Mezi asanací a koncem monarchie. Brněnský architektonický manuál křtí třetí díl série kultovních průvodců

BRNO – Bim bam, je tu nový BAM! Máte za to, že Brno je město funkcionalismu? Pak vás nový průvodce Brněnský architektonický manuál (BAM) po stavbách z let 1900–1918 velmi rychle vyvede z omylu. S editorkou knihy Lucií Valdhansovou jsme si povídaly o historii projektu BAM a samozřejmě nechybí představení nejnovější publikace věnované architektuře a urbanismu doby mezi velkou asanací historického jádra Brna a koncem rakousko-uherské monarchie. 

Brněnský architektonický manuál (BAM) dnes křtí svého třetího knižního průvodce. Po prvním dílu mapujícím období 1918–1945 v roce 2012 jste roku 2020 vydali průvodce 1946–1989. Jak vůbec celý nápad na BAM vznikal?

S ideou zmapovat důležité momenty a objekty v dějinách moderní brněnské architektury přišel před patnácti lety tehdejší ředitel Domu umění Rostislav Koryčánek. Zamýšlel se nad tím, jakým způsobem architekturu vystavovat co nejvěrněji, a došel k závěru, že nejvhodnější bude “vystavit” ji samu o sobě přímo ve městě, protože jakákoli klasická výstava architektury (založená na plánech, modelech a fotografiích) ji nějakým způsobem interpretuje. 

Takže tou hlavní myšlenkou BAMu je, že historickou architekturu lze poznávat nejlépe přímo na místě, kde se nachází, kde lze vnímat její okolní prostředí, kontext, měřítko i stav jejího dochování. Původní idea byla vytvořit audio guide, který byl průvodcem po vybraných stavbách přímo v ulicích města. Tu rozvíjel Rostislav Koryčánek společně s historičkou architektury Petrou Hlaváčkovou. Projekt se původně jmenoval Brněnské architektonické stezky a měl, a vlastně dosud má, podpořit jak lokální, tak přeshraniční turismus. 

BAM se od počátku zaměřil na moderní architekturu, je koncipovaný do pět fází A–E podle důležitých etap, od přerodu historického města v moderní velkoměsto až po současnost. 

Jako první se kolektiv BAM pustil do meziválečné architektury, z jakého důvodu to bylo? Proč se nezačalo chronologicky fází A 1850–1900? 

První díl zaměřující se na léta 1918–1945 vznikal v době, kdy se město Brno svým moderním architektonickým dědictvím vůbec neprezentovalo, vyma vily Tugendhat. Naší snahou bylo ukázat milovníkům internacionální moderny i další významné brněnské nejen funkcionalistické památky a udržet turisty déle než na jednu prohlídku vily Tugendhat. Brno je skutečně unikátní tím, že tu v průběhu 20. a 30. let vyrostlo velké množství staveb evropské kvality. 

Zároveň v době, kdy první díl vycházel, běžel dotační program Zelená úsporám. Masově se díky tomu začaly zateplovat i meziválečné stavby a s tím mizela původní estetika jejich fasád i autentické architektonické prvky. Považovali jsme za důležité na tento fakt upozornit a zdůraznit hodnotu těchto prvků. Činnost v BAMu se tak rozrostla také o památkový rozměr. A musím říct, že to místy i zafungovalo, vím o případech, kdy pro majitele nemovitostí byl fakt, že jejich dům je součástí BAMu, důvodem se o stavbu více zajímat a vyvarovat se jejím ne úplně vhodným úpravám. 

První vydání BAM zaznamenalo velký úspěch, průvodce se stal fenoménem jak díky svému formátu, tak díky vizuálu. Manuál získal dokonce druhou cenu za nejkrásnější knihu roku 2012. 

Od počátku byla pro nás důležitá vizuální kvalita celého projektu, například to, že stavby fotí profesionální fotografové architektury, a dali jsme si velmi záležet na jeho grafické stránce. Tehdy s námi začali spolupracovat 20YY designers (Petr Bosák, Robert Jansa a Adam Macháček), kteří jsou autory vizuálu webu i publikací. 

