Místní mají obavy, že tu nedosáhnou na nájmy v developerských bytech, říká Lucie Grulichová z Ghettofestu

BRNO – Kdysi vyloučená lokalita „brněnského Bronxu” uvede už počtrnácté pouliční festival, jenž byl založen, aby prolomil mentální bariéru ztělesněnou ulicí Koliště a přitáhl do „ghetta” i návštěvníky ze zbytku města. Organizující spolek Tripitaka dbá nejen na to, aby místní obyvatelé dostali výrazný prostor v programu, rekrutuje z nich i podstatnou část přípravného týmu. Epicentrum festivalu se nachází v Káznici – bývalé tereziánské věznici, jež se snad jednou stane očekávaným brněnským kreativním inkubátorem. Navštívili jsme tam komunitní pracovnici a hlavní produkční Ghettofestu Lucii Grulichovou, abychom se dozvěděli víc. 

Co se aktuálně děje v Káznici?

V Káznici pro mě nejvíc uschopňujeme komunitu. Místní nezapojujeme, ale hledáme to, co chtějí dělat a motivujeme je v tom. Jsem na full time komunitní pracovnice, tak se co nejvíc snažím vyhledávat aktivní skupiny a něco s nimi vytvářet. Máme taneční soubory, pěvecký sbor, box se tu učí. Hodně rozjetý je soubor Salut Roma, který si už založil svůj spolek, učí se grantovat a věřím, že bude brzy úplně soběstačný. Já teď rozjíždím dětský sbor. Zpívali už na mši svaté s Honzou Hanákem, to si moc užili a teď se pod vedením Marka Kroky připravují na vystoupení na Ghettofestu. Aktuálně vymýšlíme, jakou barvu by mohly mít taláry. Kromě práce s romskou komunitou v Káznici funguje i projekt Než Válka skončí, který pracuje s uprchlíky před válkou z Ukrajiny.

Ve druhém patře mají ateliéry Káznice Studios. Kromě ateliérového provozu najdete v prostoru Káznice i site specific projekt, kam jezdí zahraniční umělci. Přijíždí na čtrnáct dní, nebo tři týdny do rezidenčního bytu nasávat prostor a tvořit umění. 

Co nového v ghettu, hodně se tu staví?

Hodně se o tom bavíme se sousedy z komunity, s nimiž se setkávám v práci. Jsem sama zvědavá, jak to dopadne. Každopádně se můžete na Ghettofestu přijít zapojit do Debaty Změny brněnského bronxu, která bude v 15:30 v Muzeu Romské kultury. 

Dochází k vystěhovávání lidí kvůli rekonstrukcím?

Ke stěhování lidí dochází, přímo zkušenost s vystěhováním kvůli prodeji domu a rekonstrukci mám z komunitní práce jednu. Kousek odsud bydlel jeden náš komunitní leader a vím, že se museli vystěhovat. Na druhou stranu ten dům byl opravdu v katastrofálním stavu neslučitelném s plnohodnotným bydlením, odstěhoval se do Líšně, je tam spokojený, ale stejně sem za námi jezdí minimálně dvakrát týdně.

Co se v lokalitě děje mimo Ghettofest?

Perfektní je Masopust. Mně se vloni moc líbila myšlenka vyjít z toho pomyslného ghetta do centra. Udělali jsme tedy masopustní průvod přes náměstí Svobody, Zelný trh a došli jsme až do FBB Klubu Na dráze. Letos jsme tu trasu zachovali. Pro místní je pořád trochu bariéra, že se odpojí na Malinovského náměstí, ale posouváme se a myslím, že čím déle to budeme dělat, tím dál s námi půjdou, třeba i na druhou stranu města. Taky pravidelně pořádáme Hodovní průvod na festivalu Překročme řeku, který bude 16.8.

Samozřejmě to tady není jenom o kulturních eventech, ale v rámci akčních skupin s obyvateli řešíme i jejich bytové podmínky, takže sepisujeme se správci domů žádosti k opravám na příslušné městské části. 

