Martin Reiner: Jak se staví hnusný dům

BRNO - Úvaha brněnského spisovatele a nakladatele Martina Reinera o tom, proč a jak nakonec dopadl developerský projekt Ponávka Tower.

Může to být deset, ale možná taky už patnáct let, kdy mě naprosto zmrazila jedna zpráva. V malé české obci podřízli motorovou pilou šest set let starý zdravý strom. Brzy vyšlo najevo, jaký k tomu měli důvod. Kamarád starosty měl firmu, která se takovou činností živí... a naléhavě potřeboval kšeft. Obec mu za vykonanou práci zaplatila něco přes deset tisíc.

V místě, kde žiju, má v brzké době vyrůst absurdně veliký a velmi škaredý dům, který otráví veřejný prostor na dalších sto nebo dvě stě let. Ten dům má už své vzletné jméno: Ponávka Tower.

V okolní zástavbě se nacházejí převážně prvorepublikové pěti-, šestipodlažní činžáky, nově postavený polyfunkční dům ze studia RAW, kde bydlím, má pater osm. Ponávka Tower jich bude mít patnáct.

Na vizualizacích, které dává na web brněnský Unistav, působí stavba nevinně, a lidské postavy na ulicích převyšuje vlastně jen o malý kousek. Když ale lidé z archSPACE vsadili chystané monstrum do brněnské zástavby podle reálného měřítka, působí ta věc opravdu děsivě.

 

Není běžné, aby příslušné úřady něco takového povolily.

Územní studie se v případě Věže z Ponávky odvolává na Gustava Křivinku a jeho Výškové zónování v MPR a jejím ochranném pásmu, ze kterého vyplývá, že „na blízké okolí působí negativněji dvanáctipodlažní část stavby deskového tvaru než vyšší obytná část věžového charakteru“. Požadovaných devatenáct (!) pater sice neprojde, ale patnáct ano. S odvoláním na šestnáctipodlažní královopolskou „věž“ Eden, kterou v minulé dekádě postavila architektonická
kancelář Burian-Křivinka.

Zmínku o věžovitém charakteru, který byl jednou z podmínek, aby stavba dostala zelenou, si, prosím, zapamatujte.

 

Územní studie je tedy schválena (2015) a soukromý investor firma Bt14 (společně s investiční společností Embra developera Milana Pangráce) oslovuje prvního architekta. Výsledný návrh Ing. arch Pavla Martykána (Adam Architects) jde po nějaké době před stavební komisi příslušné městské části, ale ta s ním není spokojena.

 

Výšková část budovy ještě v podstatě drží „věžovitý charakter“, ale komisi se nelíbí design pláště… a chce, aby se autor návrhu spojil k další spolupráci s architektem Lukášem Teclem. Vzniká tak nový, výrazně upravený návrh (alespoň pokud jde o pojetí fasád), který je odsouhlasen – a o kterém se mimo jiné dá říct, že je solidní architekturou, což je slovo, které si zde zaslouží zvláštní označení. Dále už je bude možné vyslovovat pouze v uvozovkách. Návrh získá 29. 6. 2017 posvěcení městské části – a o rok později i klíčové územní rozhodnutí. Mezitím se ale něco stalo.

 

Vizualizace návrhu, který získá územní rozhodnutí, je od návrhu, který schválila městská část, téměř k nerozeznání. Porovnání půdorysů ovšem ukáže, že nový návrh nabyl na objemu zhruba 133 m² na každé jedno patro, díky čemuž „věž“ ztloustla o více než 20% proti původnímu návrhu… a prostě přestala být u v tuto chvíli věží. Tato drobná kulišárna hodí investorům na nárůstu podlahové plochy, která určuje cenu bytů, zhruba 200 milionů korun.

 

Znamená to, že 18. 6. 2018 je vydáno územní rozhodnutí na jiný dům, než viděl Památkový úřad (NPÚ), který v srpnu 2016 odsouhlasil původní návrh architekta Martykána. A také na jiný dům, než který v červnu 2017 schválila Městská část Brno-střed, na jejímž území má Ponávka Tower stát. Jak se to mohlo stát? Ponechávám bez odpovědi, ostatně i proto, že ta horší část příběhu teprve začíná.

