Energeticky aktivní obecní dům s nesmrtelnou estetikou navrhli místní rodáci Kateřina Slezáková a Roman Belžík

RUDIMOV – Obecní dům představoval v malé obci v Bílých Karpatech dlouhodobý problém. Žádný tam totiž nebyl. Částečně jeho funkci suplovala stará škola, která však nebyla v optimální formě. Její rekonstrukce se plánovala tak dlouho, až už se přestala vyplácet. Rudimov se pak odhodlal k ráznému řešení a oslovil místní rodáky Kateřinu Slezákovou a Romana Belžíka. Ti společně s ateliéry Mur a Mimosa a navrhli jednoduchou budovu s variabilním využitím a především aktivní energetickou bilancí, jež sklidila mnohá ocenění – Zlatou cihlu v Programu obnovy venkova Ministerstva pro místní rozvoj, titul Vesnice roku Zlínského kraje a především mezinárodní BIG SEE Architecture Award v kategorii Veřejné a administrativní budovy. 

Roman Belžík má ateliér Mur v pět kilometrů vzdáleném Slavičíně, Kateřina Slezáková spolupracovala s pražským ateliérem Mimosa, které do týmu přizvala. „Když člověk navrhuje do místa, které zná, je vždy zdravé přizvat někoho, kdo má nadhled,” komentuje rozhodnutí. Společně navrhli formu archetypu vesnické stodoly s jednoduchou dispozicí a provozem. Obecní dům komunikuje se sousední hasičskou zbrojnicí a vytváří mezi nimi nový dlážděný veřejný prostor korunovaný vysazenou hrušní. Autoři nám řekli víc.

Jaké nové funkce dodal Rudimovu nový obecní dům?   

Kateřina Slezáková: Na malé vesnici je každý objekt nebo areál, který nabízí společenské využití, velmi důležitý. Nový obecní dům v Rudimově zabírá strategickou polohu, protože je v blízkosti oblíbeného „výletiště” s výhledem a venkovním tanečním parketem, což je místo, které mají na vesnici všichni rádi. Stavba svému okolí přinesla opravdu hodně, vznikl zde nový veřejný prostor, který stávající výletiště funkčně doplňuje, přispívá místnímu kulturnímu a společenskému životu a chodu obce. 

Jaký má na oceněních, které váš obecní dům získal, podíl fakt, že jde o první energeticky aktivní stavbu v kraji?

Kateřina Slezáková: V regionálním měřítku určitě velký, pro ostatní obce to může být motivace k podobným řešením. Úspory energií jsou velké téma. Mnoho lidí si nedovede představit, co obnáší mít energeticky úsporný dům a jak by měl vypadat. Tento dům je poměrně tradičně řešený a pomohlo mu pouze několik opatření, která nejsou složitá.

Jak jste dosáhli aktivní energetické bilance?

Roman Belžík: Projekt jsme konzultovali a tvořili společně s Energetickou agenturou Zlínského kraje, od začátku jsme dům optimalizovali s jejich spoluprací. Samotný dům byl díky obálce energeticky pasivní. Na doporučení agentury jsme se v průběhu projektu rozhodli jít ještě o krok dál a s minimálními vícenáklady docílit energetické aktivity objektu. K objektu jsme přidali fotovoltaickou elektrárnu a baterii.

Na kolik se tedy jedná o úspěch architektury a nakolik propočtu technických parametrů fotovoltaiky a baterií?

Roman Belžík: Obojí jde ruku v ruce. Při navrhování pasivních/aktivních domů je základem úspěchu vždy přirozenost. Při návrhu sledujeme, kudy jde slunce, jak je dům stíněný okolní zástavbou, řídí se to běžnými principy, na které se často zapomíná.

Kateřina Slezáková: Dům byl navrhován s cílem navázat na venkovský kontext, což také znamená uvažovat racionálně ve vztahu k provozu a využití místa jako takového. Stejně jako uvažovali naši předci. V návrhu jsme hledali adekvátní měřítko objektu, vhodně jsme jej orientovali vůči světovým stranám. Otázkami týkajícími se rozumnému provozu odpovídajícímu velikosti obce jsme se zabývali už od začátku návrhu. Architekturou jsme na ně hledali odpovědi. Objekt má například jeden sál, ve kterém se střídají různé funkce. To, že je navíc energeticky aktivní, je spíše další výhodný bonus pro rozpočet této malé obce.

Roman Belžík: Dříve se domy vytápěly na nižší teploty okolo 16° a měly tam přirozenou mikroventilaci netěstnostmi a vlastně jim to přirozenou cestou fungovalo. Dnes domy obalíme polystyrenem, jako bychom je dali do igelitového sáčku, a řešíme rekuperaci, tepelné mosty a další. Výsledná bilance je ale dost podobná tradičnímu domu, který dobře přirozeně větrá. Původní principy dnes doháníme technologiemi.    

Kateřina Slezáková: Nebo se vysadila zeleň před okny, takže v létě stínila a v zimě opadala, tím pádem nebránila slunci jít dovnitř a hřát. Dnes to řešíme jinak.