Začali jste architekturou meziválečnou, načež jste se s druhým dílem BAM přesunuli do období 1946–1989. 

Po vydání prvního dílu jsme stáli před rozhodnutím, kterou etapu dějin brněnské architektury zpracovat následně. Zda se vydat anachronicky a začít obdobím bourání hradeb nebo jestli se zaměřit více směrem k přítomnosti. V té chvíli jsme považovali za důležité nejprve zpracovat období poválečné, protože stavby vzniklé za minulého režimu byly a stále jsou u nás veřejností vnímané problematicky. 

Naší snahou bylo tedy bylo upozornit na kvality a hodnoty poválečné architektury. Je zapotřebí uvědomit si, že nenávist vůči minulému režimu s sebou nese neprávem také odmítnání dobové architektury (ačkoli je to dnes spíše generační otázka), která je tak radikálně přestavována či přímo demolována. Zároveň se stavbami mizí i jejich umělecká výzdoba, která byla součástí staveb, či veřejného prostoru kolem nich. Šlo nám tady o popularizaci a zároveň o apel na zachování této architektonického vrstvy. 

… a třetím dílem se vracíte zpět, na začátek 20. století. 

Po dokončení předchozího manuálu v roce 2020, jsme opět zvažovali, kterou etapu zpracovat. Vrhnout se na porevoluční a současnou architekturu by bylo po poválečném průvodci logické, ovšem došli jsme k závěru, že od toho období ještě nemáme dostatečný odstup. Zároveň v Brně nastala poněkud nešťastná situace, kdy starší architektura velmi překvapivě přestala být chráněná kvůli kauze takzvaných pozdních zápisů. 

V praxi to znamenalo, že zpamátnění staveb (zejména těch z 19. a 20. století), které byly koncem 80. let prohlášeny za památky, bylo z rozhodnutí soudu zneplatněno. Kolem 1400 staveb najednou ztratilo památkovou ochranu. Takže v důsledku toho bylo možné bourat domy mimo památkovou rezervaci centra města. A skutečně se bourat začalo, vezměme si například Hlinky.

Bylo nám jasné, že spíše než řešit současnou architekturu, se teď musíme vrátit do minulosti a zpracovat fázi B, která se týká architektury od roku 1900 do roku 1918, řekněme od fin de siècle, tedy přelomu století, do konce rakousko uherské monarchie. Abychom upozornili na vysokou kvalitu staveb tohoto období a apelovali na jejich ochranu.

Mohla byste čtenářům architekturu a urbanismus tohoto období charakterizovat? Co je pro ně typické? 

Brněnská architektura počátku 20. století, byla samozřejmě ovlivněna architektonickým děním hlavní metropole monarchie. Stylově se jedná o období končícího eklekticismu, tedy pozdní fáze historizujících slohů, přes secesi, až po kubizující modernu. Řada v Brně působících architektů studovala ve Vídni a byla tedy přímo ovlivněna novými myšlenkovými proudy, které se tam rodily. Také urbanisticky Brno navazovalo na koncept vídeňské Ringstrasse nebo naopak na pařížskou asanaci. 

Tady je důležité zmínit, že v roce 1896 proběhla velká asanace historického jádra města, svým rozsahem největší v českých zemích, dokonce rozsáhlejší než známá pražská asanace. Původní plán byl zbourat přes 400 domů historického jádra z celkových téměř 600, nakonec bylo strženo přes 200 staveb, ale i to je velké množství. 

Proč vlastně tehdy došlo k tak rozsáhlému zásahu do struktury centra města? A jaký typ staveb nahradil starou zástavbu?

Důvodem pro asanaci byly nevyhovující hygienické podmínky barokní zástavby, které už neodpovídaly moderním požadavkům a založení nových ulic. 

Původní barokní paláce postupně nahrazovaly nové stavby. Nejčastěji polyfunkční domy s obchodním parterem a bydlením v městských bytech. Kolem hlavních tříd a náměstí také vznikaly první obchodní domy, bankovní ústavy a byla budována také řada reprezentativních veřejných institucí jako zemský dům nebo školní budovy.  

