Naše technologie odbourá administrativu a umožní profesionálům věnovat se tomu, co vystudovali, říká Markéta Lőrinczy z Phonexie

BRNO – Společnost Phonexia dodává řečové technologie forenzním expertům a vládním složkám ve více než 60 zemích. Jejich software dokáže rozeznat mluvčí, jejich věk, pohlaví, emoce a další parametry. Řeč také umí převést do textu. Největší konkurenci mají dnes v Americe a Rusku, což je obzvláště v kontextu současných politických změn staví na trhu do zvláštní pozice. V brněnské kanceláři nám odpovídala jedna ze dvou CEO Markéta Lőrinczy. 

Jak jste na trhu identifikovali příležitost zaměřit se na řečové technologie?

Společnost Phonexia bude mít za pár dní 19 let, takže nejsme na trhu žádný nováček. Vznikli jsme jako spin off brněnského VUT, kde se daly chytré hlavy dohromady a vítězily v mezinárodních soutěžích v přesnosti právě těchto technologií. Následně začaly přicházet poptávky z vládního sektoru a od institucí, a protože univerzita nemůže fakturovat, vznikla firma.

Váš (ne)úspěch stojí na expertech a výpočetní kapacitě – kde jste k nim přišli?

Spolupracujeme s VUT, takže experti k nám chodí odtud. Navíc na světě není tolik firem, které se touto technologií zabývají. Když se tomu tedy někdo věnuje, má tuhle problematiku rád a na výběr má buď ruskou firmu, nebo americkou, která byla koupena velkým gigantem, tak jde radši někam, kde už ten brand stojí a kde jsou zkušenosti. Nás znají a chodí k nám. Nicméně i tak se po expertech díváme po celém světě. Navíc se pohybujeme v nice, v níž se v podstatě všichni známe, a když řekneme, že máme volné místo, rozšíří se to a experti jdou za námi. Náš brand a kvalitní technologie je v tomto výhodou.

Vyvinuli jste se organicky, bez využití finančních nástrojů, to zní skoro neuvěřitelně a zároveň jako záměr, proč to tak máte?

Naši zakladatelé měli sen, že vytvoří místo pro lidi, kde budou dělat neuvěřitelné, průkopnické věci, které nedělá jen tak někdo. Zároveň chtěli, aby to bylo místo, kde se lidi rádi potkají, kam budou chodit do práce jako kamarádi. To se u nás drží, byť se za tu dobu ředitelé vyměnili. Na firemní kulturu si potrpíme, nebereme to jen jako nějaký buzzword. A vždycky jsme si to chtěli dělat sami, aby nám do toho nikdo nevstupoval. Chtěli jsme být nezávislí, a aby firmu nekontroloval nikdo jiný. I fakt, že pocházíme z EU, je pro nás často klíčem k vítězství při obchodních příležitostech. Pomáhá nám, že nejsme americká ani ruská společnost. Konkurence máme sice víc, ale ty dva subjekty z USA a Ruska jsou nejangažovanější.

Pracuje u vás 45 lidí, jste ve vašem oboru malá nebo velká firma? Přechod z malé do velké firmy může být kritický, jak jste jej zvládli? 

Proti tomu americkému gigantu jsme malá firma, proti novým začínajícím firmám jsme velcí. V českém měřítku jsme ta naše příslovečná malá-střední firma. Phonexia měla před covidem přes 60 zaměstnanců a některé věci jsme neukočírovali. Covid nám ukázal, že musíme změnit směr. Řada firem v tomto období propouštěla a i my jsme museli propouštět. To nebyly krásné časy. Je nutno říct, že tato zkušenost byla k nezaplacení. Ta se nedala koupit a kdybychom tímto těžkým obdobím neprošli, tak by se nám nemohl povést turnaround strategie. Díky té zkušenosti jsme také poznali, jak máme loajální lidi, jak tu chtějí zůstat a s jakým nasazením pracují. Taky nám to dalo prostor ke změnám, které nám prospěly a které bychom jinak těžko prosazovali.

Jste coCEO společnosti se Zuzanou Roznosovou, jak to funguje?

Jsem tu osmý rok, Zuzka devátý, vždycky jsme věci řešily spolu a dobře se nám spolupracovalo. Když jsme měli ředitele, vždy si stěžovali, že jsou na to sami. A když se nám naskytla příležitost jít do vedení, řekly jsme si, co kdybychom to udělaly jinak a vedly to spolu. 

