Gró naší práce je tisknutí triček od rána do večera, ale dají se vymýšlet i jiné lumpárny, říká Michael Kremláček z HW Prints

BRNO – Vyrostli na lokálních značkách Girls Without Clothes nebo Cult of the Road, dnes tisknou Tima, merche pro Národní divadlo v Praze i moderátorky 3V1. O kouzlu i limitech sítotisku jsme si v dílně na Mlýnské povídali s Michaelem Kremláčkem, zakladatelem HW Prints. 

Letos je to deset let, co Michael Kremláček, tehdy ještě společně s grafickým designérem Michalem Ondráčkem pod značkou Horsewag, vytvořili první tisk. „Tou dobou jsme hodně sledovali Vladimíra 518 a Big Boss, kteří pod sebou měli studio Analog Bros, kde se tiskly sítotiskové plakáty. A my jsme to chtěli dělat taky. Šťastnou náhodou nám spadl do klína prostor v Medlánkách a pustili jsme se do toho. Proces tisknutí mě chytnul, Michal chtěl zůstat víc u grafiky, rozdělili jsme se,” vzpomíná Michael. Z Horsewag tak vzniklo HW Prints zaměřené už zejména na textil. 

Aktuálně ve své dílně na Mlýnské HW Prints tisknou zakázky pro klienty z celé republiky. „Věnujeme se ale i takovým vlastním bokovkám, ty tiskneme vyloženě pro radost, jedná se hlavně o plakáty. Čas od času děláme trika s naším vlastním designem, naposledy jsme tiskli limitku k mezinárodnímu dni štěstí. Ale gró naší práce je tisknutí triček od rána do večera,” popisuje s úsměvem Michael Kremláček.  

Pět let dokázal Michael držet podnik v jedné osobě. Po přesunu do Lycea na Šujanově náměstí k sobě přibral prvního kolegu a jeho tým i dílna se dále rozrůstají: „Postupně nám to tu roste, nicméně já to moc netlačím, zkrátka vykrýváme práci, která se na nás valí. Nemám žádné obrovské ambice, jsem spokojený s tím, jak to je. Moc rád tisknu pro malé brandy, to je vždycky hrozně fajn, spolupracovat s kreativními lidmi, kteří si dávají záležet, aby bylo vše vyladěné. Jsme na to pyšní, jmenovitě třeba na merch pro kávový brand Industra, který je fakt povedený. Těší mě přijít do Industry a vidět, že ho všichni mají na sobě.” 

A v čem se HW Prints liší od jiných podniků zaměřených na sítotisk? „Textilní sítotisk byl v Česku typicky sport porevolučních podnikatelů, my už jsme jiná generace. V Brně se za posledních pár let dějí skvělé věci a já jsem moc rád, že se z HW Prints stala taková brněnská sítotisková dílna, na kterou se obracejí značky, jenž dělají skvělé projekty. Taky je potřeba říci, že z mé generace něco podobného nikdo moc nedělá. Začátek je náročný zaprvé fyzicky a zadruhé je to řemeslo, které se člověk musí naučit,” vysvětluje Michael. 

Procházíme společně dílnou a zastavujeme se v malé temné místnosti, kde celý proces sítotisku začíná. Místnost funguje podobně jako temná komora na vyvolávání fotek: „Tady vidíte síta, rámy, na které natahujeme světlocitlivou emulzi, následně vezmeme film, kde je černě vytištěná grafika, přiložíme na síto, osvítíme. Místa, na která dopadne světlo, zatvrdnou, následně vymyjeme, co není zatvrdlé. Žlutými místy může pak projít skrz barva. Tímto způsobem se musí natisknout zvlášť každá barva, přičemž na textil je možné použít maximálně čtyři barvy. Během celého procesu vzniká spousta kouzelných momentů, třeba právě ten, kdy se vyrobí síto a grafika poprvé vykoukne,” popisuje tiskař. 

Jiným způsobem se tisknou plakáty, tady omezení na čtyři barvy neplatí a je možné je skládat. „U plakátu trvá celý proces déle než u trička, sítotiskový plakát tím získává mnohem větší přidanou hodnotu než digitální tisk. V Česku je zatím málo umělců, kteří se tomu věnují, ale na západě existují větší dílny poskytující rezidence umělcům. Ti projdou tiskařským workshopem a následně si tisknou si sami svoje printy,” vysvětluje Michael. 

Atraktivita takových tisků může spočívat třeba v tom, že pro fanoušky umění představují dostupnou alternativu nákladných uměleckých děl. Sítotiskové plakáty vznikají zpravidla v limitovaných sériích, HW Prints tiskli například dílo od brněnského streetartisty Tima: „Jednalo se o známý nápis Limited Edition s obrázkem planety Země. A výroba síta byla překvapivě jednoduchá, protože Timo při výrobě použil tu stejnou šablonu jako v ulici, nasprejoval ji černým sprejem na film, který používáme na osvit. My jsme to následně vysvítili na síto a vlastně jen zkopírovali. A za dva měsíce to bylo vyprodané. Jak vidíte, dají se vymýšlet lumpárny všemi možnými směry,” uzavírá Michael s úsměvem. 

HW Prints

Mlýnská 65, Brno