Koupili zajíce v pytli. Dnes funkcionalistický klenot láká na prohlídku i dobrou kávu

NITRA — Dům, který ve své době způsobil poprask, koupili jeho rodiče, když byl ještě dítě. To bylo zhruba před pětadvaceti lety. Dům pořizovaný jako investiční nemovitost, ve kterém se vystřídalo několik nájemníků, byl k překvapení majitelů po několika letech prohlášen národní kulturní památkou. Dnes Vila K nabízí komentované prohlídky, posezení u kávy i zážitkové ubytování. Na první projekt tohoto typu na Slovensku jsme se zeptali JUDr. Petera Stodoly.

Jak se Vaši rodiče dostali k této, v Nitře nevšední, funkcionalistické vile?

Celé to začalo v podstatě náhodou. Přibližně v roce 2001 byl dům, kterému dnes říkáme Vila K neboli Dům Kollmannových, na prodej. Nebyl o něj moc zájem, dlouho se ho nedařilo prodat. Moji rodiče měli shodou okolností na stejné ulici kancelář a po nějaké době se rozhodli, že dům koupí. Nechtěli se do něj nastěhovat, brali ho jako investici. Cena byla tenkrát příznivá, už v té době nebyl dům v nejlepším stavu.

Vaši rodiče prý nevěděli, jaký dům vlastně kupují?

Ano, rodiče o tom domu skoro nic nevěděli. Odborně jsou z úplně jiných oblastí, než je architektura, moje matka je právnička a otec veterinář. Ani prodávající o historické hodnotě domu nevěděl, vile nevěnoval pozornost ani nikdo ze státních orgánů. Tehdy nikoho nenapadlo, že by se vila mohla stát kulturní památkou. A vlastně dost dlouho trvalo, než se o ni začal někdo zajímat.

Je zvláštní, že nikdo nic netušil. Prvním nájemníkem byl prý dokonce architekt?

Ano, otcův kamarád si tam zřídil architektonický ateliér. On tehdy naznačil, že půjde o funkcionalismus, ale tím to skončilo. Pro potřeby svého architektonického studia dokonce změnil původní dispozici – snížil stropy, postavil příčky.

Jak se Vaši rodiče dozvěděli, co za skvost koupili?

Nájemníci si začali stěžovat, že okny fouká a že je v domě zima. Bylo třeba s tím něco udělat. Rozhodlo se, že se okna vymění a otec tuto skutečnost ohlásil stavebnímu úřadu. Celá tato městská část spadá do památkové zóny, stavební úřad tedy věc postoupil památkovému úřadu. A památkový úřad se k věci vyjádřil: okna se nebudou měnit ani za nic.

To musel být šok

Stanovisko bylo takové, že dům je hodnotný a okna se měnit nemohou, protože jsou původní. Následovala další rokování, kdy jsme navrhovali, že se okna vymění za ta stejná. Za dřevěná dvojskla, ve stejné struktuře, z ulice by nebyla patrná žádná změna. Památkáři byli ale dost tvrdohlaví, a tento návrh samozřejmě neprošel. Celá situace vyvrcholila dokonce soudem s památkovým úřadem – proběhli jsme tenkrát Nitru, podívali se, které budovy jsou kulturními památkami a zda mají vyměněná okna. Zjistili jsme, že fakt, že nám okna nedovolili vyměnit, není úplně důvodný. Soud rodiče vyhráli a památkový úřad musel zdůvodnit, proč v různých věcech rozhoduje různě. Ale to je jen tak na okraj. Nicméně v našem případě i tak trvali na svém a zároveň spustili proces vyhlášení nemovitosti národní kulturní památkou.

Tou dobou už byl ale značně pozměněný celý interiér?

To byl. Pro památkáře je důležité zachovat to, co je původní. Věci původního charakteru, pro ně napodobenina hodnotu nemá. Hodnotu má to, co tam někdo před devadesáti lety ručně osadil a zpracoval. Pokud už se něco nedochovalo, je to samozřejmě škoda, ale už se s tím nedá dělat nic. 

Váhali jste, zda si vilu i přes nově zjištěné skutečnosti ponechat?

Potom, co vaši nemovitost prohlásí za kulturní národní památku, se stane několik věcí: jednou z nich je, že zpeněžitelnost nemovitosti se v našich podmínkách bohužel zhorší, protože tato skutečnost je vnímána jako břemeno. Není to jako v případě, kdy kupujete umělecké dílo, když kupujete například obraz, který má nějakou hodnotu potvrzenou státem. Je to víceméně naopak – se stavbou nemůžete libovolně nakládat, všechno podléhá schválení památkáři, a tím pádem to vlastně hodnotu nemovitosti snižuje. Takže ano, úvaha, že dům prodáme a vykašleme se na to celé, tam byla. Památkáři nás ale utěšovali, že jsou různá grantová schémata, ze kterých můžeme čerpat, ať se zkusíme zapojit. Nakonec jsme si tedy řekli, že to vyzkoušíme.

Zapojili jste se do projektu Obnov si svoj dom Ministerstva kultury a žádali jste také o grant z Fondu EHP a Norska. Jak to probíhalo?

