Je načase redefinovat pojem odpad. NOVAVITA ukazuje, jak se cítit dobře v místnosti obložené materiálem z použitých kanystrů a kávové sedliny

Reinkarnace plastu a kávového odpadu v podobě obkladových desek nebo obkladačky z očních stínů. Trojice architektek spolu s recyklovaným materiálem dodává firmám chytlavý příběh.
Je načase redefinovat pojem odpad. NOVAVITA ukazuje, jak se cítit dobře v místnosti obložené materiálem z použitých kanystrů a kávové sedliny

PRAHA – Vytížený selfie photo spot letošního Designbloku? Multisenzoriální zážitkový box Afterlife. Trojice architektek z materiálového labu NOVAVITA spojila síly s kávovou legendou a představila obkladové desky, které na první pohled nerozeznáte od kamene. Při naší návštěvě Designbloku jsme zastihli dvě třetiny NOVAVITy, Martinu Zachrlovou a Dagmar Zvoníčkovou Fredholm. 

Letos na Designbloku prezentujete zejména výsledek vaší spolupráce s firmou Starbucks, desky z recyklovaného plastu a kávového odpadu, které evokují organické vzory přírodních kamenů. Z čeho dalšího vznikají vaše obkladové materiály? 

DZF: NOVAVITA funguje jako materiálová laboratoř. Výchozím bodem je pro nás vždy konkrétní odpad, který se k nám dostane, ať už je to káva, staré oční stíny nebo cihly. Hrajeme si s materiálem, přemýšlíme, s čím ho spojit, abychom z něj vytvořily materiál nový. Velmi často je to takový pokus-omyl.

MZ: Ale i to je na tom hezké, často nám chyby, které vzniknou během procesu, ukážou jinou cestu, jak materiál použít. 

Na stánku představujete i betonové dlaždice s jemným růžovým vzorem vytvořeným prachem z cihel. Kde se vám podařilo cihlový prach získat? 

DZF: Začalo to v menším, prvně jsme využily cihly ze zbouraného domku. Zpočátku jsme si spíš hrály a objevovaly nové textury. Cihly jsme samy drtily na prach. Později jsme navázaly spolupráci s výrobcem cihel Wienerberger. Při řezání cihel totiž vzniká právě prach, který používáme jako pigment. 

MZ: Je to zábavné, často začínáme v menším měřítku. Pak nám ale dojde, že nemůžeme samy drtit cihly, abychom pigment získaly. Materiál musí být dostupný a hlavně by to měl být skutečný odpad. 

DZF: Stejné to bylo i s kávou. Naše první kávové textury vznikaly z kávy, kterou jsme samy pily v kanceláři. Po čase jsme si uvědomily, že tím nedokážeme pokrýt větší zakázky a začaly jsme hledat dál. Tak vznikla naše spolupráce se Starbucks. Ideální je oslovovat firmy, které mají danou surovinu jako odpad. A víte co? Většinou je reakce těch firem úžasná. Jsou rádi za to, že najdou další využití odpadu. 

Foto archiv NOVAVITA

Vy společně s tím nabízíte firmám vlastně i příběh, který mohou předat a vyprávět. 

DZF: Přesně tak. Se Starbucksem jsme se bavili o tom, že by bylo skvělé vymyslet do prodejen třeba stolky z našeho materiálu. 

MZ: Ten příběh je skvělý a firmy oceňují, když se jim odpad vrátí zpět. 

DZF: Spolupracujeme teď na showroomu jedné kosmetické značky, kdy pro výrobu obkladového materiálu používáme staré oční stíny a pudry. Je krásné, že v tom materiálu je jejich produkt. Nejprve se jim líbila cihlová textura, ale následně jsme přišly s nápadem použít jejich vlastní odpad, aby to celé mělo ještě silnější příběh. 

To zní zajímavě. Jak ten materiál vypadá?

MZ: Je zbarvený došeda, ale tím, že obsahuje třpytky a je to kombinace více barev očních stínů, má materiál větší hloubku. 

Jakým způsobem uvažujete nad udržitelností? A jak se podle vás dá v praxi nejlépe prosazovat? 

