Květomluvy: Základ naší produkce představují tulipány a jiřiny. Právě tyto květiny totiž uživí zbytek zahrady i zaměstnance, říká Markéta Střechová, majitelka květinářství Rosebud

Na pozemek dováželi tuny a tuny země. Květiny, které tu teď pěstují, dodávají jejich kyticím osobitost
Květomluvy: Základ naší produkce představují tulipány a jiřiny. Právě tyto květiny totiž uživí zbytek zahrady i zaměstnance, říká Markéta Střechová, majitelka květinářství Rosebud

BRNO – Pouhých pět kilometrů od náměstí Svobody ukrytá mezi zahrádkami a divokou zelení. V tomto díle Květomluv se podíváme do zahrady Markéty Střechové, majitelky známého brněnského květinářství Rosebud. Co všechno Markéta na zahradě pěstuje a jaké květiny raději nakupuje na burze? A jaký projekt plánuje s fakultou architektury VUT? 

Své květinářství Rosebud jste otevřela už před čtrnácti lety, před třemi lety jste jeho sortiment začala doplňovat o vlastnoručně vypěstované květiny. Lokální farmaření je teď na vzestupu. Jaký způsobem se podle vás za těch čtrnáct let proměnilo to, co zákazníci preferují? 

Víte co, ono se to mimo jiné odvíjelo i od toho, jaký tehdy byl trh s květinami. V době, kdy jsem začínala, se rozjely všechny Pinteresty, Instagramy a podobně, takže se po tom, co tam lidé viděli, zvýšila poptávka a trh to logicky začal více nabízet. Lidé postupně začali chtít styl “luční květy”, což tedy ve skutečnosti jsou květy zahradní, ale tím, jak jsou drobné, jim zřejmě evokují louku. Některé druhy ustoupily do pozadí, jmenovitě třeba gerbery a lilie, ty my bereme pouze okrajově. Naopak v nabídce máme téměř vždy hledíky, astry…

Sortiment se neřídí jen tím, po čem je poptávka, ale i lokalitou. Když má někdo plnou předzahrádku květin jako hledíky, jiřiny nebo tulipány, tak pro něj zahradní květiny nejsou tak vzácné jako pro lidi z města, které naopak už tolik nezajímají orchideje nebo lilile. 

Co pro vás osobně taková kytice znamená?

Je to objekt, pomíjivá krása, kterou můžete obdarovat. To jsou pro mě květiny. Všímám si, že se v dnešní době lidé snaží věci nehromadit a čerstvé kytice do tohoto konceptu zapadají. Chcete vyjádřit určitý pocit či moment, zažijete to, kytka umře a pošlete ji dál. Samozřejmě je to věc, kterou člověk nepotřebuje k životu jako jídlo, je to i otázka peněz, možná rozmar, potěšení. Myslím si, že v tomto ohledu se v posledních letech Česko velmi posunulo, lidé si kupují kytky k sobě domů. Tři, pět stvolů do vázy a jen se tím obklopit. 

Nacházíme se na zahradě, kde už třetím rokem pěstujete květiny. Pozemek se skládá z osmi bývalých zahrádek, které jste musela přebagrovat a vyčistit od nánosů předchozích zahrádkářů. Zní to jako běh na dlouhou trať. 

Ano, bylo to hodně práce a teprve vloni se povedlo navézt dostatek zeminy, abychom měli nachystané pole. Dováželi jsme sem tuny a tuny země. Půda je tu výrazně jílovitá a navíc se nacházíme na kopci. 

Navezením půdy to nicméně nekončí, je třeba se o ni průběžně starat. Někdy část pole necháme ladem, část zavezeme hnojem, vloni jsme skoro ani neorali a na zimu jsme zamulčovali koňský hnůj. Ta půda je teď krásná. 

Bylo to těžké rozhodování, zda se do pěstování pustíte? Přece jen jste musela už dopředu vědět, že vás čeká hodně práce. 

