Hřiště Prior učí děti za hranicí komfortní zóny
- 7. září 2022
- Realizace
- Design
- autor: Jan Gerych
- Foto: Bet Orten a Josema Cutillas
LOGRONO, ŠPANĚLSKO – Mezinárodní festival architektury a designu v severošpanělském Logroñu Concéntrico se zabývá urbánním prostředím a městem. Letos uvedli instalaci Prior od českého SKULL Studia, jež se pohybuje na pomezí uměleckého díla ve veřejném prostoru a pohybově-výukového hřiště pro děti.
Dětská hřiště jsou důležitou součástí městských čtvrtí a místem, kde se schází a tráví volný čas všechny generace. Z pohledu designu (estetiky i funkce) jsou ale mnohdy velmi zanedbaná a svým návrhem neodpovídají specifikům místní architektury. Hřiště Prior je instalované v proluce zpřístupněné festivalem pouze letos. Na podzim začne na pozemku stavba technologického centra navrženého proslulým architektem Kengo Kumou.
„V návrhu objektu Prior využíváme poznatky neurovědních oborů a posouváme herní funkci hřiště do roviny rozvoje dětských schopností, učení a vnímání uměleckého díla. Naším cílem je pracovat s dětmi při přirozeném procesu hry,” říká autor objektu Matěj Hájek.
Barevná kompozice díla je navržena s účelem výrazného působení na zrakový smysl. Přímé plné barvy kladené v nepravidelném rytmu, jedna vedle druhé, vibrují, až oči přecházejí. Návštěvník je uváděn do neobvyklé situace, která spouští adaptační proces organismu. Adaptace je klíčový mechanismus, který spojuje hru, učení a vnímání uměleckého díla. Další úroveň hry se odehrává za pomoci brýlí s barevnými filtry. Návštěvníci mohou zakusit rozdílnou zkušenost vnímání barev a prostoru za pomoci úmyslně vyvolaného optického klamu.
Barvy v kombinaci s prostorovým schématem dráždí a vyvádí z rovnováhy lidské vnímání. Náš mozek se orientuje v prostoru na základě priorů. Ty si lze představit jako kotevní body, které si utváříme pomocí našich smyslů jako je zrak, hmat nebo sluch. Okolo těchto kotevních bodů si pak utváříme naši představu o stavu fyzického světa (obraz světa kolem nás si mozek do velké míry domýšlí). Pokud je tento obraz odlišný od skutečnosti, mluvíme o predikční chybě. Mozek si tento stav může uvědomit a dává impuls k nové interpretaci okolního světa.
Záměrem instalace je stimulovat fyzický a mentální aparát tak, aby v neobvykle vyšší míře spouštěl proces predikčních chyb a tím vyváděl účastníka za hranici komfortní zóny. Z poznatků výzkumu o procesech učení pramení fakt, že právě za hranicí komfortní zóny je učení násobně efektivnější.
Instalace je navržena jako stavebnice, jež sestává ze tří základních bloků: nakloněné roviny, kvádru a krychle. Návaznost jednotlivých bloků umožňuje pohyb po hřišti. Vzniká tak obdoba opičí dráhy, tedy prolézačky, jež slouží jako herní prvek. Rozměry bloků jsou optimálně navrženy vzhledem k proporcím dětské figury a modulární charakter instalace umožňuje úpravu kompozice dle konkrétního prostoru.