Co chystáte na Ghettofest?

Zachováváme počet stagí – hlavní v parku Hvězda, Amari stage s tradiční romskou hudbou, Platan stage přímo před Káznicí, kde zachováváme rap, v Káznici máme stage na dvorku a v kapli budeme mít akustické sbory. Tam je to letos posílené, zazpívá pěvecký sbor Bystroušek spolu se sborem Medvíďata z Českého Krumlova. Hned ve 14:00 tedy Ghettofest odpálí 80 dětských zpěváků, kteří při zpívání tančí choreografie. 

Mši svatou nám doprovodí sbor Ars Brunensis a nejvíc se těším na vrchol Platan stage, kde vystoupí Kaukliar: Show Roboshow neboli melodrama s lopatami. Umělci ze Slovenska přijedou s opravdovým bagrem, který mají upravený pro divadlo, budou na něm žonglovat s cihlami a předvádět, že i práce může být umění. Do Káznice bych pozvala na Galiani Gypsy jazz nebo brněnského hitmakera a tepače všech srdíček Don Juana Disco.

Potom je tu taková novinka – divadelní LARPy. Budeme mít ekoLARP ve třech bězích, takže se mohou lidé zúčastnit diplomatické hry o změně klimatu a mohou si vyzkoušet role novinářů, nebo zástupců zemí a jak by vyřešili to klima v roce 2050. Potom jsme vymysleli propojení s IQ Roma Servis a jejich vzdělávacím programem na podporu mladých Romů Gendalos. Udělali jsme výstavu kolektivu autorů Uvnitř světů // Andro lumy, která bude jak v galerii, tak mezi robotárnou a kaplí v chodbě. Jde o spojení šesti autorů, kteří v lokalitě fotili v době před několika lety a zároveň jsou tam fotky z letošního roku, když se studentky vydaly do lokality s fotografkou Andreou Špakovou udělat fotoprocházku a nafotily si své věci. Myšlenka je, aby si každý z těch lidí vyzkoušel celý proces výstavy a všichni se u toho cítili na stejné rovině. Zároveň bude výstava prodejní, takže si můžete kousek brněnského Bronxu odnést letos z Ghettofestu sebou domů a podpořit začínající umělce.

Ještě jsem neřekla, že na Ghettofestu bude opět literární stage na Staré 10, kde bude letos stand-up, próza a poezie. Budou se střídat se zvuky DJ Srnky, pouličního DJ, který jezdí po městě a hraje všude po ulicích.    

Jak se na Ghettofest těší místní? Někdy mi přišlo, že z něj mají spíš legraci? Že se baví nad tím, jak sem dorazí zapařit lidé z majority.

Je to určitě zajímavé propojení různých sociálních skupin. Mně se třeba v praxi daří komunitu zapojit. Amari stage s tradiční romskou hudbou je zcela v rukou komunity, takže jsem ještě před týdnem nevěděla, co tam bude hrát. To bylo mírně řečeno stresující, ale už ten seznam máme. Letos stage staví místní umělec Milan Salay, včetně zvuku a všeho. S naším kolegou, komunitním leaderem Honzou Mirgou se snažíme vymyslet, aby byl festival pokrytý jepaš jepaš, nebo česky půl na půl. Když bude třeba Beňo dělat workshop romského tance, rozhodli jsme se ho umístit do Káznice, kde bývá podle Mirgových slov nejvíc gádžů, ať si to taky zkusí.  

Čím to je, že do Káznice chodí většinou gádžové? Romové se tam pořád bojí?

Komunitním projektem se nám to daří měnit a lidé se sem bojí chodit méně. Líbilo se mi, když lektorky z Gipsy Čercheňa a Salut Roma, těch dvou největších tanečních skupin, co tu máme, říkaly, že už se tady cítí dobře. Že se tu zařídí, znají to tu a cítí se tu bezpečně, skoro jako doma. Pořád jsou ale skupiny obyvatel, které v té historické části cítí energie, které pro ně nejsou příjemné. To je pro ně ta bariéra. Vzniká ale až tady na dvoře, kde by člověk zamířil do historické části.

