Keramika oživí všední jídlo a přináší nové emoce, říká Martina Repáňová ze studia Engoba

BRNO –  Oblast kolem zábrdovického nábřeží Svitavy ožívá – v Zábrdovicích funguje klub Spot, v areálu Zbrojovky dostanete výběrovou kávu v Industře a nově se rodí multifunkční prostor v budově na Zábrdovické 2 přímo u řeky. Součástí vznikajícího komunitního prostoru je i Engoba studio, kde si keramiku nejen nakoupíte, ale můžete se tu zúčastnit kurzů modelování. 

Prostor, ve kterém jste si založila studio, se nachází ve specifické brněnské lokalitě. Je to okraj takzvaného brněnského Bronxu a zároveň tu máte na dohled řeku Svitavu i Novou Zbrojovku. Jak jste toto místo našla? 

Přes přátele, kteří v této budově zakládají multifunkční prostor Vitamin. Kolem něj teď pomalu vzniká platforma, kde se bude koncentrovat komunita kreativních lidí. Mají představu, že tu vznikne kavárna, neonové studio a další. Nacházíme se v širším centru města, byl tu nevyužitý prostor, který má ale svoje kouzlo. Vidím v této čtvrti potenciál. Ve stejné budově tu sídlí jógové studio, z okna se dívám na areál Zbrojovky, ale zároveň je tu pořád cítit ducha brněnského Bronxu, který sahá skoro až sem. Je to zajímavá kombinace. Naproti stojí kostel, občas tu sleduju velkolepé romské svatby. 

Co všechno obnáší otevřít si vlastní studio? 

Fu, ze začátku je to hlavně hodně byrokracie, vyřešit živnost a podobně. Měla jsem to celkem zromantizované, představa vlastní keramické dílny, výroby vlastní keramiky. Rychle mi došlo, že je to také velká zodpovědnost a plánování. Celé to stojí na mě a nemůžu to pokazit. Hlavně kurzy vyžadují hodně plánování. 
Kromě toho samozřejmě musíte vědět, co děláte. Keramika je z velké části technologická záležitost. Je třeba naučit se pálit v peci, zvládnout křivky výpalu, vědět, jak se hlína chová, také pracovat s glazurami, což jsou vlastně chemikálie. Chce to nastudovat si celý proces, tím se člověk vyhne tomu, že toho ze začátku hodně pokazí. Vstupní materiál není až tak drahý, jde hlavně o ten čas, který do toho investujete. Od momentu, kdy vytáhnete hlínu z balíčku až po moment, kdy držíte v ruce hotový hrnek, je to dva tři týdny. 
A pak už jen zkoušet. Kombinace hlíny, glazur, co se vám líbí, zkoušet nové věci, techniky. Objevovat a nepřestat se učit. To mě na tom baví. Na pedagogické fakultě jsem dostala základ, v současnosti si hlavně dohledávám na internetu. Dají se tam najít nejrůznější postupy. 

Keramiku jste se naučila na vysoké škole? 

Ano, ke keramice jsem se dostala ještě na vysoké škole na Masarykově univerzitě. Studovala jsem environmentalistiku a přihlásila se na pedagogickou fakultu na volitelný předmět keramika, znělo to zajímavě a začalo mě to hodně bavit. Když jsem pak dostudovala, vedla jsem kurzy v jednom keramickém studiu a pak se rozhodla, že si vytvořím vlastní značku a vlastní studio. 

Čím je charakteristická vaše vlastní tvorba? Vaše výrobky jsou modelované, na kruhu netočíte? 

Keramiku vytvářím ručně, modeluju. Ruční výroba keramiky mi sedí víc, líbí se mi, když je vidět otisky prstů, cítím z toho lepší vibe. Dělá mi radost vytvářet takové ušaté trochu divné věci, které mají zvláštní poměr, jsou lehce disproporční. 
Nejčastěji modeluju užitné nádoby, líbí se mi, když je to věc, kterou můžete používat každodenně a neválí se někde na poličce. Když tam existuje kontakt s výrobkem. Dělám zejména hrnky, misky, šálky na kávu. Těch mám doma obrovskou sbírku. Možná proto, že jsem jednu dobu dělala baristku, mám keramiku spojenou s  kávou. K mému životu patří i květiny, ráda modeluju oválné truhlíky. Snažím se, aby výrobky měly jednotný rukopis. 
Hlínu preferuji jemnější, ale mám ráda i šamot, ten lépe drží dohromady. Pokud vytvářím keramiku, která je určená na jídlo a pití, volím právě jemnější hlínu. Hlíny používám jak světlé tak tmavší, barevnost mých výrobků je tlumenější, základ má neutrální a výrobky dobarvuji glazurou. Začaly mě bavit engoby, což jsou barvy na keramiku, tekuté pigmenty z hlíny. K dekorování používám i speciální tužky. 

Když jsme u těch engob, na základě čeho jste studio pojmenovala Engoba? 

Nemá to hlubší význam, líbí se mi, jak slovo zní. 

Věnujete se nejen výrobě keramiky, ale učíte i kurzy pro veřejnost. Jaké to je? 

Baví mě výrobu keramiky ukazovat lidem. Učit je, sledovat, jak se zlepšují. Zpravidla začnou jednoduchými výrobky, postupně přichází s novými nápady. Kurzisti si témata vybírají sami, vymyslí si projekt, který chtějí realizovat, já jim ukážu techniku, jak to správně vyrobit. Je to s nadsázkou taková montessori školka, nenašla jsem smysl v tom zadávat práci. 
Práce s hlínou je neuvěřitelná podpora kreativity, hlína láká k vymýšlení, improvizaci, při modelování se neustále otevírají nové možnosti. Je to uvolňující, relaxační, můžete úplně vypnout a myslet jen na to, jak připevnit ouško, jaký tvar mu dát. Vezmete kus hlíny, začnete si s tím hrát a samo vás to navede. 

V našich končinách je asi nejběžnější jíst a pít z bílého porcelánu. V čem podle vás tkví kouzlo servírování jídla a pití do keramiky? 

Keramika servírování jídla oživí. Je to celkem nuda mít doma talíř, který má v okruhu kilometru od vás dalších sto domácností. Všechno nádobí, které doma používám, je ruční výroba, buďto moje nebo jiných keramiků. Lépe mi chutná z pěkného nádobí, je to zážitek příjemná chvilka, kombinujete jídla s talíři či miskami, vymýšlíte si, co se na co hodí. Ale zase na druhé straně je to větší škoda, když se nádobí rozbije. Onehdá mi přítel rozbil můj úplně první talíř, který jsem dělala. To jsem byla hodně smutná. Vlastně díky tomu zažívám nové emoce (smích). Přítel si ale teď pořídil soupravu na kintsugi, což je japonská technika, která opravuje rozbité předměty zlatým lepením. Tak to bude další úroveň. 

Studio Engoba

Zábrdovická 2, Brno