Nábytek, na kterém zanecháte stopu. Doslova

Nábytek, který si ještě nějakou chvíli pamatuje, kde jste seděli, měli opřené ruce nebo položený talíř. Co možná zní jako sen některého z forenzních expertů, jsou novinky, které vídáme ve světě designu. Své interpretace využití termoreaktivity nedávno a nezávisle na sobě představili designéři Jacob Walls a Tom Ducarouge. Pomocí podobného konceptu tematizují různé perspektivy.

Stůl spolu se židlemi, které mění barvu v závislosti na teplotě, navrhl Tom Ducarouge pro privátní večeři značky On Running. Ocelový nábytek byl ošetřen nátěrem, který je citlivý na změnu teploty. Jakmile na něj tedy hosté položili ruku, talíř s teplým jídlem či studený drink, mohli sledovat, jakou stopu na stole zanechají. Tento zdánlivě jednoduchý krok mění podle autora nábytek z pasivně stojícího na součást dění. Vyzývá ke hře a interakci.

Kovový nábytek se speciálním nátěrem je ošetřený i průhledným lakem, který zabrání opotřebení a korozi. Stůl ve tvaru loga značky On Running byl představen na začátku července. Přestože šlo o soukromou událost, videa termoreflektivního povrchu zaujala na sociálních sítích.

Druhým příkladem barvuměnících kousků je série The Pangolin – položená někde mezi nábytkem a uměním. Jacob Walls ke konstrukci těchto skulpturálních otomanů využil zbytky pěnových odřezků, které by se jinak staly odpadem. Různě složené a ohnuté je nakladl do kovové sítě – vznikla tak zajímavá struktura plná konejšivých oblin. Všechny kusy pěny jsou navíc napuštěny barvou reagující na změnu teploty, což je při souhře s nerovným povrchem o to zajímavější.

Proměnlivá barva povrchu je pro Jacoba Wallse nejen spojením technik užívaných k barvení textilu s nábytkářstvím, představuje pro něj zachycení dynamiky prostředí, které se vyvíjí a mění v přímém přenosu. Zároveň se řadí mezi další příklady, jak lze přemýšlet nad zbytky průmyslového odpadu.

Doteky jako zdroj informací 

Podobný koncept se už v historii designu sem tam objevoval – třeba před deseti lety si s podobnými vlastnostmi pohrávaly kousky z pera Jürgena Mayera H. Možná vám utkvěly v paměti nafukovací moduly Heat Seat, které věrně otiskly polohu sedící postavy. Mayer tak přivedl pozornost ke stopám, které jsou často vnímané jako nechtěné či trapné. Zároveň přímo i nepřímo znázornil, že každý čin má nějaký následek a jeho původce lze odhalit téměř na samotný sval a kost. Uznávaný architekt tím záměrně tematizoval také soukromí lidí a míru, do jaké lze sledovat jejich činnost.

Kýžených vlastností povrchu dosáhl pomocí směsi barevného a termochromatického pigmentu na bázi uhlíku, který nemění barvu, ale spíš její sytost v závislosti na teplotě. Tento nátěr byl původně vyvinut organizací NASA jako spolehlivý nástroj upozorňující na přehřívající se stroje. Kvůli vysokým nákladům a nestálým vlastnostem byl ale další vývoj zastaven. Kdo ví – možná by jinak byly tyto nátěry už běžnou součástí našich životů. Nicméně zatímco někdy mohou být jejich vlastnosti velmi užitečné, předchozí koncept ukázal, nakolik je i užitečnost věcí kontextu a použití. 

Zdroj: tomducarogue.com, jacobwallsstudio.com, jmayerh.de