Fenomenální Dieter Rams: k preciznímu designu elektroniky dopomohl i design nábytku

Při každodenním poslechu rádia či pouštění gramofonu prsty automaticky míříme k tlačítkům a regulátorům hlasitosti. Není potřeba nad tím dlouze přemýšlet, Dieter Rams totiž všechno přemýšlení udělal za nás. Fenomenální designér a milovník minimalismu loni oslavil devadesátiny, velikost otisku, o který se v produktovém designu postaral, se času ale kompletně vymyká.

Přestože je jméno Dieter Rams neoddělitelně vtěleno do vizuální identity produktů značky Braun, jeho filozofie a jedinečná schopnost přetvořit ideu ve skutečnost daleko přesáhly zdi jmenované společnosti. Rams změnil principy designu elektroniky natolik, že lze jen stěží najít návrh kalkulačky, termostatu, rádia, zubního kartáčku nebo holicího strojku, který by z jeho tvorby nečerpal.

Málokdo by ale tipoval, že k obdivuhodné přímočarosti, revoluční univerzalitě a praktičnosti návrhu elektroniky dopomohlo odvětví pro Ramse méně typické – design nábytku. Sám německý designér a akademik často upozorňoval, že se nerad soustředil pouze na jednu dráhu. Proto se po dvou letech působení ve firmě Braun rozhodl rozšířit svůj zájem směrem, který vlastně původně začal studovat. V cestě mu nestál ani samotný Erwin Braun, jelikož správně předpověděl přínos, jaký rozkročení Ramsovy tvorby Braunu vynese. 

Abychom Ramsově tvorbě porozuměli nejlépe, musíme se na ni dívat celistvě, přesně tak totiž průmyslový designér i přemýšlel. Více než jednotlivé objekty zkoumal situace a prostředí, do kterých budou spotřebiče či nábytek zasazeny. Od rádia přes křesla a policové systémy – vše tvořil jako jednotlivé dílky skládačky, pomocí kterých chtěl vytvořit logický a fungující prostor k žití.

Ramsova genialita se tedy jednoznačně odvíjela od porozumění potřebám moderního člověka. S každým návrhem zdokonaloval vlastí recept, jehož výsledkem byl velmi nekomplikovaný, esteticky výjimečný a nenápadný produkt. Domácnosti se díky Ramsovi začaly plnit přehrávači, kávovary či jinými spotřebiči a vybavením, jejichž vizuální uspořádání bylo intuitivní a design nadčasový. Zkrátka objekty, kterým lidé rozuměli, uměli je používat, a které nehyzdily ani nezanášely interiér. Jako je například věhlasný přehrávač SK4 přezdívaným jako „Sněhurčina rakev“.

Desatero dobrého designu

Asi není potřeba konstatovat, že to byla hlavně Ramsova univerzální koncepce designu, která ho zapsala do širokého povědomí. Přínos svých myšlenkových pochodů a celé filozofie designu si dobře uvědomoval, proto si je nenechal jen pro sebe. Sepsal Desatero dobrého designu, kde velmi jasně, jednoduše a srozumitelně artikuluje všeobecně platné vlastnosti, které činí designové kousky dobrými. 

Ať už se totiž jedná o legendární návrh z řad elektra nebo policový systém, Ramsův náhled na vzhled a účel se s objektem neměnil. Jak sám říká, skrze svou tvorbu se pokoušel ukazovat názor na směřování světa a jeho ideální vybavení. V mnoha ohledech pro něj byl design nábytku vlastně zásadnější, jelikož jeho formou přímo ovlivňoval způsob daného životního stylu. 

Podle Ramse odlišuje dobrý design od toho méně zdařilého například inovativnost, jelikož produkt by měl vždy reflektovat společenský pokrok a nové perspektivy. Také podtrhuje užitečnost věci, a to nejen z funkčního, ale i estetického a psychologického hlediska. Ikonický designér tvořící mezi lety 1957-1997 si byl už tehdy vědom vlivu, jaký na běžné uživatele a jejich pohodu produkty každodenní potřeby mají. Proto věřil, že jen esteticky zdařilé návrhy mohou k celkové pohodě přispět, zároveň bude design produktu také jednoduchý. 

