Druhé nejlepší Vánoce na světě od malířky a muzikanta posunula umělkyně do rozšířené reality; jak je sami tráví?

Brněnské Vánoce mají poprvé jednotný vizuální styl, který vytvořila Vendula Pucharová Kramářová. Tomáš Kelar k němu složil hudební doprovod a Helena Lukášová to celé převedla do AR. Vyzpovídali jsme všechny tři.
Druhé nejlepší Vánoce na světě od malířky a muzikanta posunula umělkyně do rozšířené reality; jak je sami tráví?

BRNO Kampaň k letošním druhým nejlepším Vánocům na světě (hned po těch vašich doma)” má několik dalších rozměrů navíc. Je vyvedena v jednotném vizuálním stylu, takže plakáty, bannery, brožurky, stejně jako dárečky, kelímky na svařák a všechen merch nesou vánoční ornament od Venduly Pucharové Kramářové. Další dimenzi dodává hudební doprovod od Tomáše Kelara z Midi Lidi a korunu všemu nasazuje převedení kampaně do rozšířené reality v podání Heleny Lukášové. 

Zdroj TIC Brno

Navrhla jste vizuální styl letošních Brněnských Vánoc?

Vendula Pucharová Kramářová: Napadlo to manžela (Adama Puchara, pozn. red.), u něhož v práci dělali kampaň Brněnským Vánocům už vloni, kdy vymysleli claim Druhé nejlepší Vánoce na světě, hned po těch vašich doma. To se zalíbilo, tak se s tím pokračovalo i letos, ale chtěli udělat jinou vizuální podobu. Loni byla dost minimalistická, šlo o vločky složené z papíru. Adam přemýšlel nad koncepcí a došel k závěru, že by bylo dobré, kdyby to každý rok dělal jiný umělec. Oslovili mě, byla jsem po ruce, a když to minule bylo minimalistické, tak ty moje jsou naopak maximalistické. Zkusili jsme to i jako takový protiklad vůči loňskému vizuálu a všichni se pro to nadchli. 

Brno je umělecké město, takže je fajn využít toho potenciálu. Každý rok by měl celý vizuál dělat jeden umělec a tohle je první takhle ucelená vánoční kampaň. Součástí konceptu je odkaz na umělce na každém výstupu, aby bylo všude vidět, kdo to dělal, kdo je autorem. Plus třeba i kde ho najdu. To je na tom důležité. Umělci dost často živoří nebo nedostávají adekvátní odměny za svou práci a tohle by jim mohlo pomoct. Brno, resp. TIC Brno to nebude nic stát. Čisté dobro. Pro všechny. Diskuze kolem nedávné tragické smrti výrazného brněnského umělce Radima Dibdiaka (psali jsme zde, pozn. red.) ostatně sotva utichla a měla silný existenciální a především existenční podtext, čili i v tomto ohledu půjdeme tímto přístupem příkladem a posuneme to zas o další level jinam. Další přesah toho, co děláme.

V dřívějších ročnících vznikaly autorské hrníčky, první sérii navrhl Petr Kvíčala, potom Vendula Chlánková a TIMO.

Vendula Pucharová Kramářová: Ano, nebylo to ale komplexní. Teď je všechno v jednom vizuálním stylu. Navrhla jsem Vánoční ornament, vycházím z vlastní práce. Jak používám zvířata a rostlinné prvky, tak jsem jako hlavní motivy udělala vánočku a kapra, pak je tam spousta šišek, větviček, bobulek, perníčků, cukroví, a ty tvoří ten ornament, který je aplikovaný všude. Na bannerech, čokoládách, kelímcích na drinky, prodávají se plecháčky, veškerý merch je v tomto designu, a tak by to mělo být i do budoucna. Styl Vánoc je ucelený, od jednoho umělce, který je spjatý s Brnem a je to super. Obzvlášť ten ornament je tak výrazný, že to nepřehlídneš, upoutá a je všude. 

Další novinka je převedení vizuálu do rozšířené reality a Tomáš Kelar z Midi Lidi k tomu udělal hudbu. Ještě jsem to hotové ani neviděla, bylo to zcela v režii TIC Brno, ale hrozně se na to těším. 

