Květomluvy: Farmář-florista je v první řadě podnikatel. Nemůže se dočkat, až vypěstované květiny nastříhá, říká Jana Pospíšková alias Řezanka

ZNOJMO, CÍNOVÁ HORA – Květomluvy, to jsou rozhovory pod širým nebem, na zahradách a polích. Tentokrát se vydáváme na Cínovou horu u Znojma, kde Jana Pospíšková na jedné ze svých zahrad sklízí první tulipány a začíná výsevy. Před větrem se schováváme do fóliovníku, abychom se společně pobavily o semenaření nebo třeba o tom, proč je pro ni výhodnější divoké rostliny pěstovat než pro ně jezdit do přírody. 

Pomalu se rozjíždí sezóna živých květů, právě sklízíte tulipány. Odpočinula jste si přes zimu? 

Ano, řekla bych, že je to u nás květinových farmářů takový standard, na podzim totiž po celé sezóně hrozí vyhoření. Když už tuto práci děláte dlouho, víte, že je to pravidelná věc a jste na to připravení. 

Do půlky března jsem byla na dovolené v zahraničí a upřímně už jsem se sem moc těšila, nemohla jsem se dočkat, až budu zase sázet, set, hrabat se v hlíně… Vidíte tyto pryskyřníky? Ty mi naklíčila Montana ze Zahradního kvítí, když jsem byla pryč. Bez ní bych letos pryskyřníky nestihla.  

Vy jste obě součástí platformy Výkvět.

Ano, radíme si, konzultujeme a hlavně se přátelíme. Obě patříme k zakládajícím členům platformy. Výkvět je skvělý, naše komunita květinových mikrofarmářů si díky němu může vzájemně vypomáhat. Zároveň máme společné standardy a hodnoty, pěstujeme ekologicky a tím, pevně věřím, celý obor společně posouváme. 

Kombinaci pěstitelka-floristka se věnujete už osmým rokem a pořádáte i workshopy pro začínající. Co kurzistům předáváte?

Když jsem tehdy před osmi lety začínala, zkoušela jsem všechno - chodila jsem na trhy, nabízela květinové předplatné i pravidelné dodávky květin do bistra. Nicméně pak mě začaly živit svatby a toto všechno jsem postupně zrušila. Tehdy jsem pracovala s přítelem, naše farma musela uživit dva lidi, takže jsem se začala orientovat na produkty, které přináší největší výdělek, tedy na svatby a právě workshopy. 

Kromě kurzu vazby pro amatéry jsem vytvořila kurz svatební floristiky pro začínající květinové farmáře. Je určený pro ty, kdo už pěstují, nějaké kytičky vážou a prodávají, ale potřebují zvýšit příjem. Jedná se o intenzivní dvoudenní kurz, kde se snažím předat vše, co jsem se ohledně svateb naučila. 

Tedy zejména to, že být farmářem-floristou je zaprvé podnikání. Musíte se zaměřit na ten nejvyšší produkt, což je u květin svatba. Je krásné prodávat na trzích, dodávat kytičky menším zákazníkům, ale vy potřebujete, aby vám někdo zaplatil to, že plejete, sejete, máte náklady… A to není zdaleka všechno, jste také šéf, manažer, markeťák… Svatby a kurzy tu hodnotu vrací. 

Setkáváte se s lidmi, kteří sní o tom, že budou pěstovat a vázat květiny. Zní to krásně, ale kdo u toho skutečně vydží? Jaké vlastnosti k tomu potřebují?

Není to jen o tom, že člověka baví pěstovat nebo že miluje kytičky. Jak jsem zmínila, nelze opomíjet podnikatelskou stránku, která člověka taky musí bavit. Řešit byznysové věci, jak to udělat, aby to celé fungovalo. Pokud někoho tato stránka neláká, je z mého hlediska lepší se nechat zaměstnat v květinářství jako florista nebo třeba jako zahradník. 

S květinami je to trochu jako se zeleninou. Nemůžete se dočkat, až sklidíte a hlavně prodáte. A tomu odpovídá i to, jak zahrady květinových farmářů zpravidla vypadají. Nečekejte botanickou nebo zámeckou zahradu, naše pole nejsou na koukání, ale na produkci. 

Kdo se chce dívat na krásné záhony kytiček, měl by raději být zahradník, květinový farmář se naopak nemůže dočkat, až květiny nastříhá. 

Čím více se s farmářkami bavím, tím víc to na mě působí jako velmi intenzivní práce…

Ano, i hodně stresující. Na jedné straně hrabání se v hlíně působí jako terapie, to je jasné, zároveň máte radost, když zákazníkům předáváte kytici. Nabíjí vás to, ale taky spoustu energie vydáváte. Nikdy nevíte, co se pokazí, ať už jsou to škůdci nebo počasí, myši vám něco sní, něco se nepovede, něco se nestíhá…

Říká se sice, že práce neuteče, ale v zemědělství to neplatí. Jakmile něco zanedbáte, neuděláte ve správnou chvíli, tak máte jednoduše smůlu. Přijde vniveč spousta investic, energie… Kytky rychle vadnou, je to efemérní produkt. Stres s tím související je drsný a musíte se s ním naučit pracovat, jinak vás to dožene. 

