Evropská zemědělská půda ukrývá možná tolik mikroplastů, jako je v tichomořské odpadkové skvrně

Vědci odhalili, že recyklace odpadních kalů čističek vod způsobuje nevratné znečištění naší zemědělské půdy.

VELKÁ BRITÁNIE, EVROPA – Něco mezi 31 a 42 tisíci tun mikroplastů jde každoročně do evropské zemědělské půdy, odhadují vědci z Cardiffské a Manchesterské Univerzity. Půda pro pěstování našich potravin je tak překvapivě zřejmě největší zásobárnou mikroplastů na světě a jejich objem se podobá mase odpadkového kontinentu v Pacifiku. 

Mikroplasty se do prostředí dostávají různými způsoby – rozkládáním odpadků, v poslední době se více mluví o oděrcích z pneumatik, ale významným zdrojem se ukázala také hnojiva vytvořená recyklací odpadních kalů z čističek vod. Do odpadních vod se dostávají mikroplasty z kosmetiky, vlhčených ubrousků či zubních past. V tomto případě už EU začala jednat a jejich přidávání do výrobků zakázala. Dálší zdroj je také odpadní voda z praček na prádlo, kde se odírají a ztenčují oděvy z umělých textilií. 

Čističky odpadních vod mikroplasty odstraňují a koncentrují v odpadních kalech. Ty se pak obvykle recyklují a přetváří do hnojiv, nebo se přímo kompostují. To se však bavíme o mikroplastech viditelných lidským okem o velikosti 1-5 mm. Jak už název napovídá, obvyklá velikost mikroplastů je daleko menší. Analýza čističky odpadních vod v Newportu v jižním Walesu ukázala, že sice dokáže vodu zbavit 100% viditelných částic mikroplastů, při podrobnější zkoušce se bohužel potvrdilo, že u menších částeček už tak úspěšná není. Jejich celková váha tvoří až 1% očištěné vody.  

Výzkum mikroplastů v půdě i jinde v prostředí probíhá od loňského roku také u nás. Jde o evropský multidisciplinární program třinácti vědeckých institucí, který komplexně posuzuje mikroplasty v našem prostředí. Český partner je Katedra hydromeliorací Fakulty stavební ČVUT pod vedením Tomáše Dostála. Sledují cestu mikroplastů od jejich vzniku, chování v půdě, možnosti rozkladu a kam až se umí dostat. Tomáš Dostál varuje před běžným užíváním plastů při zemědělské výrobě – fólie na balících senáže, plastový mulč užívaný při pěstování zeleniny a další. Ty všechny křehnou, drolí se a rozpadají a následně putují přímo do půdy. 

Dopad mikroplastů na lidské zdraví není zatím dokonale prostudován, je ale jasné, že při překročení určité meze se jejich přítomnost stává zhoubnou. Přitom je vědci detekovali snad už všude od sněhu, dešťové vody, ryb až po rostliny. Ze vzduchu a vody je teoreticky můžeme odstranit, z půdy je to však prakticky nemožné.

Cardiff University