Kanalizace při přívalových srážkách nestíhá a vyplachuje splašky přímo do řek, říká Martin Ander z Adapterra Awards
- 12. dubna 2024
- Aktuality
- autor: Jan Gerych
- Foto: Nadace Partnerství
BRNO – První tropický den už máme letos za sebou, zajímalo nás tedy, jak se naše města připravují na léto a extrémní výkyvy počasí. Soutěž Adapterra Awards pořádaná Nadací Partnerství upozorňuje na úspěšná řešení ve městě i krajině a ukazuje, že mnohá z nich nemusí být drahá, pokud se dělají chytře. Martina Andera jsme navštívili v kanceláři v experimentální Otevřené zahradě, kde adaptační opatření testují na vlastní kůži.
Soutěž Adapterra Awards pořádá Nadace Partnerství, jaká je v ní vaše pozice?
Mám na starosti vedení týmu, který se věnuje nejen soutěži, ale obecněji podpoře adaptačních opatření na změnu klimatu především ve veřejném sektoru. Služby nabízíme nejen městům a obcím, ale i firmám a dalším zájemcům. Primárně pomáháme tomu, aby adaptační opatření, ať už proti přehřívání budov a veřejného prostoru, proti vlnám horka, riziku sucha nebo přívalovým dešťům a záplavám, zvyšovala odolnost měst i naší krajiny.
Smysl těchto opatření (patří mezi ně například zelené střechy, stromořadí v ulicích, nebo krajinná zeleň) je v jejich plošné aplikaci. Jedna zelená střecha nezmění vodní poměry ve městě, ale v momentě, kdy se z instalace vegetačních střech stane systém a začnou se dělat postupně na všech městských budovách, město bude motivovat soukromníky, firmy s halami a průmyslovými objekty, aby se také přidali, to začne celé dávat smysl. Město bude méně ohroženo přehříváním a dešťová voda nebude zbytečně ve velkém odtékat do kanálu. Podporujeme, aby se z adaptačních opatření stal standard a v našem týmu se hodně zaměřujeme na urbánní kontext. Máme ovšem i tým Živá půda, který se zaměřuje na krajinná opatření.
Zrovna v Brně už je to nastavené poměrně úspěšně?
Je to tak, ale podíváme-li se na to z toho z hlediska plošného dopadu, musíme si přiznat, že jsme pořád ještě na začátku. Brno může být v této oblasti v Česku jeden z lídrů, ale ve srovnání s městy jako Vídeň, Kodaň, Berlín, Hannover, Hamburk je to pořád ještě málo. V Brně měl program zelených střech velký úspěch, náš tým pomáhal nastavit jeho parametry. Program nabízí dotaci všem, kteří se rozhodnou realizovat zelenou střechu na území města Brna. Není tedy jen pro firmy, ale i pro majitele rodinných a bytových domů. Do poloviny loňského roku bylo podpořeno přes dvě stě projektů. A to jsou jen ty, které se o dotaci aktivně přihlásily. Město má dobře zpracovanou metodiku, zájemcům poskytuje poradenství jak to udělat, příklady dobré praxe. Funguje to už čtyři roky a výsledky jsou vidět. Postupně se to promítá i do městských budov.
Vegetační střechy ale nejsou jediné opatření, které pomáhá adaptovat město. Velký význam mají na nízkých budovách, které jsou obklopeny vyššími objekty. Tam mají dvojí efekt. Jednak tlumí tepelný ostrov, protože mírní přehřívání střech a zároveň dobře zadržují vodu a postupně ji vypařují, takže nejen chladí, ale taky zlepšují mikroklima. To ukazujeme i na datech z Otevřené zahrady Nadace Partnerství.
Máme tu tři typy zelených střech různých mocností, kde sledujeme odtok srážek ze střechy. Teď jsme v budově C, kde je intenzivní střecha sloužící ke vzdělávacím účelům. Je pobytová, tloušťka substrátu tu činí 30-40 cm a během roku z ní odtečou jen zhruba 2-3 % vody, která na ni spadne. Většinu vody střecha zadrží a nepustí dál. Stávající budovy ale s takovou zátěží na statiku obvykle nepočítaly, takže tam by takovou střechu doplnit nešlo.
Máme tu však i dvě lehčí extenzivní zelené střechy, kde je mocnost substrátu kolem 8-10 cm a taková střecha dokáže zachytit 60-70 % ročních srážek. Hraje tam roli, jak rovnoměrně srážky přicházejí. Silné přívalové deště střecha dlouho neudrží a voda začne odtékat. My tu ale máme ještě 30kubíkovou akumulační nádrž, kde odtékající vodu zadržujeme a následně ji využíváme ke splachování na záchodech a na zalévání zahrady.
