Michael Thonet: správným ohnutím dřeva hnul celým průmyslem

Je snad nemožné za celý lidský život nepotkat ani jednu židli, která vzešla z legendární továrny ohýbaného nábytku a kdysi dávno především z mysli Michaela Thoneta. Zkratku TON zná jistě každý, pozoruhodnou historii zmíněného zakladatele původního podniku zodpovědného za opravdovou designovou revoluci už možná tolik ne. Co všechno by dnes bez této části příběhu nemuselo být tak samozřejmé, se dočtete v následujících řádcích. 

Byla by to třeba zajetá podoba procesu ohýbání dřeva. Michael Thonet, vybaven odhodláním pokořit limity tehdejších možností, techniku ovládl a započal tak novou éru výroby nábytku. Samozřejmě nebyl první, kdo se snažil přeměnit ohnutý kus dřeva třeba v židli. Pokusy o výrobu kočárů či dalších předmětů pomocí zmíněné techniky se datují hlouběji do historie. Nikdy ale nebyly natolik zdařilé, aby šly bezpečně opakovat. Dřevo často praskalo, nebo se dalo ohýbat jen velmi omezeným způsobem, a tím pádem ve velmi omezeném množství. S čímž se Michael Thonet odmítl spokojit a po pokusech se svazky dřevěných dýh zkusil ohýbat dřevěné tyče z masivu, konkrétně z bukového. Po napaření mělo sice tendenci k praskání také, Thonet tomu ale zabránil použitím ocelové pásnice.

Zdokonalením výrobního procesu tak otevřel dveře masové produkci. Jeho úspěšnost dokazuje i fakt, že se ani po více než století a půl technika ohýbání dřeva od původní značně neliší. Dřevo se prvně napařuje v uzavřených nádobách po dobu pěti hodin. Poté začíná závod o čas, jelikož zručným řemeslníkům pracujícím vždy v párech začínají odbývat tři minuty, než dřevo vyschne a tím pádem ztratí svou pružnost, nebo se i zlomí. Během takto krátké doby musí tedy hbitá dvojice umístit tyče do formy a pořádně je zajistit. Tuto část zatím nelze přenechat strojům, jelikož vyžaduje bohaté zkušenosti s chováním dřeva a také notnou dávku citu. Ve formách pak tyče vysychají a zvykají si na svůj nový tvar nejméně dvacet hodin. Poté se spolu s dalšími dílky sestavy promění v židli, třeba právě v model 14.

Číslo, které odstartovalo novou éru

Thonet byl systematik a detailista skrz naskrz, své návrhy označoval pořadovými čísly. Přirozeně tedy první židlí, která byla fyzickým důkazem vítězství nad ohybem dřeva, byla židle číslo 1 z roku 1849. Sdílí poměrně podobné tvarosloví se svou sestrou, která se stala synonymem pro TON snad po celém světě. Židle 14, také známá jako Bistro Chair, se jen do roku 1930 prodalo několik desítek milionů kusů. Je tedy právem považovaná za nejúspěšnější výrobek devatenáctého století. Také je úplně prvním sedacím nábytkem vzešlým z industriální výroby.

Nenápadné pořadové číslo tedy znamenalo v designu nábytku další revoluci, kterou si Thonet mohl připsat na své konto. Dřevo do tvaru židle 14 bylo poprvé zformováno roku 1855 a Thonet už tehdy svým důmyslným přístupem i důrazem na detail v každém kroku výroby položil základy moderního designu spolu s jeho zásadami. Jak v celkové funkčnosti kousku a jeho systematicky rozčleněném procesu výroby i montování, tak v konceptu balení a přepravy velkého množství. 

