Předražená a překrásná. Elbphilharmonie září hravou architekturou

Hamburk se od 11. ledna chlubí novou dominantu v podobě budovy Labské filharmonie – Elbphilharmonie. Autory jsou Jacques Herzog a Pierre de Meuron. Ve čtvrti HafenCity na břehu Labe se stavba vzdouvá do výše 108 metrů. Hamburská filharmonie není monumentální jen hmotou, ale i cenou. Výstavba se protáhla o sedm let a náklady dosáhly 865 milionů Eur, desetkrát přesáhly původní, byť patrně nereálný, rozpočet.

Funkčně nejde pouze o hudební stánek, ač stavba obsahuje tři koncertní sály, ale i panoramatickou vyhlídkovou plazu obklopenou restauracemi a bary. Návštěvníci mohou využít také hotel vybavený 250 lůžky, spa s bazénem, konferenčními místnostmi. Nebo zakoupit za cca 12 milionů Eur některý z 45 apartmánů. Budova také nabízí 500 parkovacích míst. Od vstupu do spodní budovy vede 82 metrů dlouhý eskalátor. Z jeho začátku není díky křivce, kterou opisuje, vidět konce, což umocňuje zážitek z vnímání prostoru.

PROLEŤE SE LABSKOU FILHARMONIÍ

Jádro filharmonie představuje strukturální rébus. Koncertní sál s 2 100 místy  je s ohledem na akustiku posazen na obřích „pružinách“ a oddělen od zbytku budovy. „Typologie koncertního sálu prošla architektonickou reformulací, která je mimořádně radikální v bezprecedentním důrazu na vzdálenost mezi umělci a publikem. Základní myšlenkou bylo umístit orchestr a dirigenta do středu sálu,“ popsali záměr architekti. Maximální vzdálenost publika od dirigenta činí 30 metrů a připomíná typologii fotbalových stadionů.

Notující brownfield

Budova filharmonie evokuje loď se skleněným plachotovím, které vyrůstá z bytelné cihlové báze trupu. Stavba je výjimečná také z hlediska zachování a transformace historicky chráněného brownfieldu budovy Kaispeicher A. Přísně funkční typicky cihlové skladiště navrhnul Werner Kallmorgen a bylo postaveno v letech 1963 až 1966. Sloužilo až do konce minulého století. Architekti jej využili jako platformu nové budovy. Ze skladu kakových bobů zachovali pouze obvodové zdivo. „Robusní, téměř odměřená stavba poskytla překvapivě ideální základ pro novou filharmonii,“ stojí v jejich vyjádření.

Skleněná loď

Nástavba má shodný půdorys s historickou budovou. Skleněná fasáda nástavby sestává z 1 100 oblých panelů vyrobených na míru v rozměrech od čtyř až pěti metrů na šírku, tří metrů na výšku a váhou 1.2 tuny.  Některé navíc obsahují oblé výdechy. Také prosklení foyer je výjimečné zaoblením, výškoku až pěti metrů a jistě také cenou. Většinou panelů byla individuálně tvarována s milimetrovou přesností při teplotě 600°C  s aplikací čedičových plošek, které zabraňují přehřívání stavby a zároveň vytvářejí blyštivý efekt.

Zajímavou podívanou, dokonce i pro ty, kteří nechtějí za lístky na koncert platit od 220-1000 Eur, skýtá výhled na město z Plaza u paty nástavby. Spektakulární výhled na řeku Labe i centrum Hamburku funguje i skrze klenuté prosklení spodní část nástavby.

Hlavní koncertní prostor svou vertikálou, která roste vzhůru podobně jako stan, definuje objem celé budovy. Srdce stavby, hlavní koncertní sál, je umístěn 50 metrů nad hladinou řeky. Tvůrci se inspirovali vianřskou architekturou a umístili orchestřiště do středu auditoria. Řady sedaček příkře stoupají vzhůru. Ohromný reflektor, který se spouští ze středu stropu dotváří akustiku, obsahuje osvětlení a technické vybavení. Hala, která váží 12 500 tun, spočívá na 362 obřích pružných podstavcích.  Je tedy z akustických důvodů oddělena od zbytku budovy. Korunou sálu jsou pětimetrové koncertní varhany z varhanické dílny Klais z Bonu. Menší koncertní sál pro 550 návštěvníků má klasický design „krabice od bot“ a je také pružně oddělen od zbytku budovy. Třetí sál, Kaistudio 1, pro v průměru 170 návštěvnků, je v těle cihlové báze a bude určen experimentální hudbě.

Bílá kůže

Povrch koncertní síně tvoří „bílá kůže“ sestávající z 10 tisíc sádrovláknitých panelů (o ploše 6 500 m2), které byly s milimetrovou přesností strojově vybroušeny na základě komplexní 3D modelace, aby získaly optimální akustický povrch. Tvar a hloubka rýhování panelů se liší podle přesné polohy každého panelu, který zapadá do geometrie sálu a v komplexu zajišťují optimální distribuci zvuku. Panely, jejichž váha je v závislosti na tloušťce a rozměru od 35 do 125 kilomgramů, mají přes strojové zpracování organický vzhled mušlí evokující  ruční práci. Panely, které jsou na dosah návštěvníků, byly vyrobeny z odlišného, na dotyk příjemného materiálu. The White Skin čili bílou kůži sálu vyvinuly architekti ve spolupráci s Yasuhisa Toyotou, předním světovým odborníkem na akustiku, ale také experty na požární bezpečnost a výrobcem panelů společností Peuckert. O důslednosti práce akustika svědčí to, že Toyota testoval a měřil kvalitu a distribuci zvuku na modelu 1:10.

Tím, co do značné míry poutá pozornost, je střecha budovy. Má rozlohu 7 tisíc metrů čtverečích a sestává z osmi sférických, dovnitř prohnutých sekcí, které ve díky vrchlíkům vytvářejí elegantní siluetu. Střecha je pokryta 6 tisíci obřích blyštivích „flitrů“, váží tisíc tun a pokrývá komplexní hvězdicovitou ocelovou konstrukci, na které je zavěšen hlavní sál.

ELBPHILHARMONIE HAMBURG