Na šperk se nemusíme nutně dívat jako na něco seriózního, může to být sranda, říká Eva Brzo

BRNO – Kytičky, motýlci a smajlíci. Prsteny, náušnice ale i náhrdelníky mladé designérky Evy Brzobohaté zaujmou nevšední a hravou estetikou. Evu jsme navštívili v její dílně a povídali jsme si o tom, proč opustila zubní laboratoř i minimalismus v tvorbě. 

Evo, vy jste studovala na zubního technika, nějakou dobu jste se i jako zubní technička živila. Nyní se věnujete šperkům. Pomohla vám ve šperkařině nějakým způsobem tato praxe?

V jistém ohledu je to velmi podobný obor. Po gymplu jsem se poohlížela po oboru, který by byla kreativní a kde bych mohla něco vytvářet rukama. Na UMPRUM jsem se nedostala, takže jsem šla na zubního technika. Což oproti mým naivním očekáváním moc kreativní nebylo. (smích) Ale naučila jsem se tam pracovat s kovem a začala jsem si potají vyrábět svoje první šperky. Učitelům jsem tvrdila, že dělám zuby, přitom jsem odlévala prstýnky a náušnice. 

Po studiu jsem nějakou dobu pracovala v zubní laboratoři, ale nevyhovovalo mi to. Vždycky jsem věděla, že chci být sama svým pánem a mít určitou flexibilitu. Zubní technik je navíc celkem dřina, i když se to nemusí zdát. 

V čem ta dřina spočívá?

Práce je to časově náročná a není nijak zvlášť dobře finančně ohodnocená. Je náročná i manuálně, já jsem chodila domů s bolavýma strhanýma rukama, od prachu… To se teda tak úplně nezměnilo, u šperků je to podobné, ale aspoň dělám něco, co mě naplňuje a baví. 

V jaký moment jste se rozhodla pro změnu a opustila laboratoř?

Při práci v laboratoři jsem uvažovala, jak to udělat, abych se mohla více věnovat šperkům. Začala jsem s dálkovým studiem na zlatnici na učňáku v Praze, tam jsem se naučila zlatničině, řemeslu. Jakmile jsem dostudovala, rozhodla jsem se opustit práci a naplno se věnovat výrobě šperků. 

Založila jsem si živnostenský list, dala výpověď v práci a našla si brigádu v kavárně, abych měla finanční jistotu, než se moje podnikání rozběhne. 

Teď máte svou vlastní šperkařskou dílnu. Co všechno k výrobě šperků potřebujete? Co nesmí v dílně zlatnice chybět?

Moje dílna vyžaduje hlavně toleranci ke špíně a prachu, který produkuju. Momentálně mám takovou skromnou dílnu doma, v malém pokojíku. Vzhledem k tomu, že většina mých výrobků je odlévaných pomocí metody ztraceného vosku, velká část práce spočívá v modelování z vosku. Já sama neodlévám, to si nechávám dělat, nicméně odlitky následně opracuju doma. Potřebuju mikromotor, lešticí stroje, ty dělají největší binec. Ale naštěstí nezaberou moc místa. Tím, že využívám metodu ztraceného vosku, mi odpadá spousta strojů, které mají místo v tradiční zlatnické dílně. 

Máte roka a půl starou dceru. Jak se vám daří skloubit tuto specifickou profesi s malým dítětem? Je to určitě jiné než když žena na mateřské pracuje z domu u počítače… 

Jasně, nemám to tak, že bych si otevřela počítač vedle spícího dítěte (smích). U mě je velká nevýhoda v tom, že k práci šperkařky dítě prostě nepatří. Vzniká tam prach a špína, používám chemikálie… Do dílny dcera nesmí. Nemůžu si ani odběhnout, protože jsem zaprášená, musím si vyloženě vyhradit čas na práci, kdy opravdu nejsem k dispozici. 

Píšu sérii článků o oděvech, v oděvním oboru se hodně řeší udržitelnost. Je to téma i ve šperkařství? A jak konkrétně se reflektuje?

Ano, určitě je to téma. Ale je to dost ošemetné a často se sklouzne ke greenwashingu. Abych to vysvětlila. Ve šperkařství materiál cirkuluje, drahé kovy jsou v neustálém koloběhu. Jako surovina se využívá směs nového kovu s příměsí kovu recyklovaného. Drahý kov se tak neustále recykluje. 

Existují i firmy, které pracují se stoprocentně recyklovaným materiálem. To ale v České republice, co vím, nemáme. Na druhou stranu, pokud ten koloběh funguje u nás tak, jak jsem popsala výše, jistá míra udržitelnosti v tom je. Nejekologičtější varianta výroby šperku spočívá v roztavení existujícího šperku a přetvoření v nový, to je ovšem zase limitující v designu. U nás to někteří tvůrci dělají, ale já jsem touto cestou nešla. 

Velkým tématem je aktuálně udržitelnost a etičnost minerálů, které se při výrobě šperků využívají. Mluví se o tom, kde a za jakých podmínek jsou kameny získávané. Obor také zažívá boom v používání syntetických minerálů. 

Já osobně preferuju minerály přírodní, mají pro mě kouzlo jedinečnosti. Nabízí velkou škálu barev a různých aspektů, které mi u syntetických materiálů chybí. Musím tedy vyhledávat takové minerály, u kterých mám jistotu ohledně jejich původu. 

Kde vlastně materiál sháníte? Objednáte si určité množství stříbra nebo zlata a z toho tvoříte? 

Materiál je u nás v České republice kontrolovaný českým puncovním úřadem, zrovna tady je pohyb drahých kovů přísně kontrolovaný. Každý zlatník a šperkař chodí kupovat drahé kovy k oficiálnímu zprostředkovateli drahých kovů, oni i my šperkaři se zodpovídáme puncovnímu úřadu, za to kolik materiálu nakoupíme a kolik prodáme. Množství se musí rovnat. 

