Jezdila jsem za ní čtyřikrát týdně do Maďarska, vzpomíná na počátky světového úspěchu s klisnou Diamantinou Anna Marie Křížová

BRNO – Jezdkyně Anna Marie Křížová zakončila své dětské působení v drezuře koní na prvním místě světového žebříčku, což je v kontextu tohoto sportu u nás nevídaný úspěch. Navštívili jsme ji v jezdeckém areálu Panská lícha, abychom jí pogratulovali a zeptali se, jaké má cíle mezi juniory. 

O čem je drezura koní?

Je to předvádění přirozeného pohybu koně a jeho souladu s jezdcem a předvádění různých cviků v různých stupních obtížnosti.

Pocházíte z jezdecké rodiny a už jste zvítězila na mistrovství republiky, měla jste hattrick na CDI v Olomouci a na mistrovství Evropy jste se umístila na 9. místě. Jste už úspěšnější než rodiče?

Myslím, že ano (směje se).  

Drezura koní vypadá jako hodně časově náročný sport, zaujalo mě, že jste za klisnou Diamantinou dojížděla na tréninky do Maďarska čtyřikrát týdně. Jak se vám to daří ladit se školou?

Je to dost namáhavé, chodím na osmileté gymnázium. Po vyučování jedeme hned na koně, odtrénujme, postaráme se o koně a pak zase spěchám domů učit se. Individuální studijní plán nemám, to je možné až od příštího roku, mám pouze navýšený limit absence. 

Tréninky máte každý den, k tomu ještě dva speciální na fyzičku a sílu, zbývá vám nějaký čas na sebe? 

Moc ne, leda o prázdninách. 

Jak vypadá váš typický týden? 

Ráno vstávám normálně do školy na osmou, vyučování mi končí ve dvě nebo ve tři. Když jezdím, mám tréninky od čtyř, domů dorazím tak kolem 7. hodiny večer a potom se doma učím. Některé dny jdu napřed domů učit se a potom v sedm večer trénovat. Hala je odpoledne vytížená, večer tam máme víc místa a klidu. Domů se pak vracíme kolem 10. hodiny večer. Mám výhodu, že mě trénuje máma, takže to nemusím mít úplně naplánované na minuty, můžeme se operativně domluvit. 

Reprezentujete Česko, v jakém stavu je drezura koní u nás?

Máme hodně málo jezdců ve všech kategoriích, ale jsme také malá země. V okolních státech mají výběry, u nás se sotva najdou čtyři reprezentanti na kategorii. Nejvíc nás bylo jeden rok pět. Na mistrovství republiky jsme teď měli dvacet dětí, ale všechny nejsou připravené na reprezentaci.    

Jaké tu máte zázemí? 

Dostačuje, ale nemám tu úplně někoho stejně starého k sobě, kdo by se drezuře věnoval v mé kategorii. Nejblíž mám kolegyni v Olomouci, zbytek je v Praze. V Brně jsem tedy skoro jediná. Není tu ale dostatečná trenérská základna, v tom pokulháváme, proto je opravdu úspěch, když se nám podaří srovnat se západními velmocemi jako minulý rok.

Dají se v drezuře sehnat sponzoři?

V zahraničí je to běžné, majitelé kupují koně a dávají je do práce jezdcům, jezdci potom s koněm udělají výsledky a je o nich vědět. U nás bohužel takových majitelů moc není. A drobný sponzoring, ano, ten tady funguje, ale to na sportovní kariéru nestačí.  

Váš sport je specifický, že v něm máte partnera zvíře. Jaký poměr času věnujete péči o koně a samotnému tréninku?  

Starám se o ně většinou půl hodiny před a půl hodiny po tréninku, někdy mi je připraví ošetřovatel, to když píšeme hodně písemek a šetřím každou půlhodinu, jinak se o své koně starám ráda. Samotný trénink trvá asi hodinu s tím, že je v tomto čase asi 15 minut, než se kůň rozhýbe.

V poslední době máte úspěchy s Diamantinou, co dělá váš předchozí soutěžní poník Figo?