Zdroj TIC Brno

Jak jste vytvořila svůj vánoční ornament?

Vendula Pucharová Kramářová: Bylo to náročné, dělala jsem to v březnu asi týden před porodem. Hrozně to spěchalo, vědělo se, že když porodím, bude to ještě horší, tak na to mám takové zvláštní vzpomínky. Vyšla jsem z toho, že mám Vánoce spojené hlavně s jídlem. Ta slavnostně prostřená vánoční tabule dělá rodinu rodinou. My máme hodně tradiční Vánoce, vaříme rybí polévku z vnitřností a hlavy, máme smaženého kapra a mamka je šikovná, takže peče domácí cukroví. Celý barák voní, těšíš se na to, Vánoce u nás dělá slavnostní stůl, kde sedí všichni pohromadě, povídají si a mají slavnostní chvilku. 

Primární artefakty mého ornamentu tedy dělá kapr a vánočka, pak tam mám spoustu cukroví, perníčky, medová kolečka, ta pečeme čokoládová s takovým oříškem nahoře, vanilkové rohlíčky, linecké, vždy zjednodušené do grafické podoby. Doplnila jsem je typickými věcmi jako šiškami, větvičkami a podobně. Vytvořila jsem dva základní ornamenty, jeden je s kaprem a druhý s vánočkou. Vybrala jsem barvy s decentními přechody, baví mě lehce stínované pozadí od tyrkysové do temně modré. Udělalo to trochu prostor, který evokuje třeba vodu, tak je to spojené s kaprem. Adam pak vybral ještě oranžové pozadí a s tímto základním ornamentem už dál pracoval sám. 

Pracujeme spolu roky, takže to má nacítěné a ví, jak s tím ornamentem pracuji. Udělal to, jak bych to udělala sama. Když s tím pracovali grafici z agentury, bylo to špatně, třeba velikostně nepoměrné, takže si to vzal na starost a aplikoval to do všech výstupů sám. Je to tedy naše společné dílo. Já jsem udělala ornament a on udělal ten zbytek. Třeba s textem nepracuji, takže on to potom přeskládával a udělal to dobře. 

Co vaše Vánoce? Jsou něčím specifické?

Vendula Pucharová Kramářová: Nevím, ale třeba sestra se odstěhovala do Čech a jí jiné věci. Mají nějaké klobásky. My máme takové typické, smaženého kapra s bramborovým salátem. Možná se to někde liší, třeba nemají takovou polévku, ale místo ní mají jako předkrm ty zatočené klobásky. Něco typicky drnholeckého nemáme, ale jezdíme pro stromky do Hodonic, což miluju, tu plantáž vánočních stromků. Vždycky nám vyšlo, že byl zrovna sníh, takže bylo úžasné chodit po lese zapadaném sněhem, máme sáňky s děckama a vybíráme stromečky. Já vždycky vyberu strašně ohromný strom, takže Adam nadává, že nejde ani uřezat, jaký má kmen, pak jej vláčíme na sáňkách k pokladně, naložíme na střechu Defendera, takže nám musí chlapi pomáhat, abychom to dostali do těch dvou a půl metrů výšky, takže je to vážně zážitek.

Když jsem byla malá, děda byl varhaník v kostele a vedl sbor. Celá naše rodina muzicírovala na půlnoční. Děda hrál na housličky, taťka na varhany, mamka taky na něco, babička zpívala, já jsem se teda jenom dívala. To jsme měli super tradici. Teď už je děda i babička po smrti, ale aspoň si pouštíme starou desku s valašskými folklorními koledami, tu miluju. Děláme Vánoce i pro psy, dáváme jim odkrojky od syrového kapra a dostávají i nějaké velké kosti pod stromeček. Pár dní po štědrém dni se u nás setkává celá rodina, přijede třeba třicet lidí a tancuje se, pouštíme si písničky z pohádek a máme večírek. 

Foto Tomáš Kelar

Co jste složil k letošním Brněnským Vánocům?

