Květomluvy: Letošní zima byla zatím nejextrémnější, říká Montana Melicharová alias Zahradní kvítí

BRNO – Když v patnácti pracovala u maminky v květinářství, od zákazníků slýchala, že květiny ze zahrady do kytic nepatří. Letos se Zahradním kvítím začíná svou šestou sezónu. S Montanou Melicharovou jsme se setkaly na jejím poli v areálu bývalé zahradnické školy v Bohunicích. 

Únor je letos nezvykle teplý, jak se to projevuje na vašem poli?

Souhlasím, únor je sice teplý, nicméně zima jako taková letos byla tuhá. Květiny pěstuji už šestým rokem a letošní zimu hodnotím jako zatím nejextrémnější. Na jednu stranu bylo na podzim poměrně dlouho teplo, květiny rostly do pozdních podzimních měsíců. Ale začátkem roku se ochladilo a dlouho se držely mínusové teploty. Vymrzlo mi hodně květin, protože v té fázi růstu tak nízké teploty nezvládly. 

Teď je naopak teplo, raší cibuloviny. Uvidíme, jestli nás čeká ještě velká zima. Nejhorší vliv na květiny má u mě na poli studený vítr, ten rostliny rády nemají a nachladnou. Fouká směrem od dálnice a po poli se rozběhne. Proto jsme vybudovali tunely, které vidíte ve spodní části pole. Tam to mám co nejvíc chráněné. 

Do tunelů jsem umístila květiny, které pokvetou v květnu. Ráda testuju, takže část z nich jsou rostliny, které vydrží klasickou zimu a část zkouším, zda teploty zvládnou. Potřebuji totiž sezónu květů natáhnout co nejvíc, aby mi některé květy kvetly už k jarním cibulovinám. 

Kdy očekáváte první čerstvé kytice? 

Jako první se dají využít čemeřice, ty už kvetou, ale nerada vážu kytice pouze z jednoho druhu. Za měsíc, měsíc a půl očekávám tulipány, bude záležet na počasí. S tulipány kvetou narcisky, sasanky a následují další cibuloviny. Ovšem než vykvete dostatečně široký výběr na vázání čerstvých kytic, to si počkám, odhadem do konce dubna. 

Vy vážete i krásné zimní kytice ze sušených květů a větviček, které posupně nakvétají. Jak dlouho vydrží?

Pro mě je to jedna z možností, jak pokrýt květinami i zimu. Ale není to pro každého zákazníka. Někdo sušené kytky nemusí, někdo je naopak rád, že má zase něco jiného než v sezóně. Nicméně zdá se mi, že se tolerance k sušeným květům mezi zákazníky zvyšuje, určitě se sušené kytky vrací do módy. Velmi také záleží na tom, jaké konkrétní rostliny vyberete, zákazníci preferují svazky v pastelových barvách, dobře zkombinované. 

Sušené kytky máte krásně barevné, když se na ně podívám působí překvapivě živě a nejsou vybledlé. Jak to děláte?

Suším potmě a musím hlídat teplotu. V sezóně v sušárně  klimatizuji a v zimě naopak topím, je to energeticky celkem náročné, a proto sušené květiny nejsou úplně levná záležitost. Lidé mají často sušené květiny za odpadní materiál, domnívají se, že se suší to, co se neprodá. To ale není pravda, květiny musíte sušit v jejich nejkrásnější fázi, aby vypadaly co nejlépe. 

Věnujete se ekologickému pěstování květin. Považujete tento způsob pěstování za určitý trend, který se vyjímá na Instagramu, nebo za vývoj a posun v myšlení lidí?

Od patnácti jsem pracovala u maminky v květinářství, tehdy se říkalo, že květiny ze zahrady do kytic nepatří. Zákaznici je nechtěli, vyloženě říkali:  to mi roste na zahradě, to mi tam nedávejte. Dnes se to otočilo. Jde to pomalu, ale zlepšuje se to. Nejvděčnější jsou právě ti zákazníci, kteří sami mají zahrádku, ti dobře ví, že to vůbec jednoduché není. 

Ekologické pěstování květin je trend, který se rozšířil ze Spojených států, hlavně z jedné květonové farmy. Tato farma pořádá kurzy a samozřejmě má krásné sociální sítě. I díky tomu se trend šíří. Zároveň zapadá do obecnějšího aktuálního důrazu na lokálnost a bio produkty. 