Na něm už nejezdím, už jsem na něj velká. Ale nechci se ho vzdát, nechci ho nikomu prodat, máme mezi sebou zvláštní vztah, je na mě fixovaný. Každý den, když přijdu do stáje už pozná moje kroky a řehtá, mám strach, že jinde by nebyl šťastný. Je to můj první závodní poník, ze všech nejmilejší, ale pokud chci závodit, nemůžu se o něj už denně starat. Vyřešili jsme to tak, že zůstal u nás, ale zapůjčili jsme ho k ježdění mladší holčičce, která mu věnuje patřičnou péči. Takže ho každý den vidím, jsem si jistá, že mu nic nechybí. Někdy si na něm zajezdím o prázdninách, když ona odjede na dovolenou.   

Nepřerostla jste jej už?

Ano, už jsem na něj velká, jezdit bych na něm mohla, ale už ne asi tak intenzivně, jak by bylo třeba do sportu. Ono je to stejně i časově nezvladatelné, protože jezdím už tak dva velké koně. 

Jakého máte druhého koně?

Royce In Love. S ním jsem taky závodila, ale protože byla Diamantina lepší, vybrala jsem si na mistrovství Evropy ji. S ním jsme na začátku minulé sezóny nebyli ještě tak sehraní.

Jaký je rozdíl v tréninku Diamantiny a Royce In Love?

Royce In Love je valach, je starší i víc vycvičený, takže jsou s ním některé věci jednodušší. Diamantina je temperamentní. Je hodná, ale když s ní jdu třeba do arény, musím si ji hlídat. Royce In Love je úplně hodný, takže vím, když s ním půjdu bez sedla jen na ohlávce, že z něj nespadnu. Je to takový učitel. Můžu se učit i já od něj, Diamantina se musí vzdělávat společně se mnou. Je ale mladší, mám ji déle a od nižšího věku, tak ji znám víc. Na něm to musím zkoušet tak, jak to má naučené. Ji to můžu učit tak, jak to pak po ní budu chtít. A vzácně jsme si sedly.       

Jak těžké je najít vhodného koně?

Strašně. Diamantinu jsme hledali asi dva roky a neustále se ohlížíme, jestli nenajdeme dalšího vhodného. Může být dobrý jezdec i kůň, a ještě to neznamená, že dohromady to bude fungovat.

Sháníte do budoucna, po Diamantině, nebo byste jezdila paralelně na obou?

Jezdila bych na obou. 

Šlo by to bez vzájemné náklonnosti s koněm?

Ne. Své koně milujete, bez toho to nejde, je to živá bytost a k tomu parťák, se kterým toho hodně prožíváte. Je důležité koně pozitivně motivovat, aby je práce bavila, protože když je nebaví, tak pracovat nechtějí. Když kůň pracovat nechce, tak to potom nebaví ani vás. Chybí tam potom ta harmonie, o které drezura je. A čím lépe svého koně znáte, tím více víte, jak s ním pracovat, protože koně mají stejně jako lidé různé povahy.

Jaký vztah máte s Diamantinou?

Na začátku to bylo těžké, neznala jsem ji, takže se mi s ní první mistrovství Evropy nepovedlo tak, jak jsem chtěla. Jezdila jsem ji teprve dva měsíce. Neměly jsme čas se dobře poznat. Jezdila jsem za ní sice čtyřikrát týdně do Maďarska, ale stihly jsme jen odjezdit, dát ji do pořádku a už jsem musela jet zpátky. 

Takže jste neměla čas na co?

Že bych s ní chodila ven nebo jsme spolu něco prožily. Neměla jsem dostatek času na to se s ní seznámit. Našli jsme ji teprve 14 dní před poslední možnou kvalifikací na mistrovství Evropy, a protože to šlo, tak jsme se kvalifikovaly. Ale bylo to opravdu všechno dost narychlo. ME 2023 už bylo fajn, to jsem Diamantinu znala výborně a věděla jsem, co jak vnímá a jak bude reagovat. 

Je potřeba s koněm trávit čas i mimo závody a trénink?

Pokud má drezura vypadat opravdu hezky, tak musí jít o spolupráci jezdce a koně, a ano, to je potom potřeba koně dobře znát. Čím více se vzájemně znáte, tím lépe, a to jak ze sedla, tak i jinak v různých situacích, jako je transport, veterinární přejímka, reakce na cizí prostředí. S Diamantinou nám to poznávání trvalo docela dlouho, protože ona není žádný schoolmaster, byla ještě docela mladá a bylo a stále je třeba ji vychovávat. 