Tomáš Kelar: Snažil jsem se držet co nejvíce zadání, v němž zaznělo „minutová koleda“, která by měla fungovat i jako podkres v rámci augmentační technologické prezentace Brněnských vánočních trhů. Součástí zadání bylo udělat i další 4 mutace. Hlavní jádro melodie je lidová vánoční koleda v současném podání a z ní se rozvíjí další odvážnější a soudobější motivy a verze. Inspiraci jsme čerpali ze stylů UK garage, Grime, a počítačových melodií, aniž by tam zaznělo jediné slovo. Poslední melodie je řekněme víc ezoterická. Spolupracoval na nich se mnou Aid Kid. Načrtl jsem hlavní motiv, sjednotili si představy a Ondra je pak rozvinul do těch různých podob. Melodie by měly zaznít, jakmile se podíváš na plakát přes mobil. 

Jaké míváte Vánoce? V dětství jste je trávil ve Velké Británii?

Tomáš Kelar: Ještě jsem si na ty české za ta léta nezvykl. V Anglii se mi líbí, že se vše odehraje 25., je to po všech stránkách klidnější. Noc je pro děti sice divoká, protože se těší, ale pak je to mnohem klidnější. Začíná se hned 25. ráno otevíráním dárků a pak si je můžete užívat celý den. V Česku je to taky fajn, že je rodina spolu, ale je to víc napjaté. Celý den se děti těší, což je dobré, ale nemusí to vždy dopadnout podle té romantické představy. Je hezké, že tatínci vyráží s dětmi někam na výlet, než se to všecko nachystá. Kdybych si ale mohl vybrat, což tady nehrozí, určitě bych si vybral tu UK verzi.

Jak se do vašich Vánoc promítaly romské tradice?

Tomáš Kelar: Hlavně v hudbě. Celý den byl hudební. Motivy byly různé od tradičních koled, po tradiční romské písně, byl to opravdu hudební den. Nejvíc to mám spojené s dědečkem, dokud žil, bylo to semknuté, jedna velká hudební rodina. Ať to bylo kdekoliv, vždycky to bylo spojené s hudbou a jídlem. Cimbál, housle, klavír, kontrabas, klarinet, každý si přinesl nějaký svůj nástroj a celý den tě pohltil emocemi spojenými s hudbou a Vánočními svátky.

Foto Helena Lukášová

Jak se vám pracovalo s předlohou Venduly Pucharové Kramářové?

Helena Lukášová: Pěkně. Jsou to jednotlivé elementy, které bylo třeba převést do trojrozměrné podoby. Učím na Fakultě informatiky MU, vedu Ateliér grafického designu a multimédií na Katedře vizuální informatiky, kde se zabývám mimo jiné 3D modelováním. Na tvorbě 3D modelů  spolupracovala naše absolventka a kolegyně Takhmina Sadyková. Jednotlivé elementy vizuálu jsme namapovaly na 3D model, aby byla trojrozměrná alternativa co nejvěrnější předloze. Pracovaly jsme tedy přímo s ilustracemi ve třetím rozměru.

Po spuštění se obsah plakátu roztančí do prostoru?

Helena Lukášová: V augmentované realitě (AR), jsou umístěny čtyři scény, které ožijí na telefonu. První jsem si nazvala Orloj, plave tam kapr, scéna se zvětšuje, otáčí. Druhé scéně říkám Flipper, a ta je jako pinball, kde vystřelíte kuličku, která naráží a překážky ji odpinkávají. Třetí je Arcimboldo, malíř 17. století, který maloval portréty sestavené z tematických organizovaných elementů, takže zde elementy pomalu padají a poskládají se do portrétu. Čtvrtá je UFO, kde plavou kapři a poletují talíře, na nichž je cukroví a ovoce. Je fajn, že se vizuál Vánoc trefil do technologických možností augmentované reality, takže jsem měla prostor s ním různě manipulovat a vymýšlet, co se může ve scénách odehrát

Na jaké komplikace jste narazila?