Mám za to, že co se týká trendů, probíhají takové cykly. Něco je in, pak se to zkrátka okouká. Vidím to právě u sušených květin. Pamatuji si, jak u mámy v květinářství před nějakými dvaceti lety, byly velmi oblíbené právě sušené věnce, kytice…

Tehdy z toho byli všichni nadšení. Pak o ně přestal být zájem, přišly do módy trvanlivější kytky umělé, kytky z látky… A dnes se sušené rostliny zase vrací. 

Přijde mi, že právě ekologický přístup neustále vyžaduje osvětu veřejnosti a obdivuju, jak to vy květináři a pěstitelé poměrně neúnavně vysvětlujete na svých sítích. Že v únoru si růže nekoupíte. Chápou to zákazníci víc a víc?

Upřímně, osvětu děláme i kvůli tomu, abychom nemuseli celý den zvedat telefon a dokola vysvětlovat to samé. Samozřejmě také kvůli tomu, aby zákazník nebyl v zimě zklamaný, že dostane sušenou kytku, když čeká rozkvetlý pugét. Důležité je to komunikovat, aby nedošlo ke zklamání zákazníka, ti noví často opravdu neví co očekávat, mají třeba představu že pěstuji ve vytápěném skleníku. 

Je konec února, jak tedy vypadá vaše zahrada? 

Zima představuje útlum, nemusím se starat tolik o květiny a je více prostoru dělat důležité věci, které v sezóně nestíhám. Přeorganizovat pole, stavět fóliovníky… Chystám se orat, na podzim jsem to nestihla, připravuju výsevy, sazenice. A je teď to období, kdy se ozývají nevěsty.

V kolika lidech Zahradní kvítí děláte?

Jsem tady sama, ale přes sezónu mám dvě brigádnice ne jeden dva dny v týdnu. Pomáhají mi se svatbami, se sušením květin, ono to trvá, než se všechny květiny očistí, nastříhají, svážou, pověsí…

Kytky si pro svou potřebu pěstujete všechny sama? Nebo semtam něco dokoupíte třeba od jiných pěstitelů?

Do klasických gratulačních kytic nechci ze zásady nic dokupovat. U svateb je to trochu jiné, tam občas ustoupím, přece jen nevěsta se vdává jednou za život a když na něčem opravdu trvá, vyjdu jí vstříc. Například nevěstin závoj kvete jeden týden v roce, v takovém případě jsem ochotna ustoupit, nakoupit ho. Ale stane se mi třeba jednou za rok, že mám takovou tvrdohlavou nevěstu, která nepřistoupí na jiné alternativy. 

Dá se popsat styl vašeho vázání kytic? Vaše kytice obsahují hodně zeleně, listí a působí velmi vzdušně. 

Podoba každé kytice záleží na mnoha okolnostech. Co kvete, co se vám líbí, jak to chytnete do ruky. Ráda využívám zeleň, ale že bych měla nějaký konkrétní styl, to říct nemůžu. 

U svateb mám už vytvořené určité kategorie kytic. Některá nevěsta chce menší kulatou kytici, jiná zase velkou rozčepýřenou, jiná tvar srdce. Nachystám to podle toho, co si nevěsty přejí. 

Podoba kytice určitě úzce souvisí i s tím, co pěstujete. Jaké je složení vaší zahrady? Jaké rostliny vybíráte?

Já jsem takový hamoun, chci pěstovat všechno, co se mi líbí. (smích) Mám spoustu kontaktů do zahradnictví a vždycky když někam vyjedu, dovezu si nové rostliny. Hodně rostlin testuju, abych viděla, jestli se jim tu na poli bude dařit, koupím menší množství a zkouším. Tady vidíte třeba motýlí keř, líbí se mi, ale zjistila jsem, že vůbec není vhodný k řezu. 

Z loňska mám nachystané nové keře, chci z nich tady na okraji pole vytvořit takový val, který by alespoň zčásti chránil pole před větrem. 

A tamhle vidíte jiné keře, které letos ve velkých mrazech nastydly, a teď vím, že nejsou pro mé podmínky vhodné. 

Vy vlastně máte zahrad více, já vždycky obdivuju vaši čemeřicovou zahradu. Kolik jich celkem je?