Vy jste se s tím evidentně naučila žít…

Jakž takž, ale ne stoprocentně. Naučila jsem se mít důvěru, že se to celé povede, květiny vyrostou a zákazníci si je nakoupí. 

Zaujalo mě, že se věnujete semenaření.

Už po prvním roce pěstování jsem posbírala na zahrádce spoustu semen a díky tomu jsem mohla oset pole. Následně jsem zase sklidila semena, měla jsem jich velké množství. A rozjelo se to. 

Některé farmářky kytky suší, vyrábějí z nich kytice, dekorace, věnce… Já jsem si vybrala semenaření a nejde pak stíhat všechno, v době vázání věnců čistím semínka a uvádím je do prodeje. A zároveň pokud sušíte kytky, tak je sbíráte v květu, v momentu, kdy jsou nejhezčí. Já rostliny naopak nechávám dozrát, abych z nich semínka mohla získat. 

Nabídka osiva řezaných květin se u nás stále rozšiřuje, já jsem unikátní v tom, že prodávám pouze svoje osivo, které je stoprocentně tuzemské. Možná i tím je lépe uzpůsobené na výsadbu v našich podmínkách. Dělá mi radost, že si zákazníci chválí klíčivost semínek, tu já si velmi pečlivě hlídám, průběžně ji testuji a semínka uchovávám maximálně dva tři roky. 

Jakým způsobem semínka získáváte? Co to vyžaduje?

Je zapotřebí průběžně hlídat, kde co v zahradě dozrává a zároveň sledovat počasí. Když totiž na rostliny naprší, mohou začít plesnivět a už se nedají využít. Semínka sbírám ručně do větších nádob, na podzim je čistím, vyklepávám, prosévám, přefoukávám… Skladuji je ve stabilních teplotních podmínkách a bez vlhkosti. 

Semenaření mě moc baví, na zimu je to skvělá činnost, balím semínka, pouštím si hudbu… Pro změnu čistá práce. 

Na webu jsem se dočetla, že jste se původně věnovala rostlinám volně rostoucím. Co si pod tím mám představit? 

Vzděláním jsem přírodovědec, vždycky jsem chtěla být biolog. Na Karlově univerzitě jsem vystudovala geobiologii, což je hodně široký obor od geologie, biologie, teorie evoluce, ekologie po rostliny i zvířata, to studium bylo úžasné… Zaměřila jsem se tehdy na zoologii, zkoumala jsem divoké kočky, hledala jsem, zda u nás žijí. 

Nicméně chytla mě i botanika, díky ní dodnes umím rozpoznat divoké květiny. Za studií mi tehdy chyběla nějaká kreativní činnost, začala jsem dálkově studovat zahradní a krajinnou tvorbu v Mělníku. A to mě nasměrovalo na to, co teď dělám.

Za studií jsem se také dozvěděla o květinových farmářích, u nás to ještě bylo v plenkách, sledovala jsem, co se v tomto oboru děje v USA, v Anglii. Naprosto mě to nadchlo a chtěla jsem to dělat taky. 

Přesuňme se od farmaření ke kyticím. Líbí se mi, jak jsou vaše kytice velké, nepřehlédnutelné. 

Tím, že pěstuji, mám k dispozici hodně rostlinného materiálu. A když vím, jak to může být krásné, kytice dělám zkrátka velké. (smích) Mám takový svůj rozčepýřený styl, hodně rozvolněný a vzdušný, i díky tomu kytice působí větší. Umím samozřejmě uvázat i kompaktní kytice, ale spíš mě to táhne k přírodnějšímu, asymetrickému. 

Bavily jsme se o divokých květinách, používáte do kytic i rostliny z volné přírody?

Dělala jsem to spíš ze začátku a přiznám se, že to byla taková znouzectnost v období, kdy jsem ještě neměla dostatek vlastního rostlinného materiálu. Divoké kytky znám, většinou jsem před svatbami jela na lov do přírody. Postupně jsem ale zhodnotila, že je to časově dost náročné. 

Ačkoli se to může zdát jednoduché, není to jen tak vydat se na květiny do přírody. Je zapotřebí mít znalosti o divokých kytkách, vědět, kde rostou. A nikdo vám nezaručí, že tam, kde rostly jeden rok je najdete i následující sezónu. 

A protože rostliny z volné přírody mám moc ráda, kyticím dodávají zkrátka šmrnc, vyřešila jsem to tak, že jsem začala některé divoké kytky pěstovat na záhonech. 

Květinová farma Řezanka