Helena Lukášová: Byly modely a modely. Některé jako plátek pomeranče byly jednoduché. Pak tam ale máme kapra a vánočku, což jsou složitější tvary. Ne že bych to neuměla, ale problém byl v tom, že augmentovaná realita je řešení pro webové rozhraní, takže ta seskládaná scéna z 3D modelů musela být co nejmenší, aby se rychle načítal obsah. Všechno muselo být malinkaté a všechno dohromady čtyři scény animované z těchto elementů s přidanou hudbou mají asi 9 MB. To byl největší oříšek udržet to co nejzajímavější ale co nejmenší. 

Augmentovaná realita při snímání reálného světa zobrazí na kameře mobilu virtuální obsah. Ten se iniciuje záběrem na výsek-marker určeného plakátu. Další problém bylo proto testování markerů, protože některé jsou vhodnější než jiné. Zkoušela jsem hledat čitelné výseky pro AR. Kdyby uměla poznávat barvy, bylo by to super, ale aplikace vidí markery černobíle. Testovala jsem je, aby se aplikace nespletla, někdy u podobných markerů nevěděla, co dřív spustit. Tyto 3D animace jsou interaktivní, lze s nimi otáčet, zmenšovat a zvětšovat. Zůstávají načtené na obrazovce čili je možné se k nim vrátit, dokud se nezavře stránka. Taky je možné uložit fotografii se scénou s reálným pozadím, lze pořídit selfie či video záznam obrazovky.

A třetí oříšek byl, že jsme v exteriéru. Krátké dny a dlouhé noci, jak se načítání bude chovat při setmění, jaký je ideální odstup, jak se bude chovat odraz plexiskla. Třeba jsem nevěděla, že některé plakáty budou umístěné pod kruhovým plexisklovým válcem, takže tam bohužel nefungují, markery jsou tam deformované, to jsme ale pořešili a umístění plakátů je nyní vhodné pro AR.

AR je novinka pro všechny zúčastněné, používám tuto technologii ve svých uměleckých projektech, vedu studentské prace, kde testujeme možná využití této technologie. Poprvé připravuji AR projekt pro tolik uživatelů. Mám zodpovědnost, aby AR švihala, rychle se načítala, když se předpokládá, že ji denné shlédnou tisíce lidí. To bylo pro mě poprvé. Je to jedno velké uživatelské testování AR projektu v reálném provozu. Myslím, že se s touto technologií budeme setkávat čím dál častěji. Má potenciál dodat informace spojené přímo v místě, se kterým souvisí. Audio, video, obrázky či 3D scény. Tyto informace mohou být interaktivní. 

Foto Vendula Pucharová Kramářová

Jaké jsou vaše Vánoce, mají nějaké zvláštnosti?

Helena Lukášová: Nekupujeme vánoční stromeček, máme starou araukárii, která je tak přerostlá, že jsem ji nabízela do botanické zahrady. Nechtěli ji, tak jsem jí musela uříznout špičku, protože do bytu už se nevešla. Přežila to a roste tím pádem do šířky, což je trochu problém a dost zavazí, ale máme ji odmalička našich dětí, ta nejstarší teď bude mít 19. Je to náš vánoční strom a snažím se dělat každý rok jinou výzdobu. Jednou jsme nakoupili večeři v Oceanu24, tak jsem lepila hvězdičky z těch mušlí. Bylo to krásné, jen jsem to musela hodně umýt, aby to nesmrdělo. A loni jsme nasbírali škeble při projíždce paddleboardem po Staré Dyji. Ani jsem nevěděla, že můžou být sladkovodní mušle tak obrovské. Letos to ještě nemám vymyšlené, ale každý rok máme tematicky vyzdobenou araukárii z odpadků nebo nálezů.

Brněnské Vánoce

Další články

Načítáme další články…

Generální partner

Hlavní partner

Mediální partner

Nastavení ukládaní cookies

Používáme cookies k personalizaci obsahu a reklam, k umožnění funkcionalit sociálních sítí a k analýze provozu webových stránek. Informace o provozu a užívání webových stránek Vámi jsou sdíleny s našimi sociálními sítěmi, reklamními a analytickými partnery, kteří je mohou kombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které o Vás sesbírali při užívání jejich služeb.

Vlastní

Vlastní nastavení cookies