50 litrů helia a nasvětlené, ozvučené létající objekty v areálu Káznice slibuje organizátor Ghettofestu

Květen 13, 2022 | autor: Jan Gerych | Foto: Petr Soldán

Pouliční festival pro všechny pořádaný už jedenáctým rokem ve vyloučené lokalitě brněnského Bronxu proběhne letos v sobotu 4. června. Po kovidovém intermezzu se vrací v plné parádě.  

 

BRNĚNSKÝ BRONX – „Bude hudba, výstavy, přednášky, projekce, divadlo, exkluzivní performance, pozvali jsme místní rappery, doufáme, že vytvoříme vibe, na který jsou lidi zvyklí z předchozích ročníků, říká za organizátory David Oplatek, jehož jsme požádali o rozhovor k blížícímu se 11. ročníku Ghettofestu.  

Loňský ročník poznamenal kovid, takže místo obvyklého festivalu proběhla městská hra. Veřejnost se při ní podívala na místa v lokalitě, kam by se normálně nemohla dostat. 11. ročník Ghettofestu se zase vrací k formátu pouličního festivalu na obvyklých místech, tedy do parku Eugena Horvátha na Hvězdové ulici, na plácek pod platany, do Muzea romské kultury a Káznice na Bratislavské. Proběhne v sobotu 4. června. 

V pátek předchází vernisáž francouzských vizuálních umělců, kteří tady budou týden připravovat projekt Káznice Exposition. Nebudu prozrazovat detaily, ale obnáší to 50 litrů helia a nasvětlené a ozvučené létající objekty v areálu Káznice,” láká David Oplatek.  

Festival připravuje spolek Tripitaka a lidi kolem, umělecký ředitel je Pavel Strašák. Přidává se centrum Platan pro lidi s dlouhodobými psychickými potížemi, které vzniklo v roce 2020 právě v Káznici. 

Budeme tu mít psychojurtu, kde se lidé budou moci dozvědět o činnosti centra a aktivitách, které tu provozujeme. Hodně se věnujeme tématu duševního zdraví a jeho udržení v době postkovidu. Je to velké téma i v souvislosti s destigmatizací, protože zbláznit se může každý i v důsledku životních událostí. Jsou to ale věci, které se dají léčit, nebo se s nimi dá žít,” vysvětluje David Oplatek.

Co nového v Káznici? Město zde původně chtělo vybudovat kreativní centrum, mezitím jinde zprovoznilo kreativní hub Kumst, jenž funguje výborně, co Káznice? Potvrzuje se tu teze o trendu zdola organizovaných iniciativ, které to tu oživují?

Snažíme se o to od začátku Ghettofestu, kdy Káznice sloužila festivalu jako zázemí, přestože ještě nebyla otevřená veřejnosti. Od roku 2018 už tu máme napevno vybudovanou základnu, kterou postupně rozšiřujeme např. o ateliéry. Ukázalo se, že je jich ve městě nedostatek, je po nich velký hlad. Máme tu pak rezidenty, kteří nejen tvoří, ale taky pořádají výstavy. Káznice Exposition je jeden z příkladů, kdy se nám sem daří zvát i zahraniční umělce, konkrétně Hynkovi Skotákovi, jenž tu má ateliér. Připravil i tuto rezidenci pro pařížské umělce Erica Lorrrého, Florenta Colauttiho a Alexandra Urbraina, kteří tady od 30. května do 3. června budou chystat site-specific instalaci. 

Káznice tím ožívá, stavíme alternativu plánům města, které jsou zatím spíš především na papíře. Hodně se projektuje, v roce 2018 z mezinárodní architektonické soutěže na adaptaci areálu vyšel vítězně ateliér KAVA, který na tom skutečně dál pracuje. Projektově se tedy věci dějí, ale realizace je v nedohlednu. 

Pomalu rozjíždíme projekt na revitalizaci objektů kulturního dědictví podpořený z Norských fondů. V následujících dvou letech bychom chtěli sestavit plán pro Káznici tak, jak vidíme možné aktivity my, ale i další lidi, kteří sem chodí zkoušet, nebo tu sídlí, realizují tu své aktivity, jsou s Káznicí spojení a chtěli by tu nadále něco podnikat. Snažíme se je dostat do skupiny, které pracovně říkáme Smečka a zúročit naše zkušenosti za posledních 5 let, co tu jsme a vymyslet taky co dál. Součástí projektu je zpracování projektové dokumentace na další prostory Káznice včetně části, která by se podle původního projektu měla bourat. V rámci dočasného využití bychom tady chtěli dál rozšiřovat aktivity, protože tu třeba od výtvarníků organicky vznikla poptávka po galerijním prostoru, je tu poptávka po pohybovém studiu, které by umožňovalo taneční aktivity a pracujeme ještě s konceptem prodejní galerie nebo art shopu. 

Co říkají zahraniční umělci na lokalitu?

