Hyperzáchranáři, podzemní povodňové vodojemy a shinbashira; tokijské inovace v boji s živly, které může svět úspěšně převzít

TOKIO – Japonsko se potýká s tajfuny, zemětřeseními, extrémními dešti a dalšími pohromami tak často, že už jim ani nepřijdou neobvyklé. Great East Japan Earthquake před 14 lety vzalo životy téměř 16 tisícům lidí a 2500 se pohřešuje. Neznamená to však, že by se s tím lidé a úřady smířili. Naopak vynakládají značné úsilí na to, aby takovým neštěstím předcházeli a nebo je úspěšně zvládali. Tokijská radnice investuje nemalé prostředky do Tokyo Resilient Project, který spočívá v budování robustní infrastruktury a konstrukčních technologií odolávajícím zemětřesením a cvičí vynikající záchranné složky, které v krizi rychle zasáhnou.  

Protizáplavová opatření

V posledních letech v Japonsku napáchaly škody záplavy způsobené tajfuny a přívalovými dešti. Od 60. let minulého století zde probíhají revitalizace říčních koryt – rozšiřují se, aby lépe absorbovaly přívaly vody. V městských centrech jsou však tato opatření složitější, takže v Tokiu začali budovat regulační nádrže, které přebytečnou vodu dočasně pojmou.  

Do roku 2022 se vytvořilo 28 staveb – 16 povrchových rezervoárů, 9 podzemních vodojemů a tři podzemní tunely. Dohromady se do nich vejde zhruba 2,63 milionů kubických metrů vody, což si můžeme představit jako 8800 25metrových bazénů. Rezervoáry vznikly na pozemcích podél 12 řek, odkud se odstranila zemina, aby se tam řeky mohly vylít. Jakmile velká voda opadne, odteče i z rezervoárů, které standardně fungují jako biotopy, parky nebo dokonce rýžová políčka. 

Konstrukční technologie odolávající zemětřesením

Japonsko se potýká se zemětřesením po tisíciletí, ale od velkého zemětřesení v Kantu v roce 1923, jež zasáhlo přímo v tokijské metropolitní oblasti a vyžádalo si přes sto tisíc životů, způsobilo nesmírné škody na páteřní infrastruktuře, elektrickém vedení, vodovodní síti, stejně jako komunikacích došlo k velkým změnám v legislativě. Od té doby je Japonsko světový lídr v seismických standardech ve stavebnictví a v pokročilých technologiích, díky nimž tu většina budov po zemětřesení zůstává stát.

Platí to i pro Tokyo Skytree, nejvyšší stavbu v Japonsku. Vysílací a vyhlídková věž postavená v roce 2012 má 634 metrů a je třetí nejvyšší na světě. Jistotu jí dodává technologie středového sloupu shinbashira. V průměru má osm metrů a je dlouhý 375 metrů. K věži je připevněn ocelí do výše 125 metrů nad zemí, od tohoto bodu až do výšky 375 m není připevněn k věži samotné, je vnořen do olejového tlumiče – válce naplněného olejem. Olej uvnitř válce tlumí výkyvy jádrového sloupu při otřesech, takže nemlátí do věže. 

Ocelový rám těla věže a jádrový sloup jsou navrženy tak, aby se během zemětřesení vlnily v odlišných cyklech, což tlumí výkyvy věže jako takové až o polovinu. U Skytree byla tato technologie použita úplně poprvé. Konstrukce věže má příhradovou strukturu sestávající z ocelových trubek umístěných vertikálně, diagonálně a horizontálně tak, že jsou spojené do trojúhelníku. Tato struktura je důkladně propočítaná a navržená, aby ustála otřesy způsobené zemětřesením a tajfuny.

Tokyo Skytree funguje krom jiného jako důležité krizové centrum a nouzová zásobárna pro Sumida City. Je v něm sedm tisíc tun vody, jež mohou použít hasiči nebo může jít na topení či chlazení pro domácnosti. V neposlední řadě přenáší signál a rádiové vlny do postižených oblastí. 

