Karlovarské ekologické centrum může být největší u nás a mít přeshraniční dopad, říká Jiří Vojtěšek

DALOVICE – Výběrové řízení na zpracování studie konverze areálu bývalé Střední zemědělské školy Dalovice vyhráli v roce 2021 Vojtěšek architekti v týmu společně s Rehwaldt Landscape Architects. Po dvou letech usilovné práce představili nejen návrh na adaptaci budovy Starého zámku, konverzi bývalého hospodářského dvora a novostavbu vstupu do botanické zahrady, ale i koncept úprav a využití přidružených pozemků o rozloze 30 ha.

Zadavatelem ambiciózního strategického záměru je Karlovarský kraj. Karlovarské ekologické centrum (dále KEC), jehož návrh byl poslední – třetí etapou celého projektu, je koncipované jako pobytové zařízení pro ekologické vzdělávání dětí a mládeže. Projekt cílí na návštěvníky z řad studentů základních, středních i vysokých škol, místo tam najdou doktorandští studenti zkoumající související témata, součástí bude kapacita na pořádání konferencí, kurzů, workshopů a přednášek, zkrátka veškerých akcí zaměřených na ekologii, trvalou udržitelnost a aktivní využívání krajiny. Víc nám v rozhovoru sdělil Jiří Vojtěšek. 

Váš projekt se týká hospodářského dvora, botanické zahrady, 30 ha pozemku a konverze trojstranného hospodářského dvora?

Ano, těžiště návrhu je bývalý areál praxe zemědělské školy. Celá věc má etapy ve stavební proveditelnosti a čase. Během dvou let do toho vstoupila celá řada vlivů. Měli jsme zadáno zpracovat 3 etapy – první byla oddělení botanické zahrady od nově vzniklého dětského domova. To byla poměrně hezká vila ze 30.-40. let, která byla, dle mého názoru, ne úplně citlivě adaptovaná na dětský domov. Areály jsme oddělili.

Druhý krok byla adaptace využití budovy Starého zámku, která je přímo naproti botanické zahrady a původně tam sídlila zemědělská škola. Třetím krokem byla konverze bývalého hospodářského dvora a k němu přidružených pozemků pro potřeby užívání Karlovarského ekologického centra.  

Vypadá to na ohromný projekt?

Pokud se Karlovarský kraj rozhodne se studí pracovat dál, bude jedním z těch větších, kterými se v našem ateliéru zabýváme. S kolegy z Rehwaldt Landscape Architects jsme zpracovali nejen architektonickou studii, ale i studii proveditelnosti, která tento záměr srovnávala s ostatními záměry v Česku a blízkém zahraničí. Protože mají Karlovy Vary výhodu v přeshraniční spolupráci s Německem, kde podobná centra fungují, byla tato část převážně na kolezích z kanceláře Rehwaldt Landscape Architects, kteří v Německu mají jednu ze svých poboček. Závěrem je, že na Karlovy vary se to může zdát ambiciózní, ale pokud má být působnost takového centra celorepubliková, nebo lépe přeshraniční, pak jsou navržené úpravy adekvátní. 

Současně jsme také řešili, že realizovat záměr najednou by bylo sice ideální, určitě ale taky investičně náročné. Proto jsme návrh od začátku koncipovali v několika krocích, aby na sebe jednotlivé etapy navazovaly, ale mohly fungovat i samostatně. Pozemky související s areálem jsou rozsáhlé a jejich využití je dnes různé. Jsou tam lesy, louky, pastviny, ale neexistuje záměr, jak je do budoucna využívat a jestli vůbec. KEC má nejen edukovat, ale také spolu s provozem botanické zahrady zajistit správu a využití této části okolní krajiny. Mimo jiné jsme proto navrhli prostorové kapacity pro hospodářské využití – zpracování semen, biomasy, moštárnu a další. Samotný areál a okolní krajina v našem návrhu spolu působí. KEC tvoří zázemí – tvář trvale udržitelného využití krajiny. Přidružené pozemky jsou navrženy, aby tak opravdu fungovaly. Oba celky (instituce a okolní krajina) jsou navzájem provázané, doplňují se a podporují. 

Máme v Česku něco podobného?

V Karlovarském kraji funguje farma Kozodoj a ve studii proveditelnosti je zohledněno několik obdobných zařízení. Všechna jsou ale menší. Před několika lety obletěl český internet projekt Sluňákov, to bylo první ekologické centrum, které jsem sám zachytil, dům ve tvaru rohlíku. V současné době vznikají Domy přírody, poslední například v moravském Hodoníně. Tam jsou ale, pokud vím, zaměřeni čistě na edukační část. U nás je vzdělávání navíc provázané s využitím okolní krajiny a s provozem botanické zahrady. Tím je naše zadání složitější a obsáhlejší. 