Víte co, nebylo to úplně o rozhodování, vyplynulo to tak nějak přirozeně. Pozemky, které tvoří nynější zahradu, jsem koupila, aniž bych měla nějaký velký podnikatelský plán. Bylo to v době, kdy začal covid, nefungovala synova školka, manžel tehdy dodělával školu, která byla taky zavřená. S mužem a synem jsme se tady uzavřeli do takové bubliny a skutečně to vznikalo neplánovaně. Tehdy jsme tu prožili hrozně hezké období a výsledkem byla Rosebud květinová zahrada. Po skončení lockdownu jsem tu zůstala sama a rozhodla se vzít sem jednoho zaměstnance. 

Přiznám se, že pěstovat květiny jsem původně vůbec nechtěla, dobře z dob studií vím, co všechno zemědělství obnáší. Nicméně Rosebud mám už čtrnáct let a dospěla jsem do bodu, kdy potřebuju občas vypnout od lidí a načerpat energii. Tu mi dodává právě zahrada. A celé to stojí na tom, že mám skvělý tým, na který se můžu spolehnout. Když vím, že v květinářství to funguje, můžu si dovolit zase pokročit na zahradě. Takhle mi to aktuálně dává smysl. 

Rosebud váže kytice celoročně, takže používáte materiál nejen z vaší zahrady. V čem je ten váš vlastní výjimečný? 

Do květinářství beru i květiny z dovozu z Holandska, nejsem odpůrce udržitelného kvalitního dovozu. Ale musím říct, že s květinami, které mám vypěstované tady, se pracuje úplně jinak, ten materiál je neskutečně příjemný. Do kytic většinou míchám dovoz a to, co vyroste tady na zahradě. A právě vlastní produkce nám v Rosebud dodává další škálu tvůrčích možností, pracuji i s kytkami, které nejsou úplně konvenční, mohou být křivé a dodávají tomu šmrnc.

Podle čeho se rozhodujete, jaké druhy květin budete pěstovat?

Hodně se to v průběhu mění, nicméně stabilně jsem si zvolila určité druhy květin proto, aby mi vydělaly a já jsem mohla do zahrady dále investovat. Základ produkce představují tulipány a pak jiřiny. Jejich produkce mi uživí zbytek zahrady i zaměstnance.

Zprvu jsme zkoušeli, kterým druhům se tu bude dařit, protože zahrada je hodně na slunci, jižní strana, není tu prakticky žádný stín. Na jaře samozřejmě začínáme cibulovinami, pěstujeme hlavně tulipány, ty nám celou sezónu nakopnou, pak letničky a zkoušíme i trvalky a keře. 

Zároveň když vím, že mi tady zabere jeden záhon květina, kterou daleko levněji a třeba i v lepší kvalitě nakoupím, tak sáhnu po kupované. Obecně se dá říct, že pěstuju to, co je zajímavé, co je křehké a o čem vím, že je na trhu třeba zbytečně drahé. Když vím, že to tu poroste, dává mi smysl pěstovat si to sama. 

Vidím, že tu máte i vcelku netradiční skleník…

Skleník jsem si moc přála, tento mi asi před rokem nabídl kamarád. Je to fotovoltaický skleník, původně stál na jiném místě, měl sloužit zaměstnancům firem, aby si v něm pěstovali. A teď je tu. Pro nás je skleník velmi důležitý, už od února v něm nemrzne a my tak můžeme předpěstovávat velmi brzy. Nemusíme v něm ani topit, jsme na jižní straně. Skleník nese solární panely, celý den na ně pere slunce a dodává nám elektřinu.

Přes léto se v něm ale nedá být. Možná až pěstování kytek nebude můj denní chléb, udělám, ze skleníku bar. Jen si to představte -  DJ, skvělá party... V noci je stavba taková svítící kostka. Ale rozsvícené to tu necháváme minimálně, kvůli zvěři, abychom nevytvářeli světelný smog.