Aby to fungovalo ve městě jako celku, musí být systém podpořený také ve veřejném prostoru. Musí se dbát na to, aby voda, která dopadne na komunikace a chodníky, neodtékala zbytečně rovnou do kanalizace, ale abychom ji zachytili v dešťových záhonech, nebo jsme chodníky vyspádovali tak, že steče do zelených pásů podél komunikací. Je potřeba dát vodě možnost zasáknout co nejblíže místu, kde spadla. A v tom má Brno ještě veliký potenciál.
Brněnské vodárny měří souvislost mohutnosti srážek a množství odtékající vody v kanalizaci. Říkají, že jsou části města, kde je tolik nepropustných zpevněných ploch, že odtud odteče 90 % srážek, prakticky skoro všechno, co spadne. Voda, která se nemá kde vsáknout, jde rovnou do kanalizace. Pak nám ale chybí. A vadí to i provozu kanalizace. Takové nárazové vyplachování zhoršuje kvalitu povrchových vod. Když přijde větší přívalová srážka, tak se kanalizace takzvaně odlehčuje a splašky nejdou do čističky, ale bezpečnostním přepadem rovnou do řeky. Potrubí prostě nemůže mít neomezenou kapacitu, takže má přepady, tzv. odlehčovací komory. Se změnou klimatu však srážky přichází čím dál častěji nárazově a tak k přepadání znečištěné vody do řek dochází mnohem častěji, než jak s tím počítali projektanti kanalizace.
Přívalové deště přichází i několikrát za měsíc, a to pak významně zhoršuje kvalitu vody v řece. S novými čističkami v řadě obcí se kvalita vody v řekách zlepšila a lidi si zvykli se v nich koupat. I v Brně to vidíme. Proti tomu jde ovšem trend čím dál častějšího odlehčování velmi znečištěné vody při větších srážkách. Rešení by mohl přinést systémem omezování přímého odtoku a zadržování vody ve veřejném prostoru. Tam má Brno ještě velký potenciál – promítnout to do všech staveb, zvlášť při rekonstrukcích ulic. Není to snadné. Zpracovali jsme poradenský materiál, jak to procesně nastavit, aby tyto příležitosti městu neutíkaly. Nemá smysl začít rozkopávat všechny ulice, abychom jinak vyspádovali chodníky, ale spíš si pohlídat rekonstrukce ulic, nebo opravy chodníků a tam prvky svádění vody do zeleně uplatnit.
Stromy jsou ve městě důležité, ale v poslední době se objevily zprávy, že řada z nich přestala plnit svou funkci?
Stromy jsou extrémně důležitá součást řešení toho problému. Jednak umožňují chladit město stínem – obzvlášť stromy s většími korunami jsou extrémně důležité. Jinou možnost v horkých dnech, kterých přibývá, nemáme. Mohou být technická řešená s plachtami, ale nedají se dělat všude. Tady funguje dobrý příklad Vídně, kde se na to dbá a stromořadí si hýčkají jako třeba na Mariahilferstrasse. Druhá věc je odpařování vody, kterým se taky odčerpává teplo z ulice, takže se chladí, a hlavně celkově zadržují vodu v místě, pokud mají prostor pro kořenový systém. Voda pak neodtéká do kanalizace a pryč.
V poslední době stromy přestávají plnit tyto funkce proto, že dochází na limit svých možností v prostředí, kde rostou. Pokud strom nemá pod zemí dostatečný prostor pro kořenový systém a roste třeba v betonovém květináči, nemá ta nadzemní část možnost se vitálně rozvíjet. Tím pádem řada stromů, a to pozorují v Praze, naráží na limit svého vývoje. Nemohou dál, protože pro to nemají prostor v podzemí.
Jsou tam i další faktory. Klima se otepluje a ve městě se to násobí efektem tepelného ostrova. Záření v teplých dnech se akumuluje v zpevněných plochách, v betonu, asfaltu, materiálu budov a i potom, co slunce zapadne, teplo pořád sálá do prostoru. Stromy žijí v permanentně přehřátém prostředí a zároveň s posuny teplot se množí výskyt škůdců a chorob, které dřív nebyly tak četné. Pak je tu důležitý parametr tlaku města. Stromům neprospívá, když je půda, v níž koření, zhutněná. To se v krajině tolik neděje, ve městě je ale prostor čím dál zhutněnější, a stromy v něm nemůžou fungovat. Když se podíváte na půdu, v níž stromy rostou ve městě, je skoro jak beton, a stromy se v ní podstatě dusí. Není to provzdušněné, ani voda se tam nevsákne. V takových podmínkách už strom dál neporoste.