V Německu taková zařízení fungují, byli jste se inspirovat?

Kolegové krajináři mají tato zařízení procestovaná. Rehwaldt Landscape Architects mají hlavní sídlo v Drážďanech a s podobnými projekty mají velkou zkušenost. Inspirovali se hlavně uspořádáním a využitím okolních pozemků v areálu. 

Počítáte s určitou mírou a soběstačnosti?

Ekonomicky soběstačný provoz je samozřejmě ideální stav. Pro realizaci i financování provozu se nabízí řada možností, ale odhadovat dnes, jaký stav bude za 5-6 let, je bohužel složité. S pokrytím provozních nákladů může pomoct hospodářská část, stejně jako komerční pronájem té edukační a ubytovací. Areál nemá být uzavřený veřejnosti, provoz je uspořádaný tak, aby mohl implementovat i soukromé komerční provozy. 

Jsou tam prostory pro pronájem – výzkumníků, laboratoří, je tam možnost pořádání soukromých akcí, workshopů, svateb. Je tam velkorysé gastro zázemí. Náš cíl je nachystat projekt, aby byl soběstačný ve více rovinách a ta ekonomická je jednou z nich – aby ten areál ekonomicky fungoval a v nejhorším případě se alespoň snažil generovat nějaké zisky ke spolufinancování provozu. 

Druhá věc je ekologická trvalá udržitelnost. Pracujeme s principy udržitelné architektury co do stavebních materiálů, použitých technologií – vytápění, chlazení, pracujeme s dešťovou vodou. To už je dnes běžný standard, ale protože jde o areál pro ekologickou výchovu, tak i tyto technologie by měly sloužit k edukaci návštěvníků a demonstraci nových technologických možností. 

Třetí trvalá udržitelnost, na kterou jsme kladli velký důraz, je ta sociální. Areál byl původně, a je i dnes, poměrně izolovaný od Dalovic. Návštěvnost botanické zahrady je pochybná, mohla by být rozhodně větší. Koncipovali jsme to tak, aby to bylo otevřené nejen návštěvníkům a lidem z Karlových Varů, ale hlavně Dalovičákům. Pokud se záměr kraje podaří zrealizovat, bude to velký zásah do života obce a my doufáme, že pozitivní. 

Snažili jsme se ten návrh tak naladit. Je to hodně vidět na koncepci vstupního objektu do botanické zahrady, který má jednak reprezentativní funkci obslužnosti návštěvníků botanické zahrady, ale taky je u něj navržena komunitní zahrada určená výhradně Dalovičákům. Objekt zároveň slouží jako hygienické a provozní zázemí blízkého sportoviště, které teď žádné zázemí nemá. Vstupní objekt jednotlivé funkce propojuje, slouží napůl návštěvníkům a napůl místním. Stejný přístup jsme aplikovali i pro úpravy areálu hospodářského dvora, abychom jej maximálně otevřeli místní komunitě, která může být plnohodnotným uživatelem areálu.

„Architektonický výraz si u navržených staveb klade za cíl držet původní tvarosloví a doplnit je o soudobou vrstvu odpovídající vnitřnímu využití objektů. Snahou bylo najít takový jazyk, který umožní udržet i přes kombinaci různých funkcí jednotný výraz areálu v celku.” Jaké bylo původní tvarosloví a jak jste s ním naložili v architektonickém výrazu? 

První krok, který jsme museli udělat a dělá ho asi každý architekt, když vstupuje do stávajícího kontextu, byl rozlišit, které budovy jsou hodnotné nejen stavebně a technicky, ale i pro budoucí provoz. V botanické zahradě bylo od začátku jasné, že žádná ze staveb k budoucímu užívání vyhovovat nebude. Navrhli jsme kompletní novostavbu a zcela nové uspořádání provozu, proudu lidí a další. V hospodářském dvoře byla situace složitější. V některých stavbách jsou části, které se dají použít, některé jsou ve složitém technickém stavu. Prošli jsme to, zmapovali a rozhodli se, kterou část je vhodné rekonstruovat a které je vhodné zdemolovat bez náhrady. Z toho potom vychází návrh, kdy v hospodářském dvoře z většiny zůstává přízemí, které se rekonstruuje a upravuje na nové využití a je doplněné nástavbami, kde jsou umístěny ubytovací kapacity pro až 32 až 50 osob, přednáškové sály a učebny. Hlavní vstupní objekt je pak navržený jako novostavba, která svým umístěním a figurou pomáhá areál sjednotit. K poměrně rozsáhlým demolicím a náhradě objemů nástavbami jsme se rozhodli také kvůli snaze o budoucí energeticky úsporné fungování areálu. 