Hyperzáchranáři

Velké zemětřesení v Kóbe, jež zasáhlo Japonsko v roce 1995, nezpůsobilo jen požáry, pobořilo množství budov a celých silnic. Standardní hasičské jednotky nebyly na komplikované záchranářské situace vybavené, ukázalo se, že kromě speciálního těžkého vybavení a detektorů přeživších, jim chyběl i odpovídající výcvik. 

Hned následujícího roku proto vznikly speciální požární záchranné složky známé jako hyperzáchranáři (HZ). Aktuálně slouží v pěti z deseti tokijských hasičských okrscích a jsou vždy připraveni okamžitě reagovat na velké pohromy, které spadají do jurisdikce Tokijského hasičského oddělení. Pravděpodobně nejkomplexnější útvar 6HZ má štáb v Adachi City. Tento okrsek je obklopen dvěma velkými řekami, takže mezi jejich povinnosti spadá i vodní záchranářství. Na rozdíl od ostatních jednotek mají proto vybavení jako vodní skútry, nafukovací čluny a speciální záchranné čluny, které uvezou až 20 lidí a zvládnou i invalidní vozíky. 

Tato jednotka je taky vybavená nejpokročilejším záchranným vybavením jako jsou podzemní zvukové detektory a elektromagnetické detektory přeživších a disponují těžkou technikou, kterou běžné hasičské stanice nemají. Její příslušníci s tímto zařízením trénují všemožné typy záchranných situací na denní bázi.    

Hyperzáchranáři se normálně vysílají do čtvrtí, kde mají stanice. Ovšem při velkých pohromách mohou být vysláni i do jiných prefektur jako součást pohotovostních hasičských jednotek. 6HZ sloužili při katastrofách jako byly zemětřesení a tsunami v Tóhoku v roce 2011, přívalové deště v regionech Kanto a Tóhoku v roce 2015 a zemětřesení na poloostrově Noto v loňském roce. 

Někteří příslušníci jsou také členy Japonského protikatastrofického týmu, jenž zřizuje japonská vláda a vysílá ho při velkých událostech do zahraničí. Příslušníci 6HZ tak odletěli pomáhat po mnoha velkých zemětřeseních včetně Nového Zélandu (2011), Nepálu (2015), středního Mexika (2017), východního Taiwanu (2018) a jihovýchodního Turecka (2023). 

Ochrana před povodněmi

Tokijský přístav je mezinárodní obchodní hub, jenž slouží jako základna průmyslu i každodenních životů 40 milionů obyvatel města. Je umístěn v nejzazším bodě Tokijské zátoky, jejíž mělké vody z něj ve spojení s blízkostí moře dělají obzvláště zranitelné místo vůči povodním. Asi 20 % tokijských okresů (124 km² a 1,5 milionu rezidentů) se nachází pod přílivovou linií moře. Proto neustále probíhá budování pobřežních ochranných zařízení – přílivových bran, vnitrozemních vpustí, hrází a čerpadel. 

Zátoka je chráněna přílivovou liniovou bariérou sestávající z 15 bran, 21 záplavových valů a asi 60kilometrové nepřerušované mořské zdi. Tento hrázní systém o výšce šesti až osmi metrů chrání obytné oblasti. Při tajfunech, zemětřeseních a dalších pohromách aktivuje záplavové brány a valy Storm Surge Management Center z centrály v Tokijském přístavu. Za běžných okolností je obojí otevřené, aby se dovnitř dostaly lodě a mohla plynout voda z okolních řeky. V kritických chvílích se ale brány a valy okamžitě uzavřou a působí v součinnosti s mořskou zdí.

Storm Surge Management Center disponuje monitorovacím kamerovým systémem a signalizací, díky nimž může kontrolovat nečekané situace a vše ovládat na dálku. V plánu je implementace AI kvůli lepšímu predikčnímu modelování krizových situací a včasnému varování.

Tokyo Updates