Blue
Green

Přepínejte mezi tématy z kanceláře nebo pro zelená řešení.

FRÁNEK: Průmyslové stavby jsou vulgární ke krajině. Živá hala LIKO-Vo je výjimkou

Brněnský architekt Zdeněk Fránek je autorem řady pozoruhodných realizací, ale i inspirativních myšlenek. Jednou z nich je ohleduplnost ke světu, ve kterém žijeme. Tu sdílí s Liborem Musilem, zakladatelem slavkovské společnosti LIKO-S. Společně vytvořili unikátní průmyslovou halu LIKO-Vo, která využívá řadu zelených technologií, mimo jiné zelené střechy a fasádní kořenové čističky.  

Pro společnost LIKO-S jste už navrhnul zelenou experimentální budovu LIKO-Noe, haly nicméně nepatří mezi vaše obvyklé realizace. Co vás přesvědčilo ke spolupráci na výrobní hale?

Přesvědčila mě minulá spolupráce, názory investora Libora Musila na klimatickou situaci a vůbec jeho životní filozofie. Je téměř totožná s mojí. Je jí existence v ohleduplnosti a skromnosti, respektu ke světu, ve kterém žijeme. Co se týče mých realizací, žádné obvyklé nemám. Řeším architektonicky všechny stavby, které mají smysl. Nové průmyslové stavby v Česku jsou většinou orientované pouze na rychlý zisk, vulgární ke krajině, bez známky architektonických ambicí, nebo alespoň snahy majitele se kultivovaně prezentovat. Můžeme jen s obdivem hledět na průmyslové areály a stavby minulosti.

Lze říci, že je LIKO-Vo unikátní v kontextu české nebo i světové architektury?

Je unikátní právě v té ohleduplnosti, v uvědomění si, že v přírodě jde do tuhého. Většina lidí je tak otupělých konzumem, že to nevnímá. Už teď jsou jasně patrné známky umírající přírody. Tato hala se to pokouší zachránit, ale je jediná. Zatím jediná a tím naprosto unikátní. 

Jak je zkonstruována živá fasáda a jak funguje?

Já mám přesnou představu, ale je to know-how investora. Z hlediska architektury šlo o to navrhnout budovu co nejšetrnější, se zelenými svislými stěnami a zelenou střechou a podřídit ji vodnímu režimu dané technologie – tj. kořenové čistírně odpadních vod a vodnímu režimu, který se osvědčil při stavbě LIKO-Noe. Ta perfektně funguje a stavba i její okolí jsou plné života.

Design haly působí neobvykle až futuristicky – jak jste k němu dospěl?

Architektura to není ani moc futuristická, je přirozená a řekl bych v něčem i tradiční, podobá se mým halám a stavbám vůbec. Geometricky se jedná o řadu výsečí z jehlanů. Ty jsou do sebe „harmonikovitě“ zasunuty tak, aby v mezerách mezi jehlany vstupovalo do interiéru maximum severního světla, ale ne slunečního tepla a interiér se nepřehříval. Na jih jsou pak orientovány zelené plochy, které stíní stavebním konstrukcím a brání přehřátí. Z jižní strany je objekt do půlky v podzemí, a zemina tak opět chrání interiér před přehřátím. Ukazuje se, že vrátit přírodě to, co jsme si desítky let brali z plna hrdla, bude velmi náročné. Smutné je, že co je přirozené, tedy blízko přírodě, a mělo by být běžné, dnes působí futuristicky a nezvykle. Takže přirozené je nezvyklé. To jsme celí my. 

Přinesou v dlouhodobém měřítku zelené technologie úsporu nákladů? Je reálná, nebo jde o vyjádření ekologické image společnosti?

K tomu mohu říci jen to, že vývoj těchto staveb je vývoj prototypů. Je to mnohonásobně náročnější, než stavět obyčejnou halu pro výrobu a byznys. Je to velmi sofistikovaný systém, kde vlastní výkonné technologie jsou rutinou oproti systému tepelné stabilizace vyvinutého pro naše dvě stavby LIKO-Noe a LIKO-Vo. Reálnost úspornosti a šetrnosti technologií je věcí měření, obě stavby slouží také tomu, aby tuto reálnost prokázaly.

Dá se odhadnout, jaké dopady bude mít hala na okolní prostředí?

To je vidět v okolí LIKO-Noe. Kdy v okolí stavby bují fauna a flóra tak, jak dnes uvidíte jen v botanické nebo zoologické zahradě. A opravdový zážitek je klima uvnitř Liko-Noe, které nemá tradiční klimatizaci a i při venkovních vedrech je uvnitř příjemná teplota.

Do jaké míry je možné měnit velikost projektu?

Bez omezení. Vlastně je tomu určen, aby ty technologie šly použít v mini měřítku, třeba na trafice, až po městské globálně krajinné měřítko použitelné všude. Jde přece o to dát zpět přírodě více místa, když už jsme vše vzali. A snad to člověk, ten omyl v přírodě, co nejdřív pochopí.

 

Zdeněk Fránek

  • 1961 narozen v Boskovicích
  • 1980–1985 Fakulta architektury VUT v Brně
  • 1989 zakládá Zdeněk Fránek architect & associates
  • 2012 děkan Fakulty umění a architektury na TUL Liberec

 http://franekarchitects.cz