Phonexia je braná jako inovativní a průkopnická firma, tak to děláme jinak. Hrozně nám to vyhovuje, nejen že jsme si rozdělily agendy a sdílíme věci. Je fakt, že člověk někdy tápe, neví jak se rozhodnout. Je fajn, že za sebou můžeme zajít a říct si jsem v tomto bodě, potřebuji, abys mě vyslechla. Je dobré mít parťáka. 

Jak předcházíte sporům a situacím, kdy je to rozhodnutí proti rozhodnutí?

Spory vychází často z ega, a když to člověk myslí vážně, dokáže své ego potlačit. Proč tam to ego máme a dáváme? Je to jakási obrana, která je zcela přirozená. My ale chceme, aby firma rostla, aby se naši zaměstnanci měli dobře, aby rádi chodili do práce, takže do toho svá ega nemícháme. Důležitá je komunikace, a ne dohadování čí byl jaký nápad. Samozřejmě můžeme mít na věci odlišné názory, ale umíme si je sdělit a poslechnout. Nemusíme reagovat hned, promyslíme si to a reagujeme s odstupem, konstruktivně. Nemáme zapotřebí prosazovat své názory, když nám oběma jde především o to, aby fungovala firma. 

Trávíme spolu dost času a opravdu často si spolu voláme. Se Zuzkou si volám častěji než s maminkou. I když skončí práce a máme nějakou myšlenku, kterou si potřebujeme říct. Sdílíme si i osobní věci, podporujeme se maximálně, máme abnormálně hezký vztah.  

Nejvíce se vám daří na středním východě a v Asii, aktuálně se chcete zaměřit na Indii a USA. Zabýváte se aktuální politickou situací? Mění se pro vás něco?

Co se týče Indie, ani ne. V případě Ameriky uvidíme. Necháváme si zpracovat analýzu amerického trhu, nevíme, jaký to bude mít dopad na vládní sektor. Na komerční sektor to bude mít dopad daleko větší. Je možné, že se nás to dotkne a budeme muset pivotovat strategii pro USA. Zjišťujeme, jestli se nezmění nějaké daňové zatížení, nebo jestli se nezmění politika vývozu různých čipů, grafických karet a dalšího. To může být devastující zvláště pro malé střední firmy jako jsme my. 

Je to problém nejen pro nás, kteří se zabýváme jazykovými modely, ale i pro další firmy, které se zabývají syntézou hlasu, deep fake, a podobně. My všichni potřebujeme něčím počítat. Vláda by  měla rozhodnout, jestli podpoří IT firmy, které by to mohlo velmi poškodit, jinak přestanou být konkurenceschopné.

Přejete si rozšíření řečových technologií do běžného života, jak by mohly v praxi fungovat?

V ideálním případě si to můžete představit jako u Ironmana. Budeme hlasem ovládat úplně cokoli od otevírání dveří, přes auta: „hej, auto, otevři se mi, vyklimatizuj se na 22°”, po ledničku, jestli má nakoupeno vše, co má obsahovat. Týká se to věcí, které třeba ani ještě neznáme, protože technologie se vyvíjejí tak rychle, že je i pro technologické firmy obtížné formulovat vize. Pokud se hlas nezneužije, může to jít neskutečně dopředu. Mladí už ani nepíšou textovky a nahrávají je hlasem, protože je to daleko přívětivější než psaní. Na druhou stranu to ještě stále není uživatelsky tak přívětivé, jak by mohlo, ale jdeme tím směrem. 

Já vidím potenciál hlavně v medicíně, kde lékaři a sestřičky nebudou muset nic vypisovat, zbaví se administrativní zátěže a budou se moci věnovat úkonům, které vystudovali a pomáhat lidem. Celkově to sníží administrativu. Když se podíváme, kolik času musíme věnovat administrativě, tam to může pomoci opravdu hodně. 

Markéta Lőrinczy působí jako ředitelka brněnské společnosti Phonexia, která je světovým lídrem ve vývoji softwaru pro rozpoznávání lidského hlasu a mluvené řeči. Po dokončení doktorského studia na Mendelově univerzitě v Brně, zaměřené na obchodní etiku, se specializovala na komplexní svět technologických firem, kde etika hraje klíčovou roli. Cesta ji nakonec zavedla do Phonexie, kde je spolupráce s předními odborníky na umělou inteligenci a strojové učení zásadní pro úspěch společnosti.

Phonexia