Městské tržnice bývají fancy, chtěla jsem podpořit existující život, ne gentrifikaci, říká Laura Izabela Lukáčová

Diplomní projekt Komunitní centrum Tržnice získal mladé architektce na Diplomkách 2023 Zvláštní cenu společnosti HELUZ. Žižkovskou tržnici v něm adaptovala na komunitní centrum se sdílenými dílnami.
Městské tržnice bývají fancy, chtěla jsem podpořit existující život, ne gentrifikaci, říká Laura Izabela Lukáčová

PRAHA Absolventka architektury na ČVUT byla na 24. ročníku Přehlídky diplomových prací oceněna nejen Zvláštní cenou společnosti HELUZ, svým projektem si získala i Čestné uznání poroty. Prostory bývalé žižkovské tržnice dostavěla a adaptovala na komunitní centrum se sdílenými dílnami, kavárnou, multifunkčním sálem, zázemím pro spolky, učebnami a střešní terasou. Zvolila přitom čistou a jemnou kompozici založenou na skeletové nosné konstrukci, a tím budově dodala elegantní vertikální charakter. Porotci ocenili, že „diplomová práce představuje komplexní návrh domu s důrazem na jeho kompozici a vztah k okolí“.

Proč jste si vybrala Žižkovskou tržnici?

Vycházelo to z předdiplomu, kdy jsme tři diplomanti hledali s vedoucími ateliéru téma, které se nakonec zúžilo na část Husitské a Koněvovy ulice. Přišlo nám to zajímavé z hlediska nedostavěných parcel, zároveň je tam složitý vztah k terénu a železnici, která tudy do roku 2008 procházela. Když tam byla, všechny domy se od ní snažily odklonit a nás zajímala ta změna. Co se stane, když se železnice změní na cyklostezku. Můj projekt je právě v místě, kde se cyklostezka s ulicí dostávají do jedné roviny. Je to zajímavý hotspot, kde se toho může dít hodně. 

Městské tržnice jsou docela vděčné téma. Proč jste změnila obsah budovy a neuvažovala jste o vzkříšení původní tržnice? 

Žižkovská tržnice byla otevřena ve 30. letech. Už v 50. ji ale zavřeli, protože nevyhovovala z hygienických důvodů, právě střet s tou železnicí byl problematický. Téma tržnice mi přijde zajímavé a všichni diplomanti jsme ho zvažovali, ale dnes mi ty městské tržnice přijdou jako takové fancy záležitosti a já jsem naopak chtěla něco komunitního, co by nepřispívalo k gentrifikaci. Chtěla jsem normálně podpořit existující život a nedělat z toho něco nóbl. 

Ve vaší diplomce mě zaujalo, jak v době vzniku tržnice analyzovali místní poptávku po takovém zařízení, zkoumala jste i vy, jaký zájem by byl konkrétně o komunitní dílny? Pozoruhodná je i demografická situace na Žižkově, kde převládají bezdětní lidé v produktivním věku, kteří však po narození potomka odcházejí, souvisí to nějak?

Pro nás to bylo taky dost zajímavé, vyšlo z toho, že se lidé 25+ stěhují na Žižkov, ale jakmile si pořídí děti, stěhují se pryč. Husitská je plná hospod, večerek a zastaváren. Chybí tam prostory pro mimoškolní a komunitní aktivity, problémem jsou taky mateřské školky.

Moje zadání jsem si vytvořila sama, takže se úplně neopírá o skutečná data, ale na Žižkově je komunitních aktivit hodně. Usoudila jsem, že by mohly využívat právě ten dům. Děje se tam hodně mládežnických aktivit, integračních pro cizince výuka češtiny. Je tam komunitní centrum Husitská, které má ale skromné prostory, takže jsem si řekla, že by se těmto spolkům mohly hodit nové větší prostory. 