S touto zprávou přišla skupina kolem Davida Hory, která vytvořila standardy péče o stromy ve městě. Přistupují k tomu velmi racionálně a říkají než za každou cenu v ulicích udržovat stromy, které nemají budoucnost, pojďme do toho hrábnout a v rámci rekonstrukcí pro stromy vytvořit pod zemí dostatečný souvislý prokořenitelný prostor. V něm se používají strukturní substráty, to je v podstatě kamení v určité frakci, takže tam vytvoří únosnost a zároveň prostor pro vodu a vzduch. Je to vylepšené zeminou a biouhlem, aby to drželo vodu, především jde ale o ten prostor. V případě stromořadí by měl být kontinuální, aby jím mohla vsáknutá voda protékat.
Pomohlo by nastavení standardů, takže se s tím při rekonstrukci ulice počítá a nedávají se do toho prostoru sítě, aby se to neotevíralo při každé další rekonstrukci. A když, ať jsou v kolektorech nebo chráničkách, ať se nezasahuje do výsadbových pásů, protože každý takový zásah může dovnitř vpustit houby, infekce. Ono to nemá okamžitý vliv. Zakope se to, strom vypadá i několik let v pořádku, ale pak najednou zkolabuje, spadne. Jsou tu takové příklady, bohužel i s tragickými následky jako před pár lety ve Zlíně. Strom odumřel a pak spadl na lidi. Byl tam mrtvý a zraněný, proběhly soudy. Správce ani nemá šanci něco odhalit, protože z vnějších částí stromu nemusí být patrné, že při výkopových pracích před lety došlo k infekci kořenového systému.
Stávající zákony neumožňují městům, jako většinovým správcům stromořadí, mít dokonalý přehled o tom, co se tam děje. Ani nedává závazné podmínky jak provádět případné práce. Teď se právě pracuje na úpravách legislativy, které by měly tuto situaci zlepšit.
Moderní přístup ke stromům ve městě je z pohledu funkcí, které do prostoru přinášejí. Tendence je tedy dát prostor klidně i méně stromům, ale těm kvalitnějším, větším, s dobrými podmínkami. Jde nám totiž o funkce stromů, ne o to, abychom měli na každých dvou metrech zapíchnuté keře na kmínku. Ty se občas vysazovaly v ochranných pásmech technických sítí, kde se nesmí vysazovat stromy. Esteticky možná nějakou funkci ve veřejném prostoru mají, ale co do chlazení a stínění nefungují vůbec. Než za každou cenu udržovat spousty nefunkčních keříků, vytvořme v podzemí prostor pro stromy s většími rozestupy, ať jsou ale vitální a perspektivní a můžou růst i ve zhoršených podmínkách města.
Taky se říká, že dnes už stromy ve městě nevyrostou do výšky, jaké mohly dosáhnout dřív?
To ukáže až budoucnost, ale někteří arboristé to tvrdí. Ale minimálně ty druhy, které tu máme doteď a jsme na ně zvyklí, už skutečně kvůli změně klimatu naráží na své limity. A městské prostředí to posiluje. Máme-li tu stromy staré sto, dvě stě, dvěstěpadesát let, tak jejich výšky už tu dnes skutečně žádné stromy nedosáhnou. Když vyrůstaly, měly naprosto odlišné podmínky.
Snažím se být optimista, takže věřím, že se najdou jiné druhy, které se tomu přiblíží. Na druhou stranu nejde o trhání rekordů a největší stromy, ale měly by mít takový rozměr, aby dokázaly stínit ulici, a to nám stačí.
Je ve městech tendence omezovat výslednou výšku stromů už samotnou volbou vysazených druhů?
Je možné, že někteří projektanti upřednostňují před veřejným zájmem mít v ulicích zeleň, která poskytuje systémové služby, ten bezpečnostní aspekt a vybírá čtyřmetrové stromy. Byla by to ale slepá cesta, protože čtyřmetrový strom nedokáže poskytnout ty funkce. Neudělá velký stín, ani nechladí, jak je potřeba. To se odvíjí od celkové plochy listů a čím menší koruna, tím menší efekt. Ty obrovské stromy, které tu ještě máme, dokážou za horký letní den odpařit listy 200 až 300 l vody. Máme to změřené u nás v Otevřené zahradě, kde máme javory, kterým je kolem 40 let. Měříme to přímo ve spolupráci s Mendelovou univerzitou a z grafů nám vychází, že v létě odpaří 60-70 l vody. A to jsou stromy o šesti sedmi metrech. Když budou poloviční, množství odpařené vody bude malé a s ním i ten chladící efekt. Já bych určitě dával přednost větším stromům, třeba i ve větších rozestupech, ale o to s větší péčí. Tím se nemyslí jen zalévání v horkých dnech, ale i ten podzemní prostor.