Začneme tedy postupně. Velmi inovativní byla už myšlenka spojit nohy židle i podporu zad a vytvořit je z jednoho kusu dřeva, který tak židli dodával potřebnou pružnost, ale i spolehlivost a dlouhou životnost. Thonet se jedním z nejefektivnějších designových nápadů vůbec zbavil několika jinak nutných spojů, na které je navíc v konstrukci židle působen největší tlak, tudíž mají tendenci k opotřebení daleko rychlejší. Vizionářský designér také poprvé v historii nábytku přemýšlel v kontextu masové produkce a výrobního procesu, tudíž oprostil vizuál židle od zdržujících zdobností a dosáhl tak nevtíravé jednoduchosti, která bývá charakterizována také jako skromná anonymita. Po éře honosně dekorovaného a těžkopádného nábytku to znamenalo jednak dávku osvěžení, také to umožnilo navrhnout židli jen z několika prefabrikovaných částí. Jak už bylo naznačeno, Thonet touto cestou nešel jen kvůli vzhledu, vedl ho k tomu i pragmatismus. Pokud chtěl produkovat milion kusů ročně, musel to designem židle umožnit. A stejně tak mu design židle musel svou oblíbeností umožnit, že těch milion kusů ročně bude moct produkovat.

Postupem času se ustálila varianta poskládaná z osmi dřevěných dílů, deseti šroubů a dvou matic. Proto nebylo obtížné zamyslet se také nad efektivní formou dopravy, v případě většího počtu mohly být židle poskládány jednoduše až na místě. Díky tomu jich v rozložené formě Thonet do krabice o jednom čtverečním metru zvládl napasovat šestatřicet. Další postup, který používáme i dnes.

Počátky ustálení designových hodnot

Kontrola nad procesem ohybu dřeva otevřela designu úplně nové možnosti. Thonet bývá spojován se zlatým věkem industriální revoluce, která by se ale do nábytkářství tak lehce nepropsala, kdyby jí to neumožnil. Ovládnutí procesu ohýbání dřeva s částečným zapojením strojů, které umožnilo vyrábět ve velkém, dovolilo společnosti Thonet a později i dalším továrnám odpovědět na potřebu počínajícího kapitalismu. Výroba více kusů za méně času i nákladů vedla také k vytvoření specifických kvalit designu: je esteticky líbivý, co nejjednodušší, a především funkční. Kousky, které následovaly tyto kvality, byly později zahrnuty pod souhrnný směr modernismus, k jehož vzniku tedy Thonet přispěl nemalou měrou.

Revoluce i ze sociálního pohledu

Z historie nábytku je patrné, že před nástupem Thonetu byly často židle záležitostí zámožnějších obyvatel. V běžných domácnostech se častěji objevovaly lavice či stoličky. Přirozeně ani Thonet prvně nedodával židle široké veřejnosti, častěji spíš vybavoval kavárny. Byl ale svědkem doby, kdy se situace změnila a on mohl změny využít. Nebo k ní přispět, a to cenotvorbou. Zmíněné číslo 14 bylo právě díky své jednoduchosti a velkovýrobě jednou z nejlevnějších židlí. 

To by ale nebyl Michael Thonet, aby nešel ještě dál. Zaměřil se totiž také na skupiny, kterým se design nábytku dosud úplně dedikovaně nevěnoval. Kromě navrhování různých kusů pro děti, ať už jen zmenšených nebo i skládacích, pamatoval opravdu snad na všechny. Protože svým průkopnickým výrobním přístupem otevřel možnosti k vytvoření takřka čehokoliv, v dobových katalozích najdeme modely kolečkových křesel pro postižené či nosítek, lehátek a různě vymodelovaných sedacích kusů pro nemocné, čímž se jistě řadě z nich zlepšila životní úroveň. 

Kousek velkého díla a odkazu Michaela Thoneta dnes kromě všudypřítomného nábytku najdeme například v Bystřici pod Hostýnem, kde se kromě továrny založené roku 1861 nachází také Thonetova vila s dobovým i moderním vybavením.

Zdroj: ton.eu, www.plusminus160.com, wikipedia.org 

872880874878879873876877875864865866867868869870871