Větší lightboxy interiér ovládnou, menší mu dodají akcent; malířka Kristína Kandriková barví prostor světlem

BRATISLAVA — Kristína Kandriková maluje krajinu v jejích nejkrajnějších podobách, když se láme den, s červánky a za soumraku. Vyhledává prchavé momenty s neopakovatelným světlem a ukládá je do svých maleb. Snaží se své intenzivní zážitky z krajiny divákům zprostředkovat na osobní úrovni. Zdánlivě nemožný úkol se jí ale překvapivě daří. Velký ohlas způsobila v poslední době designová úprava jejích děl, která teď tvoří v provedení lightboxu. „Je pro mě opravdu vzácné, že to na lidi působí uklidňujícím a meditativním dojmem, že to tam vidí a funguje to, že se může dál šířit to, co do toho ukládám,” říká v našem rozhovoru.

Co vás inspirovalo k formátu lightbox?

Vznikalo to postupně, už během školy jsem sledovala, jak reaguje světlo v prostoru. Tvořila jsem barevné vrstvy, oddělovala malbu od podložky a přitom jsem začala vnímat, jak se barva šíří do okolí a jaký to může mít vliv na diváka. Postupně jsem začala vlastní autorskou technikou vytvářet obrazy, které byly ještě na plátně a rámu. Během toho jsem vnímala tu předchozí fázi, než jsem to napnula na rám, že světlo pronikalo skrz strukturu. Plátno jsem používala, dokud jsem se nerozhodla, že začnu záměrně pracovat s prostorem a světelností a začala jsem tvořit vrstvy, které jsem věšela na velkoformátová okna nebo je prosvěcovala umělým světlem. Byl to ještě trochu punk, podložka byla folie. Přemýšlela jsem, jakou trvalejší formu mohu divákovi nabídnout, až vznikl nápad s lightboxy.

Účinek vašich maleb na folii podléhal vnějším podmínkám, šlo vám tedy o to doručit konkrétní efekt nehledě na proměnlivou okolní světelnost?

Ano, šlo mi ale taky o lepší formu. Aby to už neviselo jen tak v prostoru jako folie a mělo to preciznější formu. Teď to vnímám na hranici mezi malbou a designem.

Jak lightboxy fungují po technologické stránce?

Nechávám je vyrábět ve firmě, která se tomu věnuje profesionálně. Je tam LED osvětlení osazené v hliníkovém rámu. Teď uvažuji nad tím, jak se dá pracovat se změnou světelnosti, aby si ji mohl divák nastavit sám nebo co se stane, když změníme barvu světla. Vím třeba, jak to působí, když pracuji modře osvětleném prostoru. Takže zkouším vytvořit takové lightboxy, kde by při změně osvětlení vyskočila jiná malba nebo jiná struktura na pozadí té stejné malby.   

U LEDek se dá ovládat barevnost?

U těch mých zatím ne, jsou nastálo, ale chci s tím zkusit pracovat, aby se to dalo regulovat. Ono to funguje jinak, když je okolní světlo zhasnuté, září to intenzivněji než během dne. Chci, aby to v prostoru působilo intenzivně, ale zároveň bych ráda umožnila divákovi, aby si mohl nastavit intenzitu podle potřeby.     

Technologie vám otevírá další možnosti. Kdy jste s tím začala?

Minulý rok jsem nechala vyrobit první formáty. Hlásila jsem se do soutěže, kam jsem poslala zatím jen vizualizace lightboxů a postoupila jsem do finále, takže mě to donutilo udělat ten další krok a zadat je do výroby. V následujícím období jsem postupně nechala vyrobit další. 

Jak jste hledala výrobce?

Šla jsem konzultovat za designérem Borisem Belanem a on vyrobil takový prototyp. Byla to malba na plexiskle v dřevěném rámu. Pokud jsem ale chtěla větší formáty, byla potřebná jiná technologie s napjatější malbou, takže mě odkázal přímo na firmu, která vyrábí komerční reklamní lightboxy. 

Co vám na to ve firmě řekli?

Trochu se divili, byla to pro ně novinka a technologická výzva. Byli ale moc ochotní najít co nejlepší řešení pro takový netradiční požadavek s malbou. Myslím, že je pro ně osvěžující vyrobit i něco jiného než reklamní zakázky.  

Jaké máte ohlasy od sběratelů?

Ohlasy jsou velmi pozitivní, všichni na to reagují, že je to třeba vidět naživo, jako vždy u mých děl. Říkají, že je to velmi intenzivní a přitom uklidňující. Je to meditativní, i když je to barevné a zářivé. Záleží na formátu. Větší formáty si žádají větší prostor, který tu záři zvládne. Teď pracuji taky na menším kousku. 

Tvořím je mojí autorskou technikou (tajnou, pozn. red.). Následně to přenáším na bannerovou textilii, která je napnutá na rám. To je na tom speciální, není to tisk, ale můj malířský vstup, takže je každý kus originál. Nejdřív to maluji na jinou podložku, z níž to pak přenáším na banner. Je tam plno vrstev, které proškrabuji, pak nanáším další, a tím vzniká ta specifická struktura. Někudy prochází světla víc, jinudy míň, protože je tam víc nánosů.   

Na výstavě v Záhorské galérii jsme viděli lightbox se dvěma plátny na sobě, to byla výjimka?

Nebyla, původně jsem to zkoušela se dvěma vrstvami přímo na sobě, fungovalo to ale jinak, než jsem si představovala. V Záhorské galérii jsem už měla vrstvy odsazené, takže to lépe rozostřovalo výsledný obraz. Dál pracuji s odsazením vrstev o jeden milimetr, tím pádem ta vrchní rozostřuje spodní námět, který je jasnější, konkrétnější, kontrastnější a v úplně jiné barevnosti. Ten lightbox v Senici (Záhorská galérie Jána Mudrocha, pozn. red.) měl spodní malbu modrou, ale aplikovala jsem přes ni další oranžovou, takže to zcela změnilo barevný tón a zároveň dodalo meditativnost a prostor nejasného obrazu.   

Jaké máte s lightboxy plány?

Ráda bych s nimi prorazila do veřejných, klidně komerčních prostorů – třeba zajímavých barů nebo podniků, kde by vytvořily zvláštní atmosféru. Vidím je ale klidně i v jinde, kde by jejich meditativní charakter přirozeně podpořil koncept místa. Zvažuji taky možnost integrovat podsvícení a malbu přímo do stěny, takže by to nefungovalo jako samostatný objekt, ale součást architektury.

Kristína Kandriková se narodila roku 1992, pochází z Kysuckého Nového Mesta a vystudovala ateliér mal+by Klaudie Kosziby na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Během studia absolvovala stáž na Akademii Sztuk Pięknych w Gdańsku. Finalistka Nadácie VUB Maľby 2023. Její malby jsou zastoupeny ve sbírkách soukromých slovenských a českých sběratelů.