Objevují se designová řešení, která suplují některé funkce stromů, různé stínící konstrukce, třeba i se solárními panely, nebo systémy s květináči, je to cesta?
Tam, kde má strom nějakou perspektivu, a to arboristi dokážou poznat, je určitě nejefektivnější udržet v ulici stromy, které tam už 50 let rostou. Vypěstovat takový strom, než začne plnit požadované funkce, bude trvat zase 50 let. Když jej vyměníme za nový, zabere aspoň 30 let, než začne fungovat. Na druhou stranu jsou místa ve městě, kam prostě stromy nedostaneme, i kdybychom se rozkrájeli. Typicky část Náměstí Svobody, kde je intenzita podzemních sítí taková, že se tam strom zasadit nedá. Tady lze akceptovat náhradu v podobě konstrukcí s popínavkami, zelené stěny a další.
Může být dobré řešení zasadit popínavky poblíž fasády a vyspádovat k nim chodník, aby k nim stékala dešťová voda. Samozřejmě budova na to musí být připravená hydroizolační zábranou, abychom nepouštěli vodu přímo do základů, vyžaduje to technické řešení. Máme v Brně pěkný příklad v areálu na Svatopetrské, kde proběhla rekonverze bývalého brownfieldu, a mají tam kromě zelených střech a zasakovacího betonu taky popínavkovou stěnu a funguje velice dobře. Stejně tak se to dá řešit pergolami, které se nechají porůst zelení.
Celkově je určitě lepší při vytváření zastíněných míst ve veřejném prostoru používat vegetaci. Její stín je mnohovrstevný. Ideální je samozřejmě strom, ale i u porostlé pergoly je víc vrstev listů, což vytváří chladný stín. Nejenže nepropustí tolik slunečního záření, ale vypařují vodu, takže prostor navíc chladí. Kde to možné není, i technická opatření jako stínící plachty mohou pomoct. Ale vyzkoušejte si to, podívejte se skrz plachtu na slunce a uvidíte rastr tkaniny. Není neprůhledná a propouští desítky procent záření včetně tepelné složky.
Stromy se hodně sází, probíhají různé kampaně, má to smysl ve městě nebo spíš jen ve volné krajině?
Jsou to jiné disciplíny. V krajině mají největší význam výsadby ve volné zemědělské krajině, která je produktem kolektivizace zemědělství 50. let. V Evropě jsme země s největšími půdními bloky široko daleko. Jsou to násobky toho, co je běžné v jinde. Taková krajina nedokáže zadržovat vodu, vodní a větrná eroze v ní řádí neuvěřitelným způsobem. Obnovy alejí, remízků, obecně krajinné zeleně jsou tedy extrémně důležité. Když si to vysadí přímo lidé, mají k tomu pak i jiný vztah. Jako nadace to podporujeme.
Skeptičtí jsme k výsadbě stromů do lesa, protože lesy mají dobrou schopnost obnovovat si porost a je skoro nesmysl tam sázet ručně. Stejně má každý majitel lesa povinnost si svůj les zalesnit. Kampaně, které vybírají peníze na vysazování stromků do lesa, jsou podvod. Nejkvalitnější les stejně vyroste sám.
Ve městě jsou místa, kde může mít smysl stromy sázet, i dobrovolnicky. Třeba se komunita dohodne, že si dosadí stromy kolem dětského hřiště nebo u svých domů. Bavíme-li se o urbanizovaných prostorách, jako jsou třeba ulice, tam je třeba dobře vědět, kudy vedou sítě a zajistit stromům prostor v podzemí. V tom případě je lepší, když výsadbu provádí město. Největší smysl má výsadba tam, kde vytváříme nové město – v nových ulicích. Ve stabilizovaných plochách stávající zástavby by mělo jít především o udržení stávajících stromů, případně o úpravy – výměnu nemocných stromů s tím, že novému připravíme odpovídající prokořenitelný prostor.