Vyplatí se kompenzovat původní principy sofistikovanými technologiemi? Nebylo by lepší vysadit zeleň před okna?

Roman Belžík: Opět, musí to jít všechno ruku v ruce. Musíme se z historie poučit, lidé tyto principy znali, řídili se selským rozumem, ale před pár lety se na to mainstreamově často zapomínalo. Když se na to myslí postaru i ponovu, tak je z toho hezký výsledek. Rekuperace je pro někoho možná výdaj navíc, ale když už máte vzduchotěsný dům, nechcete se v něm udusit. Dřív to řešili mikroventilací, dnes máme rekuperaci. 

Je to složitější téma kvůli našemu komfortu, na který máme stále větší a větší nároky. Dnes totiž chceme mít vytopeno na 24°, a když to klesne o stupeň, už se nám to nelíbí. Dřív nepotřebovali tepelné izolace, protože jim stačilo 16°.   

Co se děje s přebytečnou energií, kterou obecní dům vytváří?

Roman Belžík: Akumuluje se to do baterií a přebytek se prodává do sítě. Obec pak profituje z jejího prodeje.

Dům obsahuje dvě kanceláře, hygienické a technické zázemí a především víceúčelový společenský sál. Díky truhlářské vestavbě může sál sloužit také jako knihovna nebo klubovna. Jak tato vestavba funguje?

Kateřina Slezáková: Od začátku bylo zadání mít jeden sál, kde se budou všechny funkce střídat. Na dvou stěnách sálu je truhlářská vestavba - taková skříň, která nejen pomáhá akusticky (v sále probíhají kulturní akce a hudební produkce), ale zároveň je v ní umístěná i knihovna, kde má knihovnice například stůl a počítač. V neposlední řadě je zde skrytá i vzduchotechnika.

Jaké společenské události se v domě budou odehrávat?

Roman Belžík: Bude jich tam hodně, jedna z nich byla i moje svatba, to byla taková zátěžová zkouška velmi brzy po kolaudaci. Spolky tam chodí cvičit jógu, pořádají se rodinné oslavy, byla tam například i komerční přednáška o místní biofarmě, venkovský Halloween nebo se zde konají pravidelné bohoslužby.

Kateřina Slezáková: Venkovní prostranství působí reprezentativně, funguje velmi dobře v návaznosti na společenský sál, který se díky velkým oknům může otevřít ven, když je tam například oslava, což jsme si sami také vyzkoušeli. Nový veřejný prostor se dá využít i pro menší oficiální akce v návaznosti na zmíněné výletiště, kde je dostatečný prostor pro ty velké.

Jaký výraz jste budově vtiskli?

Kateřina Slezáková: Je to hodně nadčasový dům s tradičním tvaroslovím, jeho architektura ale stojí a padá na veřejných prostorách – zpevněných plochách. Když se podíváte na hlavní fasádu orientovanou do nového veřejného prostoru, tak jsou okna objektu otisknutá do veřejného prostoru formou velkoformátové betonové dlažby. Hezky to kontrastuje s okolní zelení a přírodním kamenem, který jsme zvolili jako základní materiál. Pochází z místního lomu, který je kousek odtud. Podoba veřejného prostoru vždy výrazně dotváří stavbu. Obvykle se to na vesnicích bohužel řeší obyčejnou zámkovou dlažbou, jediný cíl je udělat to levně, což neprospívá ani případné kvalitní okolní zástavbě.

Roman Belžík: Hodně jsme debatovali o detailu skrytého žlabu, protože z něj měla obec obavu. V naší krajině je zakořeněné, že dům musí mít vždy přesah. Pro nás, odborníky, je to banální věc, ale vedli jsme nad tím dlouhou debatu. Domu to dodalo nesmrtelnou estetickou čistotu, pro jeho výraz je to zásadní věc. Technicky je to jednoduché, navazuje to na krokve, které střecha jako taková obsahuje, dají se k nim příložky, na kterých se vyloží celý žlab a vyfoliuje se. Pro laika to může být znepokojivé, ale pro mě je to běžný detail, který však mezi lidmi stále vyvolává diskuzi. 

Kateřina Slezáková se narodila roku 1988 ve Zlíně,vystudovala architekturu a urbanismus v Liberci a absolvovala stáž na University of Leuven. Už během studia vyhrála v soutěži Xella a umístila se v soutěži Ještěd f kleci. Dnes se ve spolupráci se studiem Mimosa architekti věnuje návrhům interiérů a designu drobného měřítka. Obecní dům Rudimov získal krom jiných mezinárodní BIG SEE Architecture Award v kategorii Veřejné a administrativní budovy.

Roman Belžík se narodil roku 1988 ve Zlíně a vystudoval pozemní stavitelství na FAST v Brně. Od roku 2016 vede ateliér Mur ve Slavičíně, realizace pod jeho vedením získaly řadu ocenění, např. v soutěži BIG SEE Architecture Award, German Design Award a další.

305230513059305030583046304730453048304930573055305630543053