Kavárna, která neexistuje. Café Urban polemizuje s nostalgickým kýčem vídeňské Cafekultur

BRNO – Další nová brněnská kavárna? Ne tak úplně. Na pozadí předvánočního brněnského ruchu se stranou vší blikající výzdoby a halasu rozzářených náměstí dne 13.12. konalo slavnostní otevření kavárny Café Urban. Pojďte se s námi podívat, co ukrývá vitrína se zelenými závěsy v podchodu mezi Šilingrovým náměstím a Velkým Špalíčkem. 

Zamýšleli jste se nad tím, jakým způsobem se liší dnešní kavárny od těch, co se do nich chodilo před sto lety? V současnosti můžeme pozorovat, jak ve městech po celé Evropě vznikají poměrně uniformní podniky často přímo nazvané Urban Cafe. Co kdybychom se ale na chvíli ocitli v kavárně světa včerejška? A právě koncept imaginární kavárny Café Urban návštěvníky prosincové akce nostalgicky vrátil do dob, kdy se do Brna šířila vídeňská “café kultur”. 

„Byly to časy, kdy tato místa poskytovala prostor pro střetávání názorů různých komunit, ať už uměleckých, intelektuálních, politických či národnostních. Takto charakterizoval takzvanou vídeňskou kavárnu jako svého druhu kulturní instituci ve svém románu Svět včerejška Stefan Zweig. I my v tomto odkazu tematizujeme kavárnu nejen jako architektonické, ale také jako sociální a kulturní dědictví,” uvádí historička architektury Jana Pavlová, spoluorganizátorka výstavy. 

Zázemí projektu poskytla galerie 45 000L, která se, jak zvnějšku, tak na sociálních sítích, proměnila v kavárenský provoz. „Komunita galerie se tak stala komunitou nové imaginární kavárny Café Urban,” doplňuje Pavlová. 

Evokováním nostalgického odkazu na vídeňský model kavárny chtějí organizátoři vyvolat polemiku, do jaké míry jsou si sociální skupiny, které se kolem těchto kaváren vytvářely, s těmi dnešními podobné a jakou roli dnes ve světě online sociálních komunit vlastně kavárna ve smyslu veřejného prostoru hraje. 

„Máme za to, že dnešní evropská kultura městských kaváren utváří veřejné prostory, které neslouží primárně k setkání a prolínání názorů, ale často spíš plní funkci pracovního prostoru pro specifickou třídu freelancerů. Ti tak formují novou sociální bublinu lidí převážně z kreativním odvětví, pro které je tento způsob práce v kavárně určující identitou. Gentrifikovaný model “Urban Cafe” vznikl pro tuto novou třídu kreativních freelancerů  romanticky se stylizujících do jakési nové dělnické podoby pracovníků,” vysvětluje historička. 

Interiér současné kavárny přejímá znaky továrního prostoru, který má stimulovat k práci stejně jako kofein, ale spíš sebou nese romantizovanou agendu šířící se v těchto industriálních designových vzorcích. „Všimněte si, co je typické pro interiéry těchto kaváren, ony vlastně přenáší divokost města do interiéru - industriál, beton, kov, kytky, graffiti…,” vysvětluje Jana Pavlová. 

V reakci na to koncept Café Urban tvoří imaginární prostor, kdy jako mobiliář i kulisy posloužilo samo město. Autoři konceptu v rámci zahájení provozu Café Urban připravili pouť městem, při které identitu “brněnské kavárny” určují samotné veřejné prostory Brna. „V rámci vycházky jsme účastníky akce zavedli na tři místa, kde kdysi fungovaly významné kavárny, a na každém z nich připravili malý kávový rituál zahrnující vaření kávy a drobné občerstvení. Tyto rituály zároveň propojovaly jednotlivé identity zaniklých komunit těchto kaváren. Chtěli jsme tím vytvořit architektonicky pluralitní, eklektický charakter naší imaginární kavárny a potažmo tak i odrazit pluralitní povahu komunity, kterou chceme zastupovat,” říká Jana Pavlová. 

První kávový rituál se odehrál za Janáčkovým divadlem na místě zaniklé prvorepublikové kavárny Esplanade od Ernsta Wiesnera, kterou provozoval kavárník židovského původu a kde se scházela převážně židovská komunita. „Málokdo asi ví, že k tomuto místu se vztahuje i tragická událost, kdy do prostor kavárny v květnu a srpnu 1939 vtrhl dav českých a německých antisemitů a brutálně pobil přítomné Židy. Účast českých fašistů představuje dosud jeden z mála doložených antisemitských výpadů Čechů proti českým Židům,” uvádí Jana Pavlová. 

Dalším místem rituálu se stala novogotická budova Berglova paláce u Moravského náměstí. Zde v prostorách přízemí provozoval vyhlášený německý kavárník Otto Bieber na přelomu devatenáctého a dvacátého století vyhlášenou kavárnu Cafe Bieber (Cafe Muzeum). Dnes jsou tyto prostory Berglova paláce patřícího městu prázdné poté, co se zde vystřídalo několik provozovatelů, mezi nimi například i legendární klub mju:z. 

Posledním zastavením se stala v současnosti rekonstruovaná kavárna Slavie poblíž České Besedy, která se stala centrem setkávání převážně české komunity. „V dobách své slávy byly komunity těchto významných brněnských kaváren prostupné, vyjadřovaly vpodstatě i obraz ideální městské společnosti. Postupem času se převaha specifických komunit, které podnik navštěvovaly, měnila. Například Cafe Muzeum po roce 1934, kdy zde proběhla funkcionalistická rekonstrukce od Bohuslava Fuchse, začala navštěvovat více klientela česká,” doplňuje Jana Pavlová.  

Aby byl obraz někdejších kaváren hmatatelnější, výklad organizátoři doplnili i pečlivě připravenou kávou a občerstvením, které tematicky volně navazovalo na danou lokaci. Účastníci tak mohli venku v improvizované brněnské kavárně vídeňského střihu ochutnat delikatesy jako Káva Strompf, Urbanovy likérové minišpičky, višňový likér, Fuchsovy linecké rukavičky, Kapucín nebo Loosův bramborový salát podle skutečné receptury od Adolfa Loose. 

„Například v případě Cafe Muzeum jsme servírovali menu sestávající z klasiky vídeňské kavárny kávy Kleiner Schwarzer, k níž jsme podávali linecké rukavičky. Tady jsme se volně inspirovali prvorepublikovou estetikou Fuchsovy rekonstrukce kavárny, která byla poměrně bohatá na různorodé výtvarné prvky jako byly surrealistické "picassovské" nástěnné malby,” vysvětluje Jana Pavlová. 

Zaujal vás koncept? V průběhu ledna se můžete těšit na další dění kolem Café Urban, sledujte stránky  https://www.instagram.com/cafe_urban_brno/.