Je mi blízká práce s kůží, mám ráda harness a obojky, říká autorka letošních cen Interiér roku a medailí MS v hokeji
Pochází ze sklářského kraje i rodiny a ke sklu ji vedli od malička. Tátově přání, aby pokračovala v tradici sklářského výtvarnictví, se nebránila, jen měla před nástupem na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou krátký moment, kdy uvažovala o studiu chemie. Nakonec se rozhodla pro sklo a nemá čeho litovat. Jako umělecká ředitelka sklárny Rückl a kmenová designérka sklárny Bomma je dnes Kateřina Handlová sama úspěšnou ženou.
Vystudovala jste ateliér Ronyho Plesla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Po něm jste také převzala pozici umělecké ředitelky sklárny Rückl. Snažíte se jít proti jeho vlivu nebo v jeho stopách pokračujete?
Když jsem do sklárny Rückl nastoupila, bylo mi jasné, že bych měla navázat na vizuální jazyk, který tam nastavil právě Rony, ale zároveň do něj musím propsat sebe a svůj rukopis, najít nový přístup k broušenému sklu. Jsem z jiné generace, a navíc žena, takže jsem tam chtěla propsat jistou křehkost a ženský element a přinést nové impulzy. Nicméně směr a vizualitu, které Rony ve sklárně nastavil, mám ráda.
Ve své tvorbě hodně čerpáte ze sexuality a různých undergroundových hnutí. Jak jste se do tohoto světa dostala a co vás na něm tak fascinuje?
Zlomový moment nastal ještě na vysoké škole, když Rony Plesl přinesl na konzultaci knihu o výstavě Fetishism in fashion, která tehdy probíhala v Holandsku. Věnovala se různým druhům fetišů a tomu, jak se odrážejí v módě. Úplně mě to nadchlo. Začala jsem přemýšlet, proč něco tak samozřejmého pro módu nejsme schopni propsat do produktového designu. Sexualita je přece nám všem společná a blízká a je naprosto přirozené se k ní vyjadřovat.
Často zmiňujete, že vás inspiruje móda. V první kolekci pro sklárnu Rückl nazvané Heroine (Hrdinky) jste věnovala vázu například Vivienne Westwood nebo Coco Chanel. Proč jsou pro vás tyto ženy hrdinky?
Každá váza z této kolekce je inspirována ženou, která má za sebou silný životní příběh a inspirovala mě nejen tvorbou, ale i odvahou. Kromě zmíněných jmen je jedna váza inspirována také Rei Kawakubo, která založila značku Comme des Garçons. U Vivienne Westwood mě oslovila například inspirace undergroundovými kulturami, konkrétně punkem, vytvořila syrovou, dekonstruktivní pouliční módu, její návrhy ale odkazovaly i na historické styly. Je mi blízká práce s kůží, mám ráda harness a obojky. Například Westwood říkala, že lidé to vnímají jako něco, co vás svazuje, ale ve skutečnosti to člověka mentálně osvobozuje. Váza Coco zase vychází přímo z diamantového stehu použitého původně na kabelce, která měla poprvé kožený popruh a ten ženám uvolnil ruce. Je tam tedy přítomen prvek svobody.
Nechtěla byste se stát také módní návrhářkou?
Móda mě baví a ráda bych jednou vytvořila vlastní kolekci, ale byly by to spíš oděvní doplňky.
Uvedla jste, že vás baví lidská psychika a že sledujete, jak lidé na vaše návrhy reagují. Jaké emoce se snažíte vyvolat svým designem?
Nejvíc si asi přeji, aby se lidé mých návrhů dotýkali a aby si užívali zvědavost a senzualitu, kterou konkrétní materiál nabízí. Ať už se jim „pouze“ líbí nebo je dokonce svým způsobem vzrušuje. Mám ráda, když s objektem, ať už je to váza, sklenice nebo světlo, přijdete do blízkého kontaktu a objevujete jejich charakter i hmatem, nebo když si dokonce nemůžete pomoc a potřebujete zjistit, jaké to je se jich dotknout.
Vím, že ráda riskujete a obracíte zažité postoje a postupy naruby. Jak se to projevuje?
Jsem u skla celý život, takže mám někdy pocit, že svádí k tomu, abychom se soustředili především na jeho krásu, lesk nebo lom světla, ale já v něm hledám především protiklady. Mám ráda kontrast matu a lesku nebo když brus sklo pouze nedekoruje, ale vyloženě ho tvaruje. Možná i v tom se odráží moje záliba v módě, protože například známý návrhář Alexander McQueen kdysi řekl „Nikdy se neposuneš dopředu, když budeš hrát na jistotu“. Řídím se tím celý život.
Čtyři roky jste pracovala v Lasvitu v Dubaji. Jaký je rozdíl mezi uměleckým prostředím v Čechách a Emirátech?
Pokud vím, tak v Emirátech sklářská výroba není, takže vše, co jsme navrhovali pro Dubaj se vyrábělo u nás. Ale pokud myslíte spolupráci s klienty a architekty, tak je tam mnohem větší tlak na termíny i na kvalitu. Naučilo mě to pracovat nesmírně rychle, propisovat do návrhů příběhy a obecně to zvýšilo můj profesionální přístup.
Letošní vítězové ocenění Interiér roku dostanou cenu navrženou vámi. Co podle vás musí splňovat dobrý interiér?
V prvé řadě se v něm musí majitel dobře cítit. Tím jsem se vždy řídila i když jsem dělala instalace pro Lasvit nebo značku Swarovski. Osobně pak preferuji minimalistický interiér, tlumené barvy a minimum nábytku, hodně rostlin. Mám ráda, když je v interiéru víc světelných zdrojů, protože světlo dokáže skvěle definovat jednotlivé funkční zóny.
Čím jste se inspirovala při návrhu samotné ceny?
Nejprve jsem se zamyslela nad tím, co pro mě vlastně interiér znamená. Uvědomila jsem si, že interiér není jen to uvnitř, ale obklopuje ho nějaká fasáda a kolem ní je krajina. Interiér mi evokuje i teplo a světlo, to jsem se snažila propsat do podoby ceny. Je složena ze dvou kusů skla. Horní díl je křišťálový s opálovým gradientem. Ten pro mě představuje okolí, řekněme krajinu nebo mlžnou tmu, případně bílý opar. Díky ruční výrobě je gradient (barevný přechod) na každém kusu jiný, takže žádná z těch deseti cen není stejná. Spodní část z pískovaného skla funguje jako difuzér a symbolizuje právě interiér. Vnitřní zdroj jsem zvolila v teplé barvě světla, to mi evokuje útulnost a dobrý pocit. Do návrhu jsem se snažila vepsat i propojení s módou, takže cena je obepnuta koženými popruhy a nahoře má poutko. Tím se vlastně zároveň stává doplňkem a dá se přenášet.
Jste autorkou designu medailí pro letošní Mistrovství světa v ledním hokeji, které se bude konat v Praze. Jak těžké bylo přesvědčit pořadatele, že nebudou z kovu, ale ze skla?
Nebylo to těžké. Od Českého hokejového svazu přišlo zadání, kde mimo jasných parametrů, jako je velikost, váha, loga, texty apod. stálo, že v medailích by se měl propsat hokej a hostitelská země – Česká republika. Jsem přesvědčena, že sklo je pro naši zem signifikantní materiál, české sklo má ve světě stále velké jméno. Podobnost skla a ledu se přitom úplně nabízela, stalo se tak pro mě jasnou volbou. Je důležité říct, že se jednalo o veřejnou soutěž, pořadatelé tedy vybírali z několika návrhů a myslím, že z použití skla byli nadšeni, proto návrh vybrali.
Máte k hokeji vztah?
Hokej sleduji odmalička. Baví mne ta rychlost, mužská síla a dynamika toho sportu, takže se moc těším, až se půjdu na zápas během Mistrovství světa v hokeji podívat.
Vaše první kolekce váz byla věnována silným ženám. Jste sama silná a úspěšná žena. Odráží se ženskost vždy a ve všem do vašeho rukopisu nebo ji někdy záměrně nezdůrazňujete?
Primárně se na ni neodkazuji, ale jsem žena, takže většina mé práce odráží můj pohled na svět. Také se více inspiruji módou. Podle mého názoru je haute couture určitým zrcadlem toho, co se děje ve společnosti, snažím se to přenést i do produktového designu. Byla bych ráda, kdyby se nám podařilo, že by některé návrhy nebyly pouze krásné, funkční, nebo nevyprávěly pouze osobní příběh, ale staly se také sociálním komentářem.
Ceny Interiér roku budou předány v úterý 14. května v pražském Centru současného umění DOX.
O výrobě cen Interiér roku
První návrhy ocenění pro devátý ročník Interiéru roku vznikly už v říjnu 2023 a z nich pořadatel, autorka a zástupci sklárny pečlivě vybírali optimální řešení. Poměrně rozměrné a těžké světelné objekty se skládají z mnoha dílů, z nichž některé jsou pískované, jiné broušené, obsahují podstavec elektroinstalace, světelný zdroj a zejména kožené popruhy s vyraženým nápisem, takže jejich výroba nebyla snadná. Sklo bylo ručně foukáno ve sklárně BOMMA 19. ledna 2024 a dále postupovalo všemi rafinačními procesy až do března, kdy se ho ujali brašnáři v pražských Holešovicích. Během zmíněných šesti měsíců vzniklo devět kusů ocenění pro vítěze kategorií a jeden pro absolutního vítěze.
