Rekonstrukce jsou náročnější i proto, že nevíme, kolik se objeví kostlivců, říká Jan Vojtíšek ze studia AEIOU

Prosinec 28, 2021 | autor: Jan Gerych | Foto: Martin Zeman, Jakub Holas, studio AEIOU

Studio AEIOU nedávno zaujalo veřejnost nápaditou rekonstrukcí vily v Brně-Žabovřeskách, jež dala domu nové jméno Triangl. Studio letos oslavilo 10 let, a tak jsme vyzpovídali jednoho ze zakládajících partnerů Jana Vojtíška.

 

BRNO – Architektonickou kancelář studio AEIOU založili v roce 2011 Jan Vojtíšek a Jakub Staník. Nedávné desáté výročí bylo důvodem zastavit se a ohlédnout za vykonanou prací. Jaké projekty je potkaly, kam se za tu dobu posunuli, jak se proměnil trh a kultura zadavatelů? Jana Vojtíška jsme se zeptali také, v čem je jejich práce zvláštní a jestli je nutné staré budovy vždy zateplovat.

Nedávno jste oslavili 10 let na scéně, jak jste se za tu dobu vyprofilovali?

Nebyl to původní záměr, ale jsou to rekonstrukce. Nějak si nás toto odvětví našlo. Začalo to zakázkami od kamarádů, když jsme v roce 2011 začínali, chtěli po nás různé dostavby, úpravy. Zakázky od developerů a měst následovaly také, ale doteď se dá říct, že v našem portfoliu rekonstrukce převažují. Už to ale nejsou jen rodinné domy, ale taky kanceláře, společenská centra atd.

V čem jsou rekonstrukce specifické?

Jejich specifikum je, že jsou náročnější. Člověk se musí naučit víc o dřívějších řemeslech, způsobech výstavby. Potom, co to pochopí, vkládá do toho nové věci, technologie, materiály. Musí taky víc uvažovat nad celkovým budgetem, protože věci bourá a přemisťuje a musí si v nákladech držet větší rezervu. Když se pouštíme do projektování, tak nikdy nemůžeme s jistotou odhadnout, co se objeví. Může tam být plno kostlivců.    

Vidíte za deset let existence nějaký vývoj u zadavatelů? 

Určitě vidím posun. Hodně lidí uvažuje nad tím, kde chce bydlet. Jestli na periferii v novostavbě, nebo naopak někde v centru v budově s geniem loci. Často při tom rozplétají nějaké rodinné vazby. Stává se, že k nám přijdou kvůli rekonstrukci, protože doufají, že to bude o něco levnější, protože dům má základy, střechu a stěny. My se je pak snažíme vyvést z omylu, protože je to, jak jsem říkal. Ale už mají názor, nějaký vkus, je to i díky médiím, takže mají i vyšší nároky na nás, což je v pořádku. Mají větší přehled a ví, že už to nemusí být typové katalogové domy.

Taky je to dáno tím, že už máme nějaké reference, chodí za námi lidé informovanější, náročnější, ale taky movitější. Za tu dobu cílová skupina zbohatla a investuje víc.

Došlo k posunu v technologiích, zelených, udržitelných?

V rámci rekonstrukcí se nebavíme o pasivech, ale řeší se nízkoenergetická stránka věci. Lidé si uvědomují, že jdou do nějaké staré stavby s geniem loci a jsou ochotni ustoupit od zateplení. Ale ano, hlídají si to, myslí na způsob vytápění, rekuperaci, využívání dešťových vod a tak dále. Ekologie se za těch 10 let opravdu posunula. My musíme nějak rozumně spočítat návratnost, není to jen o vstupních investicích, ale taky o servisování a provozu, což jim vysvětlíme a bavíme se o tom. 

Trend je při rekonstrukcích staré budovy zateplovat. Na druhou stranu se říká, že staré domy bývají často lépe postavené než ty současné. Je tedy nutné vždy zateplovat?

Právě že není a u nás převažují realizace, kdy jsme budovu polystyrenem neoplášťovali. Převažují estetické důvody, protože to v těch případech nedávalo smysl a ten dům by to deformovalo. Týká se to například otvorů jako jsou okna a dveře, proporce se tím hodně deformují. Vždy se zatepluje střecha a podlahy v přízemí, v suterénu. Okna už jsou dnes trojskla. Toto se udělá, ale pokud má fasáda nějakou hodnotu, protože je na ní reliéf nebo zdobná štuka, tak tam určitě nemá smysl zateplovat. Pokud to stav budovy vyžaduje, tak se zatepluje, ale u nás se to nějakou náhodou týká méně projektů. 

Došlo za těch 10 let k nějakému posunu u architektů? Třeba v marketingu? Občas mě překvapí, jak předpotopní weby mají některé zavedené kanceláře, miniaturní, nevypovídající fotky se špatným rozlišením? Je marketing u nás potřeba, když je teď navíc stavební boom?

