Keramička Alžběta Netopilová: restaurování památek není volná dispciplína

RAJHRAD - Pamatujete si na úsměvnou kauzu španělské důchodkyně, která po svém domalovala fresku Ježíše? Nebo na kontroverzní opravu Mánesova kalendária na Pražském orloji? S restaurátorkou Alžbětou Netopilovou jsme se bavily o tom, proč ona si ve své práci podobné úlety dovolit nemůže nebo třeba o souvislostech keramiky s filozofií. Alžbětu jsme navštívili v její dílně v Klášteře sester těšitelek. 

Šestnáct let jste pracovala jako pedagožka oboru restaurování keramiky, načež jste se začala věnovat restaurování historických kachlových kamen. Co všechno obnáší působit ve vašem oboru? 

Začnu trochu zeširoka. Abyste mohli spravovat kulturní památky, potřebujete získat licenci od ministerstva kultury. Pokud licenci nemáte, můžete restaurovat pro soukromníky, pro muzea, galerie… Ale té práce není tolik. Jsme malá země s několika odborníky daného oboru restaurování. Nějaký čas si budujete jméno, u restaurování keramiky je to složité, ne každý u toho vydrží. 

Učila jsem mnoho studentů a dnes jich v oboru zůstalo jen pár. Někdo se keramikou zabývá třeba v jiném směru, ovšem restaurátorů je méně. Absolventi mohou pracovat jako živnostníci nebo pro stát, pro různé archeologické společnosti, mohou také učit.  

Vy pracujete na volné noze, jakým způsobem se dostáváte k zakázkám?  

Můžete pracovat na nezapsaných památkách nebo spolupracovat s licencovanými restaurátory případně se stavební firmou. Nebo vás osloví památkový ústav s tím, že potřebuje opravit například soubor kachlových kamen na zámku. Když vyhrajete, můžete se pustit do práce.  

Dostanete zakázku na restaurování souboru kachlových kamen na zámku, kolik práce si za tím můžeme představit? A kolik času na ní necháte?  

Dostala jsem například zakázku na restaurování souboru osmi kachlových kamen na zámku ve Šternberku. Tam to na jedna kamna vychází měsíc až dva. Pracovala jsem přímo na zámku, tehdy jsem tam i spala. Na kamnech za ta léta užívání většinou něco chybí, jsou rozbitá, znečištěná, pokrytá prachovým depozitem a podobně.  

Historická kamna se skládala z obrovských kachlů, které jsou dnes často rozbité na kousky, já to celé po krocích dávám dohromady, lepím, zpevňuji, očišťuji, aplikuji plomby. Pokud chybí nějaká část, vyrobím její repliku. Typicky se jedná o horní vázy z kamen, modeluji nové kusy. Zvláštní kapitolou jsou glazury, musím se trefit do historické glazury, vzorkuji tak dlouho, dokud nenajdu přesný odstín.  

Rok a půl jste restaurovala osm kamen. Nenudila jste se?

Vůbec. Víte co, celé to bylo zajímavé tím, že jsem dostala k opravě kamna z různých období - renesance, baroko, rokoko… Každý objekt byl jiný. Já tu práci miluji a restaurování vnímám jako velké dobrodružství. I když dělám v podstatě pořád ty stejné úkony. 

Kterou z fází restaurování považujete za nejnáročnější? 

Doplňovaní. Pokud chybí velké množství částí, modeluji je přímo na kamnech. Vyžaduje to spoustu plastické modelace, ale hlavně musím přijít na to, jak repliky udělat. V ten moment se hluboce zamyslím, jakým způsobem původní objekt asi vytvářeli naši předci, podívám se na danou techniku a postupuji podle toho. 

Je to celé mravenčí práce. Kousek po kousku - čistit, doplňovat, lepit, retušovat… Ale ten výsledek stojí za to. Můžete srovnat stav kamen před a po a to je parádní.  

Zajímalo by mě, na základě čeho doplňujete chybějící kousky na kamnech. Vzpomínám si třeba na fresku Ježíše ve Španělsku, kterou odvážná důchodkyně svým zásahem naprosto zničila nebo fresky na pražském orloji… Jak víte, co tam bylo, když kus chybí? 

V tu chvíli přichází na řadu spolupráce s památkovým ústavem a musí se najít takzvané analogie. Prostudovat historické prameny, konzultovat s odborníky. Pro vlastní improvizaci tu není místo. Nemůžu si vymýšlet. (smích) 

Zároveň musím dobře nafotit původní stavy, protože jinak by se už nikdo nikdy nedozvěděl, jak předmět vypadal původně před mým zásahem. Vytvářím velmi rozsáhlou odbornou restaurátorskou zprávu, to je součást mé práce, bez toho to nejde. 

Po vašem restaurátorském zásahu jsou kamna opět plně funkční nebo už se používat nedají? 