To se vztahuje spíš na kapacitu komunitního sálu a učeben, které jste do tržnice navrhla…

Ale i na ty dílny. Jsou různé programy, na Husitské jsou taky azylové domy, v diplomce jsem je sice neobsáhla, ale četla jsem o nich a přišlo mi zajímavé, že by se právě tu mohly sdružovat s dalšími komunitními aktivitami. 

Shodou okolností jsem před rokem dělal obdobný rozhovor s Janem Čechem, který taktéž uspěl v soutěžní přehlídce diplomových prací a jako téma měl re-use centrum na sídlišti Ďáblice (psali jsme zde), napadlo mě, jestli není re-use centrum nebo komunitní dílny náhodou na ČVUT oblíbené téma? Znáte nějaký příklad, kde to funguje?

Našla jsem, že něco takového funguje v Českých Budějovicích a v Praze je Z pokoje do pokoje. Jsou taková centra, rozbíhá se to. 

Jaké jsou majetkové vztahy u tržnice? Kdo by měl vlastně takové komunitní centrum financovat?

To je složitější, tržnici vlastní akciovka, provozuje tam klub, bowling, thajské masáže a jiné.

Přišlo mi zajímavé upozornit, že takový objekt existuje, má určitou historii a paměť místa. Financování by mělo jít z města, ale do takových detailů jsme to neřešili. Zjišťovali jsme si, kdo to vlastní, ale úplně do reálného kontextu jsme projekt nezasazovali.

Asi největší zásah, který jste tam naplánovala, je zbourání obvodové zdi a napojení na sousední cyklostezku. Co jste čekala, že se tam bude dít? Jaký je tam potenciál a co by se mohlo rozvinout?

Cyklostezka je skutečně aktivní prostor, hodně ji využívají cyklisté i chodci pro nejrůznější aktivity včetně venčení psů. Je tak hustě využívaná, až je tam občas problém na kole projet. Čekala jsem, že se ta aktivní zóna přelije i do komunitního centra. 

V samotné budově tržnice jste část dostavila, využila jste přitom lehkou ocelovou konstrukci opláštěnou sendvičovými izolačními panely z vlnitého plechu, které se používají u halových staveb. Hodí se k dlouhodobějšímu pobytu lidí? Je to asi levné řešení, proč se nepoužívá víc?

Má přístavba je takový meziprostor, mezi ulicí a halou. Nemá úplně konkrétní využití, ale představuji si, že je to živý prostor, který funguje jako takový buffer (nárazník, pozn. red.). Lidé se tam můžou věnovat pozorování toho, co se děje v dílně, nebo třeba odpočinku. Nebylo pro mě důležité, aby se tam pracovalo, měla to být taková živá chodba, předsíň k těm dalším prostorům. Proto je zvolená konstrukce dostačující. 

Jaká je vaše nejoblíbenější část navrženého komunitního centra?

Nejsympatičtější mi přijde právě ta předsíň, je to vysoký prostor před dvě patra, na pohled je trochu intimní, ale dívá se na jedné straně do dílen, na druhé do cyklostezky a ven. V létě se to dá celé vytáhnout, jsou to sekční vrata, takže by to celé mohlo fungovat jako jeden prostor i s venkem.

Foto Ondřej Bezperát

Laura Izabela Lukáčová se narodila roku 1997 v Prešově, vystudovala ateliér Císler-Pazdera na FA ČVUT, absolvovala stáž na TUM v Mnichově a s diplomkou Komunitní centrum Tržnice získala na Diplomkách 2023 Zvláštní cenu společnosti HELUZ a Čestné uznání poroty. V současnosti působí v ateliéru Apropos Architects.

Další články

Načítáme další články…

Generální partner

Hlavní partner

Mediální partner

Nastavení ukládaní cookies

Používáme cookies k personalizaci obsahu a reklam, k umožnění funkcionalit sociálních sítí a k analýze provozu webových stránek. Informace o provozu a užívání webových stránek Vámi jsou sdíleny s našimi sociálními sítěmi, reklamními a analytickými partnery, kteří je mohou kombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které o Vás sesbírali při užívání jejich služeb.

Vlastní

Vlastní nastavení cookies