Dům U Červené lišky; skla do unikátního zastřešení inspirovaného Santinim museli skláři vyrábět ručně
PRAHA — Dům U Červené lišky leží přímo naproti pražskému orloji a jde o jeden z nejstarších ve městě. V současnosti si zde můžete pochutnat v restauraci 420 michelinského šéfkuchaře Radka Kašpárka nebo se ponořit do interaktivní vizuální expozice Praga Magica, v níž Prahu zažijete jako pomyslný 13. apoštol ze zmíněného časostroje.
Budova se datuje k roku 1401, kdy byla postavena na základech románského objektu, sklepy má z období Karla IV. Jak čas plynul, měnila jména, účely a prošla různými úpravami. V 60. letech minulého století z ní chtěla KSČ udělat kasárna, k čemuž nakonec naštěstí nedošlo, a ustála i divoké úpravy v 90. letech. V roce 2017 ji za rekordní půlmiliardu koupil developer CCP a o čtyři roky později společnost RSJ Investment, která se definitivně vrhla do rekonstrukce.
Zásadní objem stavebních prací padl na odstranění neodborných a nepatřičných zásahů do architektury, z nichž snad nejnehoráznější byly skleněné tunely na dvoře, potažmo vstupní hala, které vznikly pro účely banky v 90. letech. Po jejich odstranění vyvstala vzácná příležitost vstoupit do historické architektury současným příspěvkem v podobě zastřešení dvora. „Gotická zástavba starého města neměla mít zastřešené dvory. Když už, musí jít o silný výtvarný počin,” zdůrazňuje autor střechy architekt Václav Červinka ze studia 20-20 Architekti.
Existovalo několik návrhů a vizualizací, konečná realizace má přezdívku katedrála á la Santini podle inspirace v díle našeho ikonického barokního architekta italského původu. „Byl to génius, který postavil neuvěřitelné stavby v celé republice a jeho klenby mě inspirovaly. Jen jsem to obkreslil, dal do současných materiálů a formy,” usmívá se Václav Červinka. Navrhl střechu ve tvaru konoidu, takže přechází z roviny do oblouku, aby zohlednila a respektovala okolní domy.
Šlo o natolik ambiciózní projekt, že jeho realizaci nejprve několik firem odmítlo, nevěřily, že se dílo podaří. Nejprve musela vzniknout podpůrná konstrukce, z jedné části kotvená do stávajícího domu, na druhé straně do nově postavené samonostné konstrukce. Na ni pak přišla střešní konstrukce vypalovaná z ocelových plátů netradičním způsobem s přesností na milimetry. Celé se to tepelně a hydroizolačně zaizolovalo, a až pak přišla finální skleněná střecha, která působí celistvě jako zasklení prostoru. Nastoupili oknaři z HELUZ IZOS, kteří každý rám změřili, zakreslili a vyrobili skla. Realizace střechy trvala půl roku. Kromě ohromujícího estetického dojmu plní energetickou funkci, takže snižuje energetickou náročnost celého vnitrobloku.
Atypická izolační skla dle představ architekta vyrobila společnost HELUZ IZOS, která má zkušenosti s lehkými obvodovými plášti třeba až z Sheffieldu (psali jsme zde). „Ve střeše jsou nainstalovaná izolační dvojskla různých tvarů, nejčastěji trojúhelníků ale jsou tam i lichoběžníky, ani jeden nemá stejný rozměr. Výroba byla velmi náročná, musela proběhnout prakticky ručně, aby každé sklo dokonale padlo do připraveného otvoru tak, že plní bezpečnostní a izolační funkci. Standardně se dávají skla na výrobní lince do sebe na pás bez kontroly, protože linka si to dokáže vyrobit sama, tady to byla práce našich lidí, protože při centrování skel vůči sobě s přesahy hrál roli každý milimetr,” uvedl Martin Najman z HELUZ IZOS.
„Zvolili jsme transparentní skla, protože celá střešní konstrukce není plně prosklená. Kdybychom použili tmavší – do bronzova nebo do šeda, jak se standardně na střechách používá, tak by tu byla tma. Vnější sklo je tepelně tvrzené, má daleko větší pevnost než obyčejné, takže je odolné třeba vůči krupobití. Vnitřní sklo je bezpečnostní lepené, kdyby prasklo, střepy nespadnou na zem, ale zůstanou nalepené na folii,” dodává Martin Najman.
Neopakovatelnou střechu inspirovanou Santiniho barokními stropními klenbami dnes může vidět každý v doprovodu delikates restaurace 420. „Samozřejmě nejvíc hrdý jsem na můj tým, ale bavíme-li se o prostoru, tak je to ta střecha. Stála nás spoustu sil, energie a času, ale když tu sedíte na večeři, jsou nasvícené ty vlaštovky a podíváte se nad sebe, je to jeden z nejkrásnějších pohledů v restauraci v České Republice,” říká její šéfkuchař Radek Kašpárek.
