vznikl název NAHAKU?
JR: Z mít „na háku“, byla to náhoda, napadlo nás to u jedné zakázky. Dobře to zní, možná i trošku japonsky. (smích) Za hranicemi nebudou vědět, co to znamená, ale to nevadí. I tak z toho sálá strohý minimalistický styl.
Jak jste se dostali k navrhování interiérů?
JK: Původně jsme to studovali, byla to přirozená cesta. Na Designbloku nám ukradli dodávku se vším naším vybavením, produkty i nářadím, vznikla škoda za 350 tisíc. Potřebovali jsme najít cestu, jak se dál živit. Když máš jen tužku a papír, tak ti nic jiného nezbývá. Dodávku jsme potom našli, i když v hrozném stavu.
JR: Má pro mě citovou hodnotu, mám na hrudníku vytetovaný i její identifikační číslo. (smích)
JR: Začali jsme se světly v interiéru, světlo může definovat celý prostor. Přitom je hodně opomíjený prvek. Dokáže ovlivnit atmosféru místa, vytvořit mu charakter.
V podniku RAMEN Brno jste vytvořili originální světlo pomocí hadice, jak to vzniklo?
KK: Ne vždycky pracujeme s odpadem, často povyšujeme i technický nebo průmyslový materiál. Je nově koupený ale designovaný jenom na funkci, není mu přirazená žádná estetická hodnota. Ale on ji má, všechno má svoji estetickou hodnotu – i ta hadice může být krásná.
JR: Je skvělé, když se nejdřív líbí samotná věc, ten objekt, naše práce, náš design. A až potom přichází wow efekt, že je to z odpadu. To je ta přidaná hodnota.
JK: Když to dokáže konkurovat novovýrobě, svojí estetikou, tak je to úspěch produktu.
JR: Recyklaci někdy tvůrci používají jako omluvu: „My recyklujeme, tak to nemusí vypadat nebo i fungovat tak dobře, jako nové produkty.“ To je nesmysl, my chceme ukázat, že to jde dělat i dobře.
Na závěr doplníme, že NAHAKU v této chvíli hledají zajímavé podnájemníky do budovy svého ateliéru na Starém Brně. V případě zájmu se ozvěte na info@nahaku.net
NAHAKU
www.nahaku.net
JOSEF ROZEHNAL
1991 narozen v Brně
Design nábytku, MENDELU
má rád šplhání po laně, stará auta a mladé dívky
JAKUB KRAUS
1990 narozen v Brně
Design nábytku, MENDELU
skaut, má rád individuální sporty a svého kocoura
Fotografie: Jiří Hloušek
