Doba pyramid je sice pryč, ale základem nejefektivnějšího chladícího systému budov je patent starý 85 let

BRNO – 15. února 1891 se narodil vizionářský krajinářský architekt a vynálezce živých stěn Stanley Hart White. Přední zástupci udržitelné architektury pomocí hashtagu #GreenWallDay po celém světě oslavují jeho dědictví. 

První patent na živou stěnu tohoto vynálezce spatřil světlo světa už v roce 1938, přesto se tato technologie stala běžnou záležitostí až v tomto tisíciletí. Již několik desítek let získávají zelené stěny na popularitě po celém světě a stávají se stále většími, velkolepějšími a sofistikovanějšími. A to z jednoho prostého důvodu. Na světě ubývá zeleně a země se přehřívá.

„Příčin pro změnu klimatu je mnoho. Mezi ty významnější patří odvětví stavebnictví, kde je velký potenciál pro zlepšení.“ vysvětluje Simona Kalvoda – ředitelka České rady pro Šetrné budovy, která již přes 10 let vede české stavebnictví k udržitelnosti a pokračuje: „Přes 30 % emisí produkují budovy, a to po celou dobu svého životního cyklu. Provoz budovy představuje dlouhodobě vysokou emisní zátěž a zelené střechy a fasády jsou jedním z řešení, jak toto zatížení snižovat“.

Důsledky tohoto invazivního přístupu pak již několik desítek let vidíme všude kolem nás – rostoucí teploty, úbytek vody a přehřátá města. Jak uvádí David Wallace-Wells ve svém bestselleru Neobyvatelná planeta [0], lidé jsou, stejně jako všichni savci, tepelné motory. Přežít pro ně znamená neustále se ochlazovat. K pěti nejteplejším létům v Evropě od roku 1500 došlo po roce 2002 a panel IPCC varuje, že při současné míře emisí, nás do roku 2100 čeká oteplení o cca 4 °C. Při takovém oteplení budou smrtící vlny veder v roce 2003, kdy denně umíraly 2000 lidí, představovat běžné léto.

 „Za jasných dnů od jara do podzimu dopadá na jeden metr čtvereční až 1000 W sluneční energie. Běžně užívané tepelně odrazivé materiály odráží až 30 % této energie – tím se přehřívají a teplem, které nazýváme „zjevné“, ohřívají i okolní vzduch, který stoupá rychle vzhůru a odnáší veškerou vlhkost a vysušuje okolí. Piloti tento jev nazývají „termika“ a nikdy jej nenajdeme například nad lesem,“ vysvětluje doc. RNDr. Jan Pokorný, CSc. a dodává: „A víte proč? Protože pokud sluneční energie dopadá na rostliny, je efektivně zužitkována na ochlazení. Pouze 1 % paprsků rostlina využívá ke tvorbě další biomasy – ke svému růstu. Zbytek investuje do výparu vody. Jeden metr čtvereční rostlin tak své okolí chladí výkonem až několik set wattů. Příroda je nejlepší chladící technologie.“

„V momentě, kdy zeleň nahradíme něčím jiným, je jedno o jakou stavbu jde – jestli barák, halu na louce nebo parkoviště, všechen ten původně obrovský chladící výkon v podstatě vyměníme za rozpálený radiátor. [1] A teď si ty radiátory představme ve vztahu k faktu, že v Česku denně mizí 15 hektarů půdy,“ vysvětluje Libor Musil - zakladatel rodinné technologické společnosti LIKO-S, která stojí za produkcí zeleného prototypu kancelářské budovy LIKO-Noe® a svého času první živé, industriální živé haly na světě LIKO-Vo. Obě stavby jsou kompletně pokryté rostlinami – zelenými fasádami. Díky pokrytí vertikálních ploch těmito produkty je nyní na místě ještě více zeleně než před stavbou samotnou. „Tyto systémy již dávnou nejsou okrajovou záležitostí. S každou novou stavbou bez těchto technologií ztrácíme šanci adaptovat se na nové klimatické podmínky a něco s nimi dělat,“ ukončuje Musil.

Významným ambasadorem tohoto směru stavění a osobností odpovědnou mimo jiné i za návrhy obou zmíněných slavkovských staveb je architekt roku 2020 prof. Ing. arch. Zdeněk Fránek: „Stavíme ve světě, který je tvořen přírodou. A každá stavba je brutálním zásahem. Lze říci, že jde o „zničení“ kusu krajiny. Proto co si z přírody bereme, je potřeba na stavbu navrátit. Je to věc odpovědnosti. Každá stavba v historii musela zohledňovat existenci srážek a pracovat s nimi. Architektura i stavění se od těchto principů postupně odvrátily navzdory tomu, že jde o naprosto základní funkci,“ vysvětluje.

„Nelze ale ignorovat také estetickou stránku věci. Mít stavby zahalené v zeleni je prostě krásné a inspirace v lidovém stavění předchozích národů je jasně cítit. V kultivovaném západním světě je tento návrat k původním metodám obrovský trend. Iniciativa, ze které mám občas pocit, že funguje všude jenom ne u nás. Berte to tak, že doba pyramid je pryč – tím myslím doba samoúčelných, megalomanských staveb. Teď přišla doba Zahrad Semiramidiných.“

Pokud vrátíme rostliny všude tam, kam lze, eliminujeme potíže s globálním přehříváním našich měst a nedostatkem vody. Systematický postup tímto směrem v podobě příkladů státní podpory lze již v posledních letech pozorovat napříč celým světem. Nezbývá než doufat, že se podobná iniciativa bude dále intenzivněji rozrůstat i u nás. 

LIKO-S

Zdroje: 
[0] Neobyvatelná země, David Wallace-Wells, ISBN: 978-80-275-0254-7
[1] ČT24, ČTK | Místo polí beton. Denně v Česku zmizí 15 hektarů půdy