Eames House: co prozrazuje domov dvou proslulých designérů

V každém designérském počinu se sice zrcadlí zásady, kterým tvůrci bezmezně věří, zasazeny do prostoru ale dostávají cenný kontext. Jednotlivé kusy jako židle, křeslo nebo jiné objekty naplňují své dílčí role ve hře o výsledném dojmu. O propojení výjimečného designu a všedních či sentimentálních kousků. Jsou to právě zajímavé detaily, které prozrazují nejvíce. Konkrétně Charles a Ray Eamesovi se vždy snažili svým designem i návrhem interiéru vzbudit poměrně nekonkrétní pocit popisovaný slovy „tak by to správně mělo být“. Pokud je tedy design objektu či prostoru v souladu s touto větou, nikoho vlastně nenapadne se nad ním až tolik zamýšlet.

Objekty i celý prostor by tak měly působit nenuceně, což ale není dobré zaměňovat se samozřejmostí. Možná proto je design manželů Eamesových tolik ceněn: pro jejich cit ke každodenním potřebám lidí a snahu na ně odpovědět svými návrhy. Tento konkrétní je známý také jako Case Study No. 8. Původně dům vznikl jako součást projektu modelových domů na ukázku progresivního, leč skromného bydlení. Stavba umístěná do sousedství slunného Los Angeles byla dokončena roku 1949, kdy se designérský pár nastěhoval a nikdy už bydliště nevyměnil za jiné, což o lecčems také svědčí. 

Už v prvním návrhu umístil Charles dům netypicky do svahu, respektoval tak svou představu domova jako místa propojeného s okolím, raději než odtrženého od venkovního švitoření ptáků a příjemného vánku. Dojem splynutí s prostředím podporuje také otevřený charakter stavby převážně ze skleněných panelů. Dům tvoří dva kvádry, jež svými přesně definovanými tvary vizuálně dělí prostor mezi pracovní studio a místo k životu. Obě místa jsou na opačných koncích střední plochy, která sehrává úlohu terasy i zeleného dvora zároveň. Přestože tomu přirozené podmínky nenahrávaly, Ray plnila tuto část i okolí domu rostlinami. Ty namísto do země sadila do květináčů a vlastnoručně opečovávala.

Vnitřní rozdělení obou kvádrů bylo velmi podobné. Oba z části tvořila dvě podlaží, pracují také s prostorem mezaninu pro výhled do otevřené místnosti využívající celou výšku stavby. Kromě inspirativního studia tak mohli v pracovní části zřídit také černou komoru pro vyvolávání fotek, které velmi rádi pořizovali, nebo sklad. V obytné části domu se nacházela kuchyň a velký obývací prostor s přívětivým charakterem, který sloužil pro pořádání oblíbených setkání s přáteli. Do úrovně mezaninu Eamesovi umístili ložnice a do druhého podlaží koupelny a šatny, které využívaly přirozeného světla ze světlíku. 

Neopomenutelným prvkem celého domu byl také koncept fasády jako kovové sítě vyplněné čirými či polopropustnými skleněnými poli. Některá tvoří také sádra, hliník či speciální úprava jiného materiálu. Střídání skla s cihlově červenými, modrými, krémovými a šedými panely různých materiálů bylo, jako všechno navržené Eamesovými, důkladně promyšleno. 

Barvy a celkové uspořádání konstrukce stavby byly samozřejmě zamýšlené tak, aby velmi živě komunikovaly také s interiérovým vybavením, kterému oba designéři zasvětili podstatnou část životů. Celé jejich dílo by šlo vnímat jako celistvý designový záměr. Svůj dům neplnili jen kousky ze svého portfolia, jako je proslulé Eames Lounge Chair, různé podoby skořepinových židlí Eames, známé sošky zvířecích tvarů nebo nábytkové prototypy, které se nikdy nepřerodily do fáze hotového návrhu. Sahali také po designových kouscích oblíbenců jako byl Isamu Naguchi nebo Thonet. Nábytek rovněž doplňovaly různé předměty prodchnuté etnickou rozmanitostí, které sloužily jako připomínky častých a oblíbených cest do zahraničí. Zároveň jako jednotlivé dílky komplexní kolekce tvořené s jasným záměrem: zastat místo knihovny smyslových vjemů, vzpomínek a zálib.

Podobných případových studií jako dům Eamesových tehdy vzniklo pětadvacet, nesmazatelnou stopu do mysli všech designových znalců udělal pouze tento. Unikátní kombinací kvalit domova i architektury stavba plní úlohu zásadního milníku modernismu. Kromě velmi přesné a celistvé artikulace stylu Eamesových se stala ztělesněným důkazem, že i modernismus často spojovaný s hostilním dojmem a strohostí může působit velmi uklidňujícím dojmem. Chytrá řešení spolu s citlivým přístupem k naplnění potřeb každodenního života jen podtrhují Eamesovým správně přisouzenou humanizující větev modernismu. Dům američanů netají ani vliv De Stijl, který mimo Evropu není tolik očekávatelný. 

Jedinečná připomínka výjimečnosti dvou designérských velikánů je nyní pod správou The Eames Foundation, kterou založila dcera Charlese z prvního manželství. Nezisková organizace se stará o zachování odkazu manželů a také původního stavu jejich obydlí, kde oba bydleli až do konce svých životů. Eames House je otevřen i veřejným prohlídkám.

Zdroj: eamesfoundation.org, wikipedia.org