Květomluvy: Něco je babičkovská klasika, ale pěstuju i trendy květiny, říká Anna Tomšejová alias Květnice

BRANKOVICE - Nový rok, nový seriál. Pojďme se společně podívat pod ruce květinovým farmářkám, které rostliny nejen pěstují, ale dokážou z nich uvázat působivé kytice. Obliba lokální tvorby stále roste, květiny nevyjímaje. Naše první návštěva míří do Brankovic k Anně Tomšejové do její lednové zahrady. 

Leden se láme s únorem, čemu se jako pěstitelka v tomto období věnujete? 

Leden je pro mě ve znamení práce se semeny. Kompletuju si semínkovou sbírku, plánuju výsevy a zároveň už vysévám první semena. 

Jakými činnostmi navážete pak v dalších měsících? Zahrada se pomalu probouzí…

Nejdřív začínají výsevy otužilých rostlin, jejichž sazenice se dávají do půdy ještě v době, kdy hrozí mrazy, a později v březnu začínají výsevy choulostivých letniček. Ty jdou ven po 15. květnu, což je agrotechnický termín pro výsadbu letniček. 

Mezitím sleduju, co mi kde v zahradě i v přírodě raší. Od podzimu mám zasazené cibuloviny, první vylezou narcisy, následují tulipány, navážou na ně dvouletky jako večernice… To jsme už v dubnu, na začátku května. 

A následuje květen, ten musí být pro farmáře a zároveň floristu v jedné osobě náročný. Zahrada vyžaduje svoje, začíná svatební sezóna…

Ano, konec jara je velmi náročné období. Během května, začátku června musím dostat do zahrady ven všechny semenáče, které jsem od ledna vysévala a jak jste zmiňovala, pomalu začíná svatební kolotoč. V květnu jsou to svatby tulipánové, pryskyřníkové… 

Dá se říci, že je vaše zahrada v nějakém období neplnější květů? Na vrcholu hojnosti?

Nejhojnější na květy jsou pro mne srpen a září, pomalu se rozkvétají podzimní jiřiny a zároveň nakvétá  spusta rostlin, které už byly jednou seřezané. Je to pestrobarevné období.

A jak vnímáte období, kdy se zahrada pomalu ukládá k zimnímu spánku? 

S čerstvými květy se pracuje až do zámrazu. Podzimní mrazíky jich přežije málo. V tomto období připravuju celou zahradu na podzim, provádím výsadby dvouletých rostlin, některých trvalek. Tohle období taky obnáší spoustu rytí. Nicméně sezóna tím úplně nekončí, začíná věnečkové období, vyrábím věnce na dveře a je potřeba pomalu myslet na vánoce a vánoční výzdobu. 

Pěstujete kytky sama, u sebe na zahradě v Brankovicích. 

Začínám svou třetí pěstební sezónu. Pěstuju jednak u sebe na zahradě a jednak na malém políčku v sousedství. Když nemám dostatek rostlin, neváhám oslovit jiné farmářky. To mi pomohlo třeba loni v momentu, kdy k nám těsně před jednou svatbou přišly kroupy a poničily květiny. A chodím sbírat rostliny do krajiny - traviny, větve. Toho bych se nerada vzdala, používám rostliny, bez kterých se krajina obejde nebo využívám prořezy a plevele. 

Vy jste vystudovaná zahradní a krajinářská architektka. Kde jste nabyla znalosti ohledně zemědělské části vaší práce? Co pěstovat, jak udělat záhony, co má smysl používat za kytky…

Ty zdroje informací jsou různé. Kromě toho, co jsme se učili na škole, jsem pochytila leccos od i kolegů zahradníků. Sleduju samozřejmě ostatní farmáře, jak tuzemské, tak zahraniční. 

A co se týká sortimentu, něco je babičkovská klasika, ale pěstuju i trendy květiny. V České republice je celá řada šikovných semenářů, semínka beru hodně od nich. Musím si vybírat také podle toho, kde pěstuju. Ty rostliny, které chtějí více vody, sázím blíže domu, kde nemusím tak daleko tahat konvice. 