Na konci 19. a na začátku 20. století vznikaly v Brně celé nové obytné čtvrti nájemních domů, jako příklad si vezměte třeba Veveří nebo území bývalého Josefova. Stavěly se vilové čtvrti na například na dnešních Hlinkách či v Žabovřeskách. A rozvíjely se i původně samostatné městsy v těsné blízkosti Brna. 

 Takže tehdejší stavební rozvoj byl v porovnání s jinými obdobími enormní?

Sice se říká, že Brno je město funkcionalismu, ale tak to úplně není, zejména centrum a jeho okolí tvoří především historizující stavby vídeňského charakteru. Od poloviny 19. století se Brno proměnilo směrem v moderní metropoli právě díky likvidaci původního opevnění, rozsáhlé asanaci v centru města  a masivní výstavbě nových domů. Ta 20. a 30. léta na tento stavební boom samozřejmě navazují a zároveň řeší nové výzvy spojené se vznikem tzv. Velkého Brna. 

Jak dlouho jste nový manuál připravovali a co to obnášelo? 

Na knize jsme pracovali celkem čtyři roky, z toho tři roky výzkumu, archivních rešerší, vzniku textů, fotografií, překladů a čtvrtým rokem přípravy knihy. Autorsky se zapojil větší tým složený z řad historiček a historiků architektury, kteří se danému období dlouhodobě badatelsky věnují. 

Měli jsme také na co navazovat, neboť toto období, narozdíl třeba od období poválečného, je v odborné literatuře zpracované poměrně zevrubně. My jsme se ho tedy snažili pojmout více popularizačně, ale zároveň i přijít s novými skutečnostmi. Což se nám povedlo, zejména díky skvělé badatelské práci Pavly Cenkové, která stojí za mnoha důležitými objevy. Kniha tak přináší nové datace, nová určení autorství, skutečnosti, které předtím nebyly známy. 

Kniha představuje 184 typologicky různých objektů od veřejných staveb, včetně těch sakrálních, přes obchodní a privátní nájemní domy i vily až po první příklady družstevní či spolkové výstavby. Podle čeho jste objekty vybírali? 

Společně s koordinátorkou BAMu Veronikou Jičínskou jsme si prošly dostupné odborné publikace i soupisy památek, vybraly z nich ty nejdůležitější stavby. K nim jsme zároveň přidaly i stavby, které jsme náhodně viděly na ulici a zdály se nám zajímavé, ovšem z literatury jsme o nich nic nezjistily. Další stavby přibyly také podle zájmu autorů hesel, mnoho témat přinesla již zmiňovaná Pavla Cenková. Vzniklo kolem dvou set hesel, do knížky jsem pak udělala editorský finální výběr. 

Vybrané objekty jsou, tak, jak je to u příruček BAM zvykem, rozděleny do stezek. Jak jste stezky koncipovala?

Stavby jsem řadila  topograficky do stezek tak, aby trasy měly logický i historický kontext a aby nebyly moc dlouhé. Koncept stezek vychází i z konkrétní historické městské části, například centra, nebo ulic jako Hlinky, případně Králova Pole či Husovic, která se v té době samostatně rozvíjely. V manuálu najdete například procházku Žabovřeskami rozdělenou na dvě části, jedna se týká staré obce Žabovřesky a druhá staveb v okolí Wilsonova lesa, Jurkovičovy vily a nad ní nově vznikající české úřednické čtvrti. 

Kromě stezek jste společně s dalšími autory zpracovali i medailony tehdejších architektů.

Jejich zkrácenou podobu najdete na konci knihy. V případě některých architektů jsou to vůbec první medailony, které o nich vznikly, jejich plné znění najdete pak na webu BAMu. 

A všechno jsou to stavby, které stále stojí?

Převážně ano, vyjma jedné důležité budovy, která nebyla nakonec v tomto období realizována, a tou je České národní divadlo. Architektonické soutěže, která byla na novu reprezentativní budovu divadla vypsána roku 1910, se účastnili přední architekti své doby a je tak ukázkou pluralismu architektonických stylů tohoto období.  

Mohla byste nás upozornit na nějaký hidden treasure architektury z tohoto období? Narazila jste na něco, co i vás překvapilo?