Pracuji s kolegou kamnářem, to je mimochodem můj bývalý student. Já kamna zrestauruji, on je postaví, kamnařina je další složitý a úžasný obor. Co se týká možnosti v kamnech opět topit, existují tři cesty. Buďto se kamna opatří speciální vyzdívkou a dá se v nich normálně topit. Má to jeden háček, ztrácejí vyzdívkou na výhřevnosti a jejich výkonnost už není stoprocentní. Za druhé je možnost umístit do opraveného objektu topné těleso na elektriku. 

A za třetí jsou situace, kdy restauruji v historických objektech, například na zámku, a tam vím, že se topit už nikdy nebude. Přímo v expozicích oheň totiž rozdělat nemůžete.  

Kromě restaurování se věnujete i vlastní keramické tvorbě. Jde to dohromady?  

Jeden z mých mistrů mi řekl, že nemůžu být obojí, keramik i restaurátor, ale myslím si, že to tak není, právě naopak. Keramiku jsem dělala od dětství a restaurování se jen připojilo později. Jedno se s druhým nevylučuje.  

Vidím tu v dílně keramický kruh, tamhle na stole se vám suší čerstvě vytočené hrnky. Zaměřujete se v tvorbě na nádoby?  

Dělám všechno, užitkovou keramiku, ale i zahradní plastiky a lampy, to je moje srdcovka, protože je to blíž velkým objektům, které mám spojené s řemeslem. 

Ale v tomto nemám hranice, miluji i užitek. Baví mě tvořit věci, které jsou příjemné, praktické, dobře se z nich jí i pije. Jejich přidanou hodnotu spatřuji v kombinaci glazury s výškou výpalu. Ráda experimentuji s glazurami a tvarem. 

S keramikou se roztrhl pytel. Čím je ta vaše unikátní?  

Dneska je obrovská konkurence, keramiku dělá mnoho lidí a je to dobře, vždyť každý má jiný vkus. Já svými výrobky cílím na lidi, kteří mají rádi kvalitní produkt. Zároveň není lehké orientovat se v tom, co je řemeslně dobře udělané, běžný uživatel to nepozná. 

To mě zajímá, jak poznám kvalitně řemeslně vyrobenou keramickou nádobu?  

Když si vezmu například hrnek, tak je to třeba takzvané podední, to je vlastně ten kruh, kterým se hrnky dotýkají stolu, spodní část. To by za mě určitě měly mít i mísy a vázy či talíře, aby nepropouštěly tekutiny. Kladu také důraz na tenkostěnnost či výšku výpalu. Další věc je tvar, protože je spolu s barvou a strukturou tím, co vás na výrobku nejvíc zaujme. 

Vnímám tu i další rovinu. Každý předmět, když si ho chytnete do ruky, by k vám měl hovořit. Chci, aby moji keramiku lidi používali rádi, i já každý kus prožívám, u točení i glazování v podstatě medituji. 

Jak si můžu umění meditace při točení na kruhu představit?

Když něco tvořím, musím u toho skutečně být. Vypnu myšlenky, při točení se soustředím převážně na dech. Tvořím dechem, ne silou. Souzním s hlínou. To předávám i na svých kurzech keramiky. Je to trochu otřepané, ale skutečně tvoření z hlíny je terapie. Souzníte s tím, co děláte. 

V současnosti jsou populární studia, která pořádají kratší keramické kurzy nebo nabízejí v dílnách časové sloty. Přijdete, něco si vyrobíte, je to založené na pohodě více než na předávání zkušeností. Vy se snažíte žáky směřovat, aby se technicky zdokonalovali.  

Víte co, já to neřeším. Nemůžeme být všichni stejní. Pryč je doba, kdy keramika bylo řemeslo, které ne každý uměl. Teď je to volnočasová záležitost. Koupíte si hlínu a začnete. 

Můj přístup je ovlivněný tím, co jsem studovala, mistry, které jsem potkala. Znám historii řemesla, vím, co a jakým způsobem se vyrábělo v antice, ve středověku, co se modelovalo v pravěku. Jsou za tím hodiny studia technologie. 

Zásadně mě ovlivnil asijský způsob tvorby úzce propojený s hlubokou filozofií. Podívejte se na tenhle hrnek s deformací. Není to omyl nebo nehoda. Prohlubeň jsem vytvořila dodatečně, aby se příjemně držel. Nejprve je ale třeba se naučit vytočit dokonalý výrobek, abyste si mohli dovolit ho deformovat. 

Alžběta Netopilová

vystudovala střední školu Uměleckořemeslné zpracování keramiky a kamene v Luhačovicích, dále pokračovala na Vyšší odborné škole restaurátorské v Brně, kde následně 16 let učila na oboru restaurování keramiky a lektorovala keramické kurzy v SVČ Lužánky. V současnosti se věnuje restaurování (specializuje se na historická kamna a keramiku) ale i vlastní tvorbě pod značkou Atelier Restory.