To, jaké rostliny pěstujete utváří i styl vaší tvorby. Jak byste ho popsala? 

Eklektický. Převládají zahradní květiny, ale ráda celý dojem zahradní kytice okořením divokostí rostlin z přírody. A záleží také na tom, jakým způsobem jsou kytice složené. Kolik používáte květů, jaké zařadíte procento zeleně… Za mě právě zeleň určuje strukturu a charakter kytice, nevnímám ji pouze jako výplň. Kytice nevážu rovnoměrně rozložené, vypadají pak z každé strany trochu jinak. Inspiruji se podobou zahrady, krajinou…

Baví mě vypichované keramické misky, kdy aranžuju kytky do kenzanu, to také nedělá úplně každý. 

Kenzan, to zní tak japonsky, co je to přesně za pomůcku?

Začnu trochu zeširoka. Kromě ekologického pěstování je pro mě důležité i ekologické aranžování. Vyhnout se jednorázovým materiálům. Je poměrně známé, že Florex, oblíbená zelená pěna, se takřka okamžitě rozpadá v mikroplasty. Takže ten u mě určitě nenajdete. Já jsem se velmi oblíbila Český kenzan, což je aranžovací pomůcka původně z Japonska, vypadá to trochu jako ježek, používá se do aranžovacích misek. Je skvělý, velmi ostrý. A po odkvetení aranžmá ho můžete používat neustále dokola. 

Věnujete se pěstování květin, vážete z nich, ale děláte i workshopy. 

Ano, aktuálně plánuju workshop ve spolupráci s jedním keramickým studiem, bude to kombinace tvorby misky a aranžování přímo do ní. Do kenzanu nebo králičího pletiva. Na jaře mám už naplněný kurz aranžování tulipánových kytic. Už pomalu přemýšlím i o vánočních workshopech. 

Jak se díváte na boom lokálních květinářek a pěstitelek? 

Já to vnímám velmi pozitivně, roste to jako houby po dešti. Bylo by skvělé, kdybychom byli v České republice květinově soběstační. Lidem, kteří mají chuť kupovat lokální květiny, vřele doporučuju mapu květinových farmářů, kde si velmi snadno a přehledně vyhledají nejbližší pěstitele květin. U nich pak buďto objednají nebo navštíví jejich samoobslužné stánky. 

Na co byste se zeptala ostatních lokálních pěstitelů a květinářů?

Když se seznamuju s lokální květinářkou, zeptám se nejprve, na kolika metrech pěstuje a kolik její pole živí lidí. To mě hodně zajímá. 

Každá na to jdeme jinak, některá pěstuje na půli hektaru a dodává ostatním floristkám, které si tam jezdí pro kytky. Jiné zase zásobují pouze sebe a stačí jim menší plocha, to jsou jednotlivci nebo menší rodinné podniky.

A pak mě zajímá, kdo jak hnojí, jakou má zkušenost s vylepšováním půdy… Ptám se, čím opracovávají zemi… 

Když jsme u toho opracovávání země, viděla jsem na fotkách na sítích, že vám políčko oral kůň. 

Ano, to je z toho důvodu, že toto pole není dobře přístupné. Věděla jsem, že u nás v Brankovicích bydlí člověk, který s koněm orá. Paradoxně ho znám nejprve z Instagramu. Poprosila jsem ho, zda by mi pole zoral, dostal se tam lépe než by se tam dostal traktor. 

Z toho, co jste říkala, mi vyplývá, že vaše práce je velmi různorodá. Která její část vás baví nejvíce a co vás naopak netěší nebo štve? 

Nedá se říct, že by mě některá část bavila více a jiná méně. Baví mě i pěstování od semínka, užívám si, když pěstuju květiny na zahradě a chodím je zalévat zrána, ještě než celá rodina vstane. Užívám si sběr rostlin v krajině, ale i komunikaci s klienty. Baví mě i fotky, propagace na Instagramu. 

Proto jsem do toho vlastně šla. Jsem původní profesí krajinářská architektka. Je to krásné zaměstnání, ale často mě celý ten proces zkrátka zatěžoval.