Kolegyně Pavla Cenková mě upozornila na vídeňské souvislosti k pozoruhodné stavbě obchodního domu Plaček (Dnešní OD Petrov) na Masarykově třídě od Josefa Müllera, který je na svou dobu extrémně moderní.

Přiznám se, že právě Masarykovu ulici jsem začala výrazně doceňovat až díky práci na tomto díle BAMu. Pro mě osobně z této ulice, tak jak ji běžně jako chodec vnímám, nejvíce čiší vizuální smog obchodních parterů, který bohužel zakrývá dříve výstavní fasády a proměňuje společně se zvýšenou dopravou hlavní městskou pěší třídu v nepříliš přívětivé místo.

Máte mezi stavbami z tohoto období nějakou srdcovku? 

Mám velmi ráda spolkovou čtvrť v Černých Polích v okolí vily Tugendhat. Právě Pavla Cenková k ní provedla velmi zajímavý výzkum. V knize se dozvíte, jak vznikl spolek, jakým způsobem se domy ve čtvrti stavěly. Aktuálně se bohužel domky radikálně přestavují, je mi toho velmi líto. Nejedná se sice o řekněme highlight architekturu, ale je to velmi kvalitní celek s jasným urbanistickým i architektonickým výrazem a celá čtvrť má svůj genius loci. 

Už dnes, ve čtvrtek 10. dubna se bude v 17 hodin v Domě umění konat křest knihy, co zajímavého na akci připravujete?

Našeho třetího knižního průvodce představíme v rámci Brno Art Week společně s Pavlou Cenkovou. Tu jsme jakožto autorku nejvýznamnějších badatelských objevů v knize požádali, aby účastníky prostřednictvím krátké prezentace seznámila s těmi největšími zajímavostmi. 

Knihu pokřtí v přítomnosti věštiny autorského kolektivu ředitelka Domu umění Terezie Petišková, s jejíž velkou podporu je BAM rozvíjen. A celým odpolednem nás bude provázet koordinátorka BAMu Veronika Jičínská, která knihu produkovala, a společně jsme ji připravily k vydání, a jejíž zásluhou je rozvoj BAMu v posledních téměř deseti letech.

Lucie Valdhansová

Historička architektury Mgr. Lucie Valdhansová působí jako kurátorka oddělení dějin architektury Muzea města Brna. Od roku 2009 se v Domě umění města Brna podílela jako autorka na vzniku projektu Brněnský architektonický manuál, následně byla v letech 2014–2015 jeho koordinátorku a od roku 2015 odbornou garantkou, napomáhající také vzniku manuálů v dalších městech. 

V letech 2010–2011 působila na  Zentralinstitut für Kunstgeschichte v Mnichově jako vědecká spolupracovnice databáze GDK-Research. V letech 2015–2020 byla kurátorkou vily Tugendhat a asistentkou a pedagožkou Katedry dějin umění FF UP v Olomouci. Je členkou 4AM/Fórum pro architekturu a média, které v roce 2010 spoluzaložila. Věnuje se zprostředkování architektury v rámci svých odborných textů, přednášek, komentovaných prohlídek a kurátorování výstav a organizuje Mezinárodní komiksový festival KOMA.

Brněnský architektonický manuál. Průvodce architekturu 1900–1918

Vydal: Dům umění města Brna, 2024

Editorka: Lucie Valdhansová

Úvodní stať: Michal Konečný

Textová hesla a medailony architektů: Pavla Cenková, Dagmar Černoušková, Aleš Filip, Aleš Homola, Ladislav Jackson, Petra Hlaváčková, Jindřich Chatrný, Martin Koplík, Jana Kořínková, Karolína Králiková, Matěj Kruntorád, Veronika Lukešová, Šárka Svobodová, Tereza Štěpánová, Lucie Valdhansová, Jana Vránová

Grafický design: 20YYDesingers

Fotografie: Tomáš Souček, Michaela Dvořáková, Vladimír Kiva Novotný, Libor Teplý

Překlad: Stephan von Pohl, Mark Worthington, Alena Všetečková

Produkce: Veronika Jičínská

Rozsah: 368 stran

Náklad: 1300 cz + 200 eng

Cena: 699 Kč