Jednoduchý produkt by měl být nenápadný – neměl by rušit svým vizuálem. Jelikož se stále jedná o jakýsi nástroj, přílišná zdobnost či uměleckost podle Ramse neodpovídá účelu, proto se snažil o designovou neutralitu a co největší střídmost. Vzhledem by se objekt měl přiblížit k co největší nadčasovosti, jedině tak vydrží, navzdory trendům, mnoho let i v rychlé konzumní společnosti.

Jako další klíčovou vlastnost jmenoval upřímnost. Produkt by neměl slibovat více, než od něj uživatel dostane, aby pak nebyl zklamaný. Osmé kritérium se věnuje propracovanosti do posledního detailu, autor tak prokazuje respekt ke spotřebiteli a jeho požadavkům. Devátým bodem Rams ještě více podtrhuje revoluční povahu svých myšlenek, jelikož mezi kritéria řadí také nekompromisní ohled k životnímu prostředí. A to už v druhé polovině minulého století, tedy v časech, kdy se debata ve veřejném prostoru tímto směrem rozhodně nestáčela. Poslední myšlenkou apeluje na použitelnost designu, kterou by měl autor pozvednout základní funkci objektu, aby nezůstalo jen u designu pro design.

Komplexní svět nábytku Dietera Ramse

Se znalostí přístupu Dietera Ramse je velice zajímavé sledovat, co ho motivovalo k návrhu nábytku. Rams se touto cestou nevydal proto, aby vytvořil křeslo nebo jiný kus obývacího pokoje. Jeho zájem vzbudila měnící se společnost a důraz na sociální aspekt bydlení, který se s rokem 1957 stupňoval. Půdorysy bytů byly malé, přesto podle Ramse skýtaly větší potenciál využití, než jaký pozoroval. Předsevzal si obytný prostor přetvořit v přívětivější a účelnější. Zde se rodí myšlenka nábytku jakožto systému. Jelikož byl tento systém do značné míry variabilní, otevřel německý designér zároveň prostor pro dialog s běžným uživatelem, kterému propůjčil poslední kousek tvůrčího procesu. Každý nakonec systém přizpůsobil vlastním potřebám. Především v tomto bodě je čitelná inspirace v přístupu designérského páru manželů Eamesových.

Fascinován jejich prací s materiály i odvahou ponechat technické aspekty designu přiznané navrhl pro společnost Vitsoe známý 606 Universal Shelving System. Přes skeptické reakce autorského okolí i prvotní nezájem zákazníků se odvážil sáhnout po kovu. I když si uvědomoval, jak cizí takový materiál v tehdejších interiérech byl, věřil, že se časem stane běžným a doceněným. Vytvořil totiž alternativu masivnímu zdobnému dřevěnému nábytku, který ve stále menších prostorách přestával být vítaný. Jako protiváhu mohutným kabinetům nabídl odlehčený policový systém, jako protipól mohutnému křeslu zase subtilnější sezení s prostorově úspornou podnoží, jako u soustavy Chair Programme 601/602. Ani v té se nezapře inspirace Eamesovými. 

Nezapře se zde ani Ramsova snaha nasměrovat běžné uživatele ke střídmosti a minimalismu, čímž se opět myšlenkově obrací k interiéru jako celku a jeho vlivu na lidskou mysl. Vedle přívětivosti prostoru designér navíc pamatoval také na přívětivost cen, což jen znovu podtrhuje onu celistvost. 

Zmiňovaný 606 Universal Shelving System je i mezi odborníky vyzdvihován pro širokou škálu využití a redukcionistický charakter, dal by se také považovat za dobrý příklad shrnutí všech Ramsových principů v jedno. Bílé monochromatické sestavy libovolného počtu polic a skříněk nechávají vyniknout předměty na ně uložené, samy jako by jim tvořily jen málo nápadnou oporu. Není divu, že se od šedesátých let vyrábí takřka nepřetržitě, originální kusy jsou navíc stále kompatibilní s těmi současnými. Jsou tedy stejně nadčasové jako Ramsův design, kterým inspiruje celé generace dalších tvůrců.