Měli jsme vytvořit podnik, který v Brně ani blízkém okolí není, říká Barbara Jung ze studia JUNG architekti

V jednom podniku se vaří káva po litrech, druhý vábí čerstvým pečivem. V samém centru Brna nedávno otevřely nové pobočky Punkt a Chleba Brno. Na jejich realizaci jsme se ptali architektky Barbary Jung, která spolu s manželem a rovněž architektem Adamem Jungem tvoří nejen prostory známých gastro podniků, ale také studio JUNG architekti.  

Kam chodíte v tyto dny nejraději na kávu a pro pečivo?

My používáme Chleba Brno i pro schůzky, tak se dá říct, že chodím hodně často na Bratislavskou nebo Starobrněnskou. Ale samozřejmě chodím i do Punktu, do Kapitoly, to jsou asi tři nejoblíbenější podniky.

Nacházíme se na Starobrněnské, kde máte hned dvě nově dokončené realizace, jak je hodnotíte dnešním pohledem? Už to stihlo uzrát?

To je asi moc brzy, mám z toho velkou radost, spíš jsem zvědavá, jak to bude zrát s odstupem času. 

Větší z nich, nová pobočka kavárny Punkt, hezky doplnila nabídku nápojů vedle legendárního Poutníka. Zároveň se jedná o zajímavý prostor, propojený s galerií architektury, jak tato místa vlastně spolu fungují v rámci návrhu?

Galerie od Nadace architektury je samostatná jednotka i co se týče architektury, našeho návrhu se propojení netýkalo. 

Zkuste nás provést návrhem, z jakého zadání jste vycházeli?

My jsme pro Punkt před pěti lety dělali espresso bar na Štefánikově, majitelé si v podstatě přáli vycházet z nějakých materiálových podobností, ale zároveň chtěli, aby to bylo spojeno s odkazem na první pobočku na Bayerově. Z espresso baru jsme tedy vzali materiál od Plastic guys, který na Bayerově vůbec není. Potom to byla i jistá monochromatičnost – dejme tomu, v prostoru, který je krásný, klenebný a prosvícený. V každém z oblouků je okno, takže tam je úplně luxusní denní světlo.

Součástí požadavků byla také práce s rostlinami a příjemným předělením prostoru. Máme tam masivní hlavní bar, u kterého se děje všechno a pokryje služby, které ta kavárna potřebuje, a zároveň intimnější sezení pro menší i větší skupinky. Proto jsme se rozhodli ty klenby podpořit doplňujícím pletivovým systémem ze svařených košů. Zároveň plní praktickou funkci, jsou tam reproduktory, rostliny, světla a tak. 

Když to srovnáme i s druhou pobočkou Punktu, kterou jste realizovali, dodržuje se nějaký vizuální návaznost v rámci provozů?

Ve všech je škrábaná omítka, na kterou jsme navázali v předchozí pobočce materiálem od Plastic Guys. Jinak ta paleta barev tady je utlumená, k tomu jsou doplněné zelené hrnky napříč všemi Punkty. Pracovali jsme s bílou, šedou a černou, šalvějovou u židlí od Master&Master, podlahu jsme nevybírali my, nicméně prostor otepluje a hodí se. 

Vzhledem k těm klenbám se domnívám, že nešlo o nejjednoduší prostor.

Je velmi specifický, sem tam křivý. My jsme to podpořili zavěšeným světlem. Předtím zde sídlilo knihkupectví, které okna v klenbách zaskládalo, takže nebylo vidět dovnitř. To byla škoda.

Co jste se k tomu zadání rozhodli doplnit?

Klenby jsme doplnili obloukovými světly, která jsme po několikáté realizovali s Janem Novotným – brněnským světlařem. Honza dělal světla do všech tří Punktů, my jsme se ale paradoxně seznámili až u toho třetího, přitom jsme navrhovali už i druhý, ale tam jsme se jen minuli a nestihli seznámit. My jsme navrhli světla, on je vyrobil a nainstaloval, bylo to dost rychlé, najednou jsme přišli a visela tam přesně ta světla, co jsme nakreslili, jen už převedená do reality. Takže jsme se osobně viděli až tady u tohoto posledního projektu. Honza je podle mě pan světlař, je moc šikovný. 

Jak vás napadlo pracovat s pletivem i v klenbách?

My jsme hledali sjednocující, možná lehce rozrušující prvek, který uchopí prostor – bar, klenby… V podobných prostorech, třeba ve vinárnách, se osvěcují klenby, což je takový prvoplán. Chtěli jsme jít proti tomu, určit definitivní prostor a trošku jej poohýbat tím, že klenby zvětšíme opticky a doplníme na střídačku, aby to nepůsobilo jako klasicistní portál nebo průchod kleneb, aby to nemělo absolutní symetrii. A zároveň bylo třeba využít úložný prostor. 