Praktická bariéra ovšem spočívá v tom, že tradiční romská hudba hraje na Hvězdičce, takže mnozí ani nevědí, že je v Káznici taky stage. To se snažíme rozbít, takže děláme informační servis v ulicích, abychom lidem dali vědět o tom, co se tu vše děje.   

 Zpátky k vaší práci, jaké máte krátkodobé cíle?

17. května bude druhý ročník Mezinárodní soutěže romských tanců Roma Khelen. Pořádá ji skupina, kterou jsem klukům pomáhala rozjíždět a kterou podporuji v projektu (rozhovor proběhl před soutěží, pozn. red.). Dělají to mimo lokalitu ve Starez aréně na Vodové. Letos pro ně musím dělat o dost míň, než bylo potřeba vloni. Zjišťují ode mně, jak se píšou do line upu poznámky pro osvětlovače a podobně. Můj největší úkol je jim teď pomoct se soutěží, ale už ne tak moc – hlavně tam pro ně být a pomyslně jim jistit záda, kdyby potřebovali pomoct.

Chystám ještě jeden neobvyklý projekt, mělo by to být něco jako inkubátor influencerů pro skupinu, která nám dnes sítem tak trochu propadává. Primárně podporujeme tahouny od 25 nahoru a v Družině jednou týdně studentky uměleckých škol pracují s dětmi pod 15 let. Ve věku od 15 do 25 máme trochu mezeru. Jedná se o lidi, kteří hodně řeší sociální sítě, identitu, jak se vyjadřovat. Od července jim nabídneme rozvoj v prezentaci na sociálních sítích, ve tvorbě obsahu a možná si tím budou moci jednou i vydělat. V prvé řadě ale chceme podpořit lidi a posílit jejich kompetence v online světě, tak ať se v něm umí orientovat, nebojí se říkat vlastní názor, přitom si ho ověřovat a třeba potírat dezinformace.  

Kdo vám chodí do sboru?

Včera jsme tu měli 14 dětí. Snaží se pěkně zpívat a najít balanc mezi členy, kteří už jsou dál a chtějí vystupovat a těmi, kdo se zpívat teprve učí. S lektorem zpěvu a lídrem vymýšlí strukturu a systém, jak může takový kroužek probíhat. Schází se vždy v úterý večer na dvě hodiny v dolní zkušebně. Jsem tu vždy s nimi, včera říkali, jak se těší na Ghettofest, bude to perfektní.  

Vypadá to, že vám to tu komunitně náramně žije?

Velice se o to snažíme a myslí si to i Agentura sociálního začleňování, která nám poskytuje pravidelnou metodickou podporu.

Jsme otevření na komunitních akcích přivítat i neromské návštěvníky. Proto jsme na Ghettofestu zařadili ten workshop romského tance do Káznice. A uvažujeme, že bychom tu zřídili za drobný poplatek tančírny, kam by si mohli přijít lidé zatančit romský tanec i v průběhu roku. 

Lucie Grulichová se narodila 31. 10. 1996 v Brně, vystudovala bakaláře v oboru Sociální pedagogika na MUNI a 4 dny po Ghettofestu snad odstátnicuje jako magistra. V tzv. brněnském bronxu se pohybuje od roku 2018 jako účastnice prvního běhu projektu Barvy brněnského bronxu. V roce 2021 pracovala v organizaci IQRS jako sociální pracovnice v NZDM a následně od roku 2022 působí jako produkční komunitních eventů v Káznici, od července 2023 také jako komunitní pracovnice. Od roku 2022 produkovala v Káznici několik Adventních programu, Masopustů, Pašijí i Hody, letos podruhé staví Ghettofest a mnoho menších komunitních eventů, ve kterých působí spíše jako facilitátor a motivátor začínajících organizátorů. 

Ghettofest