Marketing se vyvinul a v jisté míře je to nezbytná věc. My to řešíme přiměřeně. Projekt se snažíme prezentovat v celém jeho průběhu a pak srovnáním stavu před rekonstrukcí a po. Příběhy, které se odehrály během realizace nebo v procesu povolování stavby, uvádíme rádi. I u nás je to potřeba a mnoho studií si to uvědomuje. Ale je prezentace a prezentace. Někdy je to až násilné a do světa řvoucí, dá se to však dělat i decentně. Určitě je to ale aktuální téma a do budoucna to bude nezbytné pro všechny

V posledních pár týdnech už stavební boom trochu poklesl a vyčkává se, co bude dál. Ale před rokem s příchodem kovidu lidé začali přemýšlet co s úsporami, kam je uložit a letošní jaro byla skutečně velká poptávka. O mnoho více práce to ale nepřineslo. Bylo hodně zájemců, ale někteří zjišťovali a pak se třeba zalekli a nebo šli prostě k někomu dalšímu. 

Dokončujete farní centrum Lidečko, můžete nám projekt přiblížit?

Před třemi, čtyřmi lety se nám ozvala jedna římskokatolická farnost, že by chtěli zrekonstruovat faru a k ní přistavit víceúčelový společenský sál. Pokryl by různé aktivity sboru, jak církevní, tak obecní a užitek z centra by měli všichni. Byly by tam svatby, různé oslavy atd. Udělali jsme tedy projekt na dvě fáze – novostavba a rekonstrukce. V současnosti se dokončuje první fáze, v příštím se zahájí rekonstrukce.

Zadání byla víceúčelovost, multifunkčnost, variabilita, zčásti otevřený, zčásti uzavřený prostor, aby aktivity mohly probíhat celoročně. Navrhli jsme několik variant, studie se řešila dlouho, ale teď už jdeme do finále a všechny nás to těší. Mě nejvíc spolupráce s místními lidskými zdroji. Dovednosti místních řemeslníků – jsou hrozně šikovní a když se je k tomu podaří přesvědčit a nadchnou se pro to, tak jejich práce stojí skutečně za to.    

Farní dieceze zní jako konzervativní klient, přesto jejich multifunkční centrum vypadá poměrně odvážně, jaká byla spolupráce?

Zadavatelé byli trochu konzervativnější, zarytější ve svých představách. Chvíli to trvalo, ale nakonec se nechali přesvědčit. Hodně zlomová byla prezentace před sborem v kostele a další, když jsme vytvořili fyzický dřevěný model v měřítku 1:200. Když to tam tak hezky viděli na hmatatelném modelu, tak je to definitivně zlomilo. Pak už byli přesvědčení, že je to vlastně super. 

Někteří byli původně skeptičtí vůči formě, pojetí toho tvaru vzhledem k tomu, jak jsou konzervativnější, tak to na ně bylo asi až moc. Přesvědčilo je to dispoziční a provozní řešení. Když viděli, kolik variant použití tam je, jak je to variabilní a funguje to jak venku tak uvnitř.  

Je to zděná stavba smíšená s dřevostavbou a plechová krytina. Samozřejmě za dobu příprav projektu do toho vstoupil kovid, zamíchaly s tím vyšší ceny ve stavebninách, musely se dělat ústupky a volit některé levnější materiály, ale ve finále se to daří držet v duchu, v jakém jsme to navrhli. 

Měli jste ještě jiné zajímavé projekty?

V minulém roce jsme dokončili větší projekt kanceláří v Praze na Smíchově. Nedávno jsme se tam byli podívat, jednak jak to tam vypadá po tom roce, nás baví navštěvovat ta místa a dostat zpětnou vazbu od uživatelů, zaměstnanců a druhak s námi jsou tak spokojeni, že nás oslovili, abychom si vzali na starost rozšíření. Je to IT firma Melown Technologies, daří se jim, rostou, tak nás požádali o rozšíření kanceláří.

Vyzkoušeli jsme si větší projekt, developerský soubor 20 rodinných domků v Brně-Ivanovicích. To byla dobrá zkušenost, pozitivní i negativní, ale v daných podmínkách se nám to podařilo důstojně zvládnout. 

Co byly ty negativní zážitky?

Pokud je projektant prostředník mezi developerem a klientem, tak je to vždy složitější, než když přijde klient napřímo, má zadání a my mu šijeme ten dům na míru jako boty, nebo oblek. Je to daleko příjemnější a jednodušší vztah, než když je klient k nám donucen jít, protože potřebuje změny u svého projektu na klíč a bere nás jako prostředníka, rýsovače a ne architekta, což se u tohoto typu zakázek děje. 

Jakub Staník a Jan Vojtíšek, studio AEIOU

 

Za deset let naší existence se v každé pětiletce objevil nějaký zásadnější projekt, tak jsme zvědaví, co nás čeká v dalším desetiletí.

Studio AEIOU 

Jan Vojtíšek (*1983, Pelhřimov) je architekt, člen ČKA, společně s Jakubem Staníkem zakladatel architektonické kanceláře studio AEIOU. Vystudoval Fakultu architektury FA VUT v Brně, stážoval studijně i pracovně v Lisabonu. Společně s Jakubem Staníkem organizátor mnoha workshopů pro děti o architektuře a urbanismu.

Autor: Jan Gerych