Nejdřív jsme se zapojili do základního schématu Ministerstva kultury Obnov si svoj dom – v rámci toho jsme jako první věc opravili již zmíněná okna, dále potom zábradlí na střešní terase. V dalším období jsme žádali o grant na fasádu – tehdy vyšla výzva z norských grantů, kam jsme se zapojili a s překvapením jsme zjistili, že náš projekt podpoří. Nutno podotknout, že administrativa spojená i s těmi jednoduchými dotacemi byla výrazně zatěžující. Program Obnov si svoj dom jsem si nějakým způsobem nastudoval, posléze jsem už radil i sousedům, kteří řešili obdobný problém s kulturními památkami v Nitře. Ale velká grantová schémata, granty EHP, to rozhodně není jednoduchá agenda. Do toho se nemůžete zapojit, aniž byste na to měli projektového manažera, osobu, která se v tom vyzná. A to říkám jako člověk, který má určité právnické vzdělání. Už jen samotné vypracování žádosti o projekt čítalo několik desítek stran.

Celý projekt zaštiťuje Občanské združenie Vila K, za jakým účelem bylo sdružení založeno?

Vila je ve vlastnictví Občanského združenia Vila K. Sdružení jsme založili z toho důvodu, abychom měli platformu zastřešující komplexní obnovu, abychom mohli nemovitost efektivně spravovat. Můj otec je doteď předsedou Občanského združenia Vila K, já jsem jedním z členů, který občas něco řekne, když je potřeba. Cílem je již zmíněná obnova nemovitosti, provoz a věci s tím související.

Jak dlouho trvala rekonstrukce? A co vybavení vily, podařilo se zachovat něco z původního inventáře?

Původní jsou okna a také interiérové dveře, které můj otec hned na začátku uložil do sklepa. Zůstalo nám i téměř veškeré kování. Z původního nábytku se ale bohužel nedochovalo nic. Pouze fotografie, podle kterých jsme později nábytek nechali vyrobit. Což nebylo jen tak, není zrovna snadné sehnat stolaře, který by pracoval s dýhami a ve vysokém lesku.

Samotná rekonstrukce začala renovací oken, což bylo v roce 2018. Rok na to přišlo na řadu zábradlí a v roce 2021 začaly stavební práce. Obnovu architektonicky zastřešoval bratislavský atelier fabrici, za kterým stojí Paula a Juraj Fabrici. Projekt jsme dokončili minulý rok, kdy jsme odevzdali závěrečnou zprávu a fungujeme jako kulturní centrum. Nabízíme i zážitkové ubytování a součástí vily je také kavárna.

Já jsem zatím navštívila jen kavárnu, která se nachází v přízemí vily, ale rozhodně mám v plánu jít na prohlídku.

Kavárna, to je jen taková ochutnávka. Chtěli jsme něco, co by lidi lákalo přijít dovnitř. Prohlídky pořádáme dvakrát třikrát měsíčně, máme skvělého průvodce, který má historii vily nastudovanou dopodrobna. Máme krásnou odezvu. Chodí k nám i školy, architekti a různé instituce, teď se nám nahlásila na prohlídku Nitranská galerie. 

Kde jste pro Váš projekt hledali inspiraci?

Vila K je první obytnou budovou na Slovensku, která byla obnovena, a je zpřístupněna veřejnosti. V České republice je takových budov mnoho, u vás je to poměrně běžná záležitost. Pro nás jste byli vlastně inspirací vy – funguje to v Česku, tak bychom to mohli zkusit i u nás na Slovensku. Inspirovala nás konkrétně pražská Winternitzova vila, která nabízí jak zážitkové ubytování, tak prohlídky a posezení u kávy. V Praze jsme dokonce našli i propojení s naší vilou – konatel pražské Mamacoffee, Daniel Kolský, je bratrancem pana Eichenbauma, což je vlastně vnuk pana Kollmanna, který dal tuto vilu postavit. Plánujeme setkání, zatím na něj z časových důvodů ještě nedošlo. A těch spojení je mnohem více, je velmi zajímavé, co se nám podařilo pozjišťovat.

32173229321632303231323232283220322732263218321032113213321232093221321432233224321532253219320832073222

Blahopřeji k vašemu úžasnému projektu a budu se těšit na další návštěvu. Je skvělé, jakým způsobem jste vilu obnovili, a že jste ji zpřístupnili. Snad tím inspirujete další vlastníky obdobných objektů a památek.

Máme toho v Nitře hodně, jsme v kontaktu i s několika dalšími vlastníky památkově chráněných budov. Většinou si ale všichni obnovují domy pro svoje vlastní účely, pro svoji rodinu. Nejsou to nemovitosti přístupné veřejnosti, v tomto jsme první. Věřím ale, že bude podobných projektů přibývat.

Vilu K neboli Dům Kollmannových navrnul v roce 1934 architekt Oskar Singer, stavbu realizoval Alfréd Tomaschek. Vila Fritze a Etely Kollmannových se svým vzhledem ve své době více než vymykala. Singer byl průkopníkem nového směru, velkou inspirací mu byl zakladatel funkcionalismu Le Corbusier. Tento dům byl v Nitře jedním z prvních domů s plochou střechou, zajímavostí této budovy bylo i aerodynamické zaoblení nároží a to, že část domu stála na sloupech. V roce 2001 vilu koupili manželé Stodolovi, v roce 2011 byl objekt prohlášený národní kulturní památkou. Roku 2018 jeho současný vlastník, Občianske združenie Vila K, začal s realizací citlivé komplexní obnovy, kterou dokončil v roce 2023. Od roku 2024 je Vila K přístupná veřejnosti jako kulturní centrum, kde se pravidelně konají komentované prohlídky a různé kulturní akce, přednášky, workshopy a komorní koncerty.

atelier fabrici