Panuje tu mylná představa, že se umění musí jezdit dělat do Berlína, říká malířka Magdaléna Ševčík

BRNO — Magdaléna Ševčík zavítala zase po delší době do rodného Brna, takže jsme využili příležitosti, sešli se v kavárně a zeptali se, jak se jí daří v Německu. 

Jak jste se dostala do Mnichova?

Šťastnou náhodou. Před rokem jsme byli s Tomášem Starým pozváni k realizaci nástěnné malby v projektu Muralarum. Mnichov mě okamžitě okouzlil a postupně se ukázalo, že by mohl být místem, kde se nám podaří dlouhodobě rozvíjet naši tvorbu.

Zůstali jste tam, tedy s přítelem? Co dělá?

Tomáš se stejně jako já věnuje vizuálnímu umění. Posledních pár let tvoříme umělecké duo a společně realizujeme malby a další projekty v zahraničí, mimo jiné v Německu, Rakousku, Maďarsku a Řecku.

Do Mnichova nás přivedlo sympozium Muralarum, které založil Nico Kiese. Právě díky němu jsme poznali místní uměleckou komunitu a následně získali možnost absolvovat rezidenci v Domagk Ateliers. Během několika měsíců se nám podařilo navázat důležité profesní kontakty a vytvořit si v Bavorsku stabilní zázemí.

Ten mural je tedy vaše společné dílo?

Ano. Inspirací nám byl Mnichov a příběh malíře Franze Marca a jeho ženy, konkrétně jejich svatební den. Malba tematizuje vztah dvou lidí a dialog ženského a mužského principu.

Kde máte ateliér?

Působíme v uměleckém komplexu Domagk Ateliers v Mnichově a zároveň jsme na příští dva roky získali městský ateliér Andreasstadel v Řezně. 

Možnost působit ve dvou bavorských městech vnímáme jako významný krok v našem profesním rozvoji. Mnichov je pro nás důležitým centrem tvorby a kontaktů, zatímco Řezno nabízí další možnosti prezentace našich děl a setkávání se sběrateli.

Jak náročné bylo přesunout se z Prahy do Mnichova?

Pro mě osobně jednoduché. O návratu do Německa jsem uvažovala už delší dobu, protože jsem předtím žila v Berlíně. Mnichov však nebyl původně součástí mých plánů. Když jsem sem poprvé přijela, překvapilo mě, jak dobře se tu cítím. Postupně se propojily pracovní kontakty i nové příležitosti a mohli jsme se rozhodnout pro dlouhodobé působení v Bavorsku.

Jak se vám podařilo propojit s místní uměleckou scénou?

Velmi dobře. Už samotná účast na konkrétním projektu nám umožnila navázat kontakty s řadou umělců a přirozeně se propojit s místní muralovou komunitou a graffiti scénou. Významnou roli sehrály také Domagk Ateliers, kde působí přibližně 130 umělců různých oborů. Konají se zde výstavy, koncerty i dny otevřených ateliérů, které vytvářejí další příležitosti k setkávání, sdílení zkušeností a navazování profesních spoluprací.

Pro nás je důležité, že nejde pouze o místo k tvorbě, ale o živou komunitu, v níž vznikají nové spolupráce a příležitosti k profesnímu růstu. Na jaře jsme malovali mural pro kulturní centrum Kultur im Trafo. Během Atelier Tage nás následně oslovila kurátorka, se kterou jsme navázali spolupráci a v létě v Mnichově realizovali výstavu Kontrapunkte. Nyní připravujeme také další výstavní projekty v Mnichově a Řezně na příští rok.

Kdo ateliéry zřizuje?

Domagk Ateliers jsou součástí městské infrastruktury pro uměleckou tvorbu. Také ateliér Andreasstadel v Řezně jsme získali na základě výběrového řízení, a to na dva roky.

Co místní malují? Jsou tam hlavně malíři, nebo i umělci jiných disciplín?

Je to stejný mix jako všude. Malba je nicméně zastoupená výrazně. V okruhu umělců, se kterými se setkáváme, vnímám větší zastoupení abstraktní tvorby než figurální malby. Je zajímavé poznávat odlišné přístupy k obrazu a sledovat, jak rozmanitá současná umělecká scéna v Mnichově je.

V čem se liší pražská a mnichovská umělecká scéna?

Mnichov vnímám jako silnější kulturní centrum s rozsáhlou sítí galerií, kurátorů, sběratelů a institucí. Významnou roli zde hraje také podpora kultury na úrovni města i spolkové země.

Pro umělce je důležitá nejen nabídka výstavních příležitostí, ale také propojení ateliérů, institucí a sběratelské komunity. Mnichov nám v současnosti nabízí velký potenciál pro dlouhodobý profesní rozvoj a budování mezinárodních kontaktů.

Podařilo se vám uspět i mezi místními sběrateli, je pro ně městský ateliér záruka kvality?

Naše první výstava v Mnichově i účast na Atelier Tage vzbudily velký zájem. Potěšilo mě, kolik lidí si našlo cestu k naší tvorbě.

Samotný ateliér samozřejmě není automatickou zárukou kvality. Působení v Domagk Ateliers nám však umožňuje být součástí komunity zkušených umělců s mezinárodním přesahem, kteří se účastní významných výstav a veletrhů včetně The Armory Show.

Mnichov je navíc ekonomicky silné město s koncentrací sběratelů a zájemců o umění. Z rozhovorů s místními umělci jsem získala dojem, že Bavorsko má z hlediska trhu s uměním mimořádný potenciál.