Zmiňovala jste, že zahrada vám živí jednu zaměstnankyni. Hlásí se vám hodně lidí, že chtějí pracovat na zahradě? Ta představa může být pro leckoho lákavá…

Mám tu jednu zaměstnankyni, hledala jsem člověka, který by za zahradou stál a bavilo ho to. Srdcaře schopného zastat práci. Každý si totiž práci na zahradě nějak představuje, realita bývá jiná. Semtam se mi ozývají lidé, kteří jsou v životní fázi, kdy se rozhodli, že vymění korporát za zahradu. Píšou mi, že nechtějí dělat nic jiného, já jim říkám, tak prostě přijďte, vyzkoušejte si to. Často pak stejně odchází a jdou dělat něco jiného, protože je to fyzicky hrozně náročná práce. Člověk si na to zvykne, ale je to dřina. 

Co všechno v Rosebud zastáváte za práci vy?

Aktuálně v Rosebud vážu jen málo, mám tam holky, na které se mohu plně spolehnout. Zajišťuju chod zahrady, aby tu všechno proběhlo ve správný čas. Vloni jsem otevřela obchod Do země, ale vzápětí jsem zjistila, že na další projekt už mi nezbývá energie, potřebovala jsem ji investovat jinde. Ale v těch prostorách jsem zřídila kancelář, mám tam všechny věci pod jednou střechou, nemusím v květinářství řešit papíry, faktury a podobně. 

Jaké máte další plány? Chcete zahradu nějakým způsobem rozšiřovat? 

Plánujeme tu chovat zvířata, nejspíše slepice, ty budou vypuštěné do celého svahu na konci zahrady. Ten totiž zatím není úplně využitý. 

Spolupracujeme také s Vysokým učením technickým, kterému patří pozemek pod námi. Oslovila jsem je s tím, že by bylo fajn propojit své aktivity, ta spolupráce se bude realizovat co nevidět, čekáme jen na to, až bude dokončený plot a pustíme se do vytvoření komunitní zahrady, na které se budu podílet. 

Komunitní zahrada pro pár rodin bude součástí projektu Build and Design fakulty architektury, studenti tu budou tvořit stavby v rámci výuky. Já si pro účely komunitní zahrady pronajmu půlku, 3500 metrů. Je ještě třeba vytvořit pro zahradu zázemí, aby se lidé měli kde posadit, kde si odložit, udělat si oheň, to plánuju v této části stávající zahrady přímo u lesa. 

Součástí vaší zahrady je i krásný kiosek, jak často bývá otevřený?

Kiosek, to je hlavně téma brzkého jara, kdy máme opravdu hodně květů. Teď v květnu vše, co sesbíráme, převezeme do Rosebud. Tady teď potřebujeme sázet, dělat závlahy, na svazky květin bohužel nezbývá čas. Já mám ale ten stánek moc ráda, mám ráda jeho vizuál i představu, že si můžete koupit kytku když jdete kolem na rande. Stánek je navržený jako takové zastavení, aby to nebyl pouhý box na kytky, ale aby připomínal obchůdek. 

Sice je to trochu živelné a nepředvídatelné, ale nebojte se, až budou příznivé okolnosti, tak zase rádi otevřeme. Stačí sledovat naše sítě nebo se ozvat. 

Rosebud

Další články

Načítáme další články…

Generální partner

Hlavní partner

Mediální partner

Nastavení ukládaní cookies

Používáme cookies k personalizaci obsahu a reklam, k umožnění funkcionalit sociálních sítí a k analýze provozu webových stránek. Informace o provozu a užívání webových stránek Vámi jsou sdíleny s našimi sociálními sítěmi, reklamními a analytickými partnery, kteří je mohou kombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které o Vás sesbírali při užívání jejich služeb.

Vlastní

Vlastní nastavení cookies