Co se týče jednotného výrazu, areál v sobě kombinuje celou řadu funkcí – ubytování, gastroprovoz, přednáškové místnosti, výrobu. I když působí jako takové typické JZD z 80. let, má určitý jednotný charakter. Nové funkce kladou rozdílné požadavky na osvětlení, velikosti oken, přístupy a další, pokusili jsme se je usměrnit tak, aby areál zůstal jednotný a fungoval hmotově i vizuálně. A to nejen v hospodářském dvoře, ale i ve spojení se Starým zámkem, jeho přístavbou a neposlední řadě se vstupem do botanické zahrady. Naše představa byla, aby návštěvník viděl, že se pohybuje v jednom areálu KEC, a toho jsme, doufám, docílili.  

Jaké materiály v návrhu používáte?

Novostavby jsou koncipované v plném rozsahu jako dřevostavby. V návrhu jsme doporučili použít technologii CLT panelů, která má výhody v efektivitě výstavby, a dá se v ní pracovat s recyklovanými materiály. Ty mohou pomoct, pokud se v budoucnu bude uvažovat o některé z certifikací trvalé udržitelnosti výstavby ať už LEED, BREEAM, nebo české SBtool. 

Zabývali jste se energetikou areálu, vytápěním?

V měřítku studie jsme toto téma neřešili úplně do detailu, ale s odborníky z UCEEB a ČVUT jsme bádali, jak areál ekologicky a současně také ekonomicky vytápět, chladit a zásobovat vodou. Našli jsme cestu v kombinaci fotovoltaiky, fototermiky a tepelných čerpadel, ale bude to věcí dalšího posuzování, až se projekt posune dál.

Jaký dopad bude mít KEC na okolí? Zmínil jste vztah s Dalovicemi.

Pevně doufáme, že pozitivní. Nejen pro Dalovice, které dnes příliš živě nepůsobí. Nejvíc to snad prospěje botanické zahradě, která je ve všech podkladových materiálech jmenovaná jako významný krajinný prvek. V současnosti je to ale spíš taková spící princezna, která je dlouhodobě podfinancovaná. Už jen vytvoření základního hospodářského zázemí pro lidi, kteří se o ni starají, bude obrovský přínos. 

Zřízení KEC může být poměrně velký impulz pro turismus a vzdělávání, který sám v sobě obsahuje několik desítek nových pracovních míst a může iniciovat vznik dalších v Dalovicích. Vzdělávací instituce směřovaná nejen na základní a střední školy, ale také univerzity a celoživotní vzdělávání v takovém rozsahu jako je KEC, může mít vliv a my věříme, že na celý Karlovarský kraj. 

V neposlední řadě je součástí návrhu KEC také vymezení prostorové rezervy pro budoucí rozvoj. Její součástí je návrh nového spolkového domu, který by pro Dalovičáky mohl mít konkrétní přínos. Když jsme v návrhu KEC předcházející etapě zpracovávali studii adaptace budovy Starého zámku, prověřovali jsme se tři možné varianty – základní a mateřská škola, spolkový dům a kombinace obojího. V rámci participace proběhl komunitní den se zájmovými spolky z okolí, které by mohly zámek využívat. Přijelo jich opravdu hodně, strávili jsme s nimi den diskuzí o jejich fungování, plánech a možnostech využití volných prostor. O spolkový dům byl velký zájem. Nakonec se zástupci kraje rozhodli pro využití zámku jako základní školy a projekt spolkového domu se odsunul s tím, že by jej bylo možné vybudovat v areálu KEC. Pro Dalovice by jeho realizace v areálu pozvedla význam ekologického centra ještě výš.  

Jiří Vojtěšek založil spolu se ženou Terezou Vojtěškovou ateliér Vojtěšek architekti v roce 2020 po dlouholetých zkušenostech v renomovaných architektonických kanceláří. Mimo novostaveb se ve své práci soustředí především na projekty rekonstrukcí, konverzí a revitalizací nejen pro soukromé společnosti, ale především města a kraje. Mají zkušenosti s památkově chráněnými objekty a díky spolupráci s krajinnými architekty také s úpravami městských prostorů a veřejných prostranství.