Jízda novým TGV bude i designovým zážitkem. Studio Nendo se inspirovalo řekou

Jako řeka, jež plyne krajinou kupředu, měl by podobně působit i vlak – plynulostí a konzistentností. Japonské studio Nendo se spolu s francouzským studiem AREP zhostilo interiérového designu nového projektu TGV M Inoui s jediným záměrem – vytvořit co nejkomfortnější zážitek. Jako jeden ze čtyř živlů je právě voda svými vlastnostmi inspirovala při návrhu prostředí, které pasažéři nemusí využívat pouze k přemístění, ale také k občerstvení či společenským setkáním.

Kromě silné horizontální linie evokující vodní hladinu se designéři zamýšleli také nad hloubkou a jejím pojetím právě v kontextu vlakové dopravy. Podobně jak voda nekonečnou vytrvalostí vyhlazuje kameny v hladké oblázky, můžeme i ve vlakovém interiéru pozorovat důraz na organické měkké tvary, které jsou příjemné na pohled i dotek. Patrné jsou především v detailech sedadel a lamp. Volba tmavších odstínů ve spodní části interiéru a opačný jev v horní naznačuje, kam až hladina sahá. "Vzhledem k tomu, že vlak na rozdíl od volně jedoucího vozidla nebo letadla teče po kolejích rozlehlým terénem, byl zvolen koncept „tekoucí řeky“, který je vyjádřen různými motivy, jako je plynulý tok a hloubka řeky, měkké oblázky v korytě a dokonce i plovoucí a bublající hladina vody," uvedlo studio.

Interiéry díky oblým tvarům a promyšlenému uspořádání působí otevřeně, prostorně a vlídně. Tento záměr dobře ilustruje jídelní lounge, kde jsou stolky i místa k sezení uspořádaná do různých uskupení, od formálnějších po ty méně formální, aby se každý cítil komfortně.

Tvůrci se kromě perspektivy pasažéra na prostory vlaku dívali také očima zaměstnanců. Ti se také vůbec poprvé na návrhu podíleli. Od strojvedoucích po ty, kteří vlaky udržují čisté, poznatky lidí z praxe pomohly uspořádat vlak tak, aby vyhovoval všem. Například do kabiny strojvedoucí mohli nahlédnout už při samotném návrhu díky virtuální realitě. Vybírali ze tří modelů, výsledkem kromě výběru bylo také upravení světel v nočním režimu, vylepšení zvukové izolace nebo zavedení nouzového osvětlení v případě poruchy.

Kromě profesionálů do návrhu vlaku přispěli svými poznatky i sdružení lidí žijících s různými postiženími, například těmi tělesnými. Nejenže mohou lidé na vozíku poprvé cestovat vysokorychlostním vlakem, ale navíc do něj nastoupí s úplnou samostatností. S interiérovými vylepšeními pamatovali designéři také na zrakově postižené či lidi s mentálními poruchami, pro které kontrastními barvami zjednodušili orientaci v prostoru.

Návrh interiéru vlaku pro obě studia nebyl tedy rozhodně jen o studiu forem, zaměřili se také na celkový životní styl cestujících. Snažili se tak zaujmout nový úhel pohledu k vlakové dopravě podobně, jako to vysokorychlostní vlaky TGV činí od roku 1981, a k tomu stejnému zvou i budoucí cestující. Vlaková doprava se může kromě technické stránky pojit i s nejvyšším komfortem a osobitým prostorem.

Co se vnějšího vzhledu týče, tam se TGV osobitosti dostává díky sofistikovanému minimalismu. Ačkoliv je vlak ještě méně nápadný a má proto hezky splynout s krajinou, zjednodušení jeho tvarů i barevnosti má hned několik důvodů. Značně protáhlejší přední část efektivněji rozráží vzduch, zvolené barvy ještě lépe odráží světlo, díky čemuž snižují energetické nároky vlaku v horkém počasí. Materiály použité uvnitř i vně dbají na udržitelnost, je vyroben ze čtvrtiny z recyklovaných materiálů a 97 % použitých materiálů je recyklovatelných. Vlak vypouští o polovinu méně CO2 než srovnatelné rychlostní vlaky, což z něj činí vysokorychlostní vlak s nejnižší uhlíkovou stopou na trhu. Celý vlak byl navržen, vyroben a sestaven ve Francii.

Zdroj: SNFC Voyageurs