Měla jste výstavu s Annou Schöttl, scénografkou Mariny Abramović, a Tomášem Starým. Jak se spolupracovalo?

Výstava představila díla nás tří a bylo zajímavé sledovat, jak se naše odlišné přístupy vzájemně doplňují.

Spolupracovali jsme s Annou Schöttl, etablovanou scénografkou, která se podílí na představeních Mariny Abramović a má vlastní ateliér v Domagk Ateliers. Zaujalo mě, jak dokáže propojit výraznou vizuální představu s prostorovým řešením. Pro mě bylo obzvlášť zajímavé sledovat, jak se její scénografické prvky setkávají s mými malbami a vytvářejí nový vizuální celek.

Děláte s přítelem stejné věci nebo každý svoje?

Oba se zabýváme tématem paměti, ale každý k němu přistupuje jinak. Tomáš pracuje analyticky a jeho tvorba je téměř zcela oproštěná od barev. Já naopak využívám výrazné barevné plochy, neonové odstíny a emoce spojené se vzpomínkami. Právě rozdílnost našich přístupů je pro společné projekty přínosná.

Jak jste dospěla k tématu paměti?

K tématu mě přivedla osobní zkušenost s Alzheimerovou nemocí mé babičky. Přiměla mě přemýšlet o tom, jak vzpomínky utvářejí naši identitu a co zůstává z prožitých okamžiků, když se postupně vytrácejí.

Začala jsem si vytvářet vizuální deník, jehož motivy jsem přenášela na plátno. Dnes pracuji s vrstvenými barevnými plochami, liniemi a geometrickými prvky, které pro mě představují různé podoby paměti a její struktury. Nejde mi o doslovné zachycení událostí, ale o hledání vizuálního jazyka, který přibližuje emoce a zkušenosti, jež v nás zanechávají.

Může si člověk uchovat vzpomínky v abstraktní malbě?

Rozhodně. Abstraktní malba dokáže zachytit zkušenosti, které se obtížně převádějí do slov nebo konkrétních obrazů. Do svých děl vkládám emoce spojené s určitými okamžiky, ale nechávám prostor i pro divákovu vlastní interpretaci. Každý si v nich může najít něco jiného podle svých zkušeností a vzpomínek.

Vzpomínky jako emoce jsou možná jistější než samotné skutky, které si člověk může zapamatovat a vykládat jinak. Když si je převedete na výsledný pocit, dá se tak lépe uchovat?

Právě proměnlivost vzpomínek je pro mě jedním z nejzajímavějších aspektů paměti. K jedné události se vracíme z různých perspektiv podle toho, jaké zkušenosti jsme mezitím získali. 

Ve své tvorbě se proto soustředím především na emoce, které ve mně určité okamžiky zanechaly. Zajímá mě, zda lze prostřednictvím malby uchovat pocit blízkosti, radosti nebo vnitřního klidu, i když se konkrétní detaily událostí postupně vytrácejí. Perfektní vizuální metaforou tohoto jsou pro mě mraky.

Jste z Česka, z EU, jak je vaše zkušenost v Německu přístupná lidem z jiných zemí?

Ano, řada příležitostí je otevřená také zahraničním umělcům. Sama jsem byla překvapená, kolik možností existuje mimo tradičně vnímaná centra umění. Berlín je významnou mezinárodní uměleckou metropolí, ale stojí za to sledovat i další německá města. 

Mluvíte německy? Jak je důležité v Německu mluvit německy?

Německy se domluvím, i když se stále zdokonaluji. V mezinárodním uměleckém prostředí je běžná také angličtina, takže jazyk pro nás nepředstavuje zásadní překážku při navazování profesních kontaktů. Zároveň vnímám, že snaha komunikovat německy je důležitá pro každodenní život i postupné začlenění do místního prostředí.

Jaké máte nejbližší plány?

Chceme pokračovat v dosavadní tvorbě, rozvíjet navázané spolupráce a dále se etablovat na bavorské umělecké scéně. Připravujeme nové výstavní projekty a hledáme možnosti, jak naši práci představovat mezinárodnímu publiku. Mnichov nám vyhovuje profesně i svou kulturní rozmanitostí a kvalitou života. 

Máte i nějaké umělecké impulzy tady v Česku?

V současnosti směřuji své profesní aktivity především do Německa, kde se soustředím na rozvoj navázaných spoluprací a nových projektů. České prostředí je pro mě stále důležité a do budoucna se nebráním ani dalším výstavám a spolupracím v Česku.

Magdaléna Ševčík se narodila v roce 1988. Vystudovala kulturní management na Masarykově univerzitě v Brně a výtvarné umění a grafický design na Laplandské univerzitě ve Finsku. Je abstraktní malířka a muralistka působící v Bavorsku. Prostřednictvím velkoformátových akrylových maleb a hravých instalací zkoumá paměť, její křehkost a postupné mizení. Představila se na samostatných i skupinových výstavách v Praze, Berlíně, Londýně, Rotterdamu, Bratislavě a Tokiu. K jejím realizacím patří mural pro Montana Street Gallery v Tokiu i společné nástěnné malby s Tomášem Starým, včetně realizace pro kulturní centrum Kultur im Trafo v Mnichově z roku 2026. Téhož roku absolvovala rezidenci v mnichovských Domagk Ateliers a získala městský ateliér v Künstlerhaus Andreasstadel v Řezně.

Magdaléna Ševčík na Instagramu