Potom jsou prostory, které nejsou úplně ulice, ale stromy tam taky extrémně potřebujeme, jako parkoviště a podobné plochy. Je to sice souboj mezi parkovacími místy a stromy, ale když je vedro a podíváme se, která místa jsou na parkovišti první obsazená, jsou to ty ve stínu stromů. I motoristé vědí, že stromy tam mají funkci, a potřebují chlazení. Máme různé partnery z oblasti maloobchodu a před pár lety říkali, že stromy na parkovišti nechtějí, nechtělo se jim uklízet listy. Posledních pět let už ale říkají, že si ověřili, že jsou stromy na parkovištích potřeba i na úkor parkovacích stání.
Co jsou biokoridory ve městech?
V české legislativě je toto už delší dobu, říká se tomu územní systémy ekologické stability (ÚSES). Mají svoji hierarchizaci – místního významu, regionálního atd. Propojují tzv. biocentra a dohromady vytváří přírodní infrastrukturu nejen v krajině, ale i ve městě. Tam se většina biokoridorů táhne podél vodních toků, to je taková přirozená cesta. Jsou to taky skutečné cesty pro zvěř ať už větší nebo menší savce, kteří tak mají možnost migrovat přes město, aniž by museli přecházet silnice. Každé město by mělo mít tento systém ukotvený v územním plánu a při realizaci staveb by se měl biokoridorům zachovávat dostatečný prostor, aby měly odpovídající mohutnost a byly funkční.
Jaké máte z Adapterra Award příklady dobré praxe péče o stromy?
V předloňském ročníku jsme měli ukázkový projekt z Jihlavy, kde testovali strukturní substráty a jejich použití při výsadbě v ulicích. Najdete ho v naší databázi mezi projekty v Jihlavě. Z poslední doby se objevil pěkný projekt v Roudnici nad Labem, kde ukázkovým způsobem rekonstruovali ulici a vytvořili tam prostor jak pro pěší a cyklisty, tak dešťové záhony, kam stéká voda z okolních zpevněných ploch. Záhony působí nejen prakticky, ale i esteticky, protože jsou v nich květiny.
Máme příklady dešťových záhonů z Prahy v parku U kněžské louky. Je to pěkný příklad malého parčíku, který vznikl z participace místních a pracuje se zasakováním vody ve prospěch stromů v okolí.
Z nové výstavby máme pěkný projekt z Prostějova, kde měli od začátku cíl zadržovat na místě vodu a využívat ji. Přizpůsobil se tomu celý projekt a v centru nové zástavby je retenční jezírko, které s vodou z okolí pracuje a ještě plní funkci ústředního prvku celého obytného souboru. Vše najdete na adapterra.cz
Připravuje se změna zákona na ochranu přírody a krajiny, která by zavedla ochranná pásma stromořadí. To je velice důležitý koncept zvlášť v českém právním řádu, kde mají svá ochranná pásma technické sítě a kvůli nim nezbývá prostor v ulicích na stromořadí. Přitom existují technická řešení, jak to skloubit, ale když má v legislativě někdo silnější postavení než druhý, tak když není vůle, nezbývá prostor pro dobré řešení. V novém stavebním zákoně se objevuje pojem zelená infrastruktura, což samo naznačuje, že má veřejná zeleň nějakou infrastrukturní funkci. Dovedeme-li tuto úvahu dál, ujasníme si, že by i ona měla mít ochranná pásma. A není to o tom, že bychom kolem stromořadí chtěli zakazovat veškerou činnost a zakládat v centrech měst neregulované pralesy.
Smyslem je v diskuzi s projektanty a správci technických sítí zrovnoprávnit stromořadí na veřejných prostranstvích, takže se to dostane i do technických norem. Aktuálně tam nejsou, česká norma říká, jaké má být uspořádání technických sítí v ulici a nic dalšího neřeší. Stromy jsou pořád na úrovni „až zbyde místo”. Veřejný zájem není jen mít tu stromy, ale i vodu a elektřinu, je jen potřeba se domluvit, kde co bude.
Martin Ander se narodil v roce 1975 ve Vyškově, vystudoval matematiku a fyziku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně, letech 2007-2010 a 2014-2018 působil v pozici náměstka primátora města Brna pro oblast rozvoje města a životního prostředí. Od roku 2018 pracuje pro Nadaci Partnerství, kde se věnuje podpoře měst a obcí ve zvyšování jejich odolnosti vůči dopadům změny klimatu v rámci týmu Adapterra. Již šestým rokem se také podílí na organizaci celostátní soutěže Adapterra Awards, která vyhledává a oceňuje nejlepší praktické příklady adaptací na vlny veder, rizika sucha či přívalových dešťů.