DZF: Často o tom přemýšlíme a prosazování udržitelnosti je vlastně i důvodem toho, že jsme se pustily do výroby obkladových materiálů. Uvažovaly jsme nad tím tak, že než vyrobit třeba jednu židličku nebo jeden stoleček, má možná silnější dopad obložit celý byt nebo prostor něčím recyklovaným. 

Naší vizí je dosadit recyklovaný materiál například do developerských projektů a tím dopad ještě zvýšit. Bohužel často narážíme na to, že to, co považujeme za udržitelné, na regionální nebo národní úrovni, se neděje. Například co se týká recyklovaných plastů, ty jsou totiž na první pohled paradoxně dražší než plasty nové. A to se musí změnit, protože u větších projektů totiž vždycky bude rozhodovat cena. 

MZ: Další výzvou a kapitolou samou pro sebe je certifikace. Pracujete-li s odpady, je těžké získat certifikaci. Abych to vysvětlila, představte si například materiál z kanystrů. Pošleme do laboratoře určitý vzorek plastů z kanystrů, laboratoř nám vystaví certifikaci. My tu certifikaci sice dostaneme, ale další várka kanystrů může být úplně jiná a je třeba certifikaci řešit znovu. Zakázky potom stojí kvůli certifikaci a právě třeba větší developeři nechtějí používat materiály bez certifikace. 

DZF: Před pár týdny jsme se v rámci London Design Weeku zúčastnily panelové diskuse, kde se řešilo téma politika versus udržitelnost. Shodli jsme se s ostatními diskutujícími na tom, že často jsou to právě menší firmy, jako jsme třeba my, kdo jde s inovací dopředu. Velkou roli v tom hraje nadšení a určitá naivita. 

Foto archiv NOVAVITA

To dává smysl. Jaké další myšlenky jste si přivezly z Londýna?

DZF: V rámci debaty o tom, co je to odpad, tam zazněla jedna krásná myšlenka. Se zástupci pobobných firem, které pracují s odpadem, jsme přemýšleli o tom, jak vůbec odpad definovat. Protože určitá věc, která pro někoho může být odpadem, pro druhého může naopak představovat přesně to, co potřebuje. Možná je načase redefinovat, co odpad znamená. A v důsledku by to pomohlo i se zmíněnou certifikací. Proč to, co dnes nazýváme odpad, nenazvat surovinou? To mě zaujalo. 

MZ: Možná najít nové slovo. Když se nad tím zamyslíte, tak to, co se nevyhodí, odpad není. Nás třeba baví to, že se lidem často materiál zalíbí, začnou se zajímat a pak se teprve dozví, že je vyrobený z odpadu. Není potřeba nejprve zaujmout tím, že je něco recyklované. 

A jak se vám to daří tady na Designbloku?

MZ: Ptáme se návštěvníků, co si myslí, že vystavujeme za materiál. Hodně lidí hádá onyx, světelný kámen a na první pohled je nenapadne, že jde o plast. O to krásnější to pak je, jsou příjemně překvapení. 

DZ: Tento způsob prezentace napomáhá i tomu, že začnete o odpadech uvažovat ve více pozitivním smyslu. 

NOVAVITA

Materiálový lab NOVAVITA tvoří trojice architektek Martina Zachrlová, Dagmar Zvoníčková Fredholm a Ivana Linder. 

Za udržitelný design získala NOVAVITA na loňském Designbloku Cenu Veolia. Své zkušenosti s recyklovanými materiály firma zúročila také při práci na interiéru jednoho z penthousů v rámci projektu Vanguard v pražských Modřanech. Spolupráci mimo zmíněný Starbucks NOVAVITA navázala také s výrobcem nábytku IKEA. Do showroomů mu bude dodávat obkladové panely vyrobené z rozbitých hrnků a další keramiky, kterou už není možné prodat. 

Foto archiv NOVAVITA

Další články

Načítáme další články…

Generální partner

Hlavní partner

Mediální partner

Nastavení ukládaní cookies

Používáme cookies k personalizaci obsahu a reklam, k umožnění funkcionalit sociálních sítí a k analýze provozu webových stránek. Informace o provozu a užívání webových stránek Vámi jsou sdíleny s našimi sociálními sítěmi, reklamními a analytickými partnery, kteří je mohou kombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které o Vás sesbírali při užívání jejich služeb.

Vlastní

Vlastní nastavení cookies