S firmou žiju celý život, už v dětství jsem si kutil v dílně a vyráběl drobný nábytek, říká Jaroslav Kaiser ml. z truhlářské dílny Faska

KAMENICKÝ ŠENOV — Firma vybudovaná Kaiserovými nikdy nepotřebovala reklamu, poctivá práce postavená na lidském přístupu a vztahu k řemeslu mluvila za vše. Vznik značky Faska otevírá truhlárnu širšímu publiku, protože se nechce spoléhat jen na osobní doporučení. Faska aktualizuje poctivé řemeslo novým přístupem, technologiemi a zákaznickým servisem a chystá vlastní kolekce nábytku navržené ve spolupráci s českými designéry. Vyzpovídali jsme rodinného nástupce firmy Jaroslava Kaisera mladšího. 

Faska navazuje na tradici firmy vašich rodičů, můžete nám ji přiblížit?

Firma začala těsně po revoluci v roce 1991, kdy se moji rodiče chtěli pustit do výroby nábytku jako podnikatelé. Do té doby se vše dělalo sériově, nedalo se koupit nic speciálního, tak chtěli rozjet zakázkovou výrobu, věci na míru. Když se začaly rozprodávat státní podniky, dostali jsme se do Kamenického Šenova, kde proběhla aukce na objekt s truhlářskou výrobou, dokonce to patřilo pod podnik v Mimoni, kde naši pracovali, takže to koupili a začali podnikat.

Zažíval jste to odmalička, jak na to vzpomínáte?

Dřevo krásně voní, líbila se mi i ta tvorba. Nejdřív to vymyslíte, připravíte, a pak sledujete ten výrobek růst. Viděl jsem u táty, jak kreslil a dělal design, aby to bylo hezké, a následně vytvořil něco pěkného, promyšleného.

Bylo mi 6-7 let, takže s tou firmou žiju celý život. Rodiče podnikali od rána do noci, takže jsme sem jezdili i o víkendech, běhal jsem tu mezi truhláři, později jsem si kutil doma v dílně a vyráběl si drobný nábytek. Potom jsem šel na střední školu na obor konstrukce a tvorba nábytku. Hrozně se mi to líbilo, a  protože to dělali rodiče, chtěl jsem to dělat taky. Začínal jsem být víc aktivní a pomáhal jim v počátcích třeba s vizualizacemi, které tehdy začínaly, a podobně. 

Jak byla firma velká?

Zpočátku měla asi 20 zaměstnanců. Rozjezd byl dobrý. Po rozpadu se hodně dotovalo příhraničí, především v Německu, kde se začaly vybavovat restaurace a hospody, a přinesly nám zakázky. Časem se však kontakty přerušily, a zakázky do Německa ustaly. 

U nás se rozjela velká éra bank, takže se naši z restaurací přeorientovali na bankovní pobočky. Banky chtěly ukázat, že mají peníze, takže si dělaly pěkné zasedačky a prostory pro klienty. Když začaly uvadat i banky, navázali jsme kontakt s napojením na klientelu s rodinnými domy. Začali jsme dělat luxusní zakázkový nábytek, kompletní byty a domy, úplně všechno a v tomto způsobu fungujeme doteď, zhruba 20 let. 

Táta designoval, co dělala máma?

Řídila lidi v truhlárně a ekonomiku. Táta jednal s klienty a připravoval návrhy. Od letošního roku šli konečně na důchod, docela dlouho přetahovali, a převzal jsem to naplno já, právě jsme se domluvili s Lukášem Klimčákem a táhneme to spolu. 

Rodiče už chtěli jít do důchodu pár let zpátky. Uvědomoval jsem si ale, že jeden člověk tento provoz nemůže utáhnout celý. Nejdřív jsme se bavili, že když nemám nikoho k sobě, že firmu prodáme. V té době tu Lukáš Klimčák sháněl prostor pro svoji sklářskou firmu (Klimchi, pozn. red.) a přišel se podívat. Bavili jsme se, že kdybych našel partnera, mohl bych firmu udržet, ale pro něj to nebylo aktuální téma. Partnera ani kupce jsem tehdy nenašel. Zůstali jsme ale v kontaktu a vídali se po Šenově. 