Mám čemeřicovou zahradu a toto pole. Začínala jsem s jednou zahradou, postupně mi to nestačilo a ve finále jsem jich obdělávala pět. Všechno jsem musela na těch zahradách nastříhat, očistit, svézt si to domů… 

I kvůli tomu jsem hledala nový pozemek. Tady je to dost velké a mám tu pracovnu, sušárnu… Práci se teď nemusím vozit domů. Taky ušetřím spoustu času.

Čemeřicovou zahradu si stále udržuji, protože tady by mi čemeřice nerostly, pere tu plné slunce, čemeřice to rády nemají. A naopak, tam by mi nevyrostlo nic jiného kvůli obrovskému množství divočáků. Zničí vše kromě čemeřic. 

Vaše práce není jen o pěstování rostlin, taky se musíte starat o prodej, o papírování… Dá se říct, že vás nějaká část práce baví méně a nějaká více?

Samozřejmě a myslím si, že je to v každé firmě. Jednak děláte tu práci, která vás baví, jednak je kolem spousta dalších činností, které k tomu patří - papírování, marketing, sociální sítě…

Mě samozřejmě naplňuje nejvíc pěstování, ale prodat se to musí, jinak bych to nemohla dělat. A já se květinami živit chci. 

Vy jste součástí platformy Výkvět, která sdružuje ekologické pěstitele u nás v České republice a na Slovensku. Stála jste u jejího začátku, co vás k založení vedlo?

Spojili jsme se, protože naše práce dokáže být velmi psychicky náročná, ač to vypadá, že se hrabete v hlíně a je to taková meditace. To sice ano, ale přitom máte i celkem dlouhý seznam dalších úkonů a chcete to s někým sdílet. A s málokým můžete řešit třeba to, že vám opadává šalvěj a nevíte, proč. My se navzájem navštěvujeme, vzděláváme, od každého něco obkouknete. 

Takovou novinkou z podzimu je váš vlastní květinový stánek, který jste otevřela koncem září. Co všechno provoz stánku vyžaduje?

Ono to možná vypadá, že do stánku dáte květiny a je to bez práce, ovšem ve skutečnosti stánek představuje ještě další úkol. Proto jsem ho také otevřela až po svatební sezóně, kdy jsem se k tomu konečně dostala. 

Letos začnu od jara s tulipány. Na stánek jsou skvělé ohlasy a je moc fajn, že ho mám přímo u nosu, támhle u silnice pod smrkem. Jdu čtyřikrát denně zkontrolovat, jestli je všechno v pořádku a nic tam nechybí, do toho tady u pole pracuju, mohu mít stánek pod kontrolou.

Někdy se například stane, že fouká, vytrhne to dveře, tak to poměrně rychle zjistím a napravím. 

Dříve jsem kytky i rozvážela, ale to se pak nedalo, nemůžu si časově dovolit jet hodinu s jednou kytkou. Kdo ví, co kupuje, je ochotný si pro to zajet sem. 

Jaké máte plány do budoucna? Chcete květinové podnikání rozšiřovat?

Já jsem tady v Bohunicích na novém pozemku strašně spokojená, mám skvělého majitele. Nicméně jsem v nájmu a netuším, jak dlouho tu budu moci zůstat. V budoucnu se tu má stavět sídliště, záleží, kdy se vydá stavební povolení. 

Růst už výrazně neplánuju, chtěla jsem si vzít kus pole od pana souseda, protože nemám kde pěstovat dýně, ale pořád to dělám hlavně já, takže bych si přidávala práci. Nejsem takový střelec, abych budovala velkou firmu, vyhovuje mi menší měřítko, mám to víc pod kontrolou. Květinovou farmu jsem založila kvůli tomu, že mě baví pěstovat, ne abych seděla v kanceláři. 

Montana Melicharová

je vystudovaná agroekoložka, dcera zahradníka a květinářky. Už během vysoké školy se začala věnovat ekologickému pěstování květin. Dnes hospodaří na pozemku v brněnských Bohunicích a zásobuje květy ekologicky smýšlející nevěsty, dělá radost kyticemi, a pořádá i workshopy. Její Zahradní kvítí je zakládajícím členem platformy Výkvět, sdružující ekologické pěstitele řezaných květin a floristy, kteří s nimi pracují.