Svoje výrobky prezentujete po kolekcích a věnujete se i zakázkové tvorbě. Kde si vaše šperky můžeme koupit? 

Prodávám převážně přes svůj Instagram, připravuju web a eshop, to bude pro mě velký krok. Jsem zvědavá, jak to budu zvládat kapacitně. Plus mám vystavené šperky v brněnském Object Store, ale měla jsem například v Praze v Nila store, Jakoby store a chvíli i ve Francii v Lyonu. Poohlížím se po dalších menších design shopech po Praze i po Evropě a účastním se různých pop upů a marketů 

Zaujal mě design vašich šperků, jsou výrazné, netypické a na mě působí vesele. Podle čeho kolekce navrhujete? Co vás inspiruje? 

Kolekce vznikají s poměrně velkým časovým odstupem, podle toho, jaké téma ve mně nejvíce rezonuje. Vždycky si s určitým tématem nějakou dobu pohrávám v hlavě a představuju si, jak by mohlo přejít do návrhů A pak teprve připravuju prototypy. 

Poslední kolekce hodně čerpá z tématu mateřství, těsně předtím, než vznikla, se mi narodila dcera Mila. Je hravá, veselá. Předtím jsem tvořila kolekce řekněme opatrnější, možná minimalistické. Od toho jsem se odpoutala. 

Když přemýšlím nad novou kolekcí, je pro mě důležité, aby vzniklo něco, co ještě neexistuje, nebo alespoň do jisté míry. Abych nereplikovala něčí tvorbu, nepřechroustávala už omílaná témata. Snažím se jít cestou toho, že šperk nemusí být za každou cenu elegantní, minimalistický… Může to být statement piece, který něco vyzařuje. 

Motýli, kytky, smajlíci… Z vaší aktuální kolekce cítím určitou nadsázku a hravost. 

Na šperk se lidi nemusí dívat za každou cenu jako na něco seriózního. Může to být sranda. V dnešním světě je velmi těžké udržet si hravost, proto ji ukládám do šperku jako takový reminder. 

Doteď jsem se taky držela toho, že moje šperky jsou unisexové a na každodenní nošení. Nově si pohrávám s myšlenkou příležitostných věcí, výraznějších kousků pro speciální příležitosti. Ale záleží, někdo je zvyklý šperky nosit víc, někdo méně. Každý to cítí jinak.

To je vlastně fakt, někdo nenosí skoro nic, někdo se zdobí opravdu hodně…

Právě. Hodně lidí mi říká, že nejsou zvyklí nosit šperky a tím pádem by chtěli jednu výraznou věc. Jeden šperk, který bude vidět. To mě taky baví. 

Spousta lidí vás má zapsanou jako tu, která vyrábí hlavně prsteny, ale tvoříte i náušnice, prstýnky, náhrdelníky. Co náramky?

Doteď jsem v kolekci náramek neměla žádný, pár jsem jich dělala na zakázku. Aktuálně pracuju na nové kolekci, která bude hotová na podzim, do té náramky zahrnu. Bude to kolekce variabilní a modulární, z více kousků si vytvoříte podle potřeby náušnice, náramek…

Ale je pravda, že nejvíce signature jsou pro mě prsteny. Připravuju i menší kolekci, jemnější zlaté šperky, ta bude venku co nevidět, jsou to víceméně zlaté svatební šperky, 

Máte stále co dělat - práce, dcera… Do toho jste rozběhla ještě módní značku Softly, na které pracujete společne se svojí mámou a tetou.

Založila jsem ji právě kvůli mámě s tetou, obě jsou v důchodu a umí skvěle šít a háčkovat, milují rukodělné práce. Zatím je to celé v plenkách, ale moje ideální představa, že jim na stáří zajistím práci, kterou mohou dělat z pohodlí domova. Je hezké, že si díky tomu najdou chvilku společnéhoho klidu. Někdy se sejdou, šijí a háčkují, babička na ně kouká… 

Já vymýšlím nápad, koncept, zkrátka vše kromě šití. 

Jako šperkařka ale pracujete poměrně solitérně. Máte v plánu nějaké spolupráce a podobně?

Musím přiznat, že aktuálně mi naprosto vyhovuje pracovat o samotě. Zavřu se do dílny a užívám si ten klid. Ale těším se, že až bude dcera starší, najdu si nějaký ateliér, kde budu společně s více lidmi. Ráno se obleču, odejdu mezi lidi…

A jednou taky přijde moment, kdy bude zapotřebí část práce delegovat, už teď je to často na hraně. Budu se to muset sama učit, zatím je pro mě nepředstavitelné, že něco na někoho nechám. Je pro mě stěžejní, aby šperky prošly mýma rukama, vnímám to zkrátka jako autorskou tvorbu. 

Zatím si dělám všechno sama - web, sítě, administrativu, příležitostně i focení… Často mám velmi konkrétní představu, kterou pro mě není jednoduché předat. 

Jsem chaotický člověk a nedovedu si představit, jak někoho učím. Jednou to přijde a dost možná ten člověk bude ve výsledku naopak něco učit mě. Řád a podobně, vždycky se můžeme učit vzájemně. 

Eva Brzobohatá

je mladá šperkařka a designérka. V roce 2020 založila svoji značkou Eva Brzo Jewelry, pod kterou tvoří autorské šperky a nově také navrhuje oblečení pro rodinnou značku Softly studio, kterou založila se svojí maminkou a tetou. Při své tvorbě se zaměruje na udržitelnost s respektem k řemeslu. Má ráda nadsázku a hravost, což se promítá i v jejích kolekcích.