Změna profese u vás souvisela i se změnou místa, kde jste žila. Pracovala jste v Brně, v Praze, teď žijete na vesnici. 

Stěhováním z města pryč se to celé akcelerovalo. Řekla jsem si, že život mám pravděpodobně jen jeden a že to zkrátka zkusím. Práce krajinářské architektky mě těšila, pracovala jsem se skvělými lidi, nicméně jsem to chtěla zkusit jinak. Ale nezanevřela jsem, s láskou na to vzpomínám. 

Ve spojení s městem chci být i nadále, čím dál víc, jak budou děti starší. Na týdenní bázi, asi ne, že bych si tam něco otevřela, ale spíš dělat kurzy a podobně. Ta představa se mi líbí. 

Jakým dalším směrem chcete svoje květinové podnikání rozvíjet? Máte v plánu vše zvládat stále v jednom člověku? 

Nikoli. Potřebovala bych k sobě ideálně ještě jednoho člověka. Například větší svatby se v jednom dělají obtížně. Ale ještě jsem nepřišla na to, kudy do toho. 

Plánuju také větší pole, kde bych mohla pěstovat více keřů i trvalek. 

Nápadů mám hodně, chtěla bych časem být v intenzivnějším spojení s městem, město mám ráda, i když jsem se odstěhovala na vesnici.

Mám takový dojem, že je to určitý fenomén - vystudované zahradní a krajinářské architektky se pouštějí do pěstování květin a floristiky. Co vy si o tom myslíte? 

Víte co, vždycky mi přišlo škoda, že málem půlka mých spolužaček ze zahradní architektury vystudovala, aby pak dělala kvítka. Ale jak se říká odříkaného chleba největší krajíc. Sama jsem si k tomu došla.

Kamarádi architekti mě už kdysi před lety prosili o svatební kytice a výzdobu, tenkrát jsem je ještě dělala z kupovaných květin z květinářství v kombinaci z rostlinami z krajiny. Tím se to ve mně otevřelo a ukázalo se, že tam ta touha je. Ale dnes by to bylo pro mě málo nakupovat kytky a vázat je. 

Mám plno vzpomínek z dětství, jak jsem v předzahrádce pěstovala kytky, to byla moje původní obliba. A pak jsem si vyslechla, že když mě baví pěstování, tak bych mohla jít na tu zahradní architekturu.  Od toho se odvinulo téměř dvacet let mého profesního života. Pak ale nastal čas vrátit se na začátek. 

Lidé začínají na lokální květiny slyšet, pěstitelky a floristky neúnavně vysvětlují na svých sociálních sítích, čemu se věnují a popisují svou práci. Myslíte, že je stále méně těch, kdo si koupí v supermarketu kytičku za pár korun a jsou šťastní?

Je to lákavé, koupit v supermarketu v kteroukoli roční dobu levnou kytku, znám to, kdysi jsem to také dělala. Dnes si v období, kdy v přírodě ani na zahradě nic nekvete, vystačím s křivou větvičkou z lesa a je v tom pro mě mnohem hlubší poetika. 

Boom lokálního pěstitelství a floristiky také přinesl znovu oblibu sušených květin, mám pocit, že třeba před deseti lety by bylo úplně mimo mít sušené kytky. Dnes se hrdě objevují v soudobém designu. 

Anna Tomšejová 

Původní profesí krajinářská architektka, po přesunu na venkov začíná pěstovat květiny. Aktuálně se chystá svoji zahradu už třetí jaro po sobě osít a odstartovat druhou květinářskou sezónu. Její projekt Květnice je založen na náklonnosti k zahradnímu i divokému a nechává splynout obě složky ve svatebních aranžích. Náklonnost k přírodě se projevuje i ve způsobu pěstování a výběru aranžovacích pomůcek, hnojí kompostem a přírodními hnojivy, aranžuje se znovu použitelnými pomůckami. Žije a květinám se věnuje v Brankovicích, které najdete na trase Brno - Uherské Hradiště. 

Instagram Květnice