Je to různé. Někoho zaujme objekt Káznice, ten areál je obrovský, zabírá celý domovní blok. Jiného zaujme lokalita, kde se nacházíme. Je to zajímavá čtvrť, pestrá a divoká lokalita s postindustriálními stopami. Jedním z témat letošního Ghettofestu je reflexe změn ve čtvrti, kde se nacházíme. Všimne si toho každý na první pohled, probíhá tu čilý stavební ruch a je tu řada nových uměleckých děl.  

Je možnost se ještě do Ghettofestu zapojit?

Je to možné a žádoucí. Ghettofest je postavený tak, že je otevřený aktivitám zvenčí. Dáváme prostor lidem, kteří tu chtějí něco předvést. Dlouhodobě třeba spolupracujeme s romskou televizní produkcí Tuke TV, která tu bude realizovat jeden seminář. Další je menší filmová produkce Media Voice. Ta zde uvede svůj oceněný dokument Ako som sa stala partizánkou, v němž romská autorka pátrá a mapuje osudy své rodiny během druhé světové války na Slovensku. 

Řada dalších aktivit se ještě vyskytne. Naši dlouholetí partneři Muzeum romské kultury chystají program ve svých prostorech, Amnesty International a Knihovna Jiřího Mahena taky připravují program, který proběhne v parku, Divadlo Líšeň uvede obnovenou premiéru pohádky Paramisa, což romsky znamená pohádka. Na tom je zajímavé, že v hlavních rolích obnovené premiéry vystoupí děti herců původního souboru. Dáváme prostor i místním muzikantům a umělcům, zahrají kapely, které zkouší v Káznici - brněnští Brazilci, romští rappeři, expati Pets vs. Cats z Francouzské a další. Bude to zajímavé.

Oblast brněnského Bronxu se hodně proměnila, posunul se za tu dekádu někam i étos festivalu?

Původní spirit festivalu se podařilo zachovat, pořád platí podtitul pouliční festival pro všechny. Je maximálně přístupný, je to festival za dobrovolné vstupné a pořád se odehrává v prostředí té nejvíce sociálně vyloučené romské lokality v Brně. Spolupráce s místními aktéry včetně romských organizací jako Drom, IQ Roma Servis, Muzeum romské kultury, nebo i s jednotlivci a různými partami je zachovaná. Stejně jako v předešlých letech bude letos samostatná romská scéna, kterou sestavujeme ve spolupráci s respektovaným romským muzikantem Gejzou Horváthem, jenž pod hlavičkou IQ Roma Servisu vede několik kapel. Máme rozjetou spolupráci s Amaro Records, to je nahrávací studio na třídě Milady Horákové a podporuje začínající romské umělce hlavně z oblasti hip hopu. I ti tu mají mít vystoupení, takže romská linka je zachovaná. 

Do toho se taky snažíme reflektovat, co se ve čtvrti děje. Přestože v očích řady lidí je to romská čtvrť a romský element tu je hodně silný a výrazný, je mnohem pestřejší. Snažíme se ukazovat i další prvky, které tu jsou. Pomáhá nám, že se z Káznice stal docela otevřený kulturní prostor, řada umělců a kapel ji využívá ke zkoušení a produkci, takže máme z čeho čerpat. 

Vyvinula se někam situace Romů za těch 10 let? Teď na pozadí situace ukrajinských romských uprchlíků, kteří skončili neslavně na trávníku před hlavním nádraží, to vypadá, že se situace moc nezměnila.

Nemáme žádná tvrdá čísla. Člověk, který tu byl naposledy před 10 lety a přijde teď, uvidí velký rozdíl – kolik je tu nových a opravených staveb. Kdo přijde poprvé, pořád tu lokalitu bude na první pohled vnímat jako divokou, neupravenou, možná i nebezpečnou. V tomhle ohledu se toho zas tolik nezměnilo. Na případě romských uprchlíků z Ukrajiny je vidět, že se na jednu stranu daří integrace, na druhou stranu je stále příliv i těch nejchudších lidí. 

Mrzí mě, že chybí data o domech v soukromém vlastnictví, které byly dříve obývané chudšími lidmi a dnes jsou po rekonstrukci. Původní nájemníci byli vystěhováni a už se tam nevrátili. Důležité proto je, že stále velkou část bytového fondu v lokalitě vlastní město, které ty byty naštěstí neprodává, takže je to pro řadu lidí jakási záruka dostupného a stabilního bydlení. Taky je to předpoklad, že tu nedojde k nějakému etnickému vyčištění čtvrti a že si zachová svůj charakter a pestrost, které jsou zajímavé. Autenticita může zůstat zachována a dá se to kultivovat tak, aby se tu lidem dobře bydlelo, aniž by musela většina z nich odejít.

Ghettofest

Autor: Jan Gerych

Nastavení ukládaní cookies

Používáme cookies k personalizaci obsahu a reklam, k umožnění funkcionalit sociálních sítí a k analýze provozu webových stránek. Informace o provozu a užívání webových stránek Vámi jsou sdíleny s našimi sociálními sítěmi, reklamními a analytickými partnery, kteří je mohou kombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které o Vás sesbírali při užívání jejich služeb.

Vlastní

Vlastní nastavení cookies