4167416541724163416641714164

Přijde mi to jako příhodná volba i kvůli vzdušnému charakteru klecí, že je přes ně vidět…

To byl další brainstorming, zadání bylo, jak jsem říkala, pracovat s kytkama a vzdušným nábytkem. My jsme se v jednu chvíli rozhodli, že budeme pracovat všude s hranatou mřížkou. Na baru jsou čtverečky v perforovaném plechu, v pletivu jsou taky, v konečném důsledku i dlažba je čtvercová. Nějakým způsobem to zapadá. 

Prostor Punktu je poměrně letitý, neplynul z toho nějaký problém?

Klasicky u každé stavby probíhá odkrývání kostlivců ve skříni, tady jich teda bylo dost… Nadace architektury asi původně nechtěla jít do tak rozsáhlé rekonstrukce. Technologické vybavení bylo v hodně špatném stavu. Ale nepřekvapilo nás to, my jsme už zvyklí. (smích)

„Nerez s hnědým chlebem vypadá skvěle, ten chleba je v tom sexy."

Pokud se přesuneme k pobočce Chleba Brno téměř naproti, jaké bylo zadání na této straně ulice?

V zadání bylo propojení brněnské autenticity, kterou jsme si prvně museli s klienty ujasnit a brainstormovat, potom také, že jsme měli vytvořit podnik, který v Brně ani v blízkém okolí není. Ani třeba v sousedních zemích, což myslím, že se povedlo. 

Součástí zadání byl i vizuál z filmu Talentovaný pan Ripley. Zkoumali jsme tu estetiku, je to zasazené v Neapoli, Římě… Nemáme moc rádi dovoz cizích kultur k nám, protože nám to přijde zbytečné, ale pozorovali jsme detaily v podobě surové estetiky, třeba když tam viselo drahé umění na stěně, která byla oprýskaná. Kolem starý nábytek, který byl luxusní už jen v tom, že vydržel sto let. Takže asi takový pocit, je to něco fajn, příjemného, poctivého, ale není to nutně extrémně drahé.

Prvně se zeptám na tu autenticitu, k čemu jste došli?

Pracovali jsme s tématy jako kávoví geekové, v Brně umí uvařit kávu každý, nebo si to aspoň myslí (smích). Je tady největší koncentrace kaváren na centrum. Pak jsme tam měli téma jako moravský menchester a estetika s tím spojená. A také fakt, že jsme druhé největší město, vnímáme to jako určitý status: do druhého největšího města nejezdí všichni turisté, ale ta spádovka je dost velká na to, aby to město mělo svoje komunity, zákoutí a spirit.

A v jakých částech estetiky můžeme ten menchester pozorovat?

Tak třeba v pruhovaných závěsech, které dělí skladovací a servisní část od té reprezentativní, zároveň je to vymyšlené tak, že když je otevřeno, tak jsou zatažené pískové závěsy, když je zavřeno, tak jsou roztažené proužkované závěsy. Naznačují, že je vyprodáno, ale když proudí lidé po Starobrněnské, tak se mohou kochat něčím hezkým, když nakouknou dovnitř.

Zmiňovala jste zadání vytvořit podnik, který ještě nikde není, ani v okolních zemích, jak se plní takové zadání? Pokud si totiž půjdete někam pro inspiraci, možná činíte opak toho, co bylo zadáno?

Dobrá otázka. Těžko říct, asi se to plní tak, že tomu předchází nějaká rešerše, pak inspirace ze vzdálených zemí, kde jsou ještě větší místa a větší koncentrace podniků. Pak si můžete vysbírat ty esenciální prvky a říct si, jestli to dohromady bude dávat smysl. 

Naši klienti Chleba Brno se neradi prezentují slovem řemeslný, protože se za to může schovat hodně chyb, které by u pečiva byly třeba technologickou chybou, ale můžou se schovat za to slovo. V našem odvětví se toto hodí vzít a využít jako podklad, takže by se dalo říct, že jsou tady řemeslně zpracované prvky jako obitý kámen z kamenolomu, řemeslně zpracované trámy nebo práce s nerezí, ale my taky nepotřebujeme říkat: tohle je řemeslný obchod, on tak ani nepůsobí. 