Poté, co mají investoři v rukou důležité územní rozhodnutí a mohou začít projektovat, rozloučí se s Pavlem Martykánem. Důvod? Poté, co nenápadně navýšili objem stavby, trvají nyní na tom, že v projektu, na kterém architekt pracuje několik let (a který se, připusťme, už moc nepodobá jeho původnímu návrhu), se musí zásadně změnit vnitřní dispozice domu. Rychlý nárůst cen bytových jednotek vede investory k tomu, aby podstatně navýšili počet bytů velikosti 1+KK, které jsou aktuálně nejvýnosnější. To architekt odmítá… a do hry vstupuje architektonická kancelář ArchDesign.

 

Lidé z ArchDesignu zadání investora rychle rozumí a poměrně čile vyprojektují dům, který už zcela opustí původní tezi „věže“. Místo ní teď stoupá k nebi nakynulá panelová struktura deskového typu… a ArchDesign na svých stránkách charakterizuje výsledek takto: „Převýšení okolní zástavby navrhovaným polyfunkčním domem je odůvodněno potřebou zesílení významu zaostale se rozvíjející lokality v rámci města. (Sic!) Výrazové prostředky jsou jednoduše formovány, navazují na konstrukci a funkční náplň budovy.“ V překladu to znamená, že se celý dům po získání územního rozhodnutí přestavěl na „králíkárnu pro bohaté“, takže to, co vypadá jako esteticky lehce upgradeovaný panelák zvenku, stalo se klasickým panelákem i zevnitř, pouze s tím, že za dvaatřicetimetrové 1+KK s balkónem zaplatí příští šťastný majitel 4,300.000 Kč.

Všichni chápou, že zájmem každého developera je maximalizovat zisk. Prostému člověku by se mohlo zdát, že zhruba 200 milionů, které přinese svévolné navýšení objemu stavby, k jeho spokojenosti postačí. Proč se ale spokojit s málem, když známe způsob, jak bilanci vylepšit? Pořád se totiž dají snížit náklady vynaložené na stavbu objektu. Toho lze dosáhnout třeba tak, že se na všechno použijí prefabrikované díly, tedy naprosto žádný tvarový či materiálový nadstandard. Do podoby domu pak při jasném zadání všechno seskládá počítačový software. Má to dveře, okna: je to dům. Má to dokonce balkóny? Je to luxusní dům!

V červnu 2020 získává Ponávka Tower stavební povolení. Je to ideální chvíle, aby malý developer zhodnotil svůj osmiletý oser s úřady, a tak firma bt14 Martina Davida prodává Věž na Ponávce Unistavu. Je to dobrý obchod. Martin David má podíl ve firmě Solodoor, která celý chystaný kolos vybaví dveřmi... a zástupce generálního ředitele Unistavu, Martin Řehůřek, MBA, už se nechal slyšet, že se mu dům líbí a má na něj spoustu kladných ohlasů.

Dovolíte, abych nakonec ještě položil sobě i vám pár posledních otázek?

Má veřejný prostor nějakou hodnotu? Dá se nějak vyčíslit? Asi ne… Jaká ale máme potom přijímat kritéria? A jak zabránit do budoucna tomu, aby osobní zájem několika jedinců vydělat ranec učinil z územní studie cár papíru a z členů stavební komise, potažmo Rady městské části sbor klaunů s rolničkami? Říká se, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Taky se říká, že město je živý organismus. Ponávka Tower je, jako když Martin David a Milan Pangrác nakopnou město přímo do rozkroku, seberou ze země peníze, které jim tak úplně nepatří, a s blazeovaným úsměvem odcházejí vstříc novým dobrodružstvím.

A co my? Budeme na to koukat jako telata?

Diskutujte pod příspěvkem na FB stránce archSPACE.

 

Martin Reiner
brněnský spisovatel a nakladatel
autor projektu Městská galerie