Od letošního roku už nezávodíte v kategorii dětí, postoupila jste mezi juniory. Je to velký rozdíl, nebo navážete tam, kde jste skončila v prosinci, tedy na prvním místě světového žebříčku? 

To určitě nenavážu, je to velký skok. Mezi dětmi a juniory je hodně velký rozdíl, je to i jiná úroveň výcviku koně, takže musí být kůň vzdělanější. Diamantina sice cvičení do této kategorie umí, ale ještě si není tak jistá, no, a já jsem na tom stejně. Musíme se ještě obě hodně učit a pracovat na sobě, abychom vše zlepšovaly. 

Diamantina je mladá, má 9 let, jak dlouho spolu ještě budete moci závodit? 

Klidně deset let, chodí i dvacetiletí koně. Záleží, jak bude zdravá.

Jak probíhají závody?

Jsou to tři až pět dní. Na mezinárodní závody musíme většinou jezdit už ve středu ve čtvrtek, závodíme pátek, sobota, neděle, a ještě předtím musí koně vidět veterinář, jestli jsou zdravotně způsobilí. Jeden den je na seznámení se s novým prostředím.

První den se jede ta nejjednodušší úloha a každý další se náročnost stupňuje. Na mezinárodních závodech se každý den jede jako samostatná soutěž. Na mistrovství Evropy se po prvním dnu dělá vyhodnocení týmů a taky se z něj kvalifikuje prvních 18 do finále, které probíhá třetí den. 

V Olomouci jste vyhrála hattrick?

Ano, i v Brně a v Motěšicích se mně to povedlo, takže tři hattricky. Ale v Olomouci jsem získala nejvyšší hodnocení, přes 80 %, což je opravdu hodně. Tam se nám to povedlo nejvíce.

Co vás na tom nejvíc baví?

Mám hlavně ráda koně, baví mě závodit, ale hlavně mě baví s koněm pracovat a vzdělávat ho i sebe.

Našla jste si na mezinárodních závodech nějaké přátele?

Ano, moje největší kamarádka je Alice Hubáčková z Olomouce, se kterou jezdíme úplně od začátku a taky na mistrovství Evropy jsme byly poprvé spolu. K ní mám nejblíž.  

Závodím od jedenácti národní závody s licencí a předtím jsem od devíti jezdila poníky. 

Jaké máte cíle v juniorech?

Chtěla bych se dostat na mistrovství Evropy, pokud všechno půjde a koně budou zdraví. Přáli bychom si najít ještě dalšího parťáka. Když už ty závody absolvujeme s jedním, bylo by výhodné mít u toho i toho druhého. Mohla bych se toho víc naučit a taky víc závodit a hodilo by se mít náhradníka, kdyby se něco stalo.

Jak dlouho se chcete drezuře věnovat?

Co nejdéle to půjde, asi dokud budu dýchat.

Jezdíte odmalička, ale v rozhovoru jste uvedla, že si přejete naučit co nejlépe jezdit. Kde máte ještě mezery? 

V drezuře máte mezery pořád, a čím více toho umíte, tím více víte, co všechno můžete vylepšovat a na čem pracovat. Ještě jezdím nižší stupně výcviku, takže se mám ještě hodně kam posouvat. V drezuře se nikdy nedostanete tam, že byste si mohl říct – už to umím. Stále je co vylepšovat. 

Neláká vás vyzkoušet si skákání?

No, na začátku jsem i skákala, pro lepší stabilitu a zábavu. To k tomu patří, ale závodit skokové soutěže? To by doma neprošlo. 

Za pár let se budete moct rozhodnout sama

Dřív jsem skákat chtěla, ale teď jsem v drezuře spokojená.

Anna Marie Křížová se narodila roku 2009 v Brně a studuje osmileté gymnázium v Bystrci. Na koni jezdí od šesti let. Závodit začala na ponících v 9 letech, na velkých koních ve 12. V roce 2022 se stala mistryní republiky v jízdě na pony a vyhrála i v soutěži družstev. Zároveň se stala mistryní republiky v drezuře s Diamantinou a úspěch zopakovala i další rok. Během dvou let zvítězila 16krát na mezinárodních závodech a vždy se kvalifikovala na mistrovství Evropy. Za největší úspěch považuje 9. místo na loňském mistrovství Evropy, všechna mezinárodní vítězství a konečné umístění na světovém žebříčku dětí na prvním místě.