Máme tady hliněné omítky od Hlinatury. Jsou úžasné, krásně dýchají a do nich jsou přimíchány pohankové slupky, které vypadají trošku jako kamínky, což jsme chtěli. Dokonce tady už byla i zákaznice, která se ptala, co to je, ale než jsme stihli odpovědět, tak to ochutnávala. Prý to chutná jako mušle. To ale nedoporučuju dělat. (smích)

Propsala se návaznost s charakterem provozu někam jinam, krom omítek?

Tak určitě můžeme pokládat i ty kameny, přestože nejsou mlýnské, tak je to docela častý prvek, to už je hodně přenesené a vzdálené. My jsme je volili kvůli surovosti materiálu, není to standardní deska, není ani vybroušená do hladka. Je to opravdu velmi členité. 

V poslední době jste realizovali tedy několik gastro podniků – přidám třeba Kapitolu Brno, jsou v něčem tyto projekty speciální, oproti ostatním? Jak na ně nazíráte vy v rámci vaší kanceláře?

Vždycky je pro nás důležitý ten prostor, nesnažíme se jej extrémně ohýbat, spíš pracujeme s tím, co tam je. Důležité je pro nás zadání investora, dost často vyslechneme zadání a pak se ho snažíme skloubit s naším řemeslem: dostat z toho co nejvíc, co se designu a architektury týče. Aby šlo poznat, že to dělal architekt, jinak nemá cenu si nás objednávat.

Ještě by mě zajímala filosofie vašeho studia, právě vztažená na konkrétně ty gastro provozy. U jiných se třeba interpretace může mírně lišit.

Asi by se dalo říct, že rukopis máme, možná se to lépe popisuje lidem zvenku, kteří jsou objektivní. Co ale vnímám já, je, že dost často pracujeme s barvami, což se třeba do Chleba tolik nepropsalo, ale nebojíme se je použít a zkombinovat. Pak se taky snažíme do prostoru dostat nějaký glitch: nečekaný prvek. Když člověk přijde, tak se na něčem trošku zasekne, přemýšlí, jestli se mu to vůbec líbí – to mě baví nejvíc. Je to něco, co jej překvapí, ale zároveň nevyšokuje natolik, aby tam nechtěl sedět. Může to být nepatrná jedna věc, v dalším podniku několik věcí, nedá se to generalizovat.

Můžete dát příklad?

Co jsme třeba udělali v Chlebu Brno – specifická věc, které si nikdo nevšimne, protože tady není. My jsme ji odebrali. Schválně jsme sem nedávali nějaké stropní zavěšené světlo, které by objímalo ten prostor. I když se ta varianta nabízela, schválně jsme ji nezvolili: máme tady obří kamenný stůl, pult – to je to gró. Proto jsme si řekli, že tomu nebudeme konkurovat. Když jsme tady stáli a fotili to s fotografem Josefem Kubíčkem, tak jsme se shodli, že je to taková drobná sakrální architektura, takový chrám. Ten prostor je převýšený oproti svému půdorysu, takže působí jako malá kaplička, což je příhodné pro umístění pod Petrovem. 

41794173417841744177417641804181

Jaké charakteristiky má podle vás podnik, který návštěvníky oslovuje? Která dominantní témata řešíte?

Máme rádi, když se dá v prostoru vytvořit specifický průhled, nečekaný tvar nebo moment. A taky práce s prostorem pro introverty a extroverty: lidi, kteří si sednou do kouta a potřebují mít přehled o celém podniku i lidi, kterým je to úplně jedno, jestli sedí zády nebo koukají do zdi. Mít tady tu variabilitu pro všechny. 

Jaký je váš oblíbený i negastro projekt z poslední doby?

Kromě gastro věcí, rodinných bytů a domů děláme i výrobní a průmyslové areály. A kultivujeme, děláme vnitřní urbanismus, jednou je to administrativní budova, podruhé hala a potřetí právě parková úprava. Nám se podařilo udělat pocket park v areálu v Čejči v jedné firmě, kde opravdu investovali do úpravy prostředí, je tam plocha zelená i štěrková, dá se tam sedět, je tam stínění, lavice stoly, dá se tam udělat firemní grilovačka nebo jen menší schůzka na čerstvém vzduchu mezi stromy…

Na začátku to chtěla jen CEO firmy a tak trochu si to musela obhajovat u ostatních, teď už to ostatní chápou a využívají. Je to taková specifická záležitost, není to jen barák, ale i to okolí, uchopený prostor, jako když tady v Brně někdo opraví chodník a najednou tam neparkují dodávky, ale projedou tam lidé s kočárky. Najednou se v tom místě trochu líp žije, přitom je to lehká kultivace toho prostoru. Nejen gastro podniku, ale i ulice, města, vesnice. Z toho mám radost.

JUNG architekti