Až uzrál čas a on začal mít prostor, aby se do nás mohl vložit, tak jsme se domluvili, že se do toho pustíme společně. Je společník, jednatel, já se starám o výrobní část a on zajišťuje marketing, řeší finance. 

S Lukášem Klimčákem jste založili značku Faska?

Faska vychází ze slova fazeta, což je způsob upravení hrany. Tady na severu Čech se fazeta řekne fáska, a to nám dalo jméno. 

Pomůže vám brand propracovat se od zakázkové výroby k vlastnímu sortimentu?

Zakázkovou výrobu chceme dělat i nadále jako prestižní záležitost. K tomu chceme vytvořit značku a portfolio, abychom nespoléhali jen na zakázky.

Jaká je situace na trhu? Truhlářským školám ubývají studenti.

S lidmi je to slabší, ale prezentovali jsme se před koncem školního roku na místních truhlářských školách, aby se nám podařilo odchytit šikovné kluky. Povedlo se, máme dva a třetí nastoupí příští týden. Vyučíme si je a budeme tak nabírat každý rok. Je nutné odchytit ty, kteří mají skutečně zájem, a motivovat je.

Holky truhlařinu nedělají?

S holkami jsem se na školách nesetkal, ty jdou většinou spíš na ten design.  

Truhlařina je pěkná práce, s nástupem AI lidi přijdou o práci hlavou, takže je to perspektivní obor? 

Myslím si to. Obecně řemesla, elektrikáře a takové profese AI nenahradí. Mají budoucnost. Lidi k nám chodí, že by chtěli takovou skříňku, ale v jiných rozměrech, zájem je a nemáme o práci nouzi. Řemeslo má budoucnost.

Nevidíte zase nějakou perspektivu v Německu?Jak to vypadá v pohraničí dnes?

S Německem aktuálně nespolupracujeme, protože jsme ztratili kontakty, soustředíme se na český trh. Rodiče fungovali jen na základě doporučení, neměli nikdy žádnou reklamu. V tom jsme dnes dál a naše blízkost Německu je určitě příležitost, kterou se chystáme využít.

Došlo v oboru k technologickému nebo materiálovému posunu oproti vašim začátkům?

Určitě, máme tu jednodušší CNC stroje a rádi bychom se v tom rozvíjeli dál směrem k počítačem řízenému vybavení, lepšímu opracování lamin. Třeba laky jsou dnes kvalitnější a ekologičtější, ale dřevo je dost obdobné. Masiv, dýha jsou tu staletí. Pak jsou tu aglomerované materiály jako MDF (dřevovláknitá deska, pozn. red.), lamino, které od těch 90. letech zaznamenaly velký posun v dekorech. Od přírodního dřeva je skoro nerozeznáte.   

Kdo u vás navrhuje dnes?

Táta ještě pomáhá, ale kreslím hlavně já. Spolupracujeme s architekty, takže často dostáváme hotové návrhy a řešíme jen konstrukci. Mám tu ale na kreslení nového člověka, zaučuji ho a předávám mu mé vědomosti, takže se rozšiřujeme.

Co na Fasku říkají vaši?

Fandí nám, snaží se pomoct, jak můžou, aby se to rozjelo a přejí nám, ať to funguje. 

Jaroslav Kaiser ml. (na fotce vlevo) se narodil v roce 1984 v Želiezovcích na Slovensku. Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu Žižkov – obor konstrukce a tvorba nábytku a Technickou univerzitu v Liberci – obor architektura a urbanismus. Dva roky působil v architektonickém ateliéru Studio A.D.I. a od roku 2011 se věnoval konstrukční a návrhářské činnosti pro truhlárnu KID interier design. V roce 2014 spojil síly s Lukášem Klimčákem a transformoval